OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Za svitu luny 9



Za svitu luny 9Epilog

Myslel si, že díky Caitlin už nemůže být šťastnější a pak se se soumrakem objevila návštěva...

Protože šťastných konců není nikdy dost.

Epilog

 

Liam sevřel ruce pevně v pěst. Mrzly ho konečky prstů a začalo mu docházet, že zkusit to dojít pěšky asi nebyl právě ten nejlepší nápad. Jenže nehodlal se vzdát tak lehce. Brodil se dál sněhem a snažil se nesejít z cesty. Už tam přece musel být.

Pomalu se začínalo šeřit a tak se pokusil přidat do kroku. Nechtěl zabloudit a na přečkání noci uprostřed lesa rozhodně nebyl vybavený. Na sobě měl sice těžký kabát, ale dále už jen to co měl v jeho kapsách – klíče, doklady a pokrčený dopis. To on byl důvodem, proč se sem vydal a nehodlal se vzdát.

Bylo to po několika dlouhých měsících, kdy se mu konečně Destin ozval. Nehodlal jej nechat zase zmizet. Byl to jeho velký bráška. Nehodlal ho opustit, i přesto, co se mu stalo.

Zahleděl se před sebe a toužebně hledal obrys dřevěné chaty. Něco před ním opravdu problesklo. Slabé světlo mezi kmeny stromů. Upřel se k tomu bodu, jako by jej ani nic jiného už nezajímalo. Snažil si představit, jaké to bude znovu ho uvidět, jestli se změnil...

 

Byl tak zabraný do svých úvah, že přeslechl i blížící se křupání sněhu. Teprve až se ozvalo tiché vrčení, otočil se za těmi zvuky. Mezi stromy se tyčila tmavá silueta. Tmavá srst se mu ježila a z rozšklebené tlamu mu vyčnívaly tesáky. Nejhorší však byl jeho pohled. Pár tmavých vzteklých očí, které se na něj upíraly s lačností po krvi.

Liam začal vyděšeně couvat. Ve sněhu se nedalo běžet natož couvat. Přesto se o to však pokoušel. Nehodlal se k tomu otočit zády. Už mu stačilo jen pár metrů k chatě, ale to by ta bestie za ním překovala jediným skokem.

Nohou zavadil o něco ukryté pod vrstvou sněhu. Měkce dopadl do bílého sněhu. Vyděšeně hleděl na to zvíře, které došlo až nad něj a svaly mu pod kůží hrály v přípravě se na něj vrhnout.

Věděl, že nevnímá, ale i přesto si nedokázal pomoci.

„Destine, prosím...“ Byl to spíše vyděšený šepot.

To monstrum nad ním si toho ani nevšimlo.

„Fuj!“

Liam v první chvíli ani nevěřil, že to opravdu zaslechl, jenže pak sebou ta bestie vztekle trhla.

„Slyšíš? Nech ho!“

Liam nevěřícně hleděl na koště, které se znovu sneslo na tu bestii. Opravdu sebou však trhla a ustoupila stranou. Zuřivě hleděla na koště, které se jí míhalo před čumákem.

„Dovnitř! No tak dělej!“ Teprve až ta slova ho probrala a on si uvědomil, že tam stále leží ve sněhu. Více pobízet nepotřeboval. Vyrazil k otevřeným dveřím. Vřítil se dovnitř. Teprve pak si uvědomil, že ona tam zůstala. Zvenku se ozvalo vzteklé zavrčení a pak praskot.

Liam se vrhl zpátky, ale to už se dveřmi prohnala menší postava a prudce je za sebou zabouchla.

Srdce mu ještě bušilo až v uších a jen na ni zíral. Byla to menší dívka. Na nohou měla bačkory a na sobě světle fialové pyžamo.

Poklidný obrázek rušily jen rozčepýřené vlasy plné sněhu a zbytek násady v ruce. Doputoval až k její tváři. Byla hezká, takovým tím křehkým způsobem. Stejně jako on zkoumal ji, prohlížela si jej také. Jí však na tváři pohrával úsměv.

„Liam?“ zeptala se váhavě.

Nedůvěřoval ještě hlasu a tak jen přikývl.

„Caitlin,“ usmála se a napřáhla k němu ruku.

Sotva se ho však dotkla, prudce sebou škubla.

„Jseš jak kus ledu,“ zkonstatovala. „Pojď udělám ti čaj.“

Byla naprosto neuvěřitelná. Pobíhala po kuchyni a naprosto ignorovala vytí z venku a občasné drápání na dveře. Liam však vnímal každý tento zvuk a prudce sebou vždy trhl.

„Klid, dovnitř nevleze, jen se vzteká.“

Začínal pochybovat o jejím zdravém rozumu.

Uložila ho do hlavní ložnice a sama si ustlala na gauči. Byla drobná, tak neměla problém se tam pohodlně vyspat. Liam však ležel dlouho do noci a zíral na dřevěný strop.

 

Destin prošel okolo dveří po kterých se táhly dlouhé rýhy od drápů. Došel až do kuchyně odkud voněla káva a provinile se sklonil ke Caitlin. Ta se však jen usmívala a o tom, že by něco vyváděl se nezmínila ani slovem. Když ji políbil jen zavrněla.

Otočil se, aby si taky nalil kávu, když mu pohled padl na rozestlaný gauč.

„Tys spala tady?“ zamračil se a nechápavě na ni pohlédl.

Přikývla.

„Jelikož v ložnici už jsem jednoho chlapa měla, tak jsem se musela trochu uskrovnit.“

Potutelně se uculila, když se jeho ruka okolo hrnku pevně semkla, až to luplo. Prudce ho položil na linku.

Caitlin se k němu však jen natáhla a líbla ho na tvář.

„To máš za ty dveře a překouslý koště.“

Paží ji obemkl okolo pasu a přitáhl k sobě.

„Tohle nebylo fér,“ zavrčel jemně.

„Já vím,“ přikývla a vykroutila se mu, aby setřela linku pokapanou kávou. „Ale návštěvu vážně máme.“

Destin se zarazil, když si uvědomil, že mluví vážně.

„Ahoj, brácho.“

Ohlédl se po tom hlase a zůstal hledět na postavu stojící nervózně ve dveřích do kuchyně. Byl starší, ale byl to opravdu on.

„Liame!“

Jeho mladší bráška se ocitl v pevném sevření dvou paží. Nadšení mu s kratičkým zaváháním oplatil. Destin si toho však všiml. Odtáhl se a pátravě se na něj zahleděl.

„Dorazil až za tmy,“ osvětlila mu Caitlin. Ani nemusel dodávat, co tím myslí.

„Proboha, jsi v pořádku?“

Pokud Liam na chvíli pochyboval, jestli je Destin stále tím jeho starostlivým bráškou, tak teď ho pochyby naprosto přešly. Destin ho vyděšeně kontroloval od hlavy k patě, jestli je vše tak jak má.

„Jo jsem,“ zasmál se. „Ačkoliv jsem měl namále. Už jsem ti skoro počítal zuby, když tě začala ta malá křesat metlou po zádech.“

„Tsss, malá,“ odsekla, ale musela se napít kafe, aby skryla úsměv.

 

* * *

 

Liam se zdržel tři týdny. Netajil se s tím, že jedno setkání s Destinovou horší polovičkou mu bohatě stačilo. Když však odjížděl, tak si neodpustil poslední pohled ve zpětném zrcátku na ty dva. Když přijížděl, měl o svého bratra strach, ale on byl konečně šťastný. Oba byli.

  


« Předchozí díl


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Za svitu luny 9:

1. :)
25.07.2022 [18:47]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!