OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Výjimečná: Začátek - 7. kapitola

06.11.2011 (11:00) • Sue • Povídky » Na pokračování • komentováno 3× • zobrazeno 946×

Když jsme dorazili no… bylo to hlava na hlavě a stůl jsme hledali dlouho. Eric mě vytáhl na parket a tam jsem se odvázala.  Jeho ruce mě držely v pase a pořád si dělaly, co chtěly. Otočila jsem se k němu zády a pomalu sjela dolů a potom zase zpátky.

„Eleno,“ řekl jako omráčený.

„Ano?“ zeptala jsem se laškovně.

„Jsi nádherná!“ připojil se na moji hru.

„Děkuji, ty taky! No… nedáme si pití?“ a trochu víc jsem se na něho přimáčkla. Eleno, co to děláš! okřikla jsem se v duchu. To, co chce mé tělo! odpověděla jsem a věnovala se Ericovi.

„Dvě vodky!“ křikla jsem na barmana.

„Já myslel, že si v tomhle zodpovědná!“ řekl smějící se Eric.

„Dneska mám v plánu to roztočit!“ A to už barman přinesl panáky s vodkou.

„Na zdraví!“ A na ex ho vypila.

„Barmane? Hele, máte tu whisky?“ zeptala jsem se mile na barmana, který mě zbožně prohlížel.

„Máme.“

„Bezva! Dáš nám prosím celou láhev?“ a trochu se naklonila, aby mi šlo vidět do výstřihu.

„J-Jasně!“ A chlapeček se chytil.

Jak nám donesl láhev, ani jsem nestačila postřehnout a měla jsem třetí sklenku. A Eric už pátou. Zeptala jsem se na to, co to je když se někdo Anadruje. Je to, že se spolu spojí a ten dotyčný má potom tetování na těle. Eric, mi ukázal svoje tetování na zádech. Anadrujosoval se štírem. To mi stačilo a tak jsme šli tancovat na ploužák.

„Ericu, co je to za školu, na které budeme studovat?“ zeptala jsem se, než jsme začali tancovat na další písničku. Divné, jak na vás alkohol působí. Cítíte takovou malátnost a cítíte, že byste mohli dokázat všechno. Sice jsme vypili hodně. U člověka by to bylo otrava alkoholem, ale u nás teprve působil.

„No… četla jsi nebo aspoň víš něco o Harry Potterovi?“ čekal na mé kývnutí a pokračoval. „Tak… je to podobný, ale je to spíš velký ostrov, chráněný kouzlem. Jsou tam tři koleje Kastrálové, Odosoři a Antici. Vím, jsou to divná jména, ale ten kdo je vymyslel, to také neměl v hlavě v pořádku. Já chodím do koleje Antici a ty budeš také. Ale chodí tam ten největší parchant světa! Draco Malfoy!“ řekl znechuceně.

„Počkej ten, Draco Malfoy z Harryho Pottera?“  zeptala jsem se udiveně.

„Ano i ne, ale oni jsou z vážené rodiny. Prvně chtěli žalovat, ale nakonec nic nebylo. Něco ti řeknu! Je, a je to ten nejhorší parchant svého druhu! A ještě je jediný svého druhu.  Je napůl upír a napůl Lykan. Tedy Vlkodlak. Je to strašně arogantní a protekční spratek! Chce, aby nám lidé sloužili, že mi jsme ti lepší! Ale každý má právo žít!“ Nemohla jsem si nevšimnout, jakou nenávistí to říkal, skoro vrčel.

„O mě se nemusíš bát!“ prohlásila jsem rozhodně.

„El, já… chtěl bych tě… no… “ lezlo to z něho, jak z chlupaté deky. „Políbit?“ dořekl a já ztuhla.

„Ano.“ A na to se začal přibližovat.

„Můžeš si to ještě rozmyslet!“ řekl ještě, ale já na to nebrala ohledy a políbila ho. Líbali jsme se a nevnímaly okolí.

„Wow!“ řekla jsem po skončení a přerývaně dýchala.

Když jsem popadla dech, tak ho naposled políbila a odešla na záchody. Koukala se na sebe do zrcadla a nemohla uvěřit tomu, co se stalo. Teprve ho znám tak den a už se sním, muchlám! Kam jsem dala svou hrdost! Eleno, okamžitě se vzpamatuj!!!

„Věděla jsem, že tě najdu!“ řekl chraptivý hlas.

„Kdo jste?“ a otočila se na kostru, která měla na sobě plášť.

„Mohlo mě napadnout, že nebudeš vědět, kdo jsem!“ a přitom její hlas vypadal dunivě až hrůzostrašně.

„A kdo teda si?“ A bojovně jsem vystrčila hlavu.

„Tvá máma!“ A na to se mi hluboko podívala do očí.

„Těžko.“

„Já jsem tě vytvořila, akorát ta lidská špína tebe porodila!“ řekla znechuceně.

„Neurážejte mou mámu!“ A i když jsem z ní měla strach, tak jsem o krok přiblížila.

