OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vílí prach [30]

09.07.2012 (19:00) • blotik • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 1035×

30. kapitola

Sam vytáhla jeden nůž a pořezala si při tom stehno. Překonala bolest a poslala nůž na Nallu. Ta ho odhodila. Sam vzlétla do vzduchu, aby měla aspoň trochu čas na své kouzlo, a samozřejmě prostor, protože Nalla už byla blízko. Nalla máchla rukama a vzlétla, jenže kouzly, za Sam.

Roztáhla ruce a vytáhla tři nože, jeden velký si ještě nechala v zásobě, kouzlem a všechny hodila po Nalle. Vílím prachem je urychlila. Nalla zničila dva a třetí ji škrábl do ruky. Když zvedla naštvaný pohled k Sam, její oheň v očích se rozrostl na pořádný požár. Sam se trochu bála, že by ji tím mohla spálit. Vždyť nic takového dřív neviděla, ne v takové míře.

„Tak to jsi přehnala, kamarádko!“ zařvala, až se země kolem otřásala, a vrhla se na Sam. Ta měla chuť letět pryč, kdekoli, prostě s ní hrát na honěnou, jen aby se nedostala do jejích spárů. Bohužel - nebo bohudík? -, takový srab nebyla a rozhodně se nic takového neučila.

„Fajn, možná, ale co takhle se zase vrátit na zem? Rozhledu už bylo dost, ne?“ Navíc si na zemi připadala jistější. Tam na ni mohlo něco jenom ze shora a z úrovně jejího těla. Ve vzduchu měla nechráněné i nohy, což při takové přesile bylo, jako kdyby si ryba nechala schválně ustřihnout ploutve, aby nemohla uplavat svému predátorovi.

„Copak? Držíš se při zemi?“ vyprskla na ni Nalla. Možná to zamýšlela jako uštěpačnou poznámku, jenže při jejím rozpoložení, které bylo namířeno pouze proti Samině osobě, se jí to jaksi nepodařilo.

Sam byla strachy bez sebe, ne jen kvůli sobě, ale i Remymu, Nalla byla naopak vytočená do běla, ale přesto se obě snažily zachovat chladnou hlavu a rozdrtit tu druhou v ústním souboji dřív, než jedna z nich zemře.

Nalla poslala jedno kouzlo, které mělo fialový nádech, přímo na Sam a oči jí přitom zahořely snad ještě víc. Sam naštěstí základní úkony boje s kouzly už znala, děkuji ti, pugorem. A taky se rychle učila, což v boji s Nallou bylo vážně potřeba. Odstínila fialové světýlko z dráhy a to zasáhlo kmen stromu, stále ještě ale nestály pevně nohama na zemi. Klesaly jen velice pomalu. Jakmile se kmenu dotklo, celý strom se oděl do ohnivého obleku a zmizel, jako vítr rozfoukne mlhu. Sam zamrazilo v zádech, když si představila, co všechno jí tohle kouzlo mohlo udělat. Byl to strom, tak dvacetkrát delší než ona, i o něco širší, a navíc dřevo. Tvrdé, nepoddajné dřevo plné života. Ona v těchhle ohledech jenom člověk.

Nalla asi zachytila její výraz. „Copak, myslela sis, že je to jenom hra? Že se potom luskne prsty a vše se vrátí do normálu? Jak jsem řekla, tentokrát neponechám nic náhodě.“ S těmito slovy poslala další fialovou kletbu přímo na ni. Sam se nejdřív snažila ji nějak zastavit, zabránit, aby zasáhla něco jiného, ale když viděla, že se jí to moc nepodařilo, na poslední chvíli ji znova odklonila. Další strom zmizel, jako by ani nikdy nebyl. Jestli to takhle půjde dál, tenhle les zmizí.

Teď už pevně stály na nohou a toho hodlala využít, jak nejvíc mohla. Poslala na Nallu kouzlo, které by ji mělo spoutat, aspoň na chvíli, a hned po ní hodila svůj poslední velký nůž. Zabodl se Nalle do nohy a ta ho jenom naštvaně vytáhla. Vytekla z ní černá tekutina, která se leskla a vypadala jako olej do auta. Za sebou slyšela jakýsi hluk. Rychle se ohlédla a viděla Iaina. S Amber.

Přeletěla je oba tak, aby je měla před sebou zároveň s Nallou a měla krytá záda. Aspoň částečně.

„Co tu sakra děláš?“ zeptala se ho a přiskočila k Amber. Praštila ji do hlavy bez jakéhokoli citu, protože Amber byla cizí. Neznala ji, jenom věděla, že je čarodějnice. Nemuselo ji to tedy trápit.

„Dík,“ podíval se po Amber, která se na chvíli svezla k zemi. Hýbala se, byla jenom omráčená, ale ne na dlouho. „A děkuju, že jsi mi tak vděčná za záchranu života.“

„Cože?“ zeptala se naštvaně a odrazila Nalliné kouzlo, které periferně zahlédla.

„Co, vy dvě hrdličky, budete spolu cukrovat nebo bojovat? Já vás můžu zabít oba, žádný problém.“

„Sklapni!“ zakřičela na ni Sam. Možná ji neměla ještě víc dráždit, když jí způsobila už dvě zranění, ale aspoň trochu ji to zpomalí.

„Ta mrcha na tebe chtěla zaútočit zezadu. Jak podlé. Kdybych ji nezastavil, jsi mrtvá,“ ohradil se a stál k Sam bokem, aby zároveň viděl i Nallu, aspoň částečně.

„Děkuju, moc ti děkuju, ale teď zmiz, nepotřebuju pomoct, zvládnu to sama.“

Iain poslal svazovací kouzlo na Amber, aby měli ještě nějakou tu dobu na rozhovor a mezitím pomáhal Sam odrážet Nalliná kouzla. Ta si naštěstí všimla toho, že kolem nich pomalu mizí krytí, a změnila své kouzla, tentokrát s tmavě růžovým nádechem. Člověk by si myslel, že jsou plná lásky, něhy a romantiky, jenže k tomu to mělo asi stejně daleko, jako kdyby chtěl had létat.

„Jasně, to jsem pochopil z tvé textovky, kde ses s námi loučila. Vůbec jsi neměla v úmyslu přežít, že?!“ vynadal jí.

„Cože?“ ozval se zpoza nich Remy.

„Řekla jsem, abys byl zticha!“ vyjela na něho, i když věděla, že toho bude litovat. Jenže teď nepotřebovala, aby jí ještě někdo něco vyčítal. Snažila se mu tady zachránit život, sakra. Proč to nikdo nevidí? A teď sem ještě nakráčí Iain, nebo se přenese, aby se mohla strachovat o další osobu. Bezva. Vážně jí pomáhají, jeden jako druhý.

„Milenecká hádka?“ posmíval se jí Iain a Sam mu dala facku. Vytvořila před sebou štít, který by je měl aspoň trochu ochránit, a dočarovala ho tak, aby je Nalla neslyšela.

„Ty debile! Nalla neví, že je to můj kluk. Myslíš, že by jinak žil? Ať už mě miluješ, nebo ne, a jeho nesnášíš, jak chceš, je to člověk. Tak se podle toho do prdele chovej!“ Máchla rukou a štít znovu odvolala, aby jí k tomu nemohl Iain nic říct, a odrazila tmavě růžové kouzlo.

„Fajn, ale stejně tady budu, ať se ti to líbí, nebo ne. Nenechám tě ve štychu, ne v nespravedlivé přesile. Pokud mám zemřít, tak v boji,“ prohlásil.

Sam se na něho podívala, proto si nevšimla kouzla, které ji minulo jenom díky Iainovi. Trochu ji škráblo a jí se v ruce rozlila taková bolest, až se jí skoro podlomily kolena a zatmělo před očima. Slyšela Nallu jásat, ale nevšímala si toho. Ani výkřiku Remyho. Ten musel být pořádně vyděšený, když kolem něho létaly věci, o kterých neměl ani ponětí, co jsou zač; když se dozvěděl, že víly existují, a viděl, že jsou i ty zlé. Jenže teď neměla čas ho litovat, snažila se zachránit život už dvěma lidem. Kdyby tak na ni nekladli tak velké nároky a zůstali u číslovky jedna.

„Jo, to ale neznamená, že zemřeš teď, v tomto věku. Sakra, vždyť si můžeš vybrat jakýkoliv jiný boj, ale ne ten můj. To bych si musela vyčítat do konce života. I když nebude už tak dlouho trvat.“ Podívala se na svou ruku a dala si za pravdu. Vypadala strašně. Měla pocit, že když do ní jen trochu drcne, upadne jí, taky podle toho bolela. Kousek masa se vyrval a teď měla celou paži bílou jako čerstvě padlý sníh.

Kouzlem si uzavřela ránu, aby nevykrvácela, ale vyléčit ji nebo otupit bolest neuměla.

„Nech mě laskavě si vybrat. Nech mi svobodnou vůli.“

„Ale tohle je můj boj, já jsem tady king, já rozhoduju.“

„Trhni si,“ řekl jí a odrazil kouzlo, které po nich Nalla hodila. Zajímalo by ji, kde na všechny ty druhy přišla. Teď už nelétaly jenom tmavě růžové, ale taky zlaté a oranžové, červené a modré. V jednom se ale Sam musela pochválit. Dokázala zpacifikovat její tmavě růžové kouzlo. Netušila, jak na to přišla, ale podařilo se jí, a teď už ho Nalla nepoužívala, protože by neměla moc velkou šanci jím zasáhnout.

„Fajn,“ prskla na něho a oba dva odrazili útok. „Ale jak jsi mě našel?“

„Tak, jako naposledy. Podle tvého mobilu. Když mě něco naučíš, musíš počítat i s vedlejšími účinky,“ ušklíbl se.

„No dobře, ale když už jsi v partě, chytej,“ řekla a přivolala svůj jediný zbylý dlouhý nůž, který ještě Nalla nestihla zničit. Byl to ten, který ji zasáhl do ruky. Ten z nohy už dávno zničila. Jenže nevěděla, že má Sam v zásobě ještě dva další nože, u kterých zjišťovala ostrost, a mohly by docela dost ublížit. Podala nůž Iainovi a odrazila útok.

Už měla dost obrany, a proto přešla do útoku. Přenesla se za Nallu a kopla ji do zad. Nalla padala k zemi, ale kouzlem se odrazila zpátky a chtěla Sam vrátit úder. Jenomže nebyla trénovaná jako Sam. Navíc palec držela v pěsti, takže hrozilo, že si ho zlomí. Sam ale dneska už jednou bojovala, s Jeniffer, takže nějaká Nalla ji v pěstním souboji neporazí. Uhnula její ráně a pokusila se jí zlomit ruku v lokti. Nalla se taky přenesla a Sam pro jistotu ihned vzlétla do vzduchu. To Nalla určitě nebude čekat, a proto se jí nemůže objevit za zády.

A měla pravdu. Nalla se přenesla za její záda, ale nenašla ji tam. Než si jí všimla, Sam se přenesla a zabodla malý nůž do jejich zad.

Ostří nebylo dost dlouhé, aby ji nějak vážněji zranilo, ale krev začala vytékat stejně. Nalla se naštvala a odhodila Sam pomocí kouzla na strom. V tu chvíli však nevykřikla jenom ona, ale i Amber. Iain byl úspěšnější, než Sam, taky měl lehčího soupeře, a Amber právě ležela na zemi, s očima pomalu vyhasínajícíma, dlouhým nožem zabodnutým do srdce a kolem ní se rozlévala černá krev ze všech ran, které v boji s Iainem utržila.

„Tys mi zabil společnici!“ rozkřikla se na něho Nalla a poslala na něho modré kouzlo. Sam by vykřikla, nebo mu aspoň pomohla, kdyby ovšem mohla popadnout dech. Náraz byl tak silný, že s velkým vypětím sil viděla, co se dělo. Už dávno se jí před očima mohl setmít.

Snažila se dýchat zhluboka, aby se mohla postavit na nohy a jít zase do boje. Nevěděla, co to bylo za modré kouzlo, ale rozhodně nehodlala ztratit ještě Remyho, pokud je Iain… nechtěla na to myslet.

Zhluboka se nadechla a ještě jednou. Před očima se jí začínalo rozednívat, jako kdyby vycházelo slunce na konci noci. Postavila se na nohy a vytáhla svůj úplně poslední nůž. Za Iaina a Remyho. Tohle jí nedaruje.

Vydala ze sebe bojovný výkřik a letěla velkou rychlostí přímo k Nalle. Vzdálenost byla velká, neboť ji Nalla odhodila velice daleko. Taky měla místo, protože hodně stromů okolo už dávno zmizelo. Nalla se na poslední chvíli otočila a rukou zarazila tu Saminu s nožem, který se jí chtěl zabodnout do krku. Pořezala si díky tomu předloktí, ale stále lepší, než přijít o život.

Snažila se Sam dát pěstí do obličeje, přičemž udělala tu stejnou chybu s palcem, jako předtím. Sam si toho všimla, a proto jí nastavila tvář, ale hlavně nenápadně, a vytvořila nejsilnější neviditelný štít, jaký dokázala. A opravdu, v Nallině ruce křuplo a ona bolestí vykřikla. Sam toho využila a pár chvaty, které musela vílím prachem posilnit, udělala Nalle to stejné, jako předtím ona jí; s tím, že jí uštědřila pár ran navíc.

Bohužel se ale Nalla zdála mnohem odolnější, než Sam. Možná nějaká čarodějnická věc. Každopádně Nallu jenom na chvilku vyřadila ze hry. Nějakou dobu potrvá, než se aspoň částečně vzpamatuje.

Běžela směrem, kde naposledy viděla Iaina. Hledala ho a jenom doufala, že to kouzlo se ani trochu nepodobalo tomu fialovému. „Iaine, kde jsi. No tak, kde se schováváš?“ mumlala si pod nosem a v běhu prohledávala všechna místa v okolí. Pohledem těkala od výhledu před sebou k Remymu a k Nalle, aby se náhodou neprobudila dřív a nechtěla ho zabít. Musela Remymu připsat bod k dobru, když si všimla, že se odplazil k nebližšímu stromu, aby nebyl tak moc na očích. Možná se díky Nallinému kouzlu nemohl postavit, určitě si to nějak pojistila, když mu řekla, kdo je. Rozhodně ho nechtěla nechat jít. Na to se teorii s pugorem učili až moc dobře. Dokonce se i snažili rozebrat mysl čarodějnice, snažili se dostat do jejich myšlení. A pár věcí nebylo tak těžkých na pochopení. Jako třeba to, že když se s nějakou vílou čarodějnice setkají, nebo nějaký člověk ví, co jsou zač, nechtějí ho rozhodně nechat naživu.

„Iaine!“ vykřikla potichu, když ho konečně našla v kapradí na vlhké zemi. Tady asi moc slunce nesvítilo. Klekla si k němu a ještě znovu zkontrolovala Remyho a Nallu. Stále se nehýbala a Remy mlčel, jenom na ni upíral vystrašený, ale i odhodlaný pohled. Kývla na něho, aby mu dala na srozuměnou, že její kamarád stále žije a že si on vede dobře.

Chytila Iaina za hlavu a nevěděla si rady. Házel sebou a oči mu skoro lezly z důlků upřené na nebe. Prsty měl strnulé v nepěkném tvaru a jeho čelisti byly zatnuté, jako by si chtěl rozdrtit zuby. Sam nevěděla, co mu Nalla udělala, ani jak mu pomoct. Ale znala jednoho člověka.

„Promiň, Iaine. Tohle už musím zvládnout sama. Dokázal jsi to, zabil jsi svou první čarodějnici, ale teď už se musíš stáhnout. Nevím, jak ti pomoct, ale pugorem to bude vědět.“ Líbla ho na čelo, usmála se na něho, vzala jeho mobil a nastavila vyzvánění. Přenesla ho na trávu přímo před budovu výcviku a doufala, že ho mistr najde co nejdříve. Nechtěla, aby zbytečně trpěl, ať už se mu dělo cokoliv, nebo aby si snad z toho nesl následky do konce jeho dlouhého života.

Postavila se a zhluboka nadechla. Sice to už nepotřebovala, protože dýchat mohla normálně, ale to, co teď viděla, bylo… Nerada by to zažila. Hlavně proto, že jí by neměl kdo pomoct. A rozhodně teď nehodlala zmizet. Nemohla by s sebou vzít Remyho a nechat ho tu s Nallou znamenalo poslat ho do rukou kata. Jediné, co jí zbývalo, bylo Nallu zabít, protože pochybovala, že by byla tak hloupá, a svůj štít proti přenášení udělala tak slabý, aby ho Sam mohla rychle porazit.

Nakráčela k nejbližšímu stromu, ale dost daleko od Remyho, aby si ho Nalla nevšimla, a poslala tajný vzkaz Remymu přímo před nos.

„Hej, Sam!“ zakřičel na ni. Otočila se a on zformoval ústy Taky tě miluju. Pozvedla jeden koutek úst, ale hned ho zase spustila. Otočila se na Nallu a čekala, co se bude dít. Ta se pomalu začala zvedat a její pohled se upíral přímo na Sam. Tentokrát ji naštvala k nepříčetnosti. Probodnutí nohy, škrábanec na ruce nebo smrt její kamarádky se s tím nemohlo rovnat.

Sakra, teď mám vážně průšvih, pomyslela si Sam.

„Takže ty mi kazíš zábavu,“ zaskřehotala a Sam si říkala, jestli takový hlas používá schválně, nebo se jen ještě nevzpamatovala z její nakládačky. „Moji hračku jsi nechala zmizet, zabila mou společnici a myslíš si, že mě porazíš. Zapomněla jsi na svého svěřence? Který tě mimochodem taky zná, takže asi udržujete přátelství. Možná pro tebe znamená ještě něco víc,“ zkoumala Nalla a kroužila kolem ní jako šelma. Sam nepohnula jediným svalem v obličeji, nezaťala ruce v pěst, nenarovnala záda, jako kdyby ji to překvapilo. Dívala se Nalle do očí a čekala, kdy v nich spatří rozhodnutí znova zaútočit. To teď bylo důležité. Jako kdyby si do této doby Nalla stále jenom hrála a teď už chtěla opravdový boj.

Nalla k němu přišla blíž při svém obcházení. „Oko za oko, zub za zub. Přece to znáš, ne?“ zeptala se jí.

„Takže ses dala i na lidská pořekadla? A já myslela, že je nesnášíš,“ odpověděla jí Sam.

„Ticho!“ okřikla ji a ozvěna jejího hlasu se nesla lesem jako letní větřík. Nepřikrčila se, dala by tím najevo, že se bojí. Naopak se ještě narovnala a vystrčila bojovně hlavu. Zdálo se, že se tímto gestem Nalla dost pobavila, přesto pokračovala.

„Měla by sis zapamatovat, že když dráždíš čarodějnice, zahráváš si s ohněm. Vlastně nevím, proč ti to stále toleruju.“ Přešla k Remymu a klekla si k němu. Snažil se jí nedívat přímo do očí, raději je upíral na její bradu, stejně ale nehodlal uhnout pohledem. Tričko mu smáčela černá krev Nally, která jí stále tekla po předloktí, které jí Sam před chvílí pořezala. Asi půjde těžko vyprat. „Ty máš na svědomí Amber, já budu mít jeho.“

V tu chvíli se Remy začal dusit, jeho rty modraly a sápal se po hrdlu, které se mu ne a ne roztáhnout pořádnému nádechu. Sam to chápala, zažila úplně to stejné. „Ublíží ti to a já chci, abys trpěla tak, jako já, když jsem musela opustit svůj domov. Chci, abys trpěla za to, cos mi udělala,“ vyprskla na ni Nalla a postavila se.

V Sam se něco zlomilo a za jednu sekundu jí proběhl hlavou útržek z jejího prvního opravdivého boje s čarodějnicemi. Tehdy, když uspořádali nepovolenou párty. Tehdy se dívala na pohyby čarodějnice, která zabila její spolužačku. Pamatovala si je přesně a věděla, proč se jí tato vidina dostavila právě teď. Byla za to ráda.

Z hrdla se jí vydral výkřik se slovem, které jí na rty přišlo odnikud, a ruce přesně zkopírovaly právě spatřený pohyb. „Clethus!“

Z rukou jí vyšlehlo černé kouzlo a zasáhlo Nallu, ale zároveň odhodilo Sam, jak bylo silné. Díky křídlům už nenarazila na žádný strom, ale jenom tak tak.

Přistála na zem a viděla Nallu, jak tam leží. Nehýbala se, jenom jako by se z ní něco odpařovalo. Rychle k ní přiběhla. „Zůstaň na místě!“ rozkázala Remymu, který se konečně sípavě nadechl, jak na něho přestala působit moc Nally.

Přiběhla k Nalle a klekla si k ní. „Samy?“ zašeptala Nalla a tentokrát její hlas zněl přátelsky, jako by to byla její nejlepší kamarádka, ta pravá.

„Nallo?“ zašeptala v otázce. Klekla si k ní, zvedla jí hlavu a položila si ji na klín. „Jsi to ty?“

„Samy, ahoj,“ zašeptala Nalla, jako kdyby ztrácela všechny síly nebo se právě probudila z dlouhé spánku. Krev vytékající z jejich ran se začala vyjasňovat v bílou a Sam nad tím zůstával rozum stát.

„Nallo, jak to, že jsi to zase ty?“

„To nevím, ale ráda tě vidím,“ usmála se na ni a její oči byly zase zpátky hnědo ohnivé. Hnědá znamenala příjemný balzám na její hněv.

„Já tebe taky. Víš, jak dlouho jsem tě toužila potkat, vidět?“ zeptala se Sam a z očí jí začaly ukapávat slzy.

„Tady mě máš, kamarádko,“ usmála se znova. „A nebul. Vždyť je to dobře, že už nejsem ta zlá. Role záporňačky mi nesedla.“

„Jo, to máš pravdu,“ zalknula se Sam. „Ty patříš k těm dobrým. Teď už musíš zůstat se mnou, ano?“ přikázala jí.

„Obávám se, že nemůžu. A ty to víš taky. Ale strašně ráda bych zůstala.“ Když bylo chvíli ticho, protože Sam samozřejmě věděla, že Nalla nezůstane, pokračovala. „Hlavně ti chci říct, ať se tím netrápíš. Ty jsi nemohla za to, že jsem se stala tím, čím jsem se stala.“

„Jenže jsi mě o opaku už tolikrát přesvědčovala, že těžko uvěřím tomuhle. Navíc jsem tě teď zabila. Znova. I když bych to chtěla vrátit zpátky.“ Přes slzy v očích nemohla vidět. Rychle si je znova utřela, aby se mohla dívat na Nallin milý obličej, dokud mohla.

„To neříkej,“ vzala Sam jemně za ruku. „Tys mě vysvobodila, takže jsi něco jako můj princ,“ zasmála se slabě. „Jsem ráda, že jsi to byla právě ty. Jsem ráda, že právě ty jsi ukončila mé trápení. A můžeš říct mámě, že jí za všechno děkuju. Nestihla jsem se s ní tehdy ani rozloučit. Musíš jí to vyřídit.“

„Já nejsem princ. Spíš jsem trojhlavý drak, který ti přinesl zkázu,“ protestovala Sam.

„Ty abys mi někdy něco nevyvracela,“ usmála se znovu. „Ale teď vážně, Sam. Musíš žít dál s tím, že jsem tě měla vždycky ráda. A omluv se za mě Remymu a tomu… Iainovi? Vážně jsem mu nechtěla ublížit. Teda chtěla, ale ještě předtím.“

„Nechoď pryč, prosím,“ zaškemrala. „Nechcu tě ztratit podruhé,“ zašeptala a jedna slza jí ukápla na Nallinin obličej.

„Neztratíš, vždy budu tady,“ zašeptala Nalla a sáhla Sam na srdce. „A pozdravuj Bailey. Vyřiď jí, že děkuju, že vychovala tak skvělou vílu,“ usmála se Nalla a pomalu se začala měnit na prach, který z ní vycházel po celou dobu, co mluvila se Sam.

„Nezapomeň,“ zašeptala, dokud se jí rty nepřeměnily na prach. Déšť v tu chvíli spustil svou tichou modlitbu za její duši a urychlil její zkázu. Vyťukával pohřební melodii do Saminých zad a smáčel ji až na kost. Nalla se začala Sam rozpadat v náruči s úsměvem na tváři a klidnýma, chápavýma očima a její kousky začal rozfoukávat vítr v třpytící se vílí prach.

Takže... chtěla bych říct pár vět závěrem.

V téhle kapitolce, ač jsem to neplánovala, se objevilo něco, co pochopí jenom ti, co četli Twilight. Teď už víte, jak vznikla Edwardova louka. :D Ale to byl vtip.

Za další. Tohle je poslední kapitolka, a jak je zvykem mého dvojčátka, přejdeme k číslům. 14. 7. 2011 je datum, kdy vyšel první dílek naší Sam. Což znamená, že je to 431 dní. Páni. To je nějakých 61 týdnů, což je skoro rok. Povídka má 156 stránek ve wordu a on mi také napočítal, že čítá 89 191 slov. Páni.

A poslední věc. Chtěla bych poděkovat hlavně Dvojčátku Lili, která mi komentovala tuhle povídku každou kapitolku, někdy i dvakrát, a potom mi ještě psala vlastní hodnocení na skypera; misce, která mi kapitolky komentovala byla mou věrnou čtenářkou; Tomovi (to zní skoro jako Tom a Jerry, ne, promiň, dělám si srandu), který sice povídku začal číst až v jejím závěru, ale přesto mi pomáhal posíláním úžasných skladeb; Starr, která tuhle povídku začala v jejích koncích komentovat, i když se potom zase vrátila do ústraní; a taky všem ostatním, kdo u Sam vydrželi 30 kapitol. Děkuju všem ještě jednou a jen nerada se se Sam a jejími kamarády loučím.

S usmrkaným pozdravem a naměko

Vaše blotik

A ještě poslední věc. V povídce se objevily nová slovíčka, možná i neobjevila (O:)), tady máte jejich seznam:

preliis - toto slovo označuje mužské víly, ale jelikož se většinou rodí holčičky, kluci velmi zřídka a to ještě většinou bez schopností, neužívá se to moc často a málokdy to v mluvě uslyšíte. Pokud byste chtěli preliis označit jako víláka, vlastně ho tím urážíte.

pugone - označení pro cvičný boj.

pugorem - označení učitele boje, který ostatní vyškoluje v umění boje zblízka se zbraní nebo bez, v teorii boje a v boji s vílím prache. Přednáší o čarodějnicích; jak je poznat a jak s nimi bojovat. S dalšími pugorem vytváří altatem, neboť jeho výroba je velice složitá a náročná navairvit. Žáci jeho jméno neznají a ve většině případů to tak zůstane i po tom, co výcvik dokončí.Pugoremjsou nejlepší bojovníci ze všech, aby mohli vyškolit zase jen ty nejlepší.

vairvit - odborné označení vílího prachu, které se používá hlavně u cvičení nových bojovníků.

altatem - kouzlem vytvořený předmět, který dokáže skladovat vairvit. Na jeho výrobě se podílí několik pugorem a jen ti ho mohou dát někomu do vlastnictví a to tehdy, uznají to za vhodné. Altatem potom pozná svého majitele a v rukou jiných bojovníků se vzpírá, v rukou člověka a víly spaluje kůži. Na konci každého dne víly ztratí zybtek nevyužitého vílího prachu a dostávají nový "příděl". Altatem dokáže tento nevyužitý prach vzít a uskladnit, takže se zásoby doplní, aniž by se cokoli zbytečně ztrácelo. Dostávají ho pouze bojovníci.

civilista - toto označení používají ve všech druzích práce a víly tak mluví o tom, kdo není z jejich oboru.

llyrum - sladké vílí jídlo, které se připravuje i za pomocí vílího prachu a svým vzhledem připomíná koláč z piškotů, borůvek a rozšlehané smetany.

Livenjawa - označení pro vílí svět. Je kouzlem chráněný před čarodějnicemi, má neomezený prostor a tajemná zákoutí, která najde jen ten, kdo ví, kam přesně má namířeno (i když nezná polohu).

Dhaln - označení pro svět lidí, ve kterém musí čarodějnice přežívat, neboť kouzlo Livenjawa je nepustí.

Autor: blotik (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Vílí prach [30]: