Ztráta milovaného člověka je těžká, ale ztráta člověka, která vás chápe a bere takové jací jste je ještě těžší.
Doufám, že se Vám drabble, alespoň trochu zalíbí m.
01.08.2012 (22:00) • martinexa • Povídky » Drabble • komentováno 13× • zobrazeno 1346×
Sedím, ale už nic necítím. S ní umřelo vše, co jsem byl. Má existence je zbytečná. Už otupělostí ani nepláču. Jen koukám z okna do tmy a říkám si, chci jít za ní. Zase toužím cítit její vlasy, vidět její roztomilou tvář, políbit ji, pohladit, obejmout. Mé tělo se stalo jen prázdnou schránkou bez duše, která si představuje, že nikdy neodešla, že tu stále se mnou je. Všichni říkají, vzchop se, ale já nemám proč. Má bolest z její ztráty je mnohem větší, intenzivnější. Byla totiž má jediná, jediná osoba, která mě milovala a chápala mnou povahu, chápala mě samého.
Autor: martinexa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble
Sdílet
Diskuse pro článek Ona už není, tak nejsem ani já:
Úžasné :)
Díky moc od tebe je chvála cenná:)
je to... dokonale... neni vic co rict...
Přidat komentář:
- Priznanie
- Pán šeliem
- Ráno v blátě
- Stručná a třaskavá historie podle A. J. Crowleyho
- Skvělý a přesný průvodce po Nazaretu ex-archanděla Gabriela, zrádce
- Tu je moje miesto
- Když má srdce svoji hlavu 1
- Co zůstane v knihkupectví
- Sestra
- Šarlatán (začátek)
...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře
Kdo je tu z členů? Klikni!