Viktor 11 část • OurStories.cz ~ naše povídky

Tak doufám, že se vám 11. část bude líbit.

08.06.2009 (22:10) • Nenefer • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1359×

Ani si nevšimla, že střevíčky jí z ruky vypadly. Zjistila to, až když hlasitě žuchly na zem. Chris otevřela ústa, ale nezmohla se na slovo. Zlomek vteřiny, pozorovala naprosto neuvěřitelnou scénu, která se před ní odehrávala.
Nezmohla se ani na zamrkání a tak jen hlasitě vydechla a do široka otevřela oči, jak se její tělo snažilo nějak vyrovnat, s nastalou situací.
Zbytek jejich reakcí, už byl jen automatický, bezmyšlenkový, pokus o záchranu jejího zdravého rozumu.
Otočila se na patě a plnou upíří rychlostí, vyrazila ven z domu, do studené, deštivé noci.
Bea stála přimáčklá, zády u stěny jeho pracovny a Vik ji pevně svíral za ramena. Ona měla položené obě ruce na jeho hrudníku a dívala se mu přímo do očí. Právě, když Chris vešla, přimáčkla se Bea plnou silou na Viktora a políbila ho na rty. A on jen stál, ani ji neodstrčil. Jak jí to jenom mohl udělat?

Na dveře pracovny, někdo tichounce zaklepal. „Dále," vykřikl Viktor a zvedl unavené oči od papírů, které si už potřetí, pečlivě pročítal. Měl dojem, že to snad nikdy nesrovná a nedá dohromady.
Dveře se otevřely a v nich se objevila Beatrice. Ladně vplula dovnitř a zavřela za sebou.
„Co je." Zeptal se trochu otráveně a zvedl se od stolu. Ona opravdu nebyla tou, kterou by chtěl zrovna teď vidět.
„Jen jsem si říkala, že tě navštívím. Jsi tu tak sám. Ona tě tu nechala a šla za zábavou. Určitě teď někde vyvádí, s nějakým mladším." Beatrice přejela špičkami prstů po stole a zkoumavě se rozhlížela po pracovně.
„Beo." Zavrčel zlostně Viktor a obraně se nahrbil. „Tak už se vymáčkni a pak prosím vypadni. Opravdu na tebe nemám náladu." Unaveně si prsty protřel čelo a zavřel oči.
„Jen jsem si říkala, že já bych ti mohla poskytnout zábavu, když ona tě nechce. Znáš mě, pro tebe bych udělala cokoliv." Přitančila až k němu a svými dlouhými nehty sevřela Viktorovi paže. Jedním rychlým, tvrdým, odmítavým pohybem, její ruce setřásl a drsně jí přirazil, za ramena, ke stěně.
„Nech mě na pokoji a zmiz." Vyštěkl a upřeně se jí podíval do očí. „Nemám náladu na tvoje hry Beo."
Beatrice se vzrušeně otřásla, jeho stisk byl silný, až to bolelo. Zhluboka se nadechla a ucítila něco, co okamžitě poznala. Na tohle mají ženy nos. Vůně Chrisiiného parfému, každou vteřinou sílila. Ona se blížila, stála za dveřmi, brala za kliku.
Beatrice se vyhoupla na špičky a právě v tom okamžiku, když Chris otevřela dveře, přimáčkla se plnou silou na Viktora. Ten, překvapen, jejím nečekaným útokem ztuhnul a nezmohl se na nic, jen ještě pevněji sevřel její ramena.
Ode dveří se ozvalo tlumené žuchnutí, to jak malé černé střevíčky, dopadly na huňatý koberec. Viktor se konečně probral a mrknul, otočil se ke dveřím, jenže to už zahlédl, jenom záda své milované Chris.
V tom samém okamžiku, pustil Beatrice ramena a vyděšeně se na ni podíval. Když viděl stopu uspokojení, v jejím výrazu, měl se co držet, aby jí neuhodil. Nikdy nebil ženy, ale Bea, se snad ani nedala nazvat ženou.
„Mrcho." Syknul na ni a šel najít Chris. Věděl, že to co viděla, nebo spíš, co si myslela, že viděla, jí hodně ublížilo. Milovala ho a teď si myslela, že ji zradil. Žaludek se mu sevřel, když vyšel ven a zjistil, že utekla.
„Promiň." Šeptl do noci a vytáhl mobil, který měl v kapse. „Lu, ahoj to jsem já. Můžeš prosím tě přijet domů. Myslím, že mám problém, veliký problém."

Chris vyběhla z domu. Cítila, že je to její jediná možnost. Nechtěla už nic. On ji zradil. Jak jen mohl. Vždyť tvrdil, že ji miluje, že si ji chce vzít.
Běžela parkem a pak přeskočila jedním skokem, vysokou zeď. Její bosé nohy čvachtaly po perfektně udržovaném trávníku a ona byla mokrá, jako myš.
Déšť snad ještě zesílil, když vběhla do lesa a prodírala se houštím a proplétala se mezi stromy. Ani nevěděla, na jakou stranu běží a bylo to jedno. Chtěla být, jen co možná nejdál od něj, od ní, od nich obou.
Nejradši by si sedla a vyrvala si srdce z těla. Proč jen se museli vracet, proč jen nemohli zůstat v jejich srubu?
Všude kolem byla neproniknutelná tma, jen občas nebe prořízlo, ostré světlo blesku. O zlomek vteřiny později se ozvala ohlušující rána. Chris se přikrčila, ale ve svém běhu nepolevovala. Běžela snad hodiny, když se dostala na silnici a v dálce uviděla světla.
Ani o tom dvakrát moc nepřemýšlela a vydala se směrem ke světlu. Podvědomě se chtěla dostat do tepla a z dosahu hustého deště.
Doběhla k hospodě, která vypadala spíš, jako upuštěné skladiště. I přes pokročilou hodinu tu stála stará oprýskaná auta a tři motorky, které byly zaparkované, nejblíže u vchodu.
Dveře vrzly a z nich se vypotácel špinavý chlapík, oblečený do riflí a staré, potrhané, flanelové košile. Několikrát upadl, než se odpotácel o pár metrů dál, kde se opřel o jedno z aut a začal hlasitě zvracet. Chris se neslyšně mihla kolem něho a zamířila ke vchodu. Prsty si projela vlasy, aby je odhrnula z obličeje. Chytla za madlo a trhnula směrem k sobě.
Stanula ve spoře osvětlené místnosti a do očí a do nosu ji zaštípal ostrý pach kouře a mastný, hutný, pach přepáleného tuku. Krom toho tu bylo několik o mnoho lákavějších vůní, které se snažila, ze všech sil ignorovat.
Došla až k baru a se sklopenýma očima se posadila na barovou židličku.
„Tak co to bude slečínko?" Zeptal se jí silně podnapilý barman, v tričku, které zřejmě bývalo kdysi bílé. Nyní mělo zvláštně šedavou barvu a byly na něm žluté a hnědé fleky. Kolem pasu měl uvázanou zástěru, která vypadala naprosto stejně hrozně.
Chris zvedla oči a setkala se s jeho pohledem. Byl to obtloustlý chlapík, v letech. Jeho brunátný obličej byl zarostlý tak třídenním strništěm a ani omylem se to nedalo nazvat nedbalou elegancí. Jeho oči byly zvláštně šedavé a bělmo nabíralo žlutý nádech. Jeho ústa se roztáhla do úsměvu a on odhalil řadu černých, zkažených zubů.
„Vodku." Hlesla Chris a radši sklopila oči k špinavému baru, aby se na něho nemusela koukat.
„A máš na zaplacení?" Ozval se mužík a rozchechtal se, což znělo, jako když dostanete silný záchvat kašle.
Chris si z hrůzou uvědomila, že nemá. Neměla sebou nic, jen šaty, které měla na sobě.
„Ale Bou, nalij slečně a připiš mi to na účet." Ozvalo se jí za zády a ze tmy se vynořil asi tak pětatřicetiletý muž. Měl krátké špinavě blonďaté vlasy a velké hnědé oči. Byl vysoký a hubený a podle koženého oblečení a vysokých bot, to byl motorkář.
„Jak chceš Billy." Odvětil barman a postavil před Chris sklenku s průzračnou tekutinou.
„Copak dělá kráska, jako ty, v noci, v dešti, sama, opuštěná, v takovýhle putice." Zeptal se Billy a posadil se na barovou stoličku vedle.
„Hej Billy! Budeš ještě hrát?" Ozval se kdosi ze tmy a z kouřové mlhy.
Billy zakroutil hlavou a naklonil se blíže ke Chris. Táhlo z něj pivo a cigarety, ale přes to byl neodolatelný. Chris zatnula ruce do pěstí a snažila se dýchat co nejmíň. Kdyby tak tenhle muž věděl s kým si zahrává.
„Utíká." Šeptla Chris a svěsila ramena. Pak sebrala sklenku a hodila ji do sebe. Billy se jen uculil a jedním rychlím gestem, naznačil barmanovi, aby ji sklenku dolil. Takhle se to opakovalo asi desetkrát a Chris se začala cítit zvláštně dobře. Cítila neuvěřitelné teplo v žaludku a hlava se jí mírně točila.
„Díky, za to pití." Poděkovala slušně a slezla ze židličky. Hlava se jí však zatočila a ona se musela zachytit baru.
„Hou, hou, hou." Křikl pobaveně Billy a chytil ji za ruku. „Doprovodím tě, sotva se držíš na nohách."
„Díky Bou a dobrou." Rozloučil se Billy a táhl Chris ven. Přestalo pršet a mírná změna barvy oblohy, naznačovala, že je ráno.
Bylo silně pod mrakem a byla zima. Billy sjel Chris pohledem a pak si sundal bundu. „Vem si to, nebo mi tu zmrzneš." Vypadala dost uboze, se smáčenými vlasy, mokrým oblečením a bosá.
„Bydlím, hned přes ulici. Pojď, půjčím ti nějaké suché oblečení." I když Chris věděla, že jeho návrh není vůbec tak nevinný, jak ho prezentoval, mírně přikývla. Neměla kam jít, neměla co jiného by dělala a tak šla s Billym.
Držel ji ochranitelsky kolem ramen a Chris přišlo, jako by měl mozek odpojený od těla. Nemohla totiž rozumně uvažovat. Nezmohla se na víc, než jenom poslušně zvedat nohy a vléci se za Billym.
Vytáhl ji po schodech do patra a odemkl vstupní dveře, které jí podržel. Chris proklouzla kolem něho a k tělu si tiskla jeho koženou bundu. Voněla překrásně, sladce a ona dostala žízeň. Zatnula pevně čelist, když stanula uprostřed malého, neútulného, špinavého pokoje, zařízeného jen starým, ošumtělým nábytkem.
„Jdi si dát sprchu, najdu ti nějaké staré tričko." Houkl Billy a Chris vklouzla do otevřených dveří koupelny. Zavřela za sebou a otočila zámkem.
Koupelna byla malá, původně asi bílá a smrděla plísní a ucpanými odpady. Chris prapodivně píchlo u žaludku a udělalo se jí na zvracení. Nebylo taky divu, v životě toho tolik nevypila. Takže se s tím její tělo pralo, jak jen dovedlo. Pustila sprchu a odhrnula starý sprchový závěs.
Vana vypadla, jako kdyby jí tak deset let, nikdo nemyl. Zavřela oči a s odporem, vlezla pod sprchu. Byla tam neuvěřitelně dlouho, než byla schopná otevřít oči a vypnout vodu. Vylezla ven a sáhla po osušce. Ta měla už také svá nejlepší léta za sebou, ale vypadala vcelku čistě. Otřela se a omotala si ji kolem hrudníku. Odemkla a ostražitě vystrčila hlavu do pokoje.