„Potřebuju tebe, abych mohla oživit tvoji sestru, Morganu, pojď se mnou,“ a natáhla ruku.

„Ne!“ A na to se rozhodla ji obejít, ale hrubě mě vzala za pravé zápěstí a přitiskla na zeď.

„Prostě se nou půjdeš!“ řekla rozzlobeně.

„A já řekla, že ne!“ A snažila se, aby pustila mé zápěstí.

„Jsi slabá! Já věděla, že jsem tě neměla vytvořit, ale oni mě donutili! Je mi ze sebe zle!“ A V očích jsem viděla její znechucení. Nebo spíš v dírách. Nevím, jak to popsat.

„A já jsem znechucená tebou!“ Asi nemám pud sebezáchovy!

„Dej si pozor na jazyk!“ řekla naštvaně, až jedna žárovka praskla.

Soustředila se na něco a po chvíli jsem zjistila na co. Na zápěstí se mi začala rýsovat hadí hlava, která dvakrát obtočila zápěstí a potom se doplazila na třetí kloub od pravé strany. Najednou se rozrazily dveře a v nich se objevil Fénix, kterého jsem dneska zachránila. Srazila na zem kostru a vzala mě za ruku a táhnula pryč.

„Eleno! Najdu tě snadno! Díky tomu tetování mi neutečeš!“ A já se zděsila.

„Počkej!“ Když jsme najednou byly venku. Ten pták je teda rychlý!

„Chceš, aby tě zabila!“ řekla rozzlobeně.

„To ne! Ale zůstal tam Eric!“ Jen si povzdechla a letěla spět dovnitř.

„Honem!“ A nechala mě vejít na parket. Sama se schovala u dveří a čekala.

Eric seděl na barové židličce a vypadal zmučeně. Rychle jsem se prodrala mezi lidmi a vzala ho za ruku a táhla pryč. Chvíli se mi chtěl vysmeknout, ale můj nepřístupný výraz, mu řekl, že toho má nechat. Fénix nás vznesl k obloze. Doletěla k domu, kde bydlí Eric a jeho máma. Ucítila jsem pevnou půdu pod nohama a byla za to nesmírně ráda. Zobákem zaklepala a já měla možnost si ji pořádně prohlédnout. Vycházely z ní modré vodní plameny, pod tím měla normálně peří.

„Jak si věděla, kam máš letět?“ Tak tohle mě opravdu zajímá.

„No… sledovala jsem vás. Připadala jsi mi… jiná?“ Chtěla ještě něco říct, ale Polly otevřela a nechala nás vejít.

„Co se stalo?!“ ptala se vyděšeně a nechala nás posadit na gauč.

„No,“ a ještě jsem přemýšlela,jak jí to vysvětlit.„Byla jsem na záchodě a tam za mnou přišla kostra a prostě… prostě mi udělala toto!“ A ukázala jim pravou ruku.

„Vím moc dobře, co to znamení znamená!“ oval se Fénix, která nebo který seděl vedle mě.

„ A co je to?“

„Je to znamení zla! Víš, dřív byli lidé utlačováni. Bohové si vytvořili své děti. I samotná smrt si udělala dítě! Dcera, Morgana, byla to velmi talentovaná a mocná čarodějka. Začala utlačovat všechny, kdo se jí postavil. Ale Bohové, kteří byli proti ní, tak vytvořili anděla Gabriela a ten ji zabil. Říká se to, ale někdo zase říká, že nechal její tělo zmizet a teď čeká, až její věrný prolomí kouzlo a ona znovu vstane! Mají stejné znamení, jako máš ty. Jedna čarodějnice měla vidění budoucnosti, že Morgana znovu povstane! Ale bohové donutili smrt, aby udělala druhou dceru, která má bojovat proti její sestře. Hledali ji, ale nikdy se nenašla.“ A já jsem ztuhle hleděla na hada.

„A jak se zbavím toho znamení?“ A ani jsem nevzhlédla.

„To nevím, ale poletím se zeptat.“ A fénix chtěl odletět, ale zastavila ho otázka Erica.

„Myslel jsem, že se spíš zajímáte o sebe. A nekamarádíte se s ostatníma.“ A já viděla ty obrovské otazníky v očích.

„Možná jo a možná ne!“ A byla pryč.

„Já půjdu.“ A postavila se, ale nohy mě neposlouchaly a já padala dolů. Naštěstí mě zachránily Ericovy ruce. Vzal mě do náruče a rozešel se k mému pokoji. Teda asi k jeho pokoji. Panovalo mezi námi trapné ticho. Položil mně na postel a chtěl odejít.

„Ericu!“

„Ne, prosím, nechci ještě slyšet odmítnutí.“ A chtěl se mi vytrhnout, ale nepustila jsem ho.

„Jen mi dej chvíli na rozmyšlení!“ řekla jsem naléhavě.

„Dobře,“ řekl mi odevzdaně. Stáhla jsem ho k sobě a políbila.

„Dobrou noc!“ A usmála se na něj.

„Dobrou noc!“ řekl rozhozeně a odešel.

Autor: Sue (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Výjimečná: Začátek - 7. kapitola: