OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Víš, co je horší než nenávist? Lhostejnost - 10. kapitola

09.01.2011 (10:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 1022×

Pan Dokonalý a paní Dokonalá

Vletěli jsme do sprch hlava nehlava. Jeden týpek už tam byl, ale byl zvláštní. Nejen že za celou tu dobu, co jsme tam byli, nepromluvil, ale ani se nepohnul z místa. Přestal jsem vnímat „důležitou“ debatu a zaměřil se na něj a hned mi došlo, že to kluk asi není. To bych byl slepý.

„Henry, jdeš?“ ozvalo se.

„Jo,“ vykoktal jsem a zabalený v ručníku jsem šel do šatny, jenže něco mi nedalo, pořád mě tam něco táhlo.

„Kluci, něco jsem si ve sprchách zapomněl a asi si ještě umyju hlavu, tak na mě nečekejte,“ zajistil jsem si alibi a s lišáckým úsměvem jsem se vracel zpátky do sprch.

…

To nemohla být pravda, to nemohl bý Henry! Modlila jsem se, aby to nebyl on. Čekala jsem pod sprchou a za tu dobu jsem si na sebe natáhla ručník. Už by mohly být pryč, proletělo mi hlavou a chtěla odejít, jenže jsem uslyšela kroky. Že já té blbce pomáhala.

„Myslíš, že jsem tě nepoznal?“ Tak jo, byl to on. Ani jsem necekla a čučela do kachličky, která byla hned oproti mně.

„Hele, já vím, že jsi holka,“ ozvalo se blíž. Nadskočila jsem.

„Ten pas, ty boky a ten zadeček,“ ucítila jsem na něm ruce. A do háje. Pomalu je přesouval na břicho a pak si mě jedním trhnutím k sobě otočil.

„Lin?“ Zíral na mě, jako na marťana, asi mě nečekal. Chvíli byl v šoku a ani se nehýbal.

„Víš, co by se stalo, kdyby to zjistili oni?“ hystečil. Tak jo, měl pravdu, asi by to nebylo zrovna nejpříjemnější...

„Tobě to může být jedno!“

„Ale není...“ Začal se ke mně přibližovat a já začala cítit zase tu podivnou slabost. Musela jsem se k němu přiblížit taky a pak spojil naše rty – po tak dlouhé době. Všechno ze mě opadlo a já se oddávala jen polibkům.

„Já to věděl,“ vydechl, když se ode mě odtáhl.

„Co?“ zamračila jsem se.

„Že mě chceš,“ zářil jako sluníčko. To mě namíchlo.

„O, samozřejmě. Pana Dokonalého chce přece každá!“

„Ale on chce jen jedinou, paní Dokonalou,“ usmál se a ukázal své zuby.

„A co když je těch „dokonalých víc?“

„On chce pořád tu jedinou, pro něj paní Dokonalou,“ zašeptal mi tak blízko ucha až mi naskočila husí kůže. Potom se mi podíval do očí a já nebyla schopná jakékoliv reakce, byla jsem v šoku. I když bych nevím jak chtěla, něco ve mně mě brzdilo.

„Já. Já už musím jít,“ vymanila jsem se mu a zbaběle utekla.

…

Nechala mě o samotě s kachličkami, jak ohleduplné, chtěl jsem jim toho tolik říct.

Zaskočila mě svou reakcí, prostě mi utekla, jak mohla? Možná mě nechce, ale to je blbost. Musím bojovat i když bude odolávat, já to vydržím, jsem přece Greenfield!

Musel jsem do šatny, nemohl jsem tady strávit celý den, měl jsem ještě nějaké povinnosti.

…

Jsi srab. Jsi srab. Jsi srab. Opakovala jsem si pořád dokola, když jsem utíkala domů. Ani doma jsem nepřestala. Nadávala jsem si do všech různých věcí a dost nepěkných. Nejradši bych si napleskala a pak hodila placku o zeď. Jak jsem mohla utéct po tom všem? Jé, jak já bych si nejraději nakopala do hlavy. On udělá tohle a já si zrdhnu. Ani bych se nedivila, kdyby se na mě vykašlal, ae já za to nemůžu. Ne, můžu. Nemůžu. Kurňa!

Pořád jsem zablokovaná a za to může ten debilní incident, bojím se, že mě zase zradí, že zase odejde a já zůstanu sama a pak...

…

Musel jsem vymyslet něco geniálního, jenže co? Nic mě nenapadlo a takový ten jeden plán jsem zapomněl. Nejhoršího na tom všem bylo, že jsem nevěděl, proč utekla, kdyby aspoň řekla proč, ale ona prostě musela domů. Vzteky jsem praštil pěstí do stolu, chudák, celý se zakymácel, ale udržel to.

To mi připomnělo, že ještě potřebuju zajít do fitka, vyrýsovat si zase ty svoje svaliska, jak tomu říkala máma. Proč jsem to dělal? Pro Lin. Musím se jí nějak líbit, ne? Co takhle změnit parfém? To by nepomohlo, když by nebyla se mnou. Zasnil jsem se nad její vůni, vždycky mě tak omámila a teď nic. Sedím tu v pokoji a málem, že nebrečím jako malá holka.

Krucinál, Henry! Seber se! Jseš chlap! Testosteron došel, nebo co? Ona mě snad o všechen připravila, jak mi zamotala hlavu. Potřebuju plán, plán...

Čučením do zdi asi nic nevykoumám, nechápu proč, ale zabloudil jsem na net – Google. Jak sbalit holku. Zadal jsem a čekal na odkazy, které mi naběhnou. Docela zajímavé nápady, ale já většinu zkusil a vždycky tak trochu jsem to skonil. Potřebuju něco neokoukanýho, něco co ji donutí...

Mám to! Jsem dobrej a ani google jsem nepotřeboval!

Po dlouhém radování jsem vytáhl mobil z kapsy a vytočil Linino číslo.

Shrnutí // 11. kapitola

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Víš, co je horší než nenávist? Lhostejnost - 10. kapitola: