OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 1. kapitola



Život a čest - 1. kapitolaMirandin dočasný pobyt na tvrzi se protáhl na měsíce a ty pak na roky. Naučila se zde žít, ale přesto se nehodlá smířit se svou úlohou pouhého poskoka. Jednoho dne se vztek, který v sobě potlačovala vydere na povrch...

1. kapitola

 

Na krajinu se snesl první sníh a přikryl nevzhledné podzimní okolí třpytící pokrývkou. Po konci léta, kdy skončily žně, vždy přivedli na tvrz pár mladíků, kteří měli projít těžkým výcvikem. Z mladých neohrabaných sedláků, v nichž viděl verbíř tvrze potenciál, se do pěti let stali jedni z nejlepších bojovníků.

To však bylo už před dvěma měsíci a vyděšení mladíčci už se stačili v novém prostředí trochu otrkat a zbavit prvotních rozpaků.

„Hej vyžle, bacha ať tě to nesloží,” křikl jeden z nich na mladého klučinu a ostatní se začali pobaveně chechtat. Dotyčný šel dál, aniž by se třebas jen otočil, byl už na tohle zvyklý. Byl sice nejmladší zde na tvrzi, ale i na svůj věk byl za groš škudla.

Stával se tak terčem posměchu ostatních. Mohl jen tiše zatínat zuby. Prudce upustil železo v rohu kovárny, až se ozvalo hlasité řinčení.

Thomas nemusel ani dlouho přemýšlet, o co jde.

„Miro,” pohlédl na něj posmutněle.

„Já vím.” Šťouchl nohou do kusu železa na zemi. Nikdo kromě nich dvou nevěděl, že je vlastně děvče. Oba se to poslední roky snažili utajit seč to šlo, protože jako dívka by tu zůstat nemohla.

Chování ostatních ji však štvalo. Obzvláště ti noví, kteří drželi meč ještě jako motyku na poli. Její táta vyrobil většinu zbraní tady okolo a velká část z nich prošla i jejíma rukama. Meče na ni byly příliš těžké, ale s nožem zacházela lépe, než mnohý dospělý tady.

Ačkoliv se snažila zapadnout, ostatní ji stále odstrkovali. Chovali se k ní jako k poslední. Tady se cenilo jen to, co kdo dokázal v boji a ona se mohla jen dívat. Nechtěla se s tím smířit, ale využívala alespoň tohoto. Kdykoliv jen mohla, utíkala sledovat jak spolu zápasí, jak se ostatní učí krůček po krůčku postoj, vykrývání, sledování protivníka i samotné útoky. Viděla to snad už stokrát za těch pár let tady, ale stále ji to nepřestalo bavit. Pokaždé to bylo trochu jiné, žádný pohyb nemohl být naprosto stejný. Mnohé šly předpokládat, ale mnohdy se museli navzájem soustředit na každý pohyb a náznak protivníkova těla.

 

Miranda přinesla na cvičiště za branou tvrze několik mečů určených k tréninku. Vytahovala jeden po druhém z koženého vaku. Zručně je opatrně ukládala na desku lavice. Vážila si každého kusu, který vznikl pod rukama jejího táty.

Náhle jí jeden zmizel ze zorného pole. Překvapeně vzhlédla k mladíkovi, který jej už dřímal v ruce. Měl světle hnědé vlasy, které mu spadaly do tváře. Zkusmo si s ním pohodil v ruce a potěžkal. Miranda na něj zkoumavě hleděla.

Všiml si jejího pohledu a na tváři se mu okamžitě objevil pohrdavý výraz.

„Co je. Doufám, že aspoň za něco stojí a nerozletí se mi po první ráně v ruce.” Kývnul k meči.

„Jsou to jedny z nejlepších široko daleko,” odpověděla. Odtrhla pohled od toho, jak ztuhle svíral jeho rukojeť. Dovykládala poslední z mečů a obrátila se k odchodu.

„Pokud si naryješ do hlíny, tak meč za to moct nebude,” zamumlala si pro sebe.

Okolo se však teprve scházeli a v tichu se to do neslo až k jeho uším.

„Říkal jsi něco?!” zavrčelo jí vztekle za zády.

„Nic důležitého,” odbila jej.

„Já myslím, že jo!”

„Tak v tom případě to sám víš ne?”

Neměla ráda tyhle povýšené typy, kteří se vytahovali kdykoliv k tomu měli příležitost. Ponižování pro ně byl koníček. Co si však ve své tvrdohlavosti neuvědomila, bylo, že zde zatím jsou téměř sami. Než se nadála, srazil ji prudký náraz do zad k zemi.

Bolestivě dopadla na udusanou zem, ale okamžitě se překulila stranou. Jen vteřinu na něj ze země hleděla. Ve tváři se mu zračilo tolik škodolibé radosti, že ji to donutilo okamžitě vstát. Nechtěla mu dopřát ten pohled, jak se mu válí u nohou.

V odměnu za to se jí dostalo nové rány. Tou však už nebyla tak překvapená a jen ji šmrncla lehce přes spánek. Další se mu již Mirandě nepodařilo udělit. Každá jeho rána na něm byla vidět dříve, než se napřáhl. Neměla vůbec problémy se jim vyhnout, což ho dohánělo k zuřivosti. Brzy šlo k šípku všechno, co jej zde za těch pár měsíců naučili. Začal po ní mlátit hlava nehlava.

Rudý vzteky se náhle vymrštil k pasu a v jeho ruce se blýskl nůž. Miranda zaznamenala podrážděné zavrčení a pár heknutí okolo. Bylo jí jasné, že přilákali pozornost, ale nehodlala z něj ani na moment odtrhnout pohled.

Pokud si však ten přerostlý rolníček myslí, že se dá tak snadno, tak to se tedy mýlí. Nůž sebou nosila běžně, ale přivázaný ke kotníku. Než by se však pro něj sklonila, mohl se na ni vrhnout a ona by nebyla v pozici se mu rychle vyhnout.

Zatím co zvažovala své možnosti, ten šílenec se na ni opět vrhl. Ostří protnulo vzduch přímo v místech, kde předtím byla její hruď. Miranda se však bleskově sehnula a překulila stranou. Jediným rychlým pohybem vytáhla svůj nůž. V přikrčené pozici zůstala čekat na další jeho reakci.

Nemusela čekat dlouho. Vzduchem zasvištělo ostří. Jeho útoky stále nabíraly na zuřivosti i krvelačnosti. Jeho ovládání byla naprosto zadupáno vztekem z jeho marných výpadů a tím, že viděl, jak se jim bez problému dokáže vyhýbat. Ale ani Miranda se už nedokázala udržet v klidu. Chtěla mu oplatit to ponížení.

Pohybem, který už tolikrát viděla se stočila stranou a rychle mu přejela ostřím po předloktí. Nebyla to hluboká rána, ale svůj účel splnila. Upustil s bolestným syknutím svůj nůž a chytil se instinktivně za ránu. Byl naprosto nechráněný.

Okolo se rozeznělo hlasité křupnutí, když mu rukojetí zasadila ránu přímo do obličeje. Její protivník se proměnil v klubko prskající okolo sebe krev. Z na několikrát zlomeného nosu mu crčela krev. Miranda se se zadostiučiněním dívala, jak bolestně vyje v pokleku na zemi.

Konečně začala vnímat i své okolí. S hrůzou jí pohled putoval po tvářích nejen ostatních cvičenců, ale také podmračených výrazů rytířů. Pohledem znovu zabloudila k mladíkovi na zemi. Bylo jí jasné, že z toho bude opravdu pořádný průšvih.


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 1. kapitola:

5. eden124
28.05.2017 [20:52]

tak tohle je dobrý Emoticon

4. Lussy přispěvatel
21.07.2010 [16:48]

LussyTak zaujalo mě to dost, pouštím se do dalších kapitolek Emoticon

3. Niki311 přispěvatel
05.03.2010 [12:22]

Niki311Kočko! Konečně jsem se na to vrhla a úplně to hltám! Jedu dál, ať nic nepropásnu!

2. swistik
04.03.2010 [19:08]

ParadaEmoticontlieskam ti Emoticontata 1 kapitolka ma zaujalaEmoticon heh tato holka nema chybuEmoticon sa mi velmi paci ze taka wou neviem to ani opisat ze vlasne je tvrda a nie nejaka rozmaznana divka Emoticon ziadna barbinaEmoticon

03.03.2010 [21:12]

RomisekWau, tak tohle si bude chlapec nějakou dobu pamatovat. Už teď jsem se do Mirandy zbláznila. Konečně holka podle mýho gusta. Nepotřebuje chlapy zachránce, teda aspoň ne hnedEmoticon.

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!