OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Wolf Academy - 4. kapitola - Sněm

15.10.2011 (11:00) • Shadow3 • Povídky » Na pokračování • komentováno 10× • zobrazeno 842×

4. kapitola – Sněm

„Pojďme do lesa,“ poslal mi myšlenku. Poslechla jsem a společně jsme zamířili do stínů mohutných borovic. Na zádech jsem cítila všelijaké smíšené pohledy. Někdo byl rozzuřen, jiný udiven, další rozveselen či pobaven. Každý pohled i reakce se lišily. Ale jedno bylo hlavní, ponížila jsem Mika. Teď bych mohla dokázat, že Nikolas může být dobrým alfou smečky. Ne, tím nejlepším.

Seděla jsem mu v klíně a hladil mě plynulými pohyby po vlasech.

„Víš, jak moc jsem se o tebe bál?“ řekl teď pobaveně. Usmála jsem se.

„Ale teď vím, že jsi silná,“ dodal přesvědčeně. „Klidně bys mohla vést celou smečku.“

Zamračila jsem se. „Ale… ty jsi přeci černý vlk, to ty bys ji měl vést.“

„Ano, ale…“

„Copak?“ obrátila jsem se k němu a zahleděla se mu do očí. Něco přede mnou skrývá? Něco mi tají?

„Víš,“ začal, „když byla má sestra ještě naživu, této smečce jsme společně veleli, ale pak nás jednoho dne napadla armáda upírů, a já mou sestru nedokázal ochránit. Zrovna jsem chránil bezbranné děti, když jsem uslyšel, jak volá o pomoc. Ona se neuměla proměňovat, a když ji napadla ta bestie Helena, neměla nejmenší šanci. Jediný pohyb… a byla mrtvá.“ Do očí mu vhrkly slzy.

„A víš, co je nejhorší?“ brečel a neodvážil se mi podívat do očí. Hladila jsem ho po vlasech a trpěla spolu s ním. „Než jsem k ní doběhl, už byla… mrtvá. Padla mi do náruče s omámeným výrazem a já nemohl nic dělat. Vůbec nic…“

„Ššš…“ konejšila jsem ho. „Ty za to přeci nemůžeš. Chránil jsi ty děti.“ Zvedla jsem jeho obličej v dlaních. Dívala jsem se mu do očí. Políbila jsem ho přes slzy na obě tváře a poté na rty.

Usmál se, rychle zaplašil pláč a otřel si slzy. Už to byl zase Nikolas.

„Po její smrti…“ zamračil se a shlédl na zem. „Mike se ujal smečky, zatímco já postrádal svou sestru. Vydal jsem se hledat její vražedkyni a chtěl jsem vykonat pomstu, když…“

„… když jsi narazil na mě,“ dokončila jsem za něj a usmála se. On mi úsměv opětoval. „Ano. Ty jsi mi vše vynahradila. Ale teď už nedovolím, abych o tebe přišel, nikdy.“ Políbil mě.

Z dálky jsem zaslechla rozrušené hlasy. „Ehm… Nikolasi?“

„Ano?“

„Je tam nějaký rozruch, nejspíš bychom měli…“

„Samozřejmě.“

Zvedli jsme se naráz a zamířili zpět ke smečce.

Uprostřed dvora byla početná skupinka mužů. Panovala mezi nimi nepříjemná nálada. Každý z nich se držel už jen na šňůrce svých nervů, aby se neproměnil ve vlka.

Některé ženy se také přidaly do rozhovoru, ale většina z nich raději stála opodál se svými dětmi.

Nik s Rózou se k nim opatrně přiblížili. Brzy zjistili, že se muži hádají o několika věcech. Za prvé se dohadovali, co je Rozálie zač. Za druhé se dohadovali, jestli bylo správné, co se stalo s Mikem ba naopak. A za třetí, dohadovali se o tom, kdo by měl velet smečce.

Rozálie věděla, co má udělat. Nik s ní sdílel její myšlenky a bok po boku se spolu vedle sebe postavili na vyvýšenou lavici.

„Hej! Poslouchejte mě,“ zvýšila Róza hlas. Nikdo ji však neposlouchal a všichni se hašteřili dál. „Poslouchejte mě!“ vykřikla tak ostře, až si někteří chtěli zakrýt uši. Bohužel to však nestihli.

Omámeni Rozáliiným hlasem se k ní otočili a začali jí věnovat pozornost. „Konečně,“ usmála se spokojeně Rozálie.

„Pokud vím, zajímáte se o to, co jsem,“ řekla klidným hlasem a prohlížela si houf před sebou.

„Asi už jste zjistili, že nejsem úplně tak obyčejný vlkodlak, a proto bych vám to ráda i tak trošku vysvětlila. Sama to moc nechápu, ale…“ pokynula k Nikolasovi a ten všem znovu vyprávěl celou legendu o Bílé vlčici.

„Teď vám odpovím na druhou otázku.

Jsem pro, aby se Nikolas stal znovu alfou smečky.“ To, co řekla, ve smečce vyvolalo neuvěřitelný rozruch. Někteří nadšeně přikyvovali, jiní jen kroutili hlavami a další se hlasitě smáli.

„Ticho,“ okřikla je. „Kdo si myslí, že byl Mike dobrým vůdcem?“ Nikdo se nepřihlásil a většina jich jen pokorně sklonila hlavy, aby nemusela tak příkře čelit pravdě.

„Tak vidíte,“ zašeptala do ticha.

„A proč nemůžeš vést smečku ty?“ ozval se z houfu náhle jasný ženský hlas.

Tohle Rozálii zaskočilo. Ona? Proč ona? Nikolas už přeci jednou smečku vedl a snad se mu i dařilo, tak proč by to měla být ona?

Nikolas vytušil její pochyby, ale zase musel brát v potaz přání smečky, které všem před sebou viděl na očích. „Budeme smečce velet společně,“ řekl nakonec a stiskl Rozálii ruku. Ta jeho dotyk velmi uvítala. Potřebovala ho mýt u sebe jako oporu.

Když Nikolas řekl onu větu, všichni členové smečky se teď uspokojovali. Zase bude vůdcem žena i muž. Tak, jak to bylo kdysi, tak, jak to bylo nejlepší.

„A co se mnou?“ Mike vyšel ze dveří ošetřovny a prudce za sebou přibouchl dveře. „Na mě už jste zapomněli?“ Zkřivil rty do zlověstného úšklebku.

Nikolas chtěl zaútočit. Hned. Chránit svou družku a smečku před tím hrozným mužem. Avšak ho něco zadrželo. Paže a jemný klidný hlas jeho milé. „Niku, on za to nestojí.“ Její pohled ho uklidnil. Měla tak krásné oči…

Rozálie se teď zase rázně napřímila. Její hlas se rozezněl až k Mikovým uším: „Ty už nejsi člen smečky, Miku. Kliď se odsud. Nebo budeš vyhnán.“

Mike se zamračil. „Půjdu sám, ale ty si pamatuj, ty couro jedna. Za tohle,“ rozhlédl se kolem a mávl rukama, „za tohle budeš zatraceně pykat!“

Při slově „coura“ to Nik už nevydržel. Proměnil se ve vlka a proběhl davem až těsně před Mika. Výhružně na něj zavrčel a upíral na něho své modré oči.

Mike se zamračil, otočil se na patě a proměnil se také ve vlka. Utíkal kamsi do kopců pokrytých mohutnými borovicemi. Vše zanechal za sebou. Nezajímaly ho náhlé udivené pohledy přihlížejících.

***

Nohy se mu zastavily až před onou hradbou. Pohlédl na uspořádané kameny do výšky a hluboce zavyl.

Železná brána se před ním otevřela a on mohl vstoupit. Po písčité cestě došel až k upírce, která ho již očekávala.

„Zdravím, Heleno.“ Přeměnil se v člověka a převzal si od ní župan.

„Zdravím, Miku,“ řekla mu lhostejně. „Co mi hlásíš dnes?“

Mike se jen usmál. „Něco moc důležitého. Jdou po tom vlkodlaci, upíři, i lidé. Nehledáte náhodou Rozálii Stein?“

Autor: Shadow3, v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Wolf Academy - 4. kapitola - Sněm: