OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Začátek mého konce - 14. kapitola

29.04.2011 (11:00) • LucilleDanion • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 802×

Nechtěl žádné omluvy. Jen předstírat, že se nic nestalo. Ráda jsem mu vyhověla, poněvadž můj pohled na něj se celkem změnil. Bylo mu deset a jeho otec mu udělal něco, co bude mít na celý život. Toho pocitu se nikdy nezbaví.

Několik hodin probíhalo stejně. Kdesi jsme zastavili na jídlo, ačkoliv on jedl jen titěrné porce, zato já se přežrávala jak doga. Nemluvili jsme, jen nutně konverzovali, když zavolal otec a mechanicky opakovali, jak se máme dobře. Prostě šťastná rodinka.

O půl dvanácté večer jsme dorazili k jakémusi modrému pensionu s opadanou omítkou, kde lišky zřejmě dávají dobrou noc. Ne zřejmě, určitě. Nevím, proč Rafael vybíral tak depresivní místa, vysvětlením mi bylo jenom to, že je prostě magor. A je to.

Vytáhla jsem si z kufru jen oblečení na spaní, na převlečení a nutné hygienické přípravky a vydala se za ním, přičemž jsem zmáčkla čudlík na klíčích a auto svorně a poslušně zavrnělo, že je zamčené.

Na recepci jsme potkali příjemnou paní, jejíž vlasy vypadaly jako po divokém útoku bobrů, ochotně nám věnovala pokoj a popřála nám, mladým milencům, šťastnou noc. A navíc doplnila, že náš pokojík má i malý balkónek.

„No to jistě,“ zavrčela jsem neslyšitelně na ty její milence a doháněla  uhánějícího Rafaela.

Pořád na mě byl naštvaný, nechtěl, aby mu někdo zasahoval do soukromí a už vůbec ne do křehkého dětství. Jsem si jistá, že jsem jedna z prvních, komu něco takového řekl. Bylo mi nad hvězdy jasné, že o tom nechce mluvit.

Už jsme spolu byli tak sžití, že jsem si čistila zuby, když se za mnou za závěsem s kachničkami sprchoval. Žárovka varovně zablikala a já se neubránila pohledu do zrcadla. Bohužel ne na sebe, ale za mé rameno. Naštěstí jsem viděla jen obrys, tak jsem vyplivla pastu a celá rozlámaná z jeho auta jsem ulehla do manželské postele s fialovým oblečením s kvítky.

Pokoj byl skromný, postel, noční dřevěný stolek, sotva stojící otrhaná skříň a flekatý koberec. V rohu stál malý stolek a u něho i židle, oba kusy nábytku vypadaly, že se brzo rozpadnou. Před postelí se nacházela jakási televize ještě z doby před Ježíšem.

Zvykla jsem si. Bylo to přece pro mě moje dobro.

Rafael se vrátil, na sobě měl jen trenýrky a utíral si vlhké vlasy ručníkem. Ledabyle ho hodil na opěradlo židle a já si nemohla odpustit pohled na jeho obnaženou hruď. Proč? To bylo ve hvězdách, asi jsem se vážně zbláznila.

Zhasla jsem lampičku, pověšenou na mé straně postele, vedoucí ze zdi a otočila se zády k němu. Pevně jsem zavřela oči a nařídila si spát. Zkoušela jsem své Oko budoucnosti, ale marně. Jako vždy, nic v souvislosti s ním se neukázalo.

Cítila jsem, jak se postel pod jeho vahou zhoupla a s tím i můj žaludek. Pár minut jsem nehybně ležela a pak se otočila na záda a zírala na světelné odlesky z venku. Odrazy žaluzií se pokaždé pohnuly na zdi, když okolo pensionu projelo kdejaké auto.

Spala jsem skoro celou cestu sem, abych nemusela mluvit s Rafaelem a teď jsem nemohla zabrat. Pootočila jsem k němu tvář a zjistila, že mě sleduje svých chladným pohledem. Přisunul se ke mně blíž, zvedl se v loktech a přitiskl své rty na mé. Bylo to tak přirozené, tak známé.

S hlubokým vyděšeným nádechem jsem se probudila.

Autor: LucilleDanion (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Začátek mého konce - 14. kapitola: