OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život a čest - 41. kapitola

12.08.2010 (16:00) • Texie • Povídky » Na pokračování • komentováno 13× • zobrazeno 4250×

41. kapitola

Cestou na Gawan Miranda už usnula nadobro. Sesunula se hlavou na Ronaldovo rameno a nevzbudilo ji ani poskakování kočáru. Ronald si ji k sobě přitáhl ještě blíže. Rád sledoval jak spí. Doma ji spící donesl až do jejího pokoje a položil na postel.

Když ji pouštěl ne zrovna nadšeně z paží, tak znovu procitla. Zmateně zamrkala a rozhlédla se okolo.

„Zavolám Terezu, ať ti pomůže,” pokývl k jejím šatům.

„Ne, to zvládnu,” zamumlala.

Chvíli na ni pochybovačně hleděl, tak se sehnula a začala u bot. Zručně začala rozvazovat tkanice, aby mu tak dokázala, že odstrojit se ještě dokáže sama. Chvíli ji ještě sledoval, než se s mumláním o paličatých mezcích obrátil na odchod. Miranda si rozšněrovala i druhou právě ve chvíli, kdy za sebou zavřel dveře.

„To zvládnu,” zamumlala znova a skopla si boty z nohou. „Zítra,” dokončila a jen se sedíc na posteli vyvrátila na stranu a usnula.

Probudila se až za bílého dne a první co zahlídla byl naštvaný Terezin kukuč. Naštvaně si prohlížela ji i zmuchlané šaty, co měla na sobě.

„Jak se vám spalo?” zeptala se sakrasticky.

„Dobře, moc dobře,” odpověděla jí Miranda a rozkošnicky se protáhla. „Jen ta sukně se mi pořád plantala okolo noh.”

„Řekla jsem chlapům, aby vám nanosili vodu na okoupání,” zahalekala Tereza, když se ozvalo zabušení na dveře a ona jim letěla otevřít. Během chvíle už uprostřed pokoje stála vana a z ní stoupala pára.

„Terezo, pomohla bys mi?”

Ta tam stála, jako by čekala jen na to. Hned k ní přiskočila a začala jí na zádech povolovat tkanice, až si mohla šaty svléknout.

„Díky, to už zvládnu.”

Na to už jí Tereza jen přikývla. Od té doby, co viděla tu vypálenou značku na jejím rameni, přijala Mirandinu snahu vyhnout se cizím pohledům na své tělo.

Počkala než se za ní zavřely dveře a shodila ze sebe zbytek oblečení do poslední nitě a vrhla se do vody. Vlasy si přehodila přes okraj ať si je nenamočí a rozkošnicky se natáhla do horké vody vonící levandulí.

Vybavoval se jí každičký okamžik včerejšího večera. Nejvíce však ten konec. Před očima se jí vybavilo, jak ji Ronald držel a začal se k ní sklánět. Byla unavená, ale rozhodně ne natolik, aby nevěděla o co mu šlo. Něco jí však bránilo ucuknout, říct třebas jen slovo, aby ho zastavila.

Od chlapů moc dobře věděla co a jak. Nebála se, neměla iluze či napjaté očekávání. S Ronaldem to však bylo naprosto jiné, než si vždycky myslela. A to ji na tom zaráželo nejvíce, včera prostě nemyslela, nešlo to. Jako by se dělo něco, co prostě jen vůlí nešlo ovládat, alespoň tou, která pramenila ze zdravého rozumu.

Byla tak zabraná do úvah, že si nejprve ani nevšimla, že někdo klepal. Teprve až vrznutí dveří ji probralo a ona se otočila.

„Terez...”

Na místo ní se však střetla s Ronaldovým pohledem. Na chvíli naprosto ztuhla i on tam prostě jen zůstal stát.

„Odejdi,” řekla tak klidně až ji to překvapilo.

„Mir...”

„Ven!” zařvala a bylo jí jedno kdo to uslyší.

Ten zaražený výraz z jeho tváře zmizel a on sevřel pevně čelist.

„Vypadni!”

Tentokrát ji poslechl. Prásk za sebou dveřmi až skoro vypadly z pantů. Miranda ještě chvíli zírala na dveře, než se znova obrátila.

„Do háje!” zavrčela vztekle a praštila do vody, která se rozstříkla po půlce pokoje. Byla ponořená, že z ní viděl jen tvář a krk. Neměl nejmenší tušení, proč ho tak vztekle vyhodila. Nevěděl, že by stačilo, aby se zvedla o deset centimetrů a uviděl by jizvy, které měla po ramenou a pažích, možná i tu od šípu kousek od klíční kosti, která se měla šanci sotva zahojit.

Svezla se zpět do vody, ale ta pohoda byla nadobro pryč. Pomalu začala litovat toho, že je tenkrát nevyvedla z omylu, že mu neřekla co to má na rameni za cejch. Tenkrát jí to byl o docela jedno. Šlo jí jen o utajení toho co byla zač. Teď se ale změnilo tolik věcí.

Jenže nyní by mu musela říct nejen, že je vrah, jeden z nejlepších cvičených vrahů téhle země a nic jiného vlastně ani neumí, ale také to, že jim všem lhala. Nechala je vědomě při tom, že byla někdo jiný a celou dobu ho klamala.

Autor: Texie (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život a čest - 41. kapitola: