OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 10. kapitola

14.04.2010 (17:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 6× • zobrazeno 3460×

10. kapitola

Miranda stejně jako ostatní se vydala za sirem Rogerem na hradby nad severní branou. Všichni pohledem okamžitě začali pročesávat krajinu od obzoru až po uličky na okraji královského města. Nebylo však těžké je zahlédnout. Jako všichni Francouzi si potrpěli na okázalost a jejich pestré šaty nešly přehlédnout.

Jejich delegace právě vjížděla do města. Bylo jich patnáct a netečně k prostým stavením mířili přímo ke hradu. Poutali k sobě pozornost všech okolo, u některých bázeň, u jiných úžas nad jejich okázalostí, ale všeobecně spíše nevoli. Někteří z lidu si při pohledu na ně i odplivli.

Miranda to vše vnímala jen okrajově. Soustředila se přímo na ně. Jen co přijeli blíže prohlížela si jejich tváře, aby si je co nejlépe zapamatovala. Postupovala od jednoho ke druhému, jak se tak za sebou proplétali uličkami mezi lidmi a prodejním i stánky.

U předposledního se však zarazila. Muž vypadal na první pohled stejně jako ostatní. Pestré šaty a netečný výraz, ale něco na něm ji nedovolovalo odtrhnout pohled. Měl ostře řezané rysy a bystré modré oči. Ačkoliv jeho ústa byla sevřená v tenkou linku, jeho oči byly neskutečně živé a bloudily pohledem okolo.

Pak se již ztratili v oblouku brány pod nimi. Miranda ještě chvíli hleděla na to místo, kde jej zahlédla naposledy, než potlačila všechny své zmateně pobíhající myšlenky do pozadí. Ostatní už vyběhli pryč a tak je okamžitě následovala.

Jeden po druhém se z jejich skupinky gardy oddělovali muži, aby zaujali pozice před pokoji jednotlivých svých svěřenců. Nakonec zůstala už jen Miranda s těmi, kteří měli chránit přímo krále.

Procházeli rozlehlými chodbami ignorujíc rozmařilou výzdobu. Minuli stráže a vešli do předsálí králových komnat. Až tam zůstali stát. Bez jediného slova čekali. Teprve po chvíli vyšel z jedněch dveří škrobený komorník a vyzval je ke vstupu. V čele se sirem Rogerem vstoupili přímo do královy pracovny.

Miranda hleděla ke zdobenému velkému stolu, za nímž seděl světlovlasý muž skloněný nad dokumenty. Se zatajeným dechem sledovala jeho tvář a mírně zkrabacené čelo. Nakonec dokument odložil a vzhlédl k nim. Jeho tvář se vyjasnila a na rtech se objevil mírný úsměv.

„Sire Rogere,” přivítal jej.

„Vaše výsosti,” pokývl mu v odpověď, aniž by z něj spustil oči.

Následně se králův pohled obrátil i k ostatním, kteří jej budou v následujících týdnech hlídat dnem i nocí. Pátravě si každého prohlédl, až měla Miranda chuť sklopit zraky a pokleknout. Ale naštěstí se ovládla. Členové gardy byli jedni z mála, kteří před králem ani jeho rodinou nepoklekali. Měli za úkol jej strážit, nespustit z něj pohled a kdykoliv je tak chránit vlastním tělem.

„Bude se mi spát mnohem klidněji, když vím, že mě budou strážit jedni z nejlepších,” promluvil k nim král. „Zároveň vás upozorňuji, že si nepřeji, aby jste jakkoliv zasahovali do mých záležitostí.”

„Ano Vaše výsosti,” zaznělo několikahlasně místností.

Král jen spokojeně pokýval hlavou, jako by stejně ani jinou reakci neočekával a otočil se zpět ke svému stolku. Zatím co se opět ponořil do dokumentů na svém stole. Sir Roger pokynul Mirandě, Hectorovi, Derekovi a Rhysovi, že mohou zatím jít. V pracovně tak zůstal s králem jen sir Roger a John.

Miranda s ostatními vyšla na chodbu. Měli se všichni střídat, aby mohli chránit krále dnem i nocí a únava neotupovala jejich mysl. Všem tak začala jejich služba. Jen pokud král vycházel, doprovázeli ho čtyři členové jeho gardy. To se však stávalo výjimečně.

Uplynul již týden kdy Miranda s ostatními strážila bezpečnost krále. Po celou tu dobu vše probíhalo v relativním poklidu. Při jednom z jednání, které spíše připomínalo partii šachu, kdy si každý snaží uchránit svou strategii a odhadovat slabinu protivníka, opět uviděla toho muže z francouzské delegace.

Nyní už znala jeho jméno - Lionel z Valerinu. To jméno se na něj hodilo. Vlasy měl světlé a spadaly mu do očí. Byl mladším bratrem vévody z Valerinu a při tomto vyjednávání dělal pouhý doprovod.

Miranda však nemohla zabránit svému pohledu, aby sem tam nezalétl až k němu. Stále jí nešel z hlavy. Při jednom z jejich pohledů jí však uvízl dech v hrdle. Když na něj opět jen rychle pohlédla, střetla se s pohledem jeho modrých očí. Hleděla do nich snad několik vteřin a snažila se z nich vyčíst hádanku, kterou pro ni ten muž byl, ale marně.

Odtrhla tedy opět pohled a po celý zbytek vyjednávání se mu úzkostně vyhýbala ve strachu, aby nezanedbala ochranu krále. Večer se jí však myšlenky zatoulali jeho směrem a dlouho do noci se převalovala.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 10. kapitola: