Po hodně, hodně, hodně dlouhé době zase něčím přispívám. Je to jen kratičká básnička a jak už jsem zmínila, už dlouho jsem nic nenapsala, tak buďte shovívaví, poněkud jsem vyšla ze cviku. :D
09.12.2011 (15:00) • Kahanka • Básničky • komentováno 3× • zobrazeno 1446×
Úzkost
Ano, bojím se,
tvá náruč je plná nástrah,
snad ve tmě ztratím se
a nebudeš po mně pátrat.
Mám strach, když odcházíš,
že necháš mě samotnou,
mám strach, když přicházíš,
že zahalíš mě temnotou.
Tvá láska je jako růže,
její květ sladce mámí,
však na sametu kůže,
trny vyrývají rány.
Nechci věčně utíkat,
před ohněm tvých očí,
při tvém dotyku nedýchat
a bát se, že jednou skočím.
Ale je těžké odejít,
od těch rtů, co mučí mne,
je těžké se z nich nenapít,
když ty mé jsou vyprahlé.
Autor: Kahanka (Shrnutí povídek), v rubrice: Básničky
Diskuse pro článek Úzkost:
Děkuju moc
Wau, ta třetí sloka je nádherná !!!
mne sa to páčiloo!
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!