OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Začátek mého konce - 17. kapitola



Začátek mého konce - 17. kapitolaPo nějaké odmlce se vracím i se 17. kapitolou. Je Rafael takový, jaký se zdá?

„Jsi tak nešikovná,“ culil se a prsty mi bloudil po holém rameni, jako kdyby to bylo něco posvátného. Rozhodně se tak i tvářil. „A mně se to tak líbí.“

Zaškaredila jsem se a užívala si blízkosti jeho těla. Tak teplá a vřelá náruč. Jako by bylo přirozené být vedle něj. Nahá. Přesto jsem přes prsa měla přikrývku, když jsem ležela bokem k němu. „Ty jsi byl taky příšernej.“ Myslím, že i slepému bylo jasné, jak neumím lhát. Nikdy jsem nebyla spokojenější.

Věnoval mi pusu na nos, trošku delší, než se přísluší. „Hned přijdu,“ oznámil mi, natáhl na sebe své černé trenky a nezvykle dobře naladěn odtančil do koupelny.

Roztahovala jsem se v naší posteli zamotaná v těch šíleně veselých přikrývkách a musela jsem se spokojeně usmívat. Pár vteřin nato mi u ucha melodicky zapípal jeho telefon. Určitě mi píše otec! V hlavě mi zněl varovný signál: co když to není on? Nelez mu do mobilu!

Ačkoliv jsem iPhone nikdy nevlastnila, věděla jsem, jak se používá. Bylo to na ten samý způsob, jako iPod. Otevřela jsem doručené zprávy a četla. Příjemce byl Robert Cyprus. V tu chvíli se mi srdce zastavilo stejně tak rychle, jako mi začalo bušit při našem polibku.

„Pojedeš 60 mil jižně, po dálnici. Po pravé straně hotel U poutníka. Tam mi ji předáš.“

Odklikla jsem zprávu a pohlédla na tu pod ní. „Za 5 minut.“ Stálo tam, černé na bílém. Bylo to ve dvě hodiny odpoledne, těsně před tím, než včera odešel. Tak tady sehnal ty prachy.

Pod touto zprávou jich bylo spousta. Mapovaly celou naši cestu, dokonce i popisovaly útok toho chlápka na mě. Měl nařízeno ho zabít, aby to nevypadalo podezřele. Musela jsem začít Rafaelovi věřit a nesnažit se utíkat.

V jednu chvíli se mi zbořil celý svět. Projela jsem v rychlosti jeho mobil. Všechny zprávy byly od toho Roberta. A já moc dobře věděla, kdo to je. Jeho jméno jsem znala více, než dobře.

Tenhle chlap velel agentuře, která zabila mou matku. Nikdy jsem se ještě v životě neoblíkla tak rychle. Naházela jsem na sebe i mikinu, kdyby náhodou byla v noci zima a já byla odsouzena spát pod lavičkou. Z jeho nevinně vyhlížející peněženky jsem vytáhla dvě stě dolarů a zdrhala pryč.

Pane bože, on mě chce zabít. Kluk, se kterým jsem ještě před pár minutami prožívala tu nejvášnivější noc mého života. Musím rychle zmizet. Ale pojede mi teď něco? Na mých hodinkách stálo, že za dvacet minut odbije půlnoc. Pokoušela jsem se uklidnit a přestat panikařit. Na tohle potřebuju předpovědět budoucnost.

V té rychlosti jsem si ani nestihla vzít mobil. K čemu by mi byl? Otec bezmezně věří Rafaelovi, teď mi moc k užitku nebude.

Utíkala jsem ulicemi, proplétala se mezi změtí stromů a odpadkových košů. Míjela jsem bezdomovce na lavičce, bezpochybně popíjející to nejlevnější krabicové víno. Možná bych se k němu měla přidat, zapít žal, pokecat... no, zdálo se to lákavé, ale snad jindy.

Věděla jsem přesně kam. Naštěstí jsem se uklidnila dostatečně, abych viděla, že za 6 minut mi jede autobus, který mě přiblíží zhruba deseti hodinami cesty k domovu. Akorát, že zastávka se nacházela trošku daleko. Dalo se to stihnout, ale nesmím se zdržovat.

V přílivu adrenalinu jsem přeskočila lavičku (a málem se zabila) a pádila správným směrem. Nevzdávala jsem to, i když mi vize pomalu oznamovala, že to nestíhám. Mé klouby skřípěly a volaly o pomoc, když jsem přidala a běžela jako o život. Vlastně to bylo o život. V podbřišku mě neuvěřitelně bodalo. To kvůli tomu prevítovi.

Jen tak tak jsem proběhla malými dveřmi těsně, než se zavřely. Podala jsem řidiči bankovku, ten kývl a mohlo se vyrazit na výlet. Naprosto vyčerpaná, zmožená a šíleně zadýchaná jsem usedla do zadní části autobusu.

Měla jsem hrozné štěstí. Ujížděla jsem od toho grázla, jenž si chtěl jenom užít před tím, než mě vydá na nemilost. Hořké slzy mi znemožňovaly cokoliv vidět a tak jsem zavřela oči a nechala je stékat po vyděšené tváři.

Srdce mi bušilo a já se pořád bála, aby mě nenašel. Jak by ho to mohlo napadnout? Bude si myslet, že se potuluju po městě a hledám něco, kde bych se mohla schovat. Nesmí mě nikdo vidět ani poznat, jinak je se mnou ámen.

Pořád jsem tomu nemohla uvěřit. V mé mysli byl Rafael pořád ten nevinný,  ten, jenž mě má rád a laská mě svýma jemnýma rukama. Pořád jsem si říkala, že by mi to neudělal, ale selský rozum mi radil, ať toho nechám.

To je tak, když se mi nějakej kluk líbí. Ne, že by se z něj pokaždé vyklubal takovej maniak, ale zřejmě mám slabost pro zlý chlapce. Sehrál to na mě vážně skvěle, to se musí nechat. Když jsem o tom tak přemýšlela, vlastně ani nevím, jestli se mi líbí takové typy, jako je on. Ale očividně ano, když jsem se s ním vyspala.

„Slečno, je vám něco?“ optala se mě stařenka o řadu dál.

Co tu dělá takhle v noci? Copak důchodci necestují ráno? To musí otravovat ještě teď?

„Jen mi něco spadlo do oka,“ použila jsem tu nejtrapnější výmluvu na světě. Jenže já byla nejtrapnější. Uvěřila jsem nakonec někomu, o kom jsem si vždycky myslela, že je to prevít.

Mé pocity ve mně vedly boj. Nehodlala jsem si připustit, že bych k němu kdy něco cítila, přesto mému rozumu to bylo hned jasný. Sebe přece nepřelstím, ne?

Projížděli jsme okolo kasín, obchodů a nonstopů, ale já vždy viděla jen rozmazané čáry. Co teď se mnou bude? A do čeho se mám sakra vysmrkat?

Tohle bude dlouhá cesta.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Začátek mého konce - 17. kapitola:

5. Ami
22.05.2011 [13:43]

O-ou!Tak tohle je teda dost! Emoticon

4.
Smazat | Upravit | 18.05.2011 [14:31]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.05.2011 [20:39]

TerezCsem nějak v šoku, takhle to vyhrotit se jen tak někomu nepovede
Emoticon Emoticon Emoticon
fakt skvělá kapča Emoticon Emoticon Emoticon

2. incompertus
17.05.2011 [18:49]

Ne, podle mě to s ním takhle určitě není... ale hezky jsi to zamotala, a to mám ráda! Emoticon

1. LoveRain přispěvatel
17.05.2011 [17:24]

LoveRainpřekvapilas mě - zmetek je to Emoticon
Pěkná kapča Emoticon
Jen nešla by změnit barva písma, ono to jaksi není vidět Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!