OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Začátek mého konce - 11. kapitola

17.04.2011 (20:00) • LucilleDanion • Povídky » Na pokračování • komentováno 4× • zobrazeno 780×

Chvíli jsem na ní zírala, jako by se přede mnou proměnila v borůvku. „Cože? Jako Rafa?“

„Rafa,“ pitvořila se po mě, chytila mě za zápěstí a otevřela dveře do pokoje naproti tomu jejímu.

„Nejsem žádná jeho holka, to by nesměl bejt tak citově vyprahlej,“ bránila jsem se statečně a pročísla si vlhké vlasy.

Kate se plácla do čela. „Ou, promiň. Jsem hnusná.“ Její tón se rychle změnil na přátelský. Tak tahle holka má asi PMS. Její nálada se mění rychleji, než počasí. A to, že se tady mění dost často. „Jistěže nejsi Rafaelova holka, nejsi tak pitomá.“

Vysvlékla jsem se z trička a narvala na sebe to její. Naštěstí akorát, bála jsem se, že bude malé. Přece jen, tahle holka má postavu jako Lady GaGa. „Ani jsem nevěděla, že Rafael je na holky.“

„Je na holky a to dost,“ odpověděla rozčíleně. „Až moc.“

Musela jsem se ušklíbnout na představou Rafaela jako milence. Pořád stejný chladný výraz, nebo škodolibý obličej. Holky si to musejí užívat. „Jsem něco jako jeho příbuzná.“

„Hm, to je dobře.“ Podala mi i červené kraťasy. „Víš, holky na tajemný kluky dost jedou. A Rafael je živý příklad. Víš, tmavé vlasy, zelené oči a nepřístupný pohled.“

„Tím ,holky' myslíš sebe?“

Donutilo jí to usmát. „Měla jsem období, kdy se mi líbil.“

„A co se stalo?“

Obě jsme se obsadily postel, ona se natáhla pro ovladač, aby mi zapnula televizi. „Nechtěl mě. On prostě není na blondýny.“

Zvedla jsem obočí v údivu. Pamatuju si na chvíli, kdy mě Rafael odpálkoval tím, že radši by byl s nějakou sexy blondýnou, než se mnou. Zajímavé, co tenhle kluk dokáže nakecat.

„Každopádně se mi pořád líbí, ale nikomu to neříkej.“

Jako bych měla komu. „Dobře,“ slíbila jsem jí. „Možná by ses ještě měla snažit, třeba u něj budeš mít šanci. I když nechápu, proč o to stojíš.“

„Už jsem ti to řekla. Tihle tajemní chlápci jsou náramně sexy,“ oznámila mi utrápeně. Z televize se ozval hlas jakéhosi politika. „Ale on měl vždycky holky jenom na jednu noc.“

To mě ani nepřekvapuje. „Určitě jsi unavená,“ namítla. „Dobrou noc.“

Kývla jsem na ni a padla na postel. Pozorovala jsem strop a uslyšela klapnutí dveří. Za pár vteřin jsem už propadala hlubokému spánku.

*

Potichu jsem se plížila po schodech, abych nikoho nevzbudila. Jenže jsem asi byla poslední, kdo před pár minutami ještě měl půlnoc.

„Nemůžete tu zůstat,“ namítal Adam, který přecházel obývák ze strany na stranu. „Budou vás tady hledat a už tak má Kate spoustu problémů.“

„Večer odjedeme,“ slíbil Rafaelův hlas, zřejmě sedící v klidu na pohovce. Dokázala jsem si představit jeho nepřístupný výraz.

Usadila jsem se na dřevěném schodu a velmi taktně poslouchala jejich rozhovor.

Až když se ozval hlas Kate, jsem se dozvěděla, že je tam s nimi také. „Odkud máš tu holku? Zase nějaká tvoje oběť na jednu noc?“

„Hlídám ji.“

„Copak jí je pět?“ jízlivě se zasmála.

Ta holka je fakt divná, to se musí nechat. Přetvářka byl asi její hlavní povahový rys. „Hledají ji agentury po celý zemi. Je to dcera Madison, jo, tý Madison. Agentury se dozvěděli, že má dceru a myslí si, že je stejně nebezpečná, jako ona.“

„A je?“ zeptal se Adam a přestal běhat po místnosti jako magor.

Neviděla jsem ho, ale myslím, že zavrtěl hlavu. „Je tak nevinná a až nesnesitelně milá. Někdy je těžký si od ní držet odstup.“

Slyšela jsem Adamův smích. „Nekecej, blbečku, stejně ji máš rád už odmala.“

Tak a dost, poslouchat, jaká to není pravda, fakt nepotřebuju. Nechci. Ani nevím proč, ale už jenom ta představa mě dokázala vytočit. Věděla jsem, že mě Raf nemá rád a štvalo mě to. Fakt nechápu proč. Vždycky mi to bylo někde u zadních končetin těla. Zvedla jsem se ze svého milovaného schodu a dupala za nimi.

„Dobré ráno,“ vřískla nadšeně Kate a zvedla se ze svého kostnatého anorektického zadku.

Adam mě mile pozdravil a Rafael jen zabručel cosi podivného.

„Dobré,“ zamumlala jsem taky. „Tak co, vyrazíme na cestu?“

Vážně s ním musím mluvit o samotě. Co znamenalo to s mojí mámou? Jak nebezpečná? Moje máma bylo to nejhodnější stvoření na světě. Aspoň, co si pamatuju. A kolik lidí vlastně ten maniak zabil?

Rafael kývl a nevěnoval mi jediný pohled.

„Uděláme ti nějakou snídani,“ nabídl se Adam. „Jak ti je? Bolí tě hlava?“

Zavrtěla jsem hlavou. „Už ne.“

„Musíš být pořád v šoku, co? Chudinko, měla jsi toho pejska dlouho?“ švitořila Kate a hrnula se k plotně. „Udělám ti vajíčka, ano?“

„Děkuju,“ chabě jsem se na ní usmála a obrátila se na Rafaela. „Promluvíme si.“

Nebyla to otázka a on překvapením konečně zvedl hlavu. Pak mě následoval ven za vchodové dveře, kde jsem si zapálila cigaretu, kterou jsem doteď žmoulala v dlani.

Autor: LucilleDanion (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Začátek mého konce - 11. kapitola: