Miranda a stádečko úzkoprsých matron, to prostě nemohlo dopadnout dobře. Večer se však Mirandě díky Sedrikovi začal obracet k lepšímu...
09.08.2010 (19:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 17× • zobrazeno 3950×
39. kapitola
Miranda udělala jen kyselý výraz, ale poslechla. Sešla dolů a vrhla se tak přímo do jámy lvové, kterou představovala skupinka žen postávající kousek od schodů. Jejich pozornosti samozřejmě neušla.
Skupinka žen se na ni okamžitě vrhla.
„Ááá, tady ji máme.”
„Už jsme se lekly, že se vám udělalo nevolno, má drahá.”
Štěbetaly protivně jedna přes druhou.
„Něco v tom smyslu,” ušklíbla se. Chtěla se vydat dál, ale to jí nehodlaly dovolit.
„Slyšely jsme o vás už i pár věcí, které nás docela šokovaly.”
Miranda najednou škodolibě toužila, aby o ní věděly mnohem víc.
„Prý jste dosud odmítala vyplnit TY jisté povinnosti co se od manželky čekají.”
Miranda se zamračila a mlčela. Ostatní to braly jako souhlas.
„Nevím, já bych se ničeho takového neodvážila.”
„Neodvážila?” sikla druhá. „Vždyť je to popírání samotného svazku. Ani nevíte jak si zahráváte!”
„No tak, Meredith, třeba se to děvče jen prostě bojí...”
Miranda sledovala tu jejich slovní přestřelku téměř s otevřenou pusou.
„Ale to přece nemusí, patří to prostě k manželství...”
„Všechny jsme tím přece musely projít...”
„Drahoušku, prostě jen musíš...”
„Dost!” utnula je Miranda rázně, když už začínala mít úděsnou představu, že ji začnou dávat rady do manželského lože.
„Ale drahoušku, my ti chceme jen...”
„Ne!” utnula to stádo vykrmených kvočen, jejichž jedinou zábavou bylo rýpání se v soukromí těch druhých.
„Myslím že o sexu toho vím víc než dost a znám tolik poloh, že většinu by jste s tím vaším tlustým zadkem ani nesvedly!”
Prostě vypěnila, ale stálo to za to. Ten naprostý klid, ticho a jejich šokované tváře. Než se stačily probrat, tak se otočila a vyrazila pryč. Za zády už jen zaslechla, jak se jedna z nich probrala ze strnulosti a v zašustění šatů se poroučela k zemi. Asi jedna z těch mladších, méně otrlých.
Rázovala si to nejkratší cestou ze sálu. Moc dlouho jí však klid dopřán nebyl.
„Tak to bylo naprosto úžasně. Nemám potuchy co jste jim řekla, ale ještě nikomu se nepodařilo ty matrony tak usadit.”
Miranda se otočila za tím hlasem a střetla se tváří v tvář siru Sedrikovi. Přátelsky se na ni zašklebil.
„Díky, jestli mě ale omluvíte, tak bych se chtěla na chvíli ztratit.”
Chtěla pokračovat, ale zastavil ji opět jeho hlas.
„Venku na zahradě si ale moc klidu neužijete. Pořád tam někdo pobíhá - služebnictvo či párečky vyhledávající ticho a tmu... Zkuste spíše některý z pokojů, tam budete mít klid to rozdýchat.”
Miranda se na něj podívala. Vypadal tak uhlazeně a přátelsky, ale zároveň jí připadal neuvěřitelně úlisný. Na tom co říkal však něco bylo.
„Díky za radu,” pokývla k němu a změnila směr. Schovala se do jednoho z pokojů. Bylo jí jasné, že Ronald nebude nadšený, že se tak vypařila, ale neměl ji prostě nechat těm furiím napospas.
Sledovala z okna zahradu, kde se opravdu co chvíli mihnula nějaká postava. Venku byl skoro takový ruch jako uvnitř, jen jej skrývala rouška tmy.
Za zády jí vrzly dveře. Nejprve si začala nadávat, že nezastrčila závoru a vlezla sem některá ze služek. Za sebou však uslyšela zase jen vrznutí dveří, jak je kdosi zavřel. Všemi smysly začala vnímat tu postavu za sebou. Nebyla to žádná ze služek, to ji došlo hned. Osoba došla až k ní.
„Krásný výhled,” uslyšela u ucha hlas sira Sedrika a pak i jeho ruku, která jí přejela po rameni. Bylo jí jasné, že nemluví o pohledu z okna, protože z jeho úhlu mu ve výhledu zavazela ona. Prudce se k němu otočila a střetla se s jeho pohledem, který se na ni upíral.
Následující díl »
Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování
Sdílet
Diskuse pro článek Život a čest - 39. kapitola:
Nádhera... 
safira: máš pravdu 
krásná kapitola 
safira: já myslím že bude mít horké chvilky i tak 
konečně si zase Miranda trochu pohraje 
doufám že se o tom Ronald dozví 
jinak Texie všechna čest tobě
no pokud nemá sir Sedrik ocelovou bradu a pořádný suspenzor tak si myslím,že mu nastanou horké chvilky :D
jako vždy krásná kapitolka, doufám že bude brzy další 
Eternity: Předem se omlouvám, že reaguji až teď, nebyl prostě čas.
Co se ale toho sblížení týče, tak Ronald se zatím o nic akčnějšího nepokouší, protože se jsou si pomalu ale jistě stále bližší a má dost rozumu nepouštět se do ničeho akčnějšího či dokonce drastičtějšího. Ono totiž když máte po zbytek života strávit jen s jednou osobou (tenkrát jediný způsob rozvodu bylo se prostě te druhé polovičky nadobro zbavit) a dokonce jí každou noc ukazovat nechráněná záda, tak jí zavdat podmět k nevraživosti není právě nejlepší. Obzvláště v případě někoho tak nevyzpytatelného jako je Miranda.
Jestli tě to ale potěší, tak se brzy už něčeho dočkáte.
Jak jsem slibovala, tak povídka se blíží ke konci (vlastně už je dopsaná, ale konec se mi moc nepozdává a tak asi dojde úprav).
tady potece krev, hihi
doufám, že Sedrikovi ručně stručně vysvětlí, že si na ní dovolovat nebude (Stačilo by pár zlomených končetin, žeber a třeba nos 
), ale nechci ti do toho kecat 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!