Billy seděl na posteli a v rukou svíral hromádku oblečení. Když viděl, že vykoukla ven, vstal a podal jí ho.
Chris se omluvně uculila a zalezla zpět, aby se mohla obléknout. Nechala si pouze spodní prádlo, které stačilo trošku proschnout a oblékla si volné, černé tričko, které ji sahalo do půli stehen a bavlněné, úpletové, tmavě modré kraťasy, které byly v pase, na šňůrku a dosahovaly jí až pod kolena.
Vylezla ven z koupelny a podívala se na Billyho. Pokýval hlavou a poplácal postel vedle sebe. Chris se zamračila a tvrdohlavě zůstala stát na svém místě.
„Ale no tak, nebuď tvrdohlavá, malá." Při tom, jak ji oslovil, jí píchlo u srdce. Znovu se jí před očima mihla scéna z minulé noci a Chris si obraně objala rukama hrudník. Její vnitřnosti se pohnuly a bolestivě se zkroutily.
Zapřela se zády o zeď, za sebou a sesunula se na podlahu. S otráveným výrazem vstal a přešel až k ní. „Nemysli si, že se mi tu sesypeš, malá." Chytil jí za ramena a vytáhl ji znova na nohy. Tón, kterým s ní mluvil, i oslovení, které používal, jí pěkně štvalo. I to, jak si ji prohlížel, když ji tlačil za ramena ke stěně a pak udělal tu největší hloupost ve svém životě.
Nahnul se nad ní a přitiskla svoje rty, na ty její, chladné, sametově hebké. Zavřel oči a když je znovu otevřel, díval se s úděsem do očí smrti.
Chris se změnila, aniž by to chtěla, když se jí Blilly dotkl. Cítila, že tou proměnou se vzedmula i nesnesitelná žízeň. Cítila, že nemůže polikat, v hrdle jí vzplál ničivý požár. Ten oheň spaloval její útroby a pomoc byla tak blízko. Pevně ho chytila za paže a on, překvapen její silou jen němě otevřel ústa a zkroutil obličej do vyděšené grimasy.
Chris si ho stáhla níž a zhluboka vdechla tu překrásnou vůni. Byla o tolik lepší než nahořklá vůně zvířat. Tohle nemělo chybu, bylo to dokonalé.
Billy byl jako kořist, hypnotizovaná hadem. Věděl, že se blíží jeho konec, ale nebyl schopen jediného pohybu. Nebyl schopen se nepatrně pohnou, jen stál a s vytřeštěnýma očima pozoroval, blonďatého predátora.
Chris se sama pro sebe usmála, jak jen mohla odolávat, takové nádheře, takovému pocitu a pak pootevřela ústa a přitiskla své rty, na jeho krk. Pak jí ústa naplnila překrásně sladká, teplá tekutina a chladila její hrdlo a konejšivě chlácholila bolavé útroby. Byl to naprostý pocit naplnění, dokonalý pocit, tělesného uspokojení.
Slyšela, jak se Billymu zkracuje dech a jak mu slábne puls. Zatočila se jí hlava, z toho návalu energie a krev v jejím žaludku začala silně protestovat, když se setkala se zbytky alkoholu.
Chris spustila Billyho tělo na podlahu a objímajíc si bolavý žaludek, přešla pomalu k posteli. Sesunula se na podlahu vedle. Přitáhla si nohy k tělu a pevně je objala pažemi. Položila si hlavu na kolena a stulila se do pevného klubíčka.
Jak začala střízlivět, začal jí i mozek pracovat na větší obrátky. Vodku vstřebala a čerstvá krev pomohla jejímu tělu, aby se z toho dostalo o mnoho dřív, než by to trvalo normálnímu smrtelníkovi. Teď jí však začaly docházet i jiné věci. Vnímala tělo, ležící na podlaze, vedle ní a věděla velmi dobře, co provedla. Uvědomila si, že zabila. Zabila člověka, jak jenom mohla?
Udělala to a nyní na ni začaly doléhat výčitky svědomí.
„Jsi vrah. Jsi zrůda. Zasloužila bys smrt." Znělo jí dokola v hlavě a ty výkřiky se hlasitě odrážely o vnitřní strany, její lebky a vracely se zpět do útrob, jejího mozku znova a znova.
Zatnula ruce v pěsti a pevně si sevřela spánky. Bolela ji hlava a chtělo se jí umřít. Podívala se ven z okna, ale nesvítilo slunce. Škoda, to by byl nejjednodušší a nejrychlejší způsob.
Začala se houpat za strany, na stranu a měla pocit, že zešílí a pak si její tělo našlo ještě jednu únikovou cestu. Propadla se hluboko, do svého vnitřního světa. Tam nebyla žádná bolest, žádné výčitky. Tam byl Viktor stále s ní a miloval ji. Hranice reality se nad ní zavřela, jako klidná hladina, kalné vody a ona vnímala svět okolo, jen okrajově, jako by vzdáleně.

Rozletěly se dveře a v nich se objevila drobná, útlá postava. „Viku, mám ji." Hlesla a dvěma skoky přelétla místnost, směrem k sedící schoulené osobě.
„Chris, co se stalo? Slyšíš mě? Prober se." Lu si k ní klekla a snažila se jí probrat. Lomcovala jí ramenem a hladila jí po vlasech.
„Ale ne." Viktor byl v tu chvíli u nich a bral Chris opatrně do náručí.
„Ona spí?" Zeptala se udiveně Lucy a držela její dlaň stále ve své.
„Ne nespí. Spíš bych řekl, že je v šoku, nebo tak něco." Odhrnul jí vlasy z obličeje a hladil ji po tváři.
„No tak, malá. Prober se, už jsem tady. Odpusť mi to, jestli můžeš." Políbil ji na čelo a přimáčkl se k ní.
Cítil z ní alkohol a také lidskou krev, bylo mu to jedno. Ať už si ten muž, k ní dovolil cokoliv, zasloužil si, co ho potkalo.
„Zkontroluj ho Lu." Houknul Viktor a postavil se s Chris v náručí, opatrně na nohy.
„Stejně umře, komu na něm záleží." Vyprskla Lucy a stále držela její ruku ve své.
„To Chris na tom bude záležet, až se probere. To bylo to čeho se bála, nechtěla zabíjet lidi. Zkontroluj ho a jestli mu je ještě pomoci, odvez ho do nemocnice." Pohodil hlavou směrem k Billymu a vykročil s Chris ke dveřím. Opatrně s ní scházel schody a když mu jeden z upírů otevřel dveře, nastoupil do černé limuzíny.
„Lucy je nahoře a potřebuje pomoct." Pokynul směrem nahoru a upír jen beze slova přikývnul.
Pomalu se rozjeli směrem k domovu. „Vydrž, malá. John se na tebe podívá, pomůže ti. Jenom vydrž."
Obloha se během jejich cesty zatáhla ještě víc a začalo znovu pršet. Viktor byl nervózní a svíral její drobné tělo, tím víc.
Nevěděl, jak se mohla dostat tak daleko. Musela do toho běhu, dát všechno. Za hodinu a půl, hodně rychlé jízdy, už parkovali před domem a on vnesl její tělo dovnitř.
Tak moc mu to připomínalo ten první večer, co ji zachránil, jenže teď to bylo jiné, ona byla jiná, byla upír.
Vnesl jí do pokoje a uložil ji na postel. Vytáhl mobil a vytočil Johnovo číslo.
„Johne, prosím tě, přijď hned ke mně. Chris se něco stalo, nevím si s ní rady." Zaklapl telefon a sedl si k ní na postel. Držel pevně její dlaň a snažil se to všechno srovnat v hlavě. Vypadala opravdu, jako by jen spala. Byla krásná, tak jako vždy. Nadechl se a zhnuseně se odvrátil, musel z ní strhnout to staré, páchnoucí oblečení. Přešel ke komodě a vyndal jedno ze svých bílých triček.
