Využívat smrt se nevyplácí Prolog • OurStories.cz ~ naše povídky

Můj první pokus o povídku na pokračování, která nemá nic se stmíváním společného.
Ve zkratce. Elenu ve škole šikanují a tak se rozhodne absolvovat roční studijní pobyt ve Phoenixu. Doufá že se tam zbráborá a najde v sobě sílu po návratu všem odolávat.
P.S. Tahle kapitolka je krátká a o ničem další na tom budou s dějem lépe. I promise xD Tedy pokud se to bude líbit. :D

05.05.2010 (15:00) • MaiQa • Povídky » Na pokračování • komentováno 2× • zobrazeno 930×

Prolog:

Budík zazvonil. Neochotně jsem vstala a šla se chystat do školy. Doufám že se dnešek konečně vydaří a já splynu s okolím. Za tu spoustu let jsem si již mohla zvyknout. Od třetí třídy jsem byla šikanována. Doufala jsem, že nástupem na střední se to zlepší, ale kvůli mé pověstné smůle se nic nezlepšilo. Ti, co ke mně byly nejhorší, se nějakým zázrakem ocitly na stejné škole, na jaké jsem byla já. Rodiče, kteří o tom věděli mi říkali, ať už se jim konečně vzepřu, ale copak to šlo? Dělali by si ze mě ještě větší srandu. Kolikrát jsem, jako mladší chodívala ze školy rovnou do pokoje a probrečela celé odpoledne. Pláč zmenšoval mé utrpení, ale za chvíli už ani to nepomáhalo. Copak nebudu mít nikdy klid?

Sykla jsem bolestí. Při oblékání trička, jsem zavadila o mou bolavou ruku. Věděla jsem že je zlomená a snažila se s ní moc nehýbat. Nešla jsem kvůli tomu do nemocnice. Byla jsem tam dosti často a začalo to být již všem divné. Vždy jsem vše sváděla na svou nemotornost. Věděla jsem, že mi již dávno přestali tohle věřit.

Došla jsem do kuchyně a první co viděla byl ustaraný obličej matky.

„Zase jsi večer plakala?“ zeptala se.

„Jenom trochu. Už se to začíná konečně lepšit,“ špitla jsem a z mísy s ovocem si vzala menší jablko.

„Bolí tě stále ta ruka?“ vyptávala se dál.

„Jen trochu,“ odpověděla jsem.

„Ukaž. Podívám se na to,“ řekla, vstala a vydala se ke mně. Zvedla mi ruku a začala ji zkušeně zkoumat. Když se dotkla zápěstí, stiskla jsem silně zuby. Musela si toho všimnout, jelikož se zamračila.

„Už tě bolí dva týdny. Opravdu nechceš jít do nemocnice?“ zkusila to znovu.

„Opravdu nechci,“ odpověděla jsem, vzala si batoh a vyšla ven. Za dvě minuty mi jel autobus. Ještěže jsem měla zastávku hned u domu. Počkala jsem na něj a když přijel nastoupila jsem. Rozhlédla jsem se po autobuse a pohledem zavadila o Kamila. Byl to nejhezčí kluk ze školy a zároveň i nejhorší, o se povahy týče. Právě jeho práce byla moje ruka a malý otřes mozku z minula. Jakmile mě zahlídl, tak se ušklíbl. Sedla jsem si co nejdál od něj a modlila se aby mě dneska nechal na pokoji. Autobus zastavil u školy a já rychle vystoupila. Snažila jsem se co nejrychleji zplihnout z davem.

„Ahoj Eleno, kam pak jsi mi chtěla utéct? Jsme přeci velcí kamarádi,“ ozval se za mnou Kamil a jeho kumpáni mi zastoupili cestu.

„Jen jsem chtěla být brzy ve třídě,“ špitla jsem.

„A ani jsi mě nepozdravila? Taková nezdvořilost,“ uchechtl se. To říká ten pravý. Kdo tady mlátí ženy?

„Promiň. Už můžu jít?“ zeptala jsem se.

„Ale kampak bys chodila? Můžeme si přece v klidu pokecat. Jako dva kámoši. Nebo snad nechceš?“ zeptal se uraženě. Ty jeho pokeci kde jsme jako dva kamarádi znám. Dva nejlepší kamarádi. Já a jeho pěst.

„Já už budu muset,“ řekla jsem když zazvonilo. Záchrana.

„Tak po škole,“ zavolal za mnou. Snad se mi podaří odjet dřív.

Autor: MaiQa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Využívat smrt se nevyplácí Prolog:

2. :)

06.05.2010 [16:08]

Chúďa holka... no ale daj rýchlo ďalšiu časť super to je

1. Angie

05.05.2010 [18:02]

Chudák holka! Ten Kamil to je ale bídak! Já bejt Elenou přivřu mu nos mezi dveře (já vim, v její situaci tu zas tak moc dobře nejde Emoticon ) Doufam že až nastoupí na tu novou školu, že jí přestaneš autorko trápit, chudinku Jinak je to velmi pělně napsaný a chytlavý takže se připrav, že minimálně jedna malá osoba tě tady bude jeětě dloooouho otravovat s otázkou... KDY BUDE DALŠÍ?