OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Vílí prach [8]



Vílí prach [8]Bílý svět

8. kapitola

Všude bylo bílo. Žádný ohraničený prostor, všechno se prodlužovalo do nekonečna. Sam z toho trochu bolely oči, ale pomalu si přivykala. Sem tam se ve vzduchu něco zatřpytilo, ačkoli Sam nebylo jasné jak a proč? Copak se něco mohlo třpytit jen chvíli, když tady všude kolem bylo tolik světla? A proč se to dělo? Jediné, co nebylo bílé, byla její pleť a vlasy. Jinak oděvem splývala s okolím.

„Sakra, kde to jsem?“ zanadávala Sam nahlas a zjistila, že hlas neztratila. Vykročila jedním směrem, ale jako kdyby to nikde nekončilo ani nezačínalo. No jo, jenomže jak se sem dostala? Žádné dveře, stěny, okna, nic. Kam až její paměť sahá, pamatuje si, že prostě byla tady. To je všechno. Co dělala předtím, netušila.

Šla stále jedním směrem a doufala, že aspoň něco najde. Třeba nějakou věc, i to by ji uklidnilo. Hlavně něco.

„Tak fajn, vzdávám to.“ Sam se svalila na podlahu, skrčila nohu a opřela si o ně bradu. Záda nahrbená. Netušila, co má dělat. Nudila se, měla hlad a žízeň, trochu ji bolelo v krku a netušila, kde je. Chtěla jít za mámou a tátou. A za Nallou. Jenže kdyby aspoň věděla, kterou cestou se vydat. Vlastně, ani to není trefné, pomyslela si Sam. Vždyť tady žádné cesty nejsou!

„Je tu někdo?!“zakřičela po chvíli, protože se jí tu zdálo až moc nesnesitelné ticho. Nikdy ho neměla ráda, kromě určitých situací, na které si nemohla vzpomenout. Řekla to jen tak, do větru, proto nečekala, že někdo odpoví.

„Samozřejmě, že jsem zde s tebou,“ ozvalo se za ní. Sam vyskočila na nohy leknutím, chytila se za srdce a snažila se udržet rovnováhu, protože se jí tím rychlým pohybem trochu zamotala hlava.

„Sakra, to jste mě vylekala,“ ulevila si Sam nahlas. „Ale jsem ráda, že je tu aspoň někdo. Taky tady bloudíte tak dlouho jako já? Nevíte, jak se odsud dostanu?“ Před ní stála další víla. Bylo sice zvláštní, že viděla její křídla, ale budiž. V téhle nekonečné místnosti se už nedivila ničemu. Vlastně ani tomu, že se tady najednou zjevila, ale mohla se přenést. Sam ne, nějak jí došel prach, nemohla vůbec nic.

„Byla bych ráda, kdybys přestala s klením,“ usmála se na ni mile. Měla dokonale řezaná ústa, možná by mohla dělat nějakou modelku, nebo reklamu na lesky na rty, nebo aspoň návrhářům stát modelem. Jenomže tuhle myšlenku ihned zamítla, jakmile se podívala na její tělo. Nikdo by se do toho totiž neobléknul. Byla hubená jako kdyby se i za jehlu mohla schovat, nohy měla dlouhé a zaoblená byla na správných místech. Jo, ta by vyhrála miss bez váhání a ostatní dívky by na molo nemusely položit ani jedinou nohu.

Měla z ní respekt, ale to měla Sam i z učitelek na škole a stejně si z nich nic nedělala a blba dál. Jediné, kde poslouchala, byla maturity. A taky poslouchala mámu, občas.

„Jo, promiňte. Já jsem trošku nervózní, víte? Ono bloudit tady takovou dobu není zrovna nejpříjemnější. Navíc nikde nevidím východ. Nevíte, jak se odtud dostanu?“ zeptala se znovu.