„Co se děje." Vtrhl do pokoje, bez zaklepání John, v ruce držel svůj lékařský kufřík. Nejdřív vrhl, trochu nechápavý pohled na Vika, ale pak se okamžitě otočil na Chris.
Zkontroloval ji zorničky a poslechl si dýchání. „Co se stalo?" Otočil se zpět na Vika a ten mu stručně popsal, v jakém stavu ji s Lu našli.
„Hm, asi máš pravdu. Dejme tomu, že je v šoku, což jsem tedy u upíra ještě neviděl, ale ona není až tak obyčejný upír, viď?" Mrkl na Viktora a ten celkem neznatelně kývl hlavou.
„No tak dejme tomu, že je, musíme tedy počkat, až se rozhodne, se z toho stavu probrat. Prostě musíš počkat, až usoudí, že už jí, nic nehrozí a probudí se."Pokýval John hlavou a položil ruku Vikovi na rameno. „Je upír, dostane s z toho."
Když John odešel, oblékl Viktor Chris své tričko a přikryj ji dekou. Rozhodl se, že u ní zůstane, dokud se nevzbudí. Stejně za to mohl on, ublížil jí a pak s ní ani nebyl, aby jí pomohl, aby jí ochránil, před ní samotnou.
„Viku, bude v pořádku. Nenapila se z něho, zase tak moc. Doktor říkal, že ho zřejmě napadlo nějaké divoké zvíře, ale že se z toho dostane." Lu se přihnala, do pokoje jako velká voda a sedla si na opačnou stranu postele.
„Co říkal John?" Zeptala se, když si všimla Viktorova ztrápeného výrazu.
„Že je jenom na ní, kdy se z toho probere. Je to psychické, po fyzické stránce, je naprosto v pořádku."
„Viku, je mi to tak líto."Hlesla Lucy a chytila ho za ruku. „Kdybych ti tak mohla nějak pomoct."
Viktor zavrtěl hlavou a pevně semknul rty. „Nech mě Lu."
Přikývla a mlčky se vytratila z pokoje. Viktor si přinesl své křeslo a sedl si k posteli. Hladil ji, prsty zlehka po spánku.
„Proč jsi utekla? Kdybys vydržela o chviličku déle, vysvětlil bych ti, co se stalo. Říkal jsem ti přeci tolikrát, že nemiluji nikoho jiného, jenom tebe. Jak sis mohla myslet, že bych měl něco s Beatrice. Chris, miláčku, otevři oči. Slibuji, že hned, jak se probereš, odjedeme odsud. Pojedeme kam jenom budeš chtít. Vrátíme se spolu, do severní Kanady. Budeme spolu lovit a koupat se v jezeře. Lu může zůstat, nějakou dobu s námi, jestli bude chtít. Ten muž neumřel. Bude žít. Nikoho jsi nezabila. Chris, prober se, prosím kvůli mně." Šeptal tak tiše, že ho mohla slyšet, pouze ona.
Chris vnímala jeho hlas, ale také věděla, že by řekl naprosto všechno, aby ji dostal zpět. Moc chtěla jít, za tím hlasem, chtěla ho obejmout a schovat se v jeho širokém, bezpečném náručí, ale zatím se přeci jenom cítila bezpečněji, uvnitř svého vnitřního světa.
Minuty se postupně měnily v hodiny, ty se přehouply ve dny a dny se natáhly do týdnů. Viktor ji neopouštěl. Občas byl tolik vyčerpaný, že usnul, ale zůstával neustále s ní. Lucy mu nosila jídlo a občas taky chvilku zůstala, aby Chris četla, nebo jí jen vyprávěla o Itálii a o jiných zemích v Evropě, které navštívila.
„Viktore, běž si dát sprchu a pak se najez, přinesla jsem ti nějakou krev, ani nevím, z jakého je to zvířete."Lu se otřepala odporem a zatvářila se nesouhlasně.
„Zůstanu u ní." Chris slyšela, jak je jeho hlas unavený a ztrhaný.
„Viku, až se probudí, tak se tě lekne. Běž se dát dohromady, budeš se cítit líp. Něco jí přečtu a ty jsi stejně za chvilku zpátky. Běž." Lucy začala být na Viktora tvrdá. Poslechl jí a ze skříně si vzal sadu čistého oblečení. Odešel a zavřel za sebou dveře koupelny.
„Tak jdeme na to, kdepak jsme skončily?" Zeptala se sama sebe Lucy a otevřela knížku, kterou ji příležitostně předčítala.
„Jo a dneska jsem byla zkontrolovat Billa, tvé zuby mu udělaly na krku docela sexy jizvy. Myslím, že na něho teďka holky poletí. Jinak se má fajn, ale podle mě se stejně jednou zabije na té jeho motorce, takže to vyjde na stejno. No, jen abys to věděla." Otevřela knihu a začala potichu předčítat.
Chris se soustředila na její sametový, zvonivý hlas a najednou si uvědomila, že se chce probudit. Že její vysněně perfektní svět je jen pouhou náhražkou toho skutečného. Chtěla konečně, aby jeho něžné polibky byly skutečné, aby stisk jeho paží, cítila doopravdy.
Musela se zaměřit na to, že chce pohnout alespoň jedním, jediným prstem, šlo to. Zhluboka se nadechla a pokusila se pohnout rukou.
Lucy četla, když uslyšela celkem neznatelné zašustění látky. Odložila knihu a soustředila se na Chris. Ta ležela, jako obvykle bez hnutí, ruce položené podél těla. A pak se to stalo. Chris sevřela dlaň v pěst a stiskla okraj povlečení. Lu zatajila dech. Rychle chytla Chris za ruku a podívala se jí do tváře.
„To jsem já. Prosím, zkus to ještě jednou, prosím prober se. On kvůli tobě tak moc trpí, prosím nenech ho se dále trápit. I mně moc chybíš, byla jsi jako moje sestřička, prosím prober se."
Chris zlehka zamrkala, její oční víčka se třepotavě zachvěla a ona konečně, po měsíci a půl, otevřela oči.
„Viku." Vzdechla Lu a dál ji palčivě svírala ruku.
„Co se děje?" Vystrčil hlavu z koupelny a když uviděl, že má Chris otevřené oči, vyběhl ven, pouze s osuškou, kolem boků. Přiklekl k posteli a rychle, pevně zachytil její druhou ruku.
„Lásko, to jsem já, jak je ti? Miláčku, slyšíš mě?"
Chris dvakrát mrkla a hodně dlouho se musela soustředit na to, aby vůbec našla svůj hlas.
„Viku." Šeptla a sevřela jeho dlaň.
„Ano, jsem tu, jsem s tebou." Vymanila ruku z jeho sevření a přiložila mu ji na tvář.
„Miluji tě." Řekla to tak moc potichu a přiškrceně, že si tím ani nebyl jist.
„Chris miláčku, je mi to tak moc líto. Prosím, prosím tě." Políbil ji do dlaně a v očích se mu zaleskly slzy.
„Upíři přeci nepláčou." Setřela mu palcem jednu, jedinou slzu, která mu stekla dolů, po tváři.
„Cokoliv, Chris, cokoliv jenom budeš chtít." Bylo vidět, jak je šťastný a jak moc se mu ulevilo.
„Lu," chytla ji za ruku.
„Jsem tu." Ubezpečila ji.
„Lu, já mám děsný hlad." S velkými obtížemi pootočila Chris hlavu a vzdorovitě našpulila rty.
„Ale jenom ne Billyho prosím." Její hlas byl tichý a chraplavý a Lucy se přes clonu slz musela začít smát.