Opět báseň… opravdu netuším, jak to dělám, ač vím, kde je námět této. V hodině češtiny, v Třech legendách o krucifixu, konkrétně v jedné scéně z prvního příběhu, dle kterého taktéž dostala název. V které části a který charakter mě tak zaujal, pravděpodobně tušíte a budete vědět jistě po prvních slovech. A ano, lze z toho vidět i fakt, že nedávno jsem četla Quo Vadis, což mě dosti ovlivnilo…
19.05.2014 (10:00) • Ver • Básničky • komentováno 0× • zobrazeno 824×
Ta krvežíznivost,
jako by sám Řím antický byl mou domovinou.
Ten pocit,
když s rudým sluncem nad krajinou,
své umění představuji světu.
Pachuť krve ulpí na rtu.
Ta chuť tak sladká jest líbivá,
nikoli hořká a zatracená.
Záře v očích,
jen ta je mi však důkazem.
Úsměv na rtech,
jen ten jest tím žalobcem.
Jak samozvaný bůh Nero, vše obětovat smím,
když jen z lásky k umění tak učiním.
Však konce je příliš brzy nastoleno,
když bolest a vina přijde s ozvěnou.
Když sladké v hořkost promění se,
když smích ve vzlycích udusí se.
Ta chvíle právě nastává,
když ta muka krvavá,
ulpí v očích mých.
Autor: Ver (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky
Diskuse pro článek Inultus:
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!