OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Výjimečná: Začátek - 6. kapitola

24.10.2011 (18:00) • Sue • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 739×

„Nemusela si mně zachraňovat!“ řekl někdo arogantně, podle mě ten koho jsem zachránila. A ten nebo její tón hlasu se mi zaručeně nelíbil!

„Děkuji by stačilo!“ řekla jsem celá vytočená. A obrátila se na…  holuba či co?

„Zvládla bych to sama!“ odpověděla arogantně, co nejvíc nemám ráda na všem, když je arogantní!

„Tak hele, ty arogantní holube, stačilo by, pouhé děkuji!“ a rozhodla se odejít, jenže…

„No dovol, nejsem žádný holub, ale vodní Fénix! A radila bych ti se ke mně chovat slušně!“  Řekla aspoň myslím, že je to ona zase arogantně.

„Já nevím, kde je tady arogantní, až běda! A proč tu s tebou ztrácím čas!“ A odešla.

„Eleno!“ zvolal někudy někdo.

„Kdo jsi!“ zvolala jsem bojovně a vytáhla meč.

„Eleno, bože tak jsem se bál!“ řekl Eric, který mě drtil v náručí.

„Ericu!“ řekla jsem uvolněně.

„Pojď, zvu tě na kafe, co říkáš?“ řekl mile.

„Já si dám bílou čokoládu.“ A vedl mně do malé kavárny, kde jsme si objednali. Povídali si ovšem možným. Zjistila jsem, že ho baví létání a také tanec. Také jsme se dostali, o co šlo. Všechno jsem mu řekla a on mi řekl, co byly. Takže ten arogantní pták je opravdu vodní Fénix a ta hnědá hmota byla Gordik. Sají energii, ale je snadné je zabít.

Venku lilo a naráželo do oken, že už i sténaly pod takovým náporem vody. Nevím, ale myslím, že to má souvislost s tím Fénixem.  Dopili jsme a odešli domů. Pořád jsem se nemohla zbavit pocitu, že nás něco sleduje. Když jsme došli a udělali pořádné louže na koberci v chodbě, tak jste měli vidět ten křik Polly! Jako děti jsme se přemístili pryč a ona nadávala na celý dům.

Na příkaz Polly jsme se převlékli a já se vydala do knihovny. Na potřetí jsem se trefila, a málem mi spadla brada. Regály ani nekončily do dály a také ani do výše. Celá ohromená za sebou zavřela a dívala se na knihy. Draci, Mágové, Tokološ, Bohové, Fénixové a také jsem uviděla knížku s Anděly.  Na konec si vybrala pět knih. Tří knihy o dracích, jedna kniha o vílách a něco o Fénixu.

Nevím sice, jak dlouho jsem tam byla, ale zase jsem o něco více věděla. Draci jen výjimečně se  Anadrujou. To nevím co je, ale zeptám se na to Erica. A také si přečetla o dvou druzích draků. Druhý nejděsivější drak na světě. Isoko. Má jen červenou nebo bílou barvu. Je to velmi arogantní a velmi nebezpečný drak. Jeho největší zbraní je, že můžou z ocasu vystřelovat ostny a mohou chrlit oheň. Vybírají si jenom silnější jedince.  Zajímalo by mě jaký je první nejděsivější drak. Další drak je Aneko. Malý drak. Velmi hravý a milý. Žije často v horách. Anadrujese hodně.  Víly, je několik druhů. Víla lesní, horská, zimní a mnoho dalších. Fénix se nesmí zabít. Jsou velmi ohrožení. Jsou arogantní, ale někdy jsou velmi dobrým přítelem. Jsou vodní, ohniví, zemní a větrní.

„Eleno?“ řekl Eric a já se pořádně lekla.

„Ano?“ zeptala jsem se.

„No, víš, dneska je disko a já se chci zeptat, jestli nechceš se mnou jít?“ řekl nervózně a podrbal se za uchem.

„Ráda!“ a usmála se na něj.

„Za půl hodiny půjdeme.“ A zmizel.

Knihy jsem nechala knihami a rychle šla do pokoje, kde jsem se vzbudila. Otevřela šatnu a přehrabovala se. Ale nic jsem nemohla najít, když jsem to vzdávala, do oka mi padlo krásné přiléhavé šaty a k tomu boty na podpatku. Předstoupila před zrcadlo a zamračila se. Pořád jsem byla El diablo. Přeměnila se na sebe a usmála se. Venku už bylo zase hezky. Došla jsem dolů a čekala na Erica, který přišel a hvízdnul. Jen jsem se zasmála a mohli vyrazili jsme.

Autor: Sue (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Výjimečná: Začátek - 6. kapitola: