OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Saviour - 3. kapitola



Saviour - 3. kapitolaLia vs. pubertální bloňdák.. a Damon u baru. Elenu nikdo neunesl ;).

Když jsem se ráno probrala, skrz žaluzie prosvítaly paprsky slunce. Chvíli jsem se přemlouvala, ale nakonec jsem z postele vylezla a zamířila do koupelny, kde jsem provedla ranní hygienu. Chvíli jsem se sice prala s vlasy, ale nakonec jsem je rozčesala a pro vyšší dobro jsem je stáhla do vysokého culíku. S líčením jsem se ani neobtěžovala, stejně to akorát překáží.
 
V pokoji jsem si na sebe natáhla včerejší džíny a obyčejné bílé tričko s kulatým výstřihem. Na to jsem hodila černou bundičku a na nohy si obula boty na vysokém podpatku, které na sobě měly hafo pásků s přezkami a zipem na vnitřní straně. Ze stolečku vedle postele jsem sebrala telefon s peněženkou a následně jsem odešla.
 
oOoOo
 
Během chvilky jsem se dostala ke grilu, kam jsem s úsměvem vstoupila. Byl poloprázdný, ale to nevadí. S úsměvem jsem došla k pobledlému Mattovi, který se opíral bar.
 
„Koukám, že to včera někdo přehnal s pitím," zakřenila jsem se na něj, když pomalu zvedl hlavu a podíval se na mě unavenýma očima.
 
„Co si dáš?" zeptal se mdle a měl co dělat, aby se udržel na nohách. Chudáček malej.
 
„Nechceš si jít na chvíli odpočinout? Já ti to tu pohlídám," nabídla jsem se zničehonic. Podle Mattova výrazu jsem nepřekvapila jen sebe.
 
„Dobrý, to zvládnu," zavrtěl hlavou, ale podle jeho výrazu to nebyl dobrý nápad.
 
„Neblbni. Jestli se bojíš, že tu ukradnu těch pár pětek, tak neměj strach. Mám v merku větší rybu než zdejší bar," mrkla jsem na něj a ani jsem nechápala, proč mu chci pomoc. Teda, ne že bych lidi neměla ráda, to ne. Jen jim prostě nechci pomáhat… Většinou…
 
„Navíc jsem už v pár barech pracovala," dodám, abych ho uklidnila, ale radši nedodám, že jsem pár bar i vlastnila. Přece jen vypadám mladě.
 
„Dobře," pomalu přikývl. Viděla jsem, že svádí vnitřní bitvu, zda mi může věřit. Přece jen jsem pořád cizí. „Pořadí stolů a ceník jsou pod barem. Kdyby-"
 
„Neboj. Zvládla jsem bar plnej opilých motorkářů, tak zvládnu i poloprázdnej bar v Mystic Falls. Běž si odpočinout," postrkovala jsem ho ke dveřím, které vedly nejspíš do šatny. Ještě jsem si od něj vzala zástěru, než jsem za ním zavřela.
 
Spokojeně jsem si oddechla, sundala si bundu, kterou jsem položila pod bar, a zavázala si kolem pasu zástěru.
 
Přelétla jsem zákazníky pohled a po ujištění, že nikdo po mně nic nechce, jsem se koukla na ceník a postavení stolů. Nebylo těžké zapamatovat si čísla stolů, měly stejné číslování jako všude jinde.
 
Zrovna jsem si už po několikáté pročítala ceník, když se někdo posadil k baru hned přede mě. S úsměvem jsem zvedla pohled, ale když jsem poznala, kdo to je, tak mi ten úsměv zmizel.
 
„Sleduješ mě?" pobaveně se na mě šklebil. Ten jeho škleb ve mně probouzel touhu mu jednu vrazit.
 
„Co si dáš?" Rozhodla jsem se, že mi za odpověď nestojí a že budu slušná barmanka.
 
„Whisky," objednal si a pečlivě mě pozoroval při každém pohybu. Asi se bál, abych ho neotrávila.
 
Postavila jsem před něj skleničku, a když se prvně napil, všimla jsem si na jeho prstě prstenu se znakem rodiny Salvatore. Ach… Takže tohle bude jeden z bratrů, kteří podlehli Kath.
 
Odběhla jsem ke stolu číslo dvě, protože si mě vyžádala partička mladíčků.
 
„Chcete platit?" zeptala jsem se, když jsem si uviděla prázdné skleničky.
 
„Zatím ne. Přines nám šest piv, kotě," zamrkal na mě blonďák. Nejspíš jejich kápo.
 
„Tak mi nejdřív ukaž občanku,“ sladce jsem se na něj usmála. Jestli si floutek myslel, že naliju nezletilému, tak se teda mýlil.
 
„Můžu ti ukázat něco jinýho, kotě," laškovně se na mě usmál a já měla co dělat, abych nevyprskla smíchy.
 
„To je sice lákavá nabídka, ale myslím, že ji odmítnu. Takže mi buď ukaž občanku, jinak vám přinesu další colu," zářivě jsem se na něj usmála a čekala, jakou perlu na mě vybalí tentokrát. Zatímco vymýšlel 'chytrou' odpověď, všimla jsem si, že mě Casannova od baru pobaveně sleduje. Povytáhla jsem obočí a doufala, že mu dojde, že jsem ho přistihla. Místo toho, aby se otočil, mi ukázal vztyčený palec. Pako.
 
„Tak si dáme ještě jednou colu," vzdal to blonďáček nakonec. Přikývla jsem a na tác, který byl na stole, jsem naskládala jejich skleničky. Když jsem se k nim otočila zády, přistála mi na zadku něčí ruka. Rychle jsem se otočila a viděla toho blonďáka, jak stahuje ruku zpátky a jeho kámoši ho obdivně pozorujou. Jsem celkem klidný člověk, ale když mě někdo plácne po zadku, tak se prostě naštvu.
 
„Tak hele," sklonila jsem se k tomu blbečkovi. „Za prvý nejsem blbá, abych nepoznala, že nejsi plnoletej. Vždyť ti ještě teče mlíko po bradě. Za druhý nejsem kotě. Koťata jsou milý a přítulný. Já nejsem ani jedno. A za třetí, ještě jednou na mě tou prackou sáhneš, a přijdeš o ni. A myslím to smrtelně vážně," začala jsem zostra a pomalu hlas tišila až do děsivého šepotu. Když jsem skončila, zase jsem se narovnala a poznala, že si moje slova vzal k srdci. A spolu s ním i jeho kamarádi.
 
„Tak… tak my zaplatíme," vysoukal ze sebe a každý hodil na stůj pár drobáků za svoji colu. Sladce jsem se na ně usmála a pobaveným pohledem je vyprovázela. Když už byli v tahu, tak jsem se uchechtla. Posbírala jsem peníze a vrátila se zpátky za bar. Peníze jsem uložila do kasy, a když jsem začala umývat skleničky, všimla jsem si, že mě ten pobuda pozoruje.
 
„Co je?" zamračila jsem se na něj a dál se věnovala skleničkám.
„Nic, jen bych to do tebe neřekl," pokrčil rameny a zkoumavě mě pozoroval.
„Byly to jen malí kluci. Umím se vypořádat i s většíma blbcema," významně jsem se na něj podívala.
 
„Tak tomu i věřím," pokýval hlavou, jako by nepoznal jasnou narážku na jeho osobu. Už jsem se nadechovala, že mu něco povím, ale zazvonil mu telefon. Podíval se, kdo mu volá, a znechuceně si odfrkl, ale zvedl to. „Ano bratříčku?" zacukroval a já se vrátila ke skleničkám. Chudák jeho brácha, takového sourozence bych nechtěla.
 
Chvíli poslouchal a celý se napjal.
 
„Je v pořádku?" zeptal se starostlivě a švihl po mně pohledem. Nejspíš se bál, abych u něj neviděla náznak něčeho normálního. Rychle jsem stočila pohled dolů, ale nenápadně jsem po něm pošilhávala.
 
„Dobře. Hned jsem tam," zavěsil. Dopil, co mu zbylo ve skleničce, a postavil se. „No nic. Rodinné povinnosti volají. Tak zas příště, kotě," hodil na pult peníze, mrknul na mě a rychle odešel.
 
„Nejsem žádný kotě," zabrblala jsem potichu. Byla jsem si jistá, že mě slyšel.
 
V baru jsem zůstala až do zavíračky. Když jsem odcházela, Matt už vypadal líp a slíbil mi, že si o mně promluví se šéfem. Takže to vypadá, že možná budu mít trvalou práci barmanky.
 
oOoOo
 
Vrátila jsem se do hotelu a v pokoji jsem se pak hodnou chvíli přehrabovala v tašce s oblečením. Nakonec jsem z ní vítězně vytáhla šedé tepláky, mikinu stejné barvy a volné bílé tílko. Na nohy jsem si natáhla kotníkové botasky od mé oblíbené značky Reebook. Spokojeně jsem se prohlédla a vyběhla z pokoje pryč.
 
Nemusela jsem ani dlouho hledat a našla jsem vstup do lesa. Rychlým krokem jsem postupovala hlouběji do lesa, a čím hloub jsem byla, tím víc jsem zrychlovala, až jsem běžela téměř sprintem. Když už jsem si byla jistá, že jsem dost daleko začala, jsem zpomalovat do klusu. Pod nohama mi křupaly popadané větvičky a uschlé listí. Nikde nikdo. Jen já a příroda. Zastavila jsem se, abych si trochu vydechla. Přiznávám se, poslední dobou na kondičku celkem kašlu. Funění přešlo v normální dýchání, a tak jsem se rozhodla, že budu pokračovat. Tentokrát ale jen chůzí. Aspoň si vychutnám ten klid.
 
Šla jsem už hodnou chvíli, když jsem našla místo, kde byly před lety uvězněni upíři. Zajímavé. Měla by tu být normálně zem, a ne schody do kobky. Pomalu jsem sešla až dolů, do části, kde kletba neplatí. Teda, ne že by na mě působila, ale jistota je jistota.
 
Rozhlédla jsem se, zda tu někdo je. Uviděla jsem jen velký kámen, nejspíš sloužil jako dveře, který stál vedle díry ve zdi. Předpokládám, že to byl vstup do kobky, kde byly upíři. Zvědavě jsem nakoukla dovnitř. Nikoho jsem tam neviděla, ale to neznamená, že tam nikdo není. Normálně bych dovnitř zavolala, ale je možné, že tam je někdo, kdo mě zná, a mohl by o mně něco nakecat Salvatorům. A to by se mi nehodilo. Proto jsem si z vlasů vytáhla tenkou sponku, která je ovšem naostřená, a škrábla jsem se jí do prstu tak, aby vytekla kapka krve. Pokud je uvnitř upír, tak ho to určitě vyláká. Párkrát jsem prstem zakmitala, to aby se pach krve dostal dál, a následně jsem vyběhla kousek do schodů, odkud na mě nebylo vidět, ale já měla výhled dobrý. Chvíli se nic nedělo, ale pak se ve výklenku objevila postava. Chvíli mi trvalo, než jsem ji poznala, ale nakonec mi to došlo. Sice byla špinavá a rozcuchaná, ale pořád to byla ona.
 
Po chvilce uvažování jsem těch pár schodů sešla a opřela se ramenem o hliněnou stěnu.
 
„Zdravím Katarino."
 

 
Třetí kapitola je na světě. Doufám, že se vám bude aspoň trochu líbit a že necháte komentář. Stačí i smajlík ;). A chtěla bych Vám poděkovat za vaše komentáře. Vážně mi to pomáhá :). Jinak, čtvrtou kapitolu mám do detailu promyšlenou, takže během týdne bych ji měla napsat. A mám tu pro vás plakát k té další kapitole.
empire-of-stories
Krist

« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Saviour - 3. kapitola:

3.
21.10.2013 [19:38]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. Sela
20.10.2013 [21:16]

naprosto skvělá kpaitola Emoticon Emoticon

1. Mell
20.10.2013 [20:52]

Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!