O tom, ako nás nútia skrývať svoje city...
23.07.2014 (18:00) • Acheron • Básničky • komentováno 2× • zobrazeno 1095×
Hanbím sa,
za ten snový oblak,
čo zahmlil moje vnemy.
Plazím sa po bahnitej zemi,
mojej pasce štyri steny.
Každý úsmev, každý dotyk
zdá sa mi byť hriechom,
ak je s nami niekto iný,
tvárim sa, že nie som.
Zrýchlený tep, strach.
Nie som vo svojej koži,
ale práve vďaka tebe,
cit mi v nej hneď ožil.
Sme mladí, čo sa milujú
vášnivo a smelo.
Ich každý pohľad cez prsty
znamená len jedno.
Závidia nám to, čo máme
neskazené, neklamané,
prvej lásky svetlo.
Autor: Acheron, v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Hanba:
2. Acheron přispěvatel
24.07.2014 [18:50]
Ďakujem. 
Vždy to poteší, keď sa niekomu páči. 
A ďakujem za komentár.
1. Xela přispěvatel
24.07.2014 [0:22]
Podarená báseň 
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!