OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Víš co je horší než nenávist? Lhostejnost - 2. kapitola

27.09.2010 (17:00) • Lussy • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 991×

Pomsta

Přišel jsem až trochu později a schoval jsem se za kontejner. Byl dost velký, takže jsem vůbec nebyl vidět.

Chvíli jsem se na ně díval, ale pak jsem odvrátil pohled. Díval jsem se někam do pryč. Hledal jsem pravou chvíli a když jsem se zpátky podíval na ně, dostal jsem šok - byla jen ve spodním prádle.

Šíleně jsem se rozzuřil. Vyletěl jsem z poza toho kontejneru a jednomu jsem vrazil. Ostatní utekli. Chvíli byl z té rány vedle, ale pak taky radši stáhl ocas a zmizel.

Nechápal jsem ten záchvat vzteku, ale dlouho jsem se tím nezabýval a raději se k ní sehl.

Celá se třásla a tak jsem jí oblíkl do mojí vyhřáté mikiny. Na zemi jsem našel její celkem ještě použitelné rifle a její tašku. Zbytek oblečení byl v hrozném stavu.

Snažil jsem se jí rychle natáhnout ty rifle, aby nenachladla a nakonec se mi to i podařilo. Pomohl jsem jí vstát. Chtěl jsem ji vzít do náruče, ale ona protestovala a tak jsem ji jen chytl kolem pasu a šel s ní domů.

Cestu k ním jsem znal. Byl jsem u nich, když Tiffany slavila patnáctku.

Dorazili jsme k nim domů. Zahrabal jsem v tašce a naše dost velké klíče. Postupně jsem je zkoušel a pak narazil na ten správný.

Rychle jsem ji popadl a vzal si ji do náručí. Nohou jsem zabouchl dveře, sundal si boty a po schodech jsem pomalu šel do jejího pokoje.

Položil jsem ji na postel, vyzul jí boty a přikryl jsem ji peřinou. Chvíli jsem se na ni díval, ale ona byla zřejmě myšlenkami mimo. Pořád zírala na strop a tak jsme se otočil ke skříni.

Hledal jsem něco teplého. Našel jsem tepláky a tričko. Otočil jsem se k ní zpátky, měla zavřené oči a lehce oddychovala. Vypadala, jako by spala, ale doufal jsem že ne. Byla zachumlaná do mojí mikiny a klidně bych přísahal, že jsem na chvíli viděl i úsměv.

Pomalu jsem k ní přešel. Nevěděl jsem co jsem měl dělat. Zíral jsem na ni, vypadala tak nevině, ale hned jsem ty myšlenky zahnal.

Došel jsem až k posteli a nahnul se k ní. Lehce jsem otřel svoje rty o ty její a ona jen zamručela. Spala.

Pro sebe jsem se musel zasmát.

Akci jsem opakoval několikrát a nedostalo se mi jiné odpovědi, než zamručení. Docela mě to štvalo a tak jsem se k ní „přicucnul“ pořádně.

Vykulila oči. Díval jsem se do jejích očí. Měla v nich překvapení, ale odmítnutí ne. Využil jsem toho a znova jsem jí políbil a ona mi polibek vrátila. Začal jsem přidávat na tempu a ona se přizpůsobila.

Odhrnul jsem peřinu a pomalu jsem si k ní lehnul. Začal jsem akci zbavování oblečení. Nejdřív letěla moje mikina a pak jsem se pustil do dobývání riflí. Akce byl úspěšně dokonána a ani ona nebyla pozadu – tričko už jsem měl dole. Kalhoty jsem si sundal sám a vydal se na objevování „neznámého světa“.

Prozkoumal jsem snad každou část jejího těla. Pak se na „cesto kolem světa“ vydala ona. Její dotyky mi byly příjemné. Každá její dotek se mi vpaloval do kůže a jí cítil, že se blížila ta chvíle.

Leželi jsme vedle sebe. Spokojeně spala a já chtěl vypadnout ještě dřív, než by se probudila. Držela mě tam a to doslova. Spala na mě a já ji nechtěl vzbudit. Nechtěl jsem si přiznat, že mě tam drželo i něco jiného. Myšlenky jsem zahnal a radši se na ni podíval.

Už nevypadala tak vyděšeně a už se ani neklepala. Hlavu měla opřenou o můj hrundník a spokojeně se usmívala. Přistihl jsem se u toho, jak jsem přemýšlel o tom, o čem snila. Zatřepal jsem hlavou ve snaze všechny ty myšlenky vyhnat z hlavy, ale pořád v zákoutí mojí hlavy mě hlodaly.

Probudila jsem se ráno v posteli. Měla jsem zvláštní sen. Ze začátku byl strašidelný, ale pak jsem byla v sedmém nebi.

Otočila jsem hlavu a uviděla Henryho.

On to nebyl sen!

Koukala jsem na něj, jak spokojeně spal. Ze začátku jsem byla v šoku, ale pak jsem se usmála. Vstala jsem z postele, naházela jsem na sebe nějaké spodní prádlo s županem a šla si do kuchyně něco vykuchtit.

Na lednici byl vzkaz.

Jelikož máš narozeniny, nechala jsem ti volný dům pro tvojí oslavu.

Neboj, večer – možná ráno – přijedu, máma.

Neměla jsem náladu na nějaké oslavy. V hlavě mi probleskla vzpomínka na tu uličku a rozklepala jsme se jako ratlík. Musela jsem si sednout, abych se nesložila.

Koukala jsem nepřítomně do zdi. Po chvíli jsem se konečně zvedla a dokopala jsem se k tomu, abych si udělala snídani.

Vzala jsem si nějaké pečivo a džus, který byl v ledničce.

Docela šnečím tempem jsem došla do pokoje. Nebyl tam, nebyla tam pto něm ani památka – jen rozházená postel.

Došla jsem k ní a sedla si na ni. Opřela jsem se o zeď a spustily se slzy. Přitáhla jsem si k sobě kolena.

„Já jsem taková kráva!“ křičela jsem.

Brečela jsem pěkně dlouho, ale pak jsem se rozhodla dát si sprchu. Vlezla jsem si do vany a seděla v ní, dokud voda nebyla úplně studená.

Myslela jsem si, že ta voda ze mě všechno smyje, ale mýlila jsem se. Bylo mi ze sebe samé na nic. Dala jsem mu to co chtěl a když už to měl, tak se vyspal a odešel.

Víkend jsem přežila, jen díky Mandy. Chodily jsme pořád někam a já měla stále zaměstnané myšlenky.

Pomsta byla dokonána. Věřil jsem, že až se to Tiffany dozví, nebude jí nejlíp a bude si to všechno dávat za vinu.

Marně jsem čekal na pocit úlevy a štěstí, místo toho jsem byl zhnusený sám sebou. Jak jsem to jen mohl udělat? Modlil jsem se, aby to všechno byl jen sen, ale nebyl.

Do školy jsem přišel s náladou pod psa.

„Tak co, bylo něco?“ vyptával se s úsměvem od ucha k uchu Randy.

„Jo bylo,“ prohodil jsem.

„No vida!“ zajásal.

„Proč si vůbec dal bombu Martinovi?“ vyptával se.

„Asi proto, aby to vypadalo reálně?“ odpověděl jsem mu otázkou.

„Jsi borec a navíc pomsta byl dokonána,“ poplácal mě po ramenou a odpochodoval do třídy.

Byla jsem rozhodnutá mu všechno vmést do tváře. Jako naschvál jsem ho před prní hodinou nepotkala a ani o ostatních přestávkách.

Už jsem ztrácela naději, ale zahlídla jsem ho samotného ve třídě.

„Užil sis?“ vyprskla jsem na něj, když jsem k němu přišla.

Koukal na mě, jako bych právě spadla z nebe.

„Vyspal ses se mnou a odešel si! Já hloupá si myslela něco jiného. Myslela jsem, že jsi, že ke mně něco cítíš, ale ty si mě jen využil!“ vykřičela jsem mu do ksichtu.

„Kdyby si mě aspoň nenáviděl, to člověku cítíš aspoň nějaké city. A víš co je horšího než nenávist?“

„Lhostejnost!“ odpověděla jsem si sama.

„Vůbec tě nezajímalo co jsem cítila, co bylo se mnou! Byla jsem ti absolutně u zadku!“ křičela jsem na něj a cítila jsem jako se mi pomalu do očí draly slzy.

Rychle jsem utekla. Po tváři mi tekly slzy, nedaly se zastavit. Běžela jsem snad, jak nejrychleji jsem uměla. Zastavila jsem se až za nějakým rohem a tam jsem si čupla.

Jen jsem nehybně stál a zíral na místo na kterém ještě před chvílí stála. Hlavou se mi toho honilo spousta, ale něco neznámého se dralo napovrch.

Shrnutí // 3. kapitola

Omlouvám se, ale milostné scény moc neumím, protože jsem ještě žádnou nezažila a tak doufám, že i tak málo postačí a ostatní si domyslíte dle vaší fantazie.

Lussy :)

Autor: Lussy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Víš co je horší než nenávist? Lhostejnost - 2. kapitola: