OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ztracená - kapitola 2



Jste zvědaví, jak to s Hope dopadlo? Přeji příjemné čtení a děkuji za milé komentáře. :)

Najednou mě líbá. Využívá mého úleku, aby se mi mohl dostat jazykem do pusy. Tiskne se na mě celým tělem. Trvalo mi aspoň minutu, než jsem se začala bránit. Nechal se odstrčit, vítězoslavně se usmál a prostě odešel. Nestíhám se ani oklepat a už je tu Orthea. To se nemohla objevit dřív?! Jsem absolutně zmatená. Proč to, sakra, udělal?

„Ahoj, tak jak to tu šlo?“ ptá se a zdá se mi, že celá září.

„Jo, v pohodě,“ zalžu. Nechci jí to říkat.

„Tak už seš doma. Říkalas, že se o to děcko postaráš, a ty místo toho randíš s Leonem.“ Ani nevím, jak se tam Alex objevil. Zdá se v zatím nejpříjemnější náladě od mého příchodu. Všímám si, jak se Orthea uculuje a trochu se červená. Jméno Leon mi něco říká. Myslím, že bydlí tady.

„No jo, bráško, ale Hope přece nepotřebuje neustálý dohled.“

„Když myslíš,“ ušklíbl se a záměrně do mě vrazil, když odcházel.

„Stalo se něco?“ ptá se Orthea. Jen vrtím hlavou a usmívám se. Vcházíme do jejího pokoje, za což jsem opravdu ráda. Zdá se, že je to jediný místo, kde se Alex neobjeví.

„Leon je odsud?“ ptám se raději. Nechce se pitvat v tom, co Alex udělal. Třeba mi to časem začne dávat smysl.

„Jo, ten s dlouhýma vlasama.“ Toho už jsem si všimla. Zdál se mi hodně zajímavý. Má tmavé vlasy na ramena, hnědé oči a zdá se mi moc přátelský. Zatím bohužel nemám na ostatní žádný názor. Až na Alexe, samozřejmě. Z toho mám husí kůži.

„Chodíte spolu?“

„No, myslíš, že se s tak láskyplným bráškou, jako je Alex, dá mít normální vztah?“ směje se. Tohle chápu. Usměju se taky. Jenže mi to k smíchu není. Já se ho sakra bojím.

„Tak jak to je?“ vyzvídám s úsměvem.

„Prostě jezdíme pryč, když chceme být spolu. Je to jednodušší.“

„Aha.“ Chci se ptát na další detaily, ale slyšíme hluk zezdola. Orthea se najednou tváří vystrašeně. Vylézáme z pokoje. Naznačuje mi, abych šla ke schodům, přes jejichž zábradlí se opírá ještě Lucas.

„Oscar,“ zašeptá poslední jmenovaný. Zdá se naštvaný. Slyším, jak se někdo baví s Alexem. Mluví nějakým cizím jazykem, který ani nedovedu rozlišit. Atmosféra nepříjemně zhoustla. Kdo je, sakra, Oscar? Orthea naznačuje, abychom se vrátily k ní do pokoje, a Lucas jde s námi. Ta otázka už mě pálí na rtech. A oni jsou tak pomalí, aby neudělali žádný zvuk.

„Kdo je Oscar?“ ptám se značně nervózně, jen co se za námi zavřou dveře.

„Nejdřív ti budu muset vysvětlit, kdo jsme my,“ řekla Orthea vážně.

„Už jsem to udělal. Jen ne o Alexovi,“ přerušuje ji Lucas.

„Dobře. Alex není můj pravý bratr. Je to čistokrevný démon, což znamená, že se jako démon už narodil. Mě a Seba přeměnil jeho otec.“

„Aha,“ kývám, že chápu, a lačním po dalších informacích.

„Alex je ale nejen čistokrevný, patří také do královské rodiny. To znamená, že jednou bude vládnout. Už dneska ale má své povinnosti. Otec mu svěřuje různá území, aby se Alex mohl učit a neusedl na trůn nepřipravený. Někdy posílá za Alexem kontroly – nejvyšší démony, jako je třeba Oscar.“

„Takže není nebezpečný?“ ujišťuju se. Zdá se, že je to problém jen pro Alexe, a to mu taky přeju.

„Je především protivnej, ale pro tebe bude i nebezpečnej,“ ujímá se slova Lucas. Zase cítím, jak se mi dělá husí kůže.

„Proč?“

„Protože tady k nikomu nepatříš, takže Oscarovi nic nebrání, aby ti ublížil,“ odpovídá mi. Sakra! Proč já?

„Poslouchej mě, Hope,“ vrací se ke slovu Orthea, „chci, abys nevycházela z pokoje, dokud Oscar neodjede. Bude to tak pro tebe bezpečnější. Dohodnem se s klukama, aby tě pravidelně kontrolovali a případně tě vzali do koupelny, když budeš potřebovat.“ Jenom kývám na souhlas a bojím se.

„Už bude čas dělat oběd,“ upozorňuje Lucas po spěšném pohledu na masivní hodinky na svém pravém zápěstí.

„Zůstaneš s ní?“ ptá se Orthea. Lucas souhlasí a ona spěšně odchází.

„Co když mu Alex řekne, že tady jsem? Nenávidí mě,“ fňukám jako malý děcko.

„Neřekne, neboj. I kdyby tě opravdu nenáviděl, čemuž nevěřím, protože k tomu nemá žádný důvod, řeší si svoje problémy vždycky sám. Co kdybychom si pustili nějakej film? Ať se nenudíme, když máš domácí vězení,“ usmál se na mě Lucas spiklenecky. Kývnu a oba začínáme pod Ortheinou televizí hledat nějaký DVDčko. On je rychlejší a s úsměvem tahá Hříšný Tanec. To už jsem neviděla dlouho. Rozplácneme se na můj rozkládací gauč a věnujeme se filmu. Nechávám se obejmout, cítím se tak bezpečněji. Čas utíká jako nic. Orthea vchází se závěrečnými titulky a nese mi talíř s jídlem. Pečené kuře s rýží. Mňam!

„Zítra večer bude velká party!“ výská nadšeně. Lucas sdílí její nadšení, ale pro mě to bohužel nic neznamená, ten jejich Oscar tu určitě ještě bude. Dojídám první a pokládám talíř na zem.

„Nebuď smutná, Hope, něco vymyslíme,“ usmívá se na mě Orthea. Nechápu, jak to dělá, ale cítím se s ní v pohodě a bezpečí. Má v sobě něco ohromně hřejivého. Jako měla máma. Náhle vletí do pokoje Sebastian.

„Brácha s Oscarem odjeli na obhlídku! Dáme kinect? Kluci už jsou dole,“ piští nadšením. Tohle mají s Ortheou společné, umí zvednout náladu. Všichni se zvedáme a jdeme do obýváku, kde právě Leon s nějakým hnědovlasým klukem stojí před televizí a připravují se k autozávodům. Jenom sedím a sleduju je. Nikdy jsem něco takového neviděla. Ovládají hru vlastními těly. Přijdu si jako v budoucnosti. Koukám na pár her a pak se náhle sama ocitám před televizí spolu s Ortheou. Jedem na divoký řece. Musíme se sladit, abychom se stejně nahýbaly a ovládaly člun.

„Ale, ale... děti si hrajou,“ ozývá se za námi Alex, ztuhnu uprostřed pohybu a bojím se otočit.

„Jasný, pojď se přidat, šéfíku,“ směje se Leon. Atmosféra se nemění, bojím se jen já.

„Přišel jsem si promluvit s Hope.“ Překvapil mě, takže se prostě musím otočit. Je opravdu sám. „Jdeme,“ říká nekompromisně a naznačuje, abych šla za ním do chodby v přízemí. Jsem z něho nervózní, ale jdu. Vyvedl mě až ven z domu a táhne mě do lesa. Nervozita vzrůstá. Když je sídlo z dohledu, opírá mě o strom a zase mě líbá. Tentokrát reaguji rychleji. Stíhám ho kousnout do rtu a odstrčit ho. Čekám výpad, ale on se místo toho směje. „Ohnivá, to se mi líbí,“ usmívá se od ucha k uchu.

„Co po mně ch...?!“ rozkřiknu se na něj. Vrazil mi facku, než jsem dokončila otázku.

„Sklapni, nevodím tě tak daleko, protože toužím po romantický procházce.“

„Tak co chceš?“ ptám se už o poznání tišeji a mnu si tvář, která je od jeho facky celá horká.

„Oscar už o tobě ví, vycítí člověka na míle daleko,“ řekl mi vážně. Sakra.

„Co mi udělá?“

„Nic, zachránil jsem ti zadek.“ Překvapuje mně. Čekala jsem leccos, ale ne, že mi bude pomáhat.

„Jak?“

„Řekl jsem mu pravdu. Jsi moje.“



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Ztracená - kapitola 2:

3. Soletka
27.08.2015 [19:39]

Čakala som, že to bude len ďalšia klišé poviedka s upírmi a vlkolakmi, ale... do šľaka, strašne sa mi to páči.. nie je to ten typický príbeh s klanmi démonov a podobne. A už len začiatok ma úplne dostal, pričom som nevedela prestať čítať. Neviem sa dočkať pokračovania. Dúfam, že ho napíšeš/pridáš čo najskôr. :)

2. majka
27.08.2015 [12:06]

Ty ma chceš zabiť! Waaaaa!!! Emoticon Emoticon Emoticon Ja teraz ani nezaspím... už prvá kapitola bola bomba ale toto! Emoticon Waaa rýchlo pokračovanie! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

27.08.2015 [10:42]

zuzka1Ou, ou Emoticon to bude ještě zajímavé. Korunní princ pekel Emoticon a člověk. Už se těším Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!