Ryba v jeskyni • OurStories.cz ~ naše povídky

Kdo vlastně jsme? Jsme lidi, jsme zvířata a nebo jsme jen... ryba v jeskyni?

06.01.2015 (20:00) • Tralala • Povídky » Drabble • komentováno 3× • zobrazeno 1310×

Život - Svět, je někdy jako večerní návštěva neznámého baru.

Balancovat na vysoké židli a s úsměvem žádat otrlou obsluhu o drink, o který ve skutečnosti nemáme zájem, jen proto, abychom s neupřímným nadšením dokázali lidem kolem sebe říct - ano, nebo ne.

To, co teď cítíme, ta neotřelá pachuť, co se nám nepříjemně lepí na patro, je otázka: Proč?

To jsme tak hloupý, tak… tak prázdný, tak nejistý? Tak plný strachu, radši mít něco nežli nic, a co nejlíp… mít toho víc a víc. Proč?!

A proč se to, k čertu, děje tak často? Proč se to stává věkem spíš pravidlem, nežli výjimkou, dyť se stářím má přijít moudrost, nebo se pletu?

Proč člověk, to zvíře sám sebe nazývající evolučním prorokem - pokrokem, strachu říká pane a sám sebe dělá otrokem?

Nač stále máme schopnost procítit soucit, když soucitu se bojíme? Nač pořád vlastnit morální kompas, když mu chybí střelka? Nač mít pořád svaly, když každá prvotní myšlenka je, ať to za nás udělá někdo jiný? Kdy se z nás, k ďasu, stala kuželka?

Jsme jako ta ryba v jeskyni. Ztrácíme své oči, své barvy, ztrácíme své lidství.

A ve jménu čeho?

Svobodné vůle? Ne! Tam jsme nadšení změnili v památku na hloupost. Proč tedy zůstalo proč…

Nevím.

Možná proto, že míra našeho masochismu nemá hranic.

Ukájet se v sebelítosti a zpytovat své svědomí v poslední chvíli našeho vědomí. Zoufat si a troufale žadonit o rozhřešení.

Ale prosím tě!!!

Otče! Ďáble! Člověče! Ty tvore, jenž se tak pomalu plížíš z moře. Proč jsi to dopustil? Proč slepému dáváš klíčky od auta, proč hluchému zas Mozarta? Proč nám stále tak věříš, že najdeme řešení? My, jež máme vědění, ale tak malé myšlení.

Proč pořád věříš, že na to máme?

Proč věříš, že člověkem se stanem?

Když je to tak těžký.

Autor: Tralala (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Drabble

Sdílet

Diskuse pro článek Ryba v jeskyni:

3. DaniEla22 přispěvatel

13.01.2015 [12:02]

Krása Emoticon a zároveň je tam ta smutná pravda. Líbí se mi tvoje úvahy a to jak jsi to sepsala. Určitě si přečtu z tvé tvorby i něco dalšího

2. Chos přispěvatel

07.01.2015 [9:42]

Zastavila som sa názve, ktorý mi v tom zhone prebehovania OS nedával zmysel. Dobre, takmer žiadny názov poviedky na tomto blogu nemá žiadny hlboký význam, pretože ľudia sa nezaujímajú o to, že názov poviedky má vystihovať celý príbeh pár slovami a vzájomne upútať pozornosť. A tak som sa.... hystericky? Pragmaticky? Pateticky?... pustila do tvojich slov ako dievča na sánkach, prahnúce po vlne nádejného snehu.
Češtinu som zvládla, za čo som vďačná. Momentálne sa s ňou dosť pasujem, ani neviem prečo. Všetci Česi zrazu začali mať zložitejšiu a vzdelanejšiu slovnú zásobu, hah. Emoticon V skutočnosti úvaha, zaradená medzi poviedky sa usmiala na mňa v toto chorľavé ráno a potešila ma viac než tu Pán, ktorý nevie či má byť alebo nebyť. Má to zaujímavú myšlienku. Samozrejme o ľuďoch sa toho dá povedať veľa a aj tak to nebude stačiť. Sami seba topíme v smútku a stávame sa vlastnými otrokmi. Sloboda je len pár milimetrov od nás, ale sme zaslepení hlúposťami tohto sveta ako je internet, ľudia, knihy, škola... Nikdy sa k nej nepohneme. Pretože byť otrokom je lepšie, než byť slobodným pánom.
Takže, páčilo sa mi to. Veľmi. Odpusť môj dlhý komentár plný ničoho a prázdnych slov. Emoticon

1. TheCyanWolf přispěvatel

06.01.2015 [22:30]

Jsem příjemně překvapená, na něco takového jsem tady nenarazila věky... Líbí se mi tvoje myšlení, úvahy. Já sama pokládám člověka za nejúžasnějšího a nejodpornějšího tvora zároveň Emoticon . Určitě se kouknu na tvoji další tvorbu .