OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Volba osudu 12



Volba osudu 12Charlie se náhodou povede najít cestu zpátky, tedy částečně a konečně také zjistí, jak dlouho byla vlastně pryč. Tím ale její pokusy teprve začínají...

 

12.

Plán co moc nevyšel

 

Ať si říkal Seimon co chtěl, neučil ji aby bojovala. Bavilo ho ji učit. Možná to nedával moc najevo, ale když si myslel, že se nedívá, viděla v jeho tváři hrdost nad každým jejím pokrokem.

Zažehl v ní touhu učit se dalším a dalšíchm možnostem, které její schopnost nabízela.

Občas znovu zašla do toho pokoje, kde ji učil oddělit své vědomí, ale postupně už ani to nepotřebovala. Dokázala to bez sebemenší námahy a už se nemusela ani ujišťovat v zrcadle, zda se jí to povedlo.

Její tělo uvolněně odpočívalo v posteli, zatím co ona se mohla nerušeně potloukat po chodbách a zkoumat četná zákoutí rozlehlé školy.

Vešla do zrcadlového sálu. Připadala si jako upír, když kráčela a zrcadla i dále odrážela jen prázdnou místnost.

Kromě jediného. Zaraženě se zastavila. Zahleděla se na svůj odraz. Rozhlédla se i po ostatních, ale tohle bylo jediné, ačkoliv vypadalo naprosto stejně jako ta ostatní.

Proč by ho sem ale někdo takhle nastrčil? Možná na ochranu, kdyby se tu objevil nezvaný host, který si nepřeje být spatřen?

Zastrčila si pramen vlasů za ucho a nevěřícně zamžourala na svůj odraz, když udělal to samé, ale opačnou rukou. Zvedla znovu pravou ruku a zatřepala prsty. Odraz dělal to samé, jenže také pravou.

Natáhla prsty ke svému odrazu. Myslela, že se jí prsty dotklnou studeného skla, ale prsty se jí zanořily dovnitř. Jako by je ponořila do husté kapaliny. Pak s ní něco škublo.

 

~ ~ ~

 

Tenhle pocit si pamatovala, tentokrát už to snášela líp. Rozhlédla se a nevěřícně vnímala vše okolo. Byla... doma. Nebo alespoň hodně blízko, na okraji města. Nepřítomně se dala do pohybu. Všechno bylo tak známé a jiné zároveň.

Jako náměsíčká došla až před jejich dům. Všude byla tma. Zavřela oči a prošla dveřmi. V chodbě hlasitě tikaly hodiny. Vydala se ke schodům. Stoupala jeden schod za druhým a sledovala fotky, kterými byla pokrytá celá stěna. Všimla si dvou, které tam přibyly. Byl na nich Deril. Vlastně většinu fotek tvořily ty jejich, ale s ní tam žádná nová přibýt nemohla.

Cukla sebou, když došlápla na předposlední schod. Byl rozvrzaný, ale nic se neozvalo. Byl to jen reflex. Dům i nadále tonul v tichu.

Prošla dveřmi naproti schodům. Byl to její pokoj. Rozhlédla se. Nic se tu nezměnilo. všechno bylo tam, kde vždycky. Čekal na ni, jako připomínka, že se pořád má kam vrátit.

Prošla zdí a ocitla se ve vedlejším pokoji. Zůstala stát a její pohled přitahovalo jediné - Deril. Hlasitě oddechoval přetočený na bok.

„Derile,“ hlesla, ale věděla, že zbytečně. Vypadal starší. Vlastně netušila, jak je to dlouho co ho viděla naposled. Rozuhlédla se. Pořád byl stejný pedant, nikde nebyla ani pohozená tužka. Se Seimonem by si rozhodně skvěle rozumněli. Pohled jí padl na fotku na stole. Byli na ní oni dva. Seděla na zábradlí a Deril ji držel okolo pasu, jako by snad měla každou chvilku spadnout. Oba se smáli. Pamatovala si, jak to táta fotil. Byla to jen momentka.

Sledovala svoji tvář. Změnila se. Nevšimla si toho, dokud neviděla tu fotku. Na ní ještě vypadala jako fracek. Což asi tenkrát byla.

Stále více na ni dorážela otázka, jak dlouho už je pryč. Vyšla na chodbu a sešla do kuchyně. Nevěřícně se zahleděla na datum v kalendáři. Nezajímal ji den a snad ani tak moc měsíc. Zůstala hledět na rok. Byla pryč tři roky!

Před očima se jí zamlžilo a dopadla na podlahu. Necítila náraz a ani hlad, prostě jen najednou ležela zpátky v zrcadlovém sále.

Tři roky. Ta slova se jí stále opakovala v hlavě.

 

~ ~ ~

 

Snažila se chovat normálně, ale i Seimon si musel všimnout, jak je roztěkaná a nedokáže se soustředit ani na nejjednodušší věci. Neřekl jí na to ale ani slovo.

Jak pokračoval den, stále více musela myslet na to, že se tam musí dnes vrátit. Ne v noci, ještě večer, potřebovala jim dát alespoň na jevo, že je v pořádku.

Jen co za sebou zavřela dveře pokoje, přeběhla k posteli a lehla si. Jako by si jen odskočila odložit své tělo. Během chvilky už se vracela zpátky. Prudce se zarazila, když zahlédla Seimona. Mít teď hmotné srdce, rozbušilo by se jí na plné obrátky. Ale neměla hmotné ani srce a ani zbytek.

Nemohl ji slyšet a ani vidět a s tím vědomím se znovu rozběhla. S černým svědomím se za ním ještě jednou otočila a proběhla dveřmi do zrcadlového sálu.

Seimon se otočil ke dveřím, kde před okamžikem zmizela. Bylo mu jasné, že na to dříve či později sama příjde.

 

~ ~ ~

 

Za celý den měla dostatek času, aby si to naplánovala. Obzvláště, když se nedokázala vlastně ani na nic jiného soustředit. Potřebovala něco hmotného. Ji samotnou by Deril neviděl.

„Fuj!“ nakrčila nos, když zahlédla na kraji cesty mrtvou kočku. Necítila sice žádné pachy, ale pohled jí plně stačil. Jenže ona neměla moc na výběr.

Dřepla si a natáhla k ní ruku.

Ucítila chlad. Bylo to odporný. Chtěla se pohnout, ale jako by měla místo nohou jen dřevené pahýly. V první chvíli měla chuť znovu vyskočit, ale ovládla se. Na místo toho se pokusila na ně postavit. Zkusmo pokrčila jednu tlapku po druhé. Dokázala s nimi hýbat, ale jen trhavě. Možná to bylo tím, že některé nervy byly už poškozené.

Raději to přestala zkoumat a vydala se toporně kupředu. Po době, co se jí zdála skoro nekonečná, se konečně dostala před dům. Obešla ho a zůstala zírat do okna kuchyně. Byla tam mamka i babička. Něco vařily. Ze svého úhlu je viděla jen od ramen nahoru. Přišlo jí, že babička zestárla o více jak tři roky. Vrásky jí brázdily čelo. Jen na moment se pousmála. Otočila se ke dveřím a Charlie zahlídla jak něco řekla. Neslyšela přes sklo ale co. Musela mluvit na Derila. Táta touhle dobou teprve vyjížděl z práce.

Na něco přikývla a pak se zase s mamkou začaly věnovat práci. O chvilku později se před domem ozvalo auto.

Charlie sebou škubla. On jede pryč! Co nejrychleji vyběhla před dům. Ztuhlé tlapky se jí pletly pod sebe. Sjížděl už z příjezdové cesty. Běžela tedy rovně, že se postaví na cestu. Věděla, že by zastavil.

Pokud by ji viděl...

Jako poslední zahlídla červená zpáteční světla a pak nic.

Okolo se rozhostila tma.

 


« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Volba osudu 12:

3. kolouš
16.11.2014 [14:26]

Inu, sice se říká, že v nejlepším se má přestat, ale na tak dlouho ??? Ta povídka je úžasná, trochu jiná než já obvykle čtu, avšak zato tak napínavá, že je člověk napnut jak tětiva a pak najednou BUM konec ... Prosííím nenapínej nás dál :)

2. majka
03.08.2014 [11:25]

Možno si už prestala písať ale píšeš skvele prosím napíš pokračovanie. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. maky21 přispěvatel
19.12.2013 [23:00]

maky21No to je napínavý! To je tak dokonale napínavý, že to chce pokračování. Já pokračování prostě potřebuju. :'3
Charlie úplně chápu, hlavně rozumím tomu, jak se musela cítit, když už konečně našla možnost, jak se dorozumět se svojí rodinou a oni si jí klidně zajedou. Emoticon
(Texie, jsem tichý hlas ve tvé hlavě a našeptávám ti, že to chce další kapitolu.)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!