Tohle není báseň, ale přišlo mi divné zařadit ji do povídek, protože přece jen se tu trocha té poezie projevuje. Zároveň je to drobná útěcha pro čtenáře Portrétů smrti, protože na tom s časem opravdu nejsem zrovna růžově. Tak buďte trpěliví a brzy se dočkáte:)
18.09.2010 (19:00) • Kahanka • Básničky • komentováno 0× • zobrazeno 672×
Svítání
Stojím sama na útesech, čelím rozbouřenému moři. Čekám. Vítr mě nelítostně šlehá do tváře jako by chtěl říct: „Ty sem nepatříš!“. Nebe je temné jako černý háv vdovy a těžká mračna už už spadnout na mou hlavu. Najednou nebesy otřásl hrom. To se sám velký Zeus hněvá nad prohranou partií šach. Z oblohy vyrostl obrovský strom blesku a zapustil kořeny do vyprahlé země. Mračna již nemohla snést to těžké břímě všech vod a déšť smyl moje slzy. Najednou vše ztichlo v očekávání nevyhnutelného. Vítr byl umlčen a déšť již neměl svůj pramen. Temnota mračen se proměnila v stříbrnou šeď a rozbouřené moře se nechalo ukolébat písní zítřka. Na obzoru se objevil plamínek naděje. Zlatá záře se rozběhla po vlnkách a na chvíli se zastavila, aby mi omyla bosé nohy. Světlo se pomalounku kradlo vzhůru, a když dospělo k mému srdci, teplo uzdravilo všechen bol. Koupala jsem se v záplavě zlatorudé, nastavovala jsem tvář budoucnosti. A pak jsem udělala ten poslední krok vpřed…
Autor: Kahanka (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky
Sdílet
Diskuse pro článek Svítání:
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!