„Vím, ale nezáleží na tom jak, ale kdy,“ usmála se milým úsměvem. V něčem jí připomínala její vlastní mámu, nebo možná každou mámu, která dává dětem před spaním pusu na čelíčko a chlácholí je, že žádný bubák přece neexistuje a proto se ho nemusí bát.

„Aha, tak tomu nerozumím. A kdy se odtud dostanu?“ zeptala se znova. Musela se dozvědět co nejvíce, dokud tady někdo byl. A taky si chtěla popovídat, dokud měla s kým.

„To se ještě uvidí, jak rychle se o tebe postarají.“ Super, ale kdo? ptala se sama sebe Sam, ale nahlas to neřekla.

„Poslyšte, nechci být nezdvořilá, ale kdo vy vlastně jste? Jak to, že toho tolik víte a jak to, že jste se objevila z ničeho nic. Vím, že jste víla, poznám to podle křídel, ale nechápu, jak to, že je můžu vidět. Jste z jiného světa? Jestli jo, jak jsem se v něm ocitla já, když si ani nepamatuju, kdy a jak jsem se sem dostala. A…“ Ta paní ji přerušila zvednutím ruky a Sam ihned zmlkla. Vlastně to šlo samo. Chtěla se ptát dál a nedbat na její zvednutou ruku, ale prostě se musela zastavit. Možná to dělalo osobní kouzlo té paní.

„Ty mě dobře znáš. Už jako malé dítě jsi mě poznala. I ostatní víly. Jenom jsi mě neviděla.“

„Jo, aha. Tak dobře, když to říkáte,“ pokrčila rameny. Nějak nevěděla, na co se má ptát. Nezdálo se, že by ta paní chtěla odpověď na všechny její otázky. Jako kdyby si vybírala ty, co jí vyhovují a chce na ně odpovědět, a ty ostatní házela do imaginárního koše.

Sam začala přecházet sem a tam. „A kdo se má o mě postarat?“ vyhrkla najednou.

„Tvoje máma.“

„Máma? Počkat, ale já ji tady nevidím. To je divný místo,“ zamumlala to poslední pro sebe.

„Ano, máš pravdu. Určitým způsobem je to zvláštní místo. Jenom málo víl nebo preliisů se dostane sem a potom zase zpátky. Ale o tebe nemám starost,“ usmála se přátelsky a Sam nechápala, jak svůj úsměv může ještě rozšířit. Usmívala se pořád, ale v určitých chvílích svůj úsměv ještě zvětšila. Jo, je to zvláštní osoba.

„Sam, někdo tě přišel přivítat,“ usmála se ta paní a pokynula rukou za sebe.

„Sam?“ ozvalo se za ní.

„Nallo?! Nallo!“ Běžela k ní a objala ji, jak nejpevněji dovedla. „Sakra, Nallo, ty jsi tu taky? Nevíš, jak se odsud dostat? Zeptáme se té paní a ona nám snad pomůže. Vezmu tě sebou a potom přijdeme na to, jak se to všechno stalo.“

Nalla neztrácela úsměv z tváře, vypadala spokojeně. Sam přepadl nějaký nejasný pocit, že tohle vidí po strašně dlouhé době. Ale byl to jen pocit, ne?

„Sam, ale já tady zůstanu,“ ujistila ji Nalla. Chtěla pokračovat, ale Sam ji přerušila.

„Nal, tobě se tenhle bílý svět možná líbí, ale věř mi, není tady nic zábavného. A má to daleko k těm světlům na diskotékách. Hele, pojď se mnou a já tě přesvědčím,“ šeptala k ní, aby tu paní nějak neurazila.

Nalla se podívala za ni na tu paní, která tam ještě stále stála. Sam následovala její pohled a viděla, jak jí kýve na nevyřčenou otázku. Jako kdyby si četly myšlenky, nebo co.

„Sam, ty to asi nevidíš, ale to nevadí. Taky na to máš dost času, ale myslím, že je tady dost zábavy. Jsem tak ráda, že tě můžu vidět, že s tebou můžu mluvit. Je to sice jenom pár dní, ale i tak jsi mi chyběla. Sa… ehm, co já tady bez tebe budu dělat?“ opravila se Nalla. Sam ale nic nechápala. Proč se opravila? Sakra říkala celkem běžně, taky to od ní pochytila. Navíc nepochopila, co se stalo před pár dny, nechápala, proč je tak šťastná, že se s ní může vidět a že si s ní může popovídat. Vždyť to dělaly každý den, ne?

„Nechápu. Chováš se divně, říkáš divný věci. Nemáš horečku?“ Nalla se sarkasticky zasmála její poznámce. Což byla další věc, kterou Sam nepochopila.

„Mohla jsem se s tebou setkat jenom díky Víle,“ řekla to jméno velice uctivě a mírně se jejím směrem uklonila. Sam zase nechápala. Víla je přece i ona. Proč té paní říká víla?

„Ona nemá jméno?“ zeptala se šeptem.

„Mé jméno je Víla. Pokud chceš, tak královna Víla,“ usmála se na ni ještě víc.

Sam zůstala hledět s otevřenou pusou. Měla dvě možnosti, jak to brát. Buďto si z ní někdo ve vílím světě udělal srandu a tohle je jenom nějaká bláznivá holka, která se vydává za jejich dětskou legendu, nebo je zřejmě mrtvá a setkala se s královnou víl. Tedy, s královnou Vílou, jak se ta paní sama představila.

Sam se podívala na Nallu a ta jen s úsměvem kývla. Bylo to tady zvláštní, všichni se tady usmívali. Vlastně, jenom ty dvě, nikoho jiného neviděla.

„Sakra, no do prdele, to je něco,“ neudržela se Sam a zírala na to všechno s otevřenou pusou a vykulenýma očima.

Až teď se všichni, tedy obě dvě, začaly mračit. Nalla se bála, královna se zlobila. Sam se koukala z jedné na druhou, protože netušila, co je tak rozrušilo.

„Říkala jsem, abys neklela!“ přikázala jí královna. Okolí potemnělo a všechna bílá najednou zmizela a nahradila ji černá. Nalla chytila Sam za ruku a snažila se ji nějak dát za sebe. Sam se ale nedokázala pohnout z místa. Ta tmavá ji najednou fascinovala, ale bála se jí, protože z toho cítila všechen hněv.

„Já se strašně omlouvám. Ujelo mi to. Pokusím se nějak ovládnout. Je to nezvyk.“ Sam dělala co mohla, aby vypadala kajícně.

Všechno okolo se zase začalo vyjasňovat a úsměv na tváři královny se vrátil zpátky. Uf, oddechla si Sam v duchu.

„Tak moment, mohla bych se ještě na něco zeptat? Vůbec mi to není jasné.“

„Samozřejmě. Myslím, že bych tě ani nemohla zastavit. Ptej se.“

„Pokud jsem tady, a vy jste říkala, že se odsud dostanu, znamená to, že nejsem mrtvá?“

„Ne, nejsi mrtvá. Pouze… si se dostala do stavu, kdy jsi od toho neměla daleko. Ale dostaneš se z toho. Jak rychle, to už jsem ti vysvětlovala.“

„A co tady dělá Nalla? Co se stalo? Ona se taky vrátí?“

„Ne, ona se nevrátí.“

„Počkat? Tak co se mi stalo? A proč se Nalla nevrátí. Vy si ji tady nemůžete nechat!“ rozčílila se Sam. Nedokázala si představit, že by Nalla nešla s ní. Vždyť je to její nejlepší kamarádka. Nemůže o ni přijít.

„Nallo?“ řekla Víla.

Nalla přikývla a potom se pořádně otočila na Sam. „Víš, já už jsem umřela. Dá se to tak říct. Proto mě pobavilo, když jsi, že jsem nemocná. A vlastně jsi tu zčásti kvůli mně. Tak nějak jsem se tě snažila zabít. Samozřejmě jako čarodějnice. Nikdy bych ti neublížila. Můžu se totiž dívat, co provádím jako čarodějnice. Ale to je všechno. Nemůžu nic ovlivnit.“

„Ne, ty nejsi mrtvá.“ Sam si myslela, že si z ní Nalla dělá srandu. Ale nedokázala pochopit, co ji k tomu vede. Ne, Nalla není čarodějnice. To by musela zkazit maturitu. Vlastně ani nevěděla, jestli ji už ona sama udělala nebo ne.

Nalla se dívala na Sam a chtěla ji nějak ušetřit toho, co jí teď říkala. Jedinou její útěchou bylo, že si z toho nebude nic pamatovat, až se vrátí. Taky byla ráda, že si Sam ještě může užívat života. A až jednou umře, za hodně dlouhý čas, bude tady na ni čekat. Možná si najde další kamarádky, ale Sam pro ni bude stále představovat něco jako sestru. Nikdo ji nemůže nahradit.

Sam se najednou začala z nevysvětlitelných důvodů smát. Nalla na ni koukala jako na blázna. Podívala se na královnu Vílu a podle jejího výrazu nic nevyčetla. Na ni šlo pouze poznat, kdy se zlobí a kdy se raduje. Teď nedělala ani jedno.

„Sam. Co je tady k smíchu?“ zeptala se Nalla udiveně a popošla k Sam.

Sam se musela nejdřív dosmát. „Nallo, hezký pokus, ale zapomněla jsi na jednu věc. Tvou smrt nebo přeměnu bych si musela pamatovat. Takže tohle už mi nikdy nedělej. Jestli se ještě o něco podobného pokusíš, uškrtím tě vlastníma rukama, rozumíš?“ naštvala se. „Tohle se kamarádce nedělá. A teď se svými kamarády shoď tu maškarádu. Nejdřív jsem si myslela, že je to fakt pravda, ale až teď vidím, jak jsem hloupá. Já ti na to naletěla!“

„Sam, ale já si nedělala srandu.“

„S… ehm, Nallo, přestaň už s tím. Už to není sranda. Copak nechápeš, jak jsi mě polekala? Pokud ti šlo o tohle, tak se ti to povedlo. Už můžeš skončit.“

„Sam, zlato. Já si vážně nedělám srandu. Ty si to nepamatuješ, máš jen pocity z tvého života. A až odsud odejdeš, taky ti zůstanou jenom pocity a vzpomínky na život se vrátí. Já jsem vážně mrtvá. Teda, ne, že by mě to nějak těšilo, protože se na tebe můžu dívat jenom tehdy, kdy tě ta čarodějnice vidí.“

„Ne,“ hlesla Sam a až teď si dokázala připustit, že na tom něco bude. Nalla ji objala a pevně stiskla.

„To nemůže být pravda. Pokud jsi opravdu mrtvá, jak jsem to bez tebe mohla zvládnout? Jak jsem něco mohla udělat bez tebe vedle sebe? To není možné.“ Smáčela Nallinu bílou róbu svými slzami a nedokázala přestat. Nechápala nic z toho. Samozřejmě, že si z ní Nalla nestřílela. Zaprvé by to neudělala, protože věděla, jak by to tu druhou ranilo, kdyby někdy udělaly navzájem. A zadruhé to všechno vysvětlovalo.

Ocitla se tady, měla neznámé pocity, ale nerozuměla jim, nedokázala si vzpomenout na vzpomínky související s nimi. Neměla ani vzpomínky na to, jak ji chtěla Nalla jako čarodějnice zabít, za což byla celkem ráda. Nedokázala si vzpomenou, kdy a jak se tady dostala. Další nevysvětlitelné kouzlo. Taky tady neměla vílí prach, protože ho zřejmě mrtví nepotřebují. Víle šly vidět křídla jenom proto, že to prostě byla královna všech víl. Mnoho dalších detailů, které předtím přehlížela, jí najednou dávaly smysl. Vysvětlovaly všechny nejasnosti.

„Bohužel, je to možné. Ale myslím, že ty to zvládneš. Vždycky jsi všechno zvládla,“ uklidňovala ji Nalla a hladila po vlasech. I když to bylo hodně nevhodné, užívala si to, že tady může být se svou nejlepší kamarádkou a dotýkat se jí, mluvit s ní, slyšet odezvu a hlavně vidět, jak Sam na ní záleží.

Sam zakroutila hlavou. „Vždycky jsem všechno zvládla s tebou. Copak si nepamatuješ? Skoro ze všech průšvihů jsi mě tahala ty. Tolikrát jsi mi zachránila život.“

„Ne, to tys mi zachránila několikrát život.“

„Jo, ale nedokázala jsem to, když jsi tady. Selhala jsem. Jak můžeš být tak klidná, když víš, že jsi mrtvá?“

„Neselhala jsi. Jenom já se dost nesnažila. A teď si něco zapamatuj. Nebo aspoň ten pocit. Nemůžeš za to. Ať už ti tam dole řeknu cokoli, nemůžeš za to. Zavinila jsem si to sama. A to, že jsem mrtvá? No a co? Každý jednou bude. A potom se tady setkáme. Nikam dál už nemůžeme jít, takže se tady prostě setkáme.“ Sam ale zakroutila hlavou.

„Nejraději bych tady s tebou zůstala.“

„Ne, ty půjdeš dolů, jasné? Sam, bojovnice, ty půjdeš zpátky!“ Nalla teď měla vůdcovský hlas, který se Sam vždycky líbil. I dneska se rozesmála, což považovala za zázrak, podle toho, v jakém rozpoložení se nacházela.

„Děvčata, čas se krátí,“ oznámila jim Víla.

„Já, děkuju, že jste mi umožnila si s Nal popovídat. Jsem vám za to vděčná. Ale vážně si nic nebudu pamatovat?“ zeptala se Sam s nadějí v hlase. Kdyby si tak mohla pamatovat ten velitelský hlas, šťastnou Nallu, dokonce i královnu Vílu.

„Bohužel. Zbudou jen neurčité pocity. Ale jakmile se sem jednou vrátíš, a já doufám, že to bude až za dlouhou dobu, tyhle vzpomínky se ti vrátí. A potom si budeš postupně vzpomínat i na ty, co jsi zažila v životě. Chce to čas, který tady ale teď nestrávíš, abys to všechno zjistila.“

„Myslím, že jste ráda, že se tady dlouhou dobu nevrátím,“ zavtipkovala Sam.

„Tak to není. Jen si pamatuj, že klít by se nemělo, a že to nemám ráda.“ Sam přikývla, jakože rozumí.

„Nal, mně se po tobě bude tak stýskat. Stejně si nedokážu představit, jak jsi umřela.“ Sam už zase začínaly stékat slzy po tváři.

„Se šťastnou vzpomínkou na to, jak jsi mě ten poslední den tahala po všech čertech. Bylo to fakt úžasný.“ Objala Sam a přitiskla se k ní co nejblíže.

„Nezapomeň na mě,“ zaškemrala Sam i Nalla zároveň. Potom Sam zmizela.

 

„Mami?“ zachraptěla Sam.

„Samy? Sam! Zlato! Jsem tak ráda, že jsi konečně vzhůru,“ přiskočila k posteli Bailey. Sam se ale dokázala soustředit jen na dvě věci. Jedna byla bolest v krku. Chytila se za něho a trochu si ho promnula.

Ta druhá byla bolest v srdci, ale i částečná radost. Jenomže ta bolest přehlušila radost a Sam se rozplakala. Vrhla se k mámě do náruče a Bailey ji bez jakýchkoli slov objala. Držela svou dceru v náruči a děkovala Víle, jak se to už naučila odmalička, že jí zachránila dceru. Ten chlapec na tom měl taky zásluhu, ale Víla nad ní držela stráž po celou dobu.

A vlastně ani nebyla tak daleko od pravdy.

 


 

Chtěla bych tuhle kapitolku věnovat svému dvojčátku Lili, protože ona jediná se o tuto povídku zajímá a svým neustálým nadšením při slovech: "Asi jdu psát vílu", mi dodává energii a chuť pokračovat. Takže ti moc děkuju. :-*



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Vílí prach [8]:

7. blotik přispěvatel
01.10.2011 [19:01]

blotikKarry, moc děkuju za komentář.
Sadi, ahoj. No, myslím, že stále. Emoticon To víš, je to tvrdohlavá čarodějnice. Emoticon

6. SaDiablo přispěvatel
01.10.2011 [13:24]

SaDiabloTo bylo krásné. Dojemné, a tak moc... V Nalle jsem se zmýlila, ale věděla jsem, že za tím něco bude, i když jen matně. No, bude tu chybět. Ta hodná, myslím. Čarodejnice se ji bude pořád snažit zabít? Ach jo. Těším se na další kapitolu.

5. Karry
28.09.2011 [17:54]

Moc pěkná povídka... Emoticon Emoticon Emoticon

4. LiliDarknight webmaster
11.09.2011 [21:06]

LiliDarknightTo určite, aj ja by som mala depku, keby si mi ty niekam zmizla, ale... Ja viem, že je smutná a trpí, ale ten negativizmus beriem trochu inak. Myslím, že vieš prečo. Emoticon

3. blotik přispěvatel
11.09.2011 [20:55]

blotikHele, depkový stav Sam je velice normální, no ne? Zemřela jí nejlepší kamarádka. Emoticon Emoticon

2. LiliDarknight webmaster
11.09.2011 [20:50]

LiliDarknightA ďakujem za venovanie - to vieš, ja rada oceňujem všetko dobré, takže ani pri tebe nemôžem odolať a teším sa na nové a nové pokračovania. Emoticon

1. LiliDarknight webmaster
11.09.2011 [20:48]

LiliDarknightVážení cestujúci, nové letovisku pri mori Nox je otvorené, sezóna sa začína, pripravte si plavky! Emoticon Nové more má super základ, dvojčá, musíme ho len dokončiť.
Táto kapitola bola nabitá emóciami, či už dobrými alebo zápornými. Páči sa mi tvoje zobrazenie smútku - je jednoduché a v tom je tá krása. Veľmi sa mi páčil ten zmätok okolo Sam, keď sa prebudila. Ja osobne, keby som sa prebrala na podobnom mieste, tak asi zomriem - ale neviem či od strachu alebo z pocitu bezmocnosti. Emoticon Pani Víla sa mi veľmi páčila, ale vyzerala trochu nebezpečne, hlavne keď sa nahnevala na Sam, že nadávala. Mňa osobne by asi po piatich minútach zabila, pretože by som nadávala ako starý námorník. Emoticon
Ak mám zhodnotiť kapitolu - vôbec sa mi nezdalo, žeby si tam niečo zbytočne praťahovala. Bolo to akurát na takú tú nechápavosť, ktorá vygradovala dej. A to mám veľmi rada - myslím, že to mám po tebe. Emoticon
Kapitola teda bola plná citu, napätia a tajomstiev, aj keď neviem, prečo mi to tak pripadalo. Veľmi sa teším na pokračovanie, hlavne na nového chlapca (koníka už poznáš, nie?) a dúfam, že bude menej negatívne. Hoci mám rada emócie, nevydržím dlho pri takých tých typicky depkových stavoch, aké prenasledujú v poslednom čase Sam.
Na záver ti venujem ešte toto: Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
A teraz už "mizím"! Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!