OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Život po životě - 11. kapitola

12.10.2013 (18:00) • • Povídky » Na pokračování • komentováno 1× • zobrazeno 620×

Odpoledne jsem měl volno. Čekal jsem, že přijde Tyler, ale nepřišel, tak jsem šel na zadní dvorek, lehl jsem si na zem a koukal jsem se na nebe. Při tom jsem přemýšlel o způsobu, jak přivolat Alberta. Ta holka říkala, že ví o tom, když pomyslím na způsob, jak se zabiju, takže mi to vždy překazí. Není tedy možné, abych se zabil. Ale třeba by udělala chybu, nebo by mi to nestihla překazit.
   Také jsem přemýšlel o tom, co mi řekl Henry, o tom, že mi Albert může změnit celý život, když by mě vrátil zpátky. Proč by to ale dělal? Zavřel jsem oči a zaposlouchal jsem se do všech zvuků okolo mě. Usnul jsem.

Vzbudila mě až zima a mokro. Otevřel jsem oči, posadil jsem se a uviděl jsem, že prší. Byla už tma, ani nevím, jak dlouho jsem spal.
   Šel jsem domů, podíval jsem se na hodiny a zjistil, že mám ještě pět minut, než mi přijde slečna předat zásilku. To jsem teda spal dlouho. Udělal jsem si něco k jídlu. Rozezněl se zvonek. „Zásilka pro pana Sanderse,“ oznámila mi slečna, tak jako vždy, vzal jsem si tužku a podepsal jí papír.
„Děkuju,“ zahučel jsem a zavřel za sebou dveře. Otevřel jsem obálku, vyndal papíry, sednul jsem si k večeři a začetl se. Bylo zajímavé číst způsoby smrti. Kromě sebevraždy a vraždy tu byly ještě jiné způsoby, které mě zaujaly. Například jsem narazil na spoustu způsobů, kde by si ti lidé zasloužili Darwinovu cenu. Chtěl zkusit, jak jedovatý je had, kterého objevil, nechal se uštknout, do pěti minut zemřel – to by mě zajímalo, co to bylo za hada.
   Najedl jsem se, dočetl jsem a šel jsem si dát sprchu. Po sprše jsem se rozvalil na pohovku a díval se na nějaký dokument o krokodýlech a aligátorech. Zvířata mám rád, ale na dokumenty jsem moc nekoukal, to jenom když nic jiného v televizi nebylo. Mám teď tolik volného času, že nevím, co mám dělat. Peníze zatím mám, až dojdou, určitě se práce sežene, takže kromě vyzvednutí a předání zásilky vlastně nemusím nic dělat. Od zítra se budu dřít s tím blbem Paulem, tak uvidíme, jaký plán mi připraví a jakou dietu mi nastolí. Přijmu všechno.
„Baf!“ ozvalo se mi za zády. Strašně jsem se lekl, úplně jsem nadskočil.
„Tak to se mi povedlo!“ zasmál se Henry, který se mi jen tak zjevil v obýváku. Přeskočil pohovku a svalil se vedle mě. „Jsem mrtvej!“ Svému vtipu se zasmál.
„Můžeš být tak hodný a příště třeba zaklepat na dveře a počkat, až ti přijdu otevřít? To se mi musíš zjevovat v obýváku?“
„Promiň, na to jsem moc unavený, abych řešil společenské chování a tak.“ Hodil si nohy na stolek, složil ruce na břicho a zavřel oči. Podíval jsem se na hodiny, byly dvě hodiny ráno.
„A taky by bylo fajn, kdybys přišel v jinou denní dobu a ne ve dvě ráno,“ zabručel jsem.
„Jo, jo, rozkaz. Teď mě nech chvilku jen tak sedět, prosím.“
„Co tě tak vyřídilo?“ Poslíčci se můžou unavit?
„Všechno, tak nějak celkově. Mám toho plný zuby.“
„Tak to nedělej.“ Šel jsem si do kuchyně pro něco k pití. Když jsem se vrátil, Henry už neseděl, ale stál.
„Když to nebudu dělat, stihne mě trest. Půjdu pak na horší místo.“ Vytáhnul z kapsy cigarety, jednu vytáhnul z krabičky, dal si ji mezi rty, krabičku vrátil do kapsy a zapálil si cigaretu.
„Já vím, jen jsem to plácnul.“ Vypnul jsem televizi a sednul jsem si. „Alberta jsi nepotkal?“
„Tebe to ještě nepřešlo? Chlape, buď rád za to, co máš. Vykašli se na to vracení se do těla a buď v tomhle, buď se synem a zkus třeba sbalit svojí ženu.“
„Blázne, když vypadám takhle, tak mě nikdy nebude chtít. Navíc ona si teď nabrnkla nějakýho blba, namakanýho a prachatýho. Ty, Henry, mohl bys mi o něm něco zjistit?“
„S tím ti fakt nepomůžu. Já do UPZ nemůžu a nemám přístup k databázi. To bys musel za správcem databáze. To bys ale musel bejt mrtvej, jinak se do UPZ nedostaneš.“
„Já se o to pokouším, ale někdo mi to kazí.“ Henry pokýval hlavou a usmál se.
„Já vím. Řekla mi to, známe se. Vážně si myslíš, že by ses mohl skutečně zabít, když teď pracuješ pro UPZ? Oni ti to nedovolí, proto je tu ona.“ Henry si sedl vedle mě.
„Potřebuju sehnat Alberta, proto to dělám.“
„Sakra vykašli se na to! Tobě to asi pořád nedochází, co? Albert byl svině, která kvůli tomu teď dělá poslíčka smrti. Proč si myslíš, že by se teď choval líp, než když byl naživu? Vždyť na to všechno kašle, dělá si, co chce, naschvál dělá to, co nemá. Proč by zrovna tobě vrátil život a vytvořil by pro tebe pěknou budoucnost? No proč by to dělal?“ Vyjel na mě, skoro na mě křičel, potom ztichnul a uklidnil se potažením z cigarety. „Prostě se na to vykašli,“ řekl a zmizel.

Já si uvědomuju, že je Albert nespolehlivý a že by mi mohl změnit život k horšímu, ale chci si o tom s ním promluvit. Když by se sepsala nějaká smlouva, kde by bylo jasně uvedené, co se změní a jak to všechno dopadne a všechny podmínky, mohlo by se to nějak udělat. Ale o tom si potřebuju promluvit přímo s ním, ne s Henrym a ne s nikým jiným. Ale nejdřív potřebuju sehnat Alberta. Je to můj poslíček smrti, měl by vědět o mých pokusech se zabít a možná, až mu dojde trpělivost, za mnou sám přijde. Takže by mohlo stačit, když se budu jen pokoušet o to se zabít.

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování

Sdílet

Diskuse pro článek Život po životě - 11. kapitola: