OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » You are my fire of the life! Kapitola III.

26.01.2015 (15:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 913×

Tom i Cate se mi nějak zapomněli zmínit, že škola, na kterou chodím, má zaměření na tělocvik. Tudíž když jsem si pořádně prohlédla rozvrh, možná mi tak trošku hráblo. Já vím, říkáte si několikanásobná vítězka světových soutěží v lukostřelbě a bojí se tělocviku? Oh, ano. Lukostřelba? Ano. Jakýkoliv jiný sport? Ne. Leda tak šachy. Zřejmě to souvisí s mou nešikovností v životě. Obě nohy levé, obě ruce levé... to se s nima potom těžko něco tvoří.

Plus musíme přičíst další záporný body díky Katharině. Ano, ta si nenechá ujít možnost ztrapnit mě. A to jen kvůli tomu, že jsem do ní trošku drkla. No co... nedá se s tím nic moc dělat.

Nutno říct, že jsem se před třídou vytáhla při ZSV (Základů společenských věd). Chci být diplomatkou. Takže toho mám nastudovaného docela dost. No, můj úspěch byl ovšem znovu přebitý Katharinou o čtvrté hodině. Hádejte o jaké? Áno, matematika. A pátá hodina? Áno, tělocvik. Společný. Kluci a holky. Ztrapnění se blíží jako zima ve Hře o trůny.

Tentokrát nenastupujeme do tělocvičny, ale do bazénu. Mělo mi dojít, že mají školní bazén, když jsem vyfasovala spolu se školním dresem, školním úborem i plavky. Stalo se.

Nikdy jsem se nepovažovala za špatného plavce, vlastně to byl sport, který mě bavil a docela (na moje poměry) šel. Ale kdoví jakou úroveň mají plavci tady.

Po nasazení plavek jsem se cítila o dost hůř. Ani nevím, jak je popsat. Nebyly ani jednodílné ani dvojdílné. Teda, původně byly nejspíš jednodílné, ale po umístění všech těch výstřihů a odstřihů a děr a všeho možného, se tomu může těžko říkat  jednodílné plavky. Moje jediné štěstí bylo to, že jsem dostala dobrou barvu. Tyrkysová mi šla vždycky. Na mé opálené pleti se dobře vyjímala a šla mi k očím. Přesto jsem se necítila nijak zvlášť sexy.

Nezbývalo než pokrčit rameny, pokusit se o úsměv a zamířit vstříc osudu v podobě Kathariny a trapasu před třídou.

Jak jinak, Katharina vypadala jako ta nejhezčí modelka Victoria´s Secret a 99% kluků na ni mohlo oči nechat.

Rozplavba docela ušla. Držela jsem tempo, nebylo moc rychlé. Pak přišlo plavání pod vodou, vždycky po třech. Říkala jsem si, že když uplavu jeden bazén pod vodou, neudělám si ostudu a budu v pohodě. A k mému překvapení se tak i stalo. Spíš jsem patřila k těm lepším.

A to nejlepší nakonec. Plavání na čas. Sto metrů. Čtyři bazény. Zase po třech. Byla jsem zařazena do poslední plavby. Spolu Katharinou a někým dalším. Alex plavala jako první. Chris jako druhý.

Byla jsem nervózní. Nechtěla jsem být poslední, abych si neudělala trapas. To je pochopitelné. Jenže mně z neznámého důvodu jsem to chtěla prostě vyhrát. Možná, protože jsem cítila, že bych to mohla zvládnout, možná jsem chtěla jen porazit Katharinu a možná jsem chtěla dokázat, že nejsem zas takový loser.

Každopádně, když zazněl jekot píšťalky, skočila jsem do bazénu a plavala jako nikdy předtím.

Svět se smrsknul jenom do pobízení svalů a rychlé nadechování se. Periferním viděním jsem viděla, že jsme s Katharinou na stejné rovni. Musela jsem ji porazit. Je to šance, jak se lépe zapsat. Jak nebýt loserem. 

Nádech. Naléhavost. Nádech. Potřeba. Nádech. Nezbytnost.

Zabrala jsem. Poslední bazén. Už jsem byla kousek před Katharinou, to musím dát.

3... 2...1...

Hlava mi narazila do betonu. Tma. Mrákoty. Do úst se mi vlila voda, chtěla jsem ji vyplivnout, ale místo toho mi natékala do plic jen další a další voda. Nohy ani ruce nereagují. Kde jsem? Co se stalo? Tma. Mrákoty.

Potřebuju kyslík. Vzduch! Potřebuju se nadechnout!

Ruce mě chytly okolo pasu a vytáhly ven. Teď bych se měla nadechnout. Nejde to. Všude je voda, i když mě vzduch studí na tváři. Bože, hlasy. Slyším je. Něco říkají! Volají!

A pak... nebyl to úder... spíš... stlačení hrudníku....a  všechna voda šla pryč. Otočila jsem se a kašlala vodu. Bože, kyslík. Kyslík.

„Správně, Ang. Nadechni se. Krvácíš. Musíme tě vzít do nemocnice."

Chtěla jsem odpovědět, ale úlevou ze znovunalezeného kyslíku jsem omdlela.

Chris:

Plavala úžasně. Už byla před Katharinou a pak... nevím, jestli plavala příliš rychle, nebo to byl následek málo kyslíku, ale narazila. A to pořádně. Všichni sebou nápadně cukli a na dvě vteřiny bylo ticho. Alex se pak vrhla k okraji bazénu. A já se vrhnul za ní. Stačil jsem si ještě všimnout Katharinina zmateného pohledu, než jsem se zanořil pod hladinu a natáhl se po Ang.

Chytil jsem ji okolo pasu, byla naprosto bezvládná, a plaval sprintem ke břehu tak, aby měla ústa nad vodou. Vytáhl jsem ji na břeh a nahnul se nad ni. Nedýchala. Stlačil jsem jí hrudník, snažil jsem se jemně, ale v téhle situaci to moc nejde.

Konečně se pohnula, pomohl jsem ji obrátit se na bok, aby mohla vykašlat veškerou vodu.

„Správně, Ang. Nadechni se. Krvácíš. Musíme tě vzít do nemocnice," naléhala Alex a prosebně se podívala na mě. 

Stačil jsem Ang zachytit jen tak tak potom, co omdlela, aniž by se do té hlavy bouchla podruhé. Opravdu krvácela. A dost. Snažil jsem zadržet krvácení alespoň prsty. Vzal jsem ji do náručí a kývl na Alex. Nereagoval jsem na Katharininy protesty a jen v plavkách vykročil rychle z budovy.

Teď jsem tu. Sedím na stoličce před pohotovostí, na kterou jsem před dvaceti minutami přivezl Ang. Alex. která sedí vedle mě a snaží se dovolat Cate, zatímco já se snažím dovolat Tomovi.

Snad bude Ang v pořádku. Musí být. 

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek You are my fire of the life! Kapitola III.: