OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Zpěv zapomenutého fénixe - 2. + 3. kapitola



Zpěv zapomenutého fénixe - 2. + 3. kapitolaDneska se těšte na dvě krátké kapitolky. První nese název Smrt je slovo na čtyři písmena a druhá The awakening (probuzení).

2. Smrt je slovo na čtyři písmena

Probereš se. Ležíš na zádech, na kamenité půdě pod skalou. Jsi zesláblá, Přičemž na čele ti stéká cosi lepkavého, teplého a nepřirozeně červeného.

Podíváš se dolů.

Nohu máš zkroucenou v nepřirozeném úhlu a jednu ruku jakbysmet. Je ti zima. Vítr pořád fouká a sněhu přibývá. Ztrácíš sílu. V hlavě se ti promítne celý tvůj život. Proč jsi sakra skončila zde? Proč má ten konec přijít zrovna teď, v zimě, v mrazu...? Proč nemůžeš umřít pěkně v teplé, vyhřáté posteli, stará a s vědomím plně prožitého života? Kdo ví... Opouští tě síla. Pomalu z tebe vyprchává život.  Umřeš zde, přímo pod touto krutou horou a ani pes po tobě neštěkne. Co by tu taky hledal, v této pustině. Už neudržíš oči otevřené. Konec je tady. Zavřeš oči a propadneš se do děsivě milosrdně temné temnoty.

xXx

Vnímáš útržkovité obrazy... Vesměs z tvého života, některé však nové, dosud nepoznané. Třeba to oslnivé zlaté světlo. Nebo ten čerstvý vzduch proudící kolem tebe. Zvláštní. Jako bys tam byla, prožívala to na vlastní kůži...Ale... Vždyť jsi přece mrtvá...Nebo ne? V tomto ohledu si nejsi jistá. Kol sebe vnímáš jen temno... Černočerné temno. Potom se ti jako na povel začnou v mysli promítat roztodivné obrazy. Co se stalo a co se stane. A taky to, co se mohlo stát. Mohlas mít rodinu, manžela a šťastný život. Jenže... Je možné, že o to nestojíš? Tedy alespoň o to první... Samota ti vyhovuje. Možná taky proto, že o tebe nikdo nikdy nejevil zájem. Nebylas zrovna přitažlivá, to přiznáváš... Proto jsi hledala útěchu v lezení po skalách a zanevřela jsi na muže. Tolikrát ti ublížili! Vždy jim šlo jen o sex... Ale tys chtěla něco víc... A oni tě nebyli schopni udělat šťastnou... Ale na tom už nesejde. Už je stejně moc pozdě.

Proč to tak muselo skončit? Možná, že to někdo chtěl. Pomalu se smíříš se svou smrtí.

Vtom jako by přes tvou tvář přejel ostrý bič. A zas. A znovu. Polekaně otevřeš oči. Uvidíš nějakou ženu sklánějící se nad tebou. Nejsi mrtvá.

 


 

 

3 - The awakening

Byla jsem v neznámé místnosti, ležela jsem v teplé posteli a nade mnou se skláněla asi osmnáctiletá žena vysoké postavy, krátkých hnědých vlasů s blond melíry a neuvěřitelně zelených očí.

Místnost byla útulná, z toho co jsem viděla. Naproti nohám mé postele byl solidní cihlový krb, v němž vesele poskakovaly plamínky. Vedle krbu byla obrovská knihovna s nespočtem knih. Následovaly dveře a něco jako linka, i když jsem ji dobře neviděla, výhled mi zakrýval stůl se dvěmi židlemi. Celou místnost osvětloval jen krb.

„Ehm... zlatí...? Myslím, že se už probrala..." řekla žena stojící nade mnou směrem na zatím neviděnou osobu v místnosti. O několik vteřin později se stín za stolem pohnul a vedle ní se objevila druhá, mnohem menší žena, jež mé ošetřovatelce sahala sotva po ramena. Měla hnědozlaté vlasy, svalnatou postavu a zvláštní modrooranžové oči. Přišly mi povědomé. Až moc.

„Můžeš mluvit...?" optala se mě nově příchozí. Měla hlubší, uklidňující hlas.

„M-myslím že jo...," vykoktala jsem roztřeseně. Hlas mi z dlouhého mlčení chraptěl.

„K-kde to jsem? Jak jsem se sem dostala? A kdo jste vy...?"

„Já jsem Charoline a tohle je Valery," představila se ta menší.

„Vítej v sídle Swanů. Našla jsem tě umírat pod skálou, tak jsem tě dopravila sem a ošetřily jsme tě." Charoline si sedla na židli vedle postele.

„A teď by jsme rády věděly něco o tobě."

Tak jsem jim stručně povykládala co a jak. O mém životě, mé minulosti a mé plánované budoucnosti. Během našeho rozhovoru Valery nejdřív postávala v nohách mé postele, později se však přesunula na Charolinin klín a ta jí téměř okamžitě obtočila ruce okolo pasu. Bylo možné, že by ty dvě byly...? Mé domněnky se potvrdily, když Charoline při mém vyprávění o studiu v Bradavicích políbila Valery a opřela si hlavu o její prsa. Nebyl to jen kamarádský polibek. Byl plný lásky a něhy, to jsem poznala i já, jež jsem v těchto věcech nezkušená. Raději jsem to přešla bez viditelného povšimnutí a pokračovala ve vyprávění.

„... A před asi měsícem jsem dorazila sem. Lezla jsem a nakonec se na mě zřítilo pár balvanů, které mě srazily ze skály... Omdlela jsem a probrala se až zde. A jak jste mě vlastně našly?" obrátila jsem se s otázkou na Char.

„No...byla jsem poblíž a viděla tvůj pád... Vzala jsem tě a odnesla sem."

„Ale... JAK jsi mě našla...?"

„Vždyť jsem ti říkala, že jsem viděla tvůj pád... A běž už spát, jsi unavená," řekla trochu rozčileně a zvedly se. Potom Char rychlým krokem opustila místnost. Valery mi popřála dobrou noc a následovala ji. Zaklaply za nimi dveře a bylo ticho rušené jen praskotem plamínků. Osaměla jsem. Po chvilce jsem znovu začala být ospalá a tak jsem se poznenáhlu propadla do říše snů.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Zpěv zapomenutého fénixe - 2. + 3. kapitola:

2. Attia přispěvatel
20.01.2012 [17:59]

AttiaSkvělé. Kdy bude pokračování? Emoticon

1. LidkaH
18.01.2012 [19:09]

Zajimave, uz se tesim na pokracko! Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!