OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Začátek mého konce - 13. kapitola

27.04.2011 (14:00) • LucilleDanion • Povídky » Na pokračování • komentováno 7× • zobrazeno 645×

„Hej, Amy,“ budil mě a s jemností to tedy moc nepřeháněl.

Zamžourala jsem na toho blbce ospalýma očima. „Co je?“

„Musím sklopit sedadla, abychom se vyspali, tak dělej.“

To mě rozčílilo. „Já už spala,“ zavrčela jsem, ale vypadla jsem ven, kde jsem netrpělivě a rozespale čekala, až si vyřeší spaní. Mé tělo se samo začalo třást, čímž se bránilo před neobvyklou chladností.

Rafael kývl, že už je vše hotové a tak jsem si zalezla zpět dovnitř, kde jsem sebou švihla a klepala se zimou. Zřejmě mě přikryl, poněvadž jsem si nedokázala vysvětlit, kde by se najednou ta deka na mě vzala a lehl si vedle mě.

Má mysl byla omámená – už jsem z poloviny nevnímala, jediné, co jsem chtěla, bylo teplo. Oba jsme leželi pod jednou přikrývkou a tak jsem se instinktivně přitiskla k jeho zádům. Cítila jsem, jak se jeho tělo napjalo, ale obzvlášť jsem to neřešila. Natáhl se, aby pustil klimatizaci a vrátil se do stejné polohy, jako předtím.

Srdce se mi rozbušilo, krev pulsovala a věděla jsem, že jsem plně probuzená, když se otočil čelem ke mně a pevně mě objal okolo pasu. Cítila jsem jeho dech na svém čele a jeho srdce v hrudi, stejně rozbušené - živé, jako to moje. Ani jsem netušila, že takový člověk srdce má. Myslela jsem, že je to kus ledu bez emocí. Tak dobře, někdo v hloubi duše jsem věděla, že emoce tam někde zalezlé jsou. A silné.

Po pár minutách pocitu naprostého bezpečí jsem konečně upadla do světa snů, kde bylo jen tíživé ticho a neúprosná tma.

***

Překvapení v podobě Rafaela pode mnou, jsem vážně nečekala. Svou hlavu jsem měla položenou na jeho odhaleném rameni a pravou ruku na pravidelně zvedající hrudi. Skvělé. Tohle je vážně to poslední, co jsem chtěla.

Opatrně jsem z něj slezla, abych ho náhodou neprobudila a snažila se dostat z auta, abych si mohla zapálit cigaretu. Lomcovala jsem s dveřmi, ale ty se ani nehnuly.

Otočila jsem se na Rafaela, jehož mé nadávky zřejmě vyrušily ze spánku, jenže ten se jenom pobaveně usmíval.

„Pusť mě ven, ty magore,“ vrčela jsem na něj nebezpečně.

„Dobré ráno, sluníčko,“ culil se provokativně. „Jen takový preventivní zaopatření, kdyby ses v noci rozhodla být náměsíčná.“

Nechápavě jsem nad tím retardem zavrtěla hlavou. „Myslíš, že bych zdrhla? Tady? Uprostřed ničeho?“

„Hele, Amy, znám tě. Kdybys chtěla, utekla bys i vejfukem.“

Haha. „Chci si zakouřit!“

„Ale prosím tě.“

„Okamžitě mě pusť, Rafaeli!“

Křenil se a na jeho ukazováčku se houpaly klíče. „Okamžitě mě pusť, Rafaeli,“ pitvořil se po mě a vůbec to nevypadalo jako já. Já přece takhle nešišlám!

„Hned!“ přelezla jsem k němu, abych mohla klíče ukořistit.

Zdálo se, že se dobře baví a klíče ode mě jen oddaloval. Až když ruku plně natáhl, lem jeho úboru mi napověděl, že je pod ním cosi černého skrytého. „Hele, ty máš tetování?“ vytáhla jsem mu tričko, kde černým tučným písmem na boku bylo cosi vytetované. Zatím bylo vidět jen SS. Tričko jsem mu zvědavě povytáhla a spatřila malý, vytáhlý nápis Useless. Zbytečný.

Tričko si shrnul zpátky a obdaroval mě zlým pohledem. „Do toho ti nic není.“

Nechápala jsem a přestala se prát o nebarevný svazek klíčů. „Proč by sis tam nechal dávat něco takového?“

Sám mi klíče podal, ale to nebyla odpověď. „No tak, řekni mi to.“

Surově mě ze sebe shodil. Ajaj. „Čemu ze slov ,Do toho ti nic není' nerozumíš?“

Wow, vypadal zuřivý. „Asi všem,“ věnovala jsem mu okouzlující nevinný pohled. Zaúpěl, nebo zavrčel a já si byla jistá, že to fungovalo.

„Říkal jsem ti o mým otci, ne?“

Kývla jsem. „On byl... tatér.“ Pomalu mi to docházelo. Proč by otec tetoval něco takového svému synovi? Že je budižkničemu? Že je nepouživatelný? Že je nepotřebný? „Kolik ti bylo?“

„Deset,“ odpověděl mechanicky a sám vypadl z auta.

Popravdě jsem se ani nedivila, že se takhle choval. Jak mu otec mohl udělat něco tak ohavného?

Autor: LucilleDanion (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Začátek mého konce - 13. kapitola: