Volání noci - 13. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

13. Kapitola - Krev a minulost.
Otřel si oči, zhluboka se nadechl a pověděl, „víš, vlastně upír a kousání, je skoro celé o sexu. Takhle, abych ti to vysvětlil...
Co jiného říct, přeji příjemnou zábavu.
Nedoporučuji číst mladším 18ti let!!!

05.09.2012 (09:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1471×

EDIT: Článek neprošel korekcí!

13. kapitola

Zajela teda do garáže, vystoupila. Došla ke schodům. Vyšla jich pár a zaklepala na dveře. Za dveřmi se ozvalo jen něco jako, už jdu. Vyčkala tedy. Po chvilce se dveře otevřely a v nich stál Will.

„Ahoj, stalo se něco?“ ptal se hned.

„Nic, teda vlastně ano. Potřebuji tvoji pomoc. Potřebuju, aby ses napil mojí krvem zjistil, jestli nejsem vrah.“ Will jen šokovaně koukal. Byl tak vyvedený z míry, že nedokázal ani nic odpovědět. Jen tam stál jako solný sloup.

„Dobrá, pojď dovnitř,“ pozval ji do svého malého příbytku.

No ani tak malého, jak si myslela, spíš pořádně velký byt. Musela uznat, že měl vyjímečný vkus. Každá místnost byla něčím jíným unikátním dílem. Kdyby nevěděla, že je v domě, kde bydlí i Aurora řekla by, že je v nějakém honosné vile. Zavedl jí do obývacího pokoje. Zastavil se u knihovni a zatáhl za jednu z knih dole vlevo na poslední pričně. Knihovna byla veliká a rozdělená do tří a ta prostřední se vysunula nahoru tak, že se objevilo schodiště dolů. Svítilo malé světýlko, takže tak jako tak viděla na schody, po pár sekundách se ocitli dole, kde se vyjímala obrovsk, honosná postel.

Na co potřebuje tak velkou postel, když nikoho nemá, pomyslela si Aurora.

„Takže, co mám udělat?“ zeptala se v obavách, nejdřív si myslela, že to byl dobrý nápad, ale pomalu se začala bát. Will se usmál, Přešel k posteli a sedl si na ní. Poplácal na místo vedle sebe.

„No, popravdě? Asi nic. Jen si sedni a uvolni se.“

Přemohla se a sedla si vedle něj. „Zní to, jako by si mě chtěl svést,“ řekla mu. On se místo toho, aby odpověděl rozesmál. „Řekla jsem něco špatného?“ zeptala se optarně, ale Will se nepřestával smát.

Otřel si oči, zhluboka se nadechl a pověděl, „víš, vlastně upír a kousání, je skoro celé o sexu. Takhle, abych ti to vysvětlil. Kousnutí upíra znamená, tedy pro tebe, neuvěřitelnou rozkoš a extazi. Pokud chci, samozřejmě. Někteří upíří rádi způsobují bolest a muka, ale já si to až moc užívám. Mě krev uspokuje, ale taky vzrušuje. Záleží jen na upírovi, co s tebou udělá. A sem si přišla asi kvůli upířím vlastnostím, jestli se nemýlím. Takže, co mám hledat.

Nejenže je mazaný, ale chytrý. Rory si dobře promysela, jestli to opravdu chce. Nemusela dlouho o tom rozmlouvat. Chce to. Chce vědět pravdu.

„Já chci, abys v mé minulosti našel, jestli náhodou nejsem nějaká zrůda, co zabijí nevinné. Mám vize, nebo sny? To je jedno, protože vidím, jak zabijím a žeru je.“ Když vyslovila slovo ,a žeru je´, naskočila jí po těle zimnice. Mohla by to být opravdu ona? Teď to netušila, ale hned to zjistí. Will dosud se ještě ani nepohl. Byl jak přimrazený. Nečekal to, zaskočila ho, lépe řečeno. Ale pro ni to udělá.

Přisedl si k ní blíž, objal jednou rukou okolo pasu a druhou si natočil její tvář k sobě. Palcem jí hladil po tváři a konejšivě se na ní usmál. Sehnul se k jejímu krku. Polaskal jí místo kde jí bušil puls. Olízl to palčivé místo, už cítil, jak mu boule v kalhotech roste. Tak moc ji chtěl. Tak moc by to chtěl dělat při jiné příležitosti. Kdyby jen ho milovala. Dál se mazlil, ožužlával až to nevydržel a špičáky mu zajely do Aurořiny kůže. Projely kůži, svalstem, až ke krvi. Začal pít. Sál z Roryina těla stále víc. Čím víc vypil krve, tím si byl jístější, že ona je jeho pravá láska. Pro Auroru by se nechal zabít.

Aurora cítila mírné bodnutí a pak jen slast, vzrušení. Nevěděla, kam s rukama. Netušila, že je to tak báječné a tak silné. Nikdy se takto necítila, jen se Sebastianem se k tomuto přiblížila. Musela vykřikovat, nešlo to dusit v sobě. Will jí stále objímal, ale už tělem, neuvědomila si ani, že leží. Rukou jí putoval po těle a tak zvyšoval žár, který se ještě víc rozplynul, když ucítila na boku jeho erekci. Nedokázala na nic myslet, jen na to, aby cítila jeho mužnost uvnitř sebe. I když věděla, že by neměla tohle cítit, protože milovala Sebastiana celým srdcem. Nevydržela, stále vzdychala a hlasitěji a dál. Musela se Will dotýkat. Sáhla mezi jejich těla a rozepnula mu pásek a kalhoty, dál nemohla, přelila se přes její tělo vlna vzrušení.

* * *

Will změnil polohu a teď ležel celým tělem na ní a mezi jejími nohy. Pohupoval se do rytmu i přes věci ho nestále víc vzrušovalo. Ale neměl by dál zajít, i kdyby teď mohl, nesměl. Ne, bez jejího vědomí. Ona za to nemohla, že ho tak moc chtěla, to jen kvůli tomu, že Rory vysává. Málem by zapomněl na úkol, kterým ho pověřila. Začal tedy pomalu vidět Aurořinu minulost. Nejdřív jí spatřil jako miminko. Chová ji nějaký muž s rezavými vlasy. Dál dětství, které nebylo takové, jaké by mělo být. Strach a šikana. Chvíli bloumal, kde hledat, až mu to spadlo do klína. Viděl, co viděla Rory, ale netušil, jak by to ona, tak malá holčička mohla dokázat. Nemohla to být. Nezabila je. Pak viděl další a další. Nedávala to žádný smysl. Tak se vrátil tam, kde na začátek jejího života. Když se narodila.

Ležel v postýlce a dřímal. Viděl vcházet do místnosti nějakého muže v kápi a jak něco mumlá v cizí řeči. Té řeči nerozuměl, musela být pěkná stará. Neboť Will uměl mnoha jazyky, ale žádný, nebyl podobný těm, které znal. Bylo přesto na něm něco vzláštního. Najednou ho to trklo. Čaroděj. Ti neukazovali svou tvář. Musel ji nějak očarovat, aby byla spjátá s tím monstrem. Jinak se to nedalo vysvětlit. Musel dál zase. Přeskočil dětství a zastavil se v pubertě. Byla noc a Aurora už spala. Zase měla noční děs. Jen pozoroval jak utíká a hledá jídlo. Ano jídlo. Začichalo to a našel svou obět. Vílu květin. Nesměl se na to dál dívat a tak se rozhlížel, až v koutě nedaleko stál muž v kápi a měl zákeřný úsměv na tváři.

Využil síly, která mu dala Aurořina krev a posunul se mimo jejího pohledu a uviděl tu zrůdu. Byla příšerná. Napůl drak a napůl člověk a ještě hůř. Vyskočil z její mysli a probral se vedle Rory. Byla celá roztřesená a těžce dýchala. Postavil se a zvedl Auroru s sebou, položil ji na polštář na posteli a přikryl, potřebovala odpočívat. Ani nemusel ošetřit její ranky, už se hojily. Podíval se na sebe. Sakra, pomyslel si. Musel urychleně převléknout. Musel se hodně doto vložit, protože jeho kalhoty byly od rozkroku ke kotníkům celé vlhké od svého spermatu. Ani netučil, že se uspokojí. Tohle se mu ještě nestalo.

Zrovna se oblíkal, když někdo nahoře začal vehementně bušit do dveří. Rychle na sebe nasoukal džíny a košilí se nezatěžoval. Vyběhl rychlostí blesku nahoru a už otvíral dveře, když je někdo vyhodil z pantů a v bytě se mu objevilo několik větších můžu, z nichž jednoho určitě poznal. Snažil se být opatrný, přece jen oni byli v přesile a snažil se jim nekoukat do očí. Nevydržel a podíval se do očí zuřivého vlkodlaka, který si přišel pro svou družku. Do Sebastianových žlutých očí.

12. kapitola ☼ 14. kapitola

Doufám, tedy, že se Vám kapitolka líbila. Příště se můžete těšit na hodně ostrý slovník.

Další kapitolku přidám, jakmile budu mít hlavně čas psát. Takže ji očekávejte minimálně až o víkendu.

Papa Vaše Petronka91

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování