OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 25. kapitola

17.06.2010 (18:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 12× • zobrazeno 3790×

25. kapitola

Gevin ještě chvíli hleděl na schodiště, kde Miranda zmizela, než se dokázal pohnout. Pak zcela automaticky sešel dolů do sklepa. Minul bez povšimnutí kuchyň, kde už to začalo tou novinkou také šumět.

Nahoru už vystoupal s pořádným džbánkem těžkého vína. Pár služebných se po něm otočilo, ale on si jich nevšímal. Mířil přímo do pracovny za Ronaldem. S úlevou zjistil, že je tam sám a bez dalších okolků rázně postavil džbánek na stůl. Sám si sedl do křesla a natáhl nohy před sebe.

Ronald na něj překvapeně chvíli zíral od účetní knihy.

„Stalo se něco?” zeptal se, když Gevin stále mlčel a zkoumavě na něj z křesla upíral zamračený pohled.

„Jo to bych řek,” zamumlal. „Je asi na čase, abys taky vytáhl hlavu z těch lejster a rozhlédl se, co se děje okolo, protože to vážně stojí za to.”

Ronald se na něj zamračil.

„Myslíš, že mě to baví?! Už v tom trčím přes týden a nemám jako ty prostě čas vnímat ptáčky a kytičky okolo,” odsekl mu podrážděně.

„Nemluvím zrovna o tom co se děje okolo hradu, ale spíše o tom, co se ti děje přímo pod nosem.” To už Ronalda začalo zajímat.

„A tohle asi budeš potřebovat,” kývl Gevin k vínu.

„To je to tak zlý?”

„No, to záleží...” pokrčil rameny Gevin a nedopověděl.

„Tak vymáčkneš se už?”

Gevin se na něj na chvíli zahleděl a přemýšlel, jak mu to co nejkulantněji podat.

„Miranda byla prostitutka.”

K čertu s taktem, na to už se znali dlouho a ať by to řekl jakkoliv, význam by to mělo pořád stejný. Gevin tedy napjatě čekal na jeho reakci. Což chvíli trvalo, protože Ronald strnul uprostřed pohybu. Teprve po chvíli se konečně hnul a sevřel pevně čelist.

Bez jediného slova popadl džbánek a sedl na křeslo vedle Gevina. Víno prudce postavil na stolek mezi nimi až z něj vystříklo víno na zem. Gevin mu nalil do číše a podal mu ji. Ještě s kamenným výrazem upřeným před sebe ji automaticky vzal a hodil do sebe celý obsah.

Neředěné víno ho trochu probralo. Podíval se na svého dlouholetého přítele.

„Asi by mě to nemělo moc překvapovat, co?”

„Já sice něco podobného čekal, ale když jsem to slyšel nahlas, tak mě to stejně vykolejilo,” přiznal Gevin.

Ronald nepřítomně přikývl. Tohle by rozhodně vysvětlovalo hodně věcí. Už jejich svatba byla zvláštní a teprve teď mu to začalo zapadat do sebe. To jak se k ní král choval důvěrně a ten oddaný pohled, který na něj upírala. Jako by stačilo aby rozkázal, že má skočit z okna a ona by už cupitala k tomu nejbližšímu.

Proto byla ta svatba tak narychlo a bez svědků. Chtěli ji co nejdříve dostat co nejdál a on byl pro to prostě ideální. Začalo to v něm stále více vřít.

„Omluvíš mě?” zavrčel a prudce vstal.

„Jistě, jasně, proč ne...” zahuhlal už zbytečně Gevin k zabouchnutým dveřím.

Služebnictvo dostalo nový podmět k drbům, jen co se okolo nich prohnal přímo do Mirandina pokoje. Měl vztekle sevřenou čelist a vztek na něm by nezamaskoval ani pytel přes hlavu. S ní jeho nálada však zřejmě ani nehla. Protože ačkoliv vtrhl do jejího pokoje a prásk za sebou dveřmi, nepohnula se. Stála hledíc z okna a nevěnovala mu pozornost.

Už k ní chtěl vykročit, když se konečně otočila. Na tváři měla klidný výraz, jen oči měla přimhouřené. Věděla moc dobře o co jde.

„Chci vysvětlení,” zavrčel. Nesnášel dělení lidí na ty, co byli cennější než druzí. Bylo mu i jedno, jestli dělala couru, ale co jej vytáčelo bylo, že jej jen využili. Považoval krále v možných mezích za svého přítele a vždycky mu dobře sloužil, a on si z něj udělal jen šachovou figurku. Místo odměny za roky v jeho službách ho oženil se svojí nepohodlnou milenkou, které se evidentně potřeboval rychle zbavit a které její nový manžel zřejmě nebyl zrovna po chuti. Ona o tom věděla celou tu dobu!

„Vysvětlení,” hlesla, „k čemu. Teď už je snad zbytečné se babrat v minulosti.”

„Zřejmě to zbytečné není.,” procedil mezi zuby. Přikročil k ní a pevně jí sevřel paži. „Nesnáším, když mě jen někdo využije a dělá idiota.” Mluvil tiše, ale jeho tón byl snad i horší než kdyby řval.

Miranda dokázala své emoce vždy držet pod kontrolou. Bylo to nutné, ale on měl zvláštní schopnost jí tuhle sebekontrolu ničit.

„Využije?” uchechtla se sarkasticky. Vytrhla mu prudce svoji paži z jeho sevření. „Nebuď tak vztahovačný, myslíš že já tohle chtěla?!”

„Určitě jsi tedy doufala v lepší vyhlídky,” odsekl jí. Jeho hněv chladl ale ukřivděnost zůstávala.

Podívala se na něj a vlna hněvu, který v sobě potlačovala, začala stoupat na povrch.

„Deset let,” zavrčela, „jsem se snažila něčeho dosáhnout, dostat se tam, kde jsem byla a teď je to všechno pryč. Věř mi, že jestli bych měla na výběr, tak tu teď nestojíme!”

Ronald na ni zůstal němě zírat. Byla vzteklá a to opravdu. Za tu dobu co ji znal nikdy moc emocí neprojevila, ale nyní s ní téměř cloumaly. Tváře měla rudé a ruce se jí chvěly, jako by chtěla s něčím mrsknout o zeď.

Ronald se otočil a došel až k posteli na kterou si sedl. Zahleděl se zamyšleně nejprve do země a až po chvíli ticha vzhlédl k ní.

„Tohle manželství asi nebude zrovna jednoduché.” Oba v něm uvízli. On evidentně aby vyžehlil průšvih na králově dvoře a ona také neměla na výběr. Jí se zbavili a jeho pro to využili. Ona nebyla ten, na koho mělo cenu řvát.

„Ne pokud se pořád budete patlat v minulosti.” Stále se mračila.

„To zřejmě ne,” přikývl. „Ale ty by ses taky mohla začít snažit. Pokoušel jsem se ti dát zatím čas, si na to tady zvyknout, ale začínám pochybovat, zda to něco na tom změní.”

„To myslíš jak?” zeptala se zaraženě. Konečně se jí začalo také dařit dostat svůj hněv pod kontrolu.

Vstal a podíval se na ni.

„Minulost můžeme nechat na pokoji, ale ty jsi teď moje manželka a paní tohoto hradu, tak by ses tak mohla začít taky chovat.” S těmito slovy ji nechal stát v pokoji. Vrátil se zpět do pracovny za Gevinem, zatím co ona s obavou zvažovala, jak vážně svá slova myslel.

>>

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 25. kapitola: