OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Volba osudu 9



Volba osudu 9Seimon jí odhalí důvod její přítomnosti a začne se pokoušet ji učit. Ty pokusy ale zatím moc valně nedopadají...

„Tvá babička měla pravdu, pokud bych si někoho vybral za svého učně, byl by to tvůj bratr. Je talentovaný a má jasnou čistou mysl.

„Ne, chci vědět, proč ho mám zastavit právě já.“

„Právě proto, jak nevhodná jsi.“ Zvedl k ní paži, jako by ji chtěl vybídnout, aby se podívala sama na sebe. „Jsi zbrklá a bez špetky disciplíny a ukázněnosti. V hlavě máš takový zmatek, že ani já nedokážu říct, co uděláš v dalším okamžiku.“

„Takže sis mě vybral protože, že jsem naprosto neschopná?!“ Ani nepostřehla, že zvýšila hlas. Bylo něco jiného vidět zklamání v očích babičky a táty. Obzvláště babička do ní vkládala tolik naději, že ji bude moci učit. Zklamala je a teď musela poslouchat ještě tohle od někoho jako on.

Slzy se jí vydraly z očí. Tentokrát tu nebyl Deril, aby jí řekl, že na tom přece nesejde.

Seimon došel až k ní, zaražený prudkou reakcí na pár slov co řekl.

„Já si tě nevybral. Pojď.“

Otřela si oči a šla za ním.


 

 

9.

- Ztroskotání první lekce -

 

Šli dolů. Scházeli po točitém schodišti jedno patro za druhým, dokud nedošli až úplně do sklepení. Byla tu kamenná podlaha a jen jediné dveře. Neměly kliku a ani zámek. Seimonovi však stačil jediný dotek, aby se otevřely. Vešla za ním a nechápala, co má tenhle sklep společného s ní.

To, kde se ocitla, však už nebyl ani tak sklep, jako spíše jeskyně. Ze země se tyčily křišťály jako nějaké krápníky.

„Nedotýkej se jich,“ upozornil ji. „Tohle je největším tajemstvím i pokladem téhle školy. Stačí se některého jen dotknout a ukáže ti budoucnost toho, koho budeš chtít. To tohle místo si tě vybralo a ať se to snažím přijmout a pochopit sebevíc, nejsem si stále úplně jist proč právě tebe.“

V jeho hlase zaznívalo zmatení. Bylo to zvláštní, vidět ho takhle rozpolceného.

„Když tedy můžeš vidět budoucnost, proč mu v tom nezabráníš ty sám?“

„Protože je rozdíl vidět a dokázat. Tohle je tvůj osud a pokoušet ho se rozhodně nevyplácí. Každé nahlédnutí do budoucnosti ji vlastně mění. Ten kdo ví, co se má stát, může jediným rozhodnutím změnit nejen svůj osud, ale i všech kterým zkříží cestu.“

„On viděl svoji budoucnost?“

„Ano, viděl cestu, jak se dostat k magii tohoto místa a také viděl toho, kdo by ho mohl zastavit. Tedy alespoň si to myslí.“ Podíval se na ni. „Viděl dvě děti, sourozence, ale nikdy by ho nenapadlo, že tím koho hledá, by bylo to malé děvče.“

„On si myslí, že je pro něj nebezpečný Deril?“

„Přesně tak a tak to musí i zůstat.“

„Proč?“ Mluvil o jejím bratrovi, jako by byl nějaká návnada. Její hlas se v ozvěně rozlehl jeskyní.

„Ukonejší ho to a nám poskytne čas. Nehrozí mu nebezpečí.“

Odmítala se na něj podívat.

Položil ji s kratičkým zaváháním dlaně na ramena, aby ji donutil se na ni podívat.

„Věř mi.“

Přikývla. Věřila tomu co jí říkal. Nebral ohledy a nezlehčoval to, co jí říkal. Možná ho proto začínala nesnášet, ale věřila mu.

 

Vyvedl ji zpátky na chodbu a pak po schodech vzhůru. Nešli ale tou samou cestou. To se Charlie potvrdilo, když otevřel dveře a od tváře jí zavál chladnější vzduch. Vyšli ven za budovu školy. Rozhlédla se po prázdném trávníku, kde ani stébelko nevyčnívalo a ostře tak kontrastovalo s nevzhledným pustým porostem stromů za ním.

„Chci, abys tenhle míček zvedla a udržela ve vzduchu,“ oznámil ji a z kapsy vytáhl malý kožený míček.

Položil ho na trávník a sám ustoupil.

„Jak to mám udělat?“

„To je na tobě,“ pokrčil rameny, jako by to byl prostě její problém.

Charlie se zahleděla na míček a snažila si vybavit marnou snahu své babičky. Vyčistila si hlavu od všech myšlenek. Sledovala jen míček a snažila se soustředit na každý jeho kousek a steh. Představila si jak se zvedá.

Nic, ani se nepohnul.

Věděla, že je to v její mysli. To ona s ním hýbá. Zkusila zavřít oči a myslet na vlastní ruku, která ho sevřela a držela na dlani ve vzduchu.

Pootevřela jedno oko. Nic. Byl stále na stejném místě.

Otočila se na Seimona, ale ten jí jen pokynul zpátky na míček. Pokoušela se stále dokola. Už dávno vzdala snahu i ho zvednout. Stačilo by jí, kdyby se alespoň pohnul. Kdyby do něj dokázala na tu dálku alespoň šťouchnout.

On ji celou tu dobu jen sledoval. Ani slovem jí neporadil.

„Ten balonek je tvůj dnešní úkol. Až se ti to povede, tak přijď.“ S tím ji tam nechal. Nejprve za ním nevěřícně hleděla a pak se neudržela a do balonku kopla. Odkutálel se stranou.

Raději ho zvedla. Tohle se jí nepovedlo, ani když se jí snažila poradit a pomoct její rodina. Sama neměla šanci na to přijít. Vzdala to. Na místo dalších marných pokusu vyrazila přes trávník. Došla až na jeho konec a zahleděla se do propletených větví stromů a křoví. Protáhla se mezi ně. Byla zvědavá, co je dál. Porost, jako by se za ní zase zavřel. Stačilo udělat ale jen pár dalších kroků a mezi větvemi před sebou uviděla probleskovat světlo. Protahovala se škvírami, dokud se neprodrala na druhou stranu.

„To mě...“ nevěřícně zůstala zírat před sebe. Na vysokou budovu školy. Vyšla přesně v tom místě, kde před okamžikem do lesa vešla.

Celý pozemek byl obklopen stejným lesem. Bylo jí jasný, že ať by vešla kdekoliv, znovu by vyšla na tom samém místě. Jako smyčka.

Babička měla pravdu. I kdyby chtěla, nedalo se odtud dostat. Ne běžným způsobem. Pokusila se ještě několikrát donutit svou vůlí míček k pohybu nebo k levitaci, ale naprosto marně.

Podrážděně vešla dovnitř smířená s další přednáškou, jak je neschopná.

Vešla na chodbu a dveře jídelny se otevřely. Prošla jí až k Seimonovi a sedla si na jednu ze židlí postavenou u zdi.

Pohlédl na ni a neobtěžoval se ani ptát, jak to šlo. Charlie byla zmordovaná jak se pořád snažila soustředit. Položila balonek na židli vedle sebe a sama se natáhla přes ty ostatní.

„Tohle já prostě nedokážu.“

„Dokážeš, ale nejprve musíš přijít na to jak.“ Netušila, kde bere takovou jistotu. Nezvládla vůbec nic a byla vyřízená, že nedokázala udržet už ani oči otevřený.

Seimon upil a díval se na ni. Byla tak vyčerpaná, že usnula na těch židlích. Bylo mu jasné, že ona má na to, aby to dokázala. Měla magii v sobě, sice slabou, ale měla.

Nechal ji celý den se mordovat s tím hloupým balonkem a neporadil jí ani slovem. Důvod byl jednoduchý. Netušil, jak ji má učit. Netušil, jak by mohla svou schopnost zvládnout. Celý život schraňoval znalosti o magii, ne o tom, jak ji učit druhé. Charlie byla tak odlišná oproti všem, se kterými se dosud setkal, že netušil, jak její magie funguje. Měla ji. Viděl, jak ji dokázala použit na tu holku, ale jak ji z ní vydolovat znovu, to netušil.

Bezradně položil pohár na stůl a zvedl se. Musel ji nějak dostat do jejího pokoje. Do zorného úhlu se mu ale dostalo něco jiného. Nevěřícně se zahleděl na kožený balonek, který bez hnutí zel několik centimetrů nad židlí. Natáhl se po něm a sevřel ho v dlani. Charlie se zavrtěla. Znovu ho pustil a míček začal padat k zemi. Té se ale ani nedotkl. Zastavil se těsně nad ní a začal stoupat do úrovně Charlie.




Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Volba osudu 9:

4. maky21 přispěvatel
10.11.2013 [9:15]

maky21Já bych řekla, že jí půjde magie vždycky, když bude mít nějaký strašně silný pocity, nebo něco takovýho :3
*ten začátek s míčkem jí připomíná, jako když se Naruto učil rasengan* *je jí jasný, že se tu asi moc lidí, co viděli Naruta nenajde*
bwahaha, ten plešatej dědek je fajn Emoticon

3. mima33 admin
08.11.2013 [15:27]

mima33Možno bol problém v tom, že sa tak moc sústredila Emoticon nič iné ma rozhodne nenapadá Emoticon

2. Texie
06.11.2013 [20:29]

Neboj, on ji v tom nosanek vymacha. ;)

1. mary
06.11.2013 [18:37]

supr, ale Charlie bude asi naštvaná, že to zaspala Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!