Kéž by zítra o mne stál! - 6. kapitola - Sen o budoucnosti • OurStories.cz ~ naše povídky

V této kapitole si znovu s naší milou Époninou zavzpomínáme na její dětství a samozřejmě také na Cosettu. Tahle kapitola také trochu nastíní hlavní událost kapitoly sedmé.

18.06.2013 (14:00) • • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 793×

Seděla na lavici, posadila si na klín svoji panenku v modrých šatičkách a mlčky pozorovala tu smršť ran a křiku na malou Cosette, která už zase nepřinesla včas vodu ze studánky v lese. Nejhorší na tom bylo, že Eponine věděla, že je to její chyba. Kdyby nezdržela Cosettku hrou s panenkou, vše by bylo v pořádku. Poprvé v životě se rozhodla zakročit. Nechala pannu ležet na lavici, zvedla se a vstoupila mezi Cosette a maminku.

„Nechte ji být, maminko!“ řekla jsem tak tvrdě, jak jsem dosud svoji matku neoslovila.

Podívaly se na mne – Azelma, která právě vcházela do dveří, Cosette i maminka – a zatímco Azelma s Cosettkou se tvářily překvapeně, maminčina tvář se zkřivila vztekem, tentokrát ke mně.

„Jak se opovažuješ?“ zvolala rozzlobeně. „Víš vůbec, co zase ta malá žába udělala?!“

Podvědomě jsem se skrčila, jako bych, stejně jako Cosette, očekávala příliv ran. Dosud jsem se ale matce dívala do očí a nechystala jsem se na tom cokoliv měnit. Nyní jsem už opět stála vzpřímeně a z mých očí sršel náhle nevídaný vztek. Jak si může dovolit takhle s Cosettou zacházet? Je téměř stejně stará jako Azelma!

„Nechte ji být, maminko!“ zopakovala jsem svoji žádost a vzala Cosettku za ruku.

Azelma se zatvářila až znechuceně a odešla. Nemohu ji pochopit. Na Cosette není nic špatného. Zatímco maminka se div netřásla zlobou, otec se rozesmál.

„Ještě nějaké rozkazy, paní generálko?“ zeptal se žertem, ale v tuhle chvíli jsem byla připravena brát všechno naprosto vážně.

„Více vody na umytí a pití pro malou Cosette,“ řekla jsem, „a větší příděly jídla pro ni. Peníze, které dostáváme od její matky, dělíte na polovinu, z nichž každou dostane jedna z nás – já a Azelma. Dostáváme za ně nové hračky a oděv. Já se své poloviny ale vzdávám a daruji ji malé Cosettě. Chci, aby za ně dostala, co si bude přát. Jídlo, vodu, hračky. Dejte ty peníze mně a já jí to všechno pořídím.“

Nyní se rozesmála má matka, ale když viděla, že se tvářím vážně, úsměv jí z tváře zmizel.

„Dobře,“ odsekla mi nakonec. „Tvé peníze tedy dostane Cosette. Zajímalo by mne, jak dlouho to bez svého drahého majetku vydržíš!“

„Copak vy mi mé věci vezmete, maminko?“ zeptala jsem se.

V tu chvíli zakročila Azelma. Přistoupila k mamince a zatahala ji za sukni.

„Prosím, maminko,“ řekla. „Netrestejte za to takhle moji sestřičku. Nezaslouží si to…“

„Samozřejmě, že si to zaslouží! Obětovala svůj získaný majetek té malé nešťastnici!“

„Ať je tedy dostane,“ řekla jsem a s pevným výrazem jsem odkráčela ruku v ruce s Cosette před dům na zahradu.

Podívala se na mne nechápavě a udiveně.

„Proč jsi to udělala? Proč jsi na mne najednou tak hodná?“ zeptala se.

„Protože věřím, že jednou budu tvoji pomoc potřebovat já. Jednou budeš ty ta lepší.“

Probudila se a zůstala ležet na špinavé posteli, která snad ani nebyla postelí, s otevřenýma očima. Byl to tak zvláštní sen… A přitom to nebyl pouhý sen. Byla to skutečná, až moc skutečná vzpomínka. Najednou si uvědomila, až nyní, když si to vybavila, že měla tehdy pravdu. Teď je to ona, kdo potřebuje její pomoc.

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction