Volání noci - 19. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Volání noci - 19. kapitola

17.07.2013 (14:00) • Petronka91 • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 1501×

19. kapitola

Sebastian se podíval na Auroru a pak na Silenciuse, a rozbouřil se v něm vztek. Než někdo mrkl, byl zase vlk. Už dvakrát za den a za světla. Ano, to byla síla alfy. Jen Max a on to vždy dokázali bez problémů, nehledě jaké mají zranění, proto patřil k největším alfům na světě, hned po Maxovi.

Bariéra se prolomila. Všichni ostatní vlci, kromě těch, co hlídali ve městě a na okrajích, zde nebyli, vstoupili do sklepa. Will stál opodál a jen pokýval hlavou na Sebastiana.

Znamenalo to, že i kdyby utekl, že ho spolu dostanou, ale že teď ho nechá vlkům, kterým patří jeho smrt.

Sice si zasloužil pomalou smrt, ale teď tu pro není nebylo místo. Sebastian na něj skočil a spolu s ním i jeho chlapi, a roztrhali ho tak rychle, že se nestačil ani přemístit. Odtrhla se hlava. Oči se obrátily dozadu, dech se zastavil a srdce přestalo být.

Kde byla jeho Aurora, hlásil se jeho vlk. Slyšel kňučení z druhé strany sklepa a uklidnit se ji snažil Will, bezúspěšně. Nebála se jeho, ale sebe sama.

Sebastian to velmi dobře chápal, i když vypadala jako starší vlkodlak, byla právě proměněný vlk. Ty emoce jdou spolu s sebou v ruce a mění se rychle. Choulila se ke stěně. Přešel tu vzdálenost mezi nimi a zadíval se na ni, a ona se vzhlédla k němu. Popošel ještě blíž a čumákem do ní strčil. Usmál se na ni vlčím způsobem a ona to opakovala. Sice vlkodlaci neměli žádnou vlčí telepatii, ale každý věděl, na co ten druhý myslel. Instinkt.

Vyšli pryč a spolu s ostatními kráčeli pomalu domů. Ano, domů. Šli tak nenápadně, jak jen mohli. Ostatní dělali, jakože to jsou obyčejni psi na procházce s páníčkama. Tak to i vypadalo.

Došli do baru a tam neklidně čekali Quinn, Irina a David. Jakmile si jich všimli, dali hlavy dolů, protože Seb byl vlk a Rory stále taky. Tímto způsobem vzali v potaz, že jejich alfa si vybral družku a ostatní ji akceptují.

Rory z toho byla celá nesvá, i když věděla, že toto jejich chování je normální a že ji tím přijili, ale stejně uvnitř sebe cítila, že ji těší. Koukla se nenápadně na Sebastiana a viděla, že on kráčí sebejistě se vztyčenou hlavou. Hrdě a majestátně. Ulevilo se jí a taktéž dala hlavu nahoru. Teď opravdu patřila mezi své vlky.

Ano, má dráha, patříš, řekla jí její druhá polovina, vlk. Věř mi, všichni tě budou považovat za jednu z nejvyšších, Auroro. Všichni.

Netušila proč, ale věděla, že to bude ještě zábava. Už teď se nemohla dočkat, až se na všechno zeptá Sebastiana. Kráčeli dál, přes zadní dveře dozadu a pak nahoru do jejich pokoje.

Sebastian by si ji rád do svého vlastního velkého domu, který mu patří u lesů, ale tady to je taky jeho. Pak jí vše ukáže a musí jí vše vysvětlit.

Podíval se jí zpříma do očí. Jestli uhne, znamená to, že ho bere jako svého alfu, ale jestli ne, tak se bude stejně muset zeptat Maxe. Dívala se na něj zpříma, ale zároveň poklesla s pohledem. Hm, takže mě bere jako svého alfu, pomyslel si. Tak, a teď ji musí naučit, jak zpátky do svého těla. I když jeho vlk si přál, aby se takhle spolu pomilovali, nemohl to zatím ještě dopustit. Vystrašilo by ji to, a to nechtěl zkoušet. Třeba později a hlavně o úplňku. Sám pro sebe se usmál, ale i Rory vycítila jeho touho a přistoupila k němu blíž a čumákem ho pohladila po krku. Seb zavrněl. Sám jí olízl po tváři. A pak zničehonic po něm vystartovala...

...vystartovala po něm, ale ne, jak on si myslel. Aurora si chtěla hrát. Trupem šla dolů a zadek vystrčila nahoru a vrtěla ocasem. V očích se jí třpytil lesk pobavením.

Když se takhle na ni podíval, ihned mu poskočilo srdce. Jeho vlk si taky žádal, aby ji poškádlil. Ohrnul na ni vrchní pysk. Aurora se zarazila a stáhla ocas mezi půlky. Uvědomila si, že to asi přehnala, a tak se raději podřídila. Chápala, že je to její vůdce a že ho musí respektovat. V duchu se Sebastian pochechtal a pomalu se k ní přiblížil, a Rory to tak pochopila, že se obratíla na záda a nastavila mu krk a břicho. Chtěl jí pohrozit, tak ji chytil opravdu za ten krk, ale místo, aby stiskl, tak ji jemně kousl a pak jí to místo ještě olízl. Blahem se rozřásla a to se mu jedině zamlouvalo. Obrátila se na bok a důsledně ho sledovala. Posunul se k břichu a olizoval místo, kde jasně byl cítit jeho pach s jejím smíšeným, a už věděl, že tam kvete jeho, jejich dítě. Ona sama to nevěděla. Pro něj to znamenalo všechno, ale taky se zarazil, když se proměnila, znamenalo to, že měla okmažitě potratit, ale teď jasně slyšel i důkaz toho, že se má moc dobře.

Legenda!? Podíval se na ni. Tak teď už věřil na všechno. Jeho malá vlčice, jeho princezna, jeho družka je legendární vlčice. Vlčice, která všem jiným pomůže.

Stál, směroval dolů. A hrávě ji kousl do ocasu. Aurora leknutím poskočila a on ji povalil zpátky na zem, Ale ona se nedala a stále se ho snažila se sebe shodit a oplatit mu to stejnou mincí. Napotřetí se jí to povedlo konečně a honila ho po celé místnosti, on se nechal, ale pak obrátil list a běhal on za ní, až ji chytil a povalil na zem, oba se štěkavě smáli.

Sebastian se proměnil a čekal, jestli to dokáže sama. Pomalu ji hladil po hlavě a zádech a polechtával ji na packách, a ona mu za to olizovala ruce.

„Zkus se proměnit,“ řekl jí laskavě. Stále ji hladil. „Představ si sebe jako člověka a uvidíš, jestli se ti to podaří,“ mluvil na ni potichu a s láskou, která mu prozařovala z očí.

Aurora se zamyslela a opravdu, chtěla být zase člověk. Zároveň se bála, že zase pocítí tu bolest jako poprvé, a to opravdu nechtěla. Jako kdyby někdo máchl kouzelnou hůlkou a Aurora byla zase ve své kůži. Žádné bolesti a rupnutí kostí. Jen na to pomyslela a byla zpátky ve své kůži.

Sebastian jí nenápaně zkontroval lůno, ano, vše bylo v pořádku. Těšilo ho to velmi moc. Tudíž to bylo jisté.

„Ahoj,“ promluvila na něj poprvé a příjemně se usmála, od srdce.

Místo pozdravu ji náruživě políbil a tím, že byli oba nazí, na nic jiného nečekali. Pevně si ho k sobě přitáhla a polibky mu vracela s vášní, kterou cítila ještě víc, když se změnila na vlka. Hladila ho po zádech, zkoumala všechny záhyby na jeho těle. Odpojila se od něj a laskala mu krk, a Sebastian zasténal. Mazlil se s jejím tělem. Sehnul se, políbíl jí obě bradavky tak, ža obě ztmavly a ztvrdly. Dole cítila vlastní vlkost a žádost o to, aby je konečně spojil. Roztáhla stehna od sebe a on až moc dobře pochopil, co po něm chce, a to jí velice rád splnil. Opatrně, jako by byla ze skla, se do ní ponořil a musel se zatetelit štěstím, jak ho velmi láskyplně do sebe přijala. Vykřikla mu do úst vzrušením a vyklenula proti němu své boky.

Pomalu se blížilo to, co se oba dva nemohli dočkat. Dívala se mu zpříma do očí, které zářily touhou, ale taky jeho vlkem. Měl je sametově zlaté. Ano, věděla, že teď se s ním miluje jako pravá družka. Když se jí do očí podíval Sebastian, zavrněl blahem, i ona přijala svého vlka a její oči byly plné modré hluboké tůně. A to zvýšilo jejich žádost o uvolnění. Zakřičela s láskou jeho jméno a Sebastian zase její jméno.

Nemohli pořádně popadnout dech. Hladila ho po vlasech a on jí jemně okusoval klíční kost a krk.

„Miluji tě, Sebastine,“ vydechla Aurora. Zvedl hlavu a usmál se.

„Miluji tě, Rory, moje lásko,“ vdech jí do úst a okusil znovu její rty. Tím rozpoutal zase v Auriře touhu a on ji to milerád pomohl ukojit. Tolikrát, kolikrát bude chtít.

18. kapitola ☼ 20. kapitola

Autor: Petronka91 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování