OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Saviour - 2. kapitola



Saviour - 2. kapitolaDruhá kapitola je tu a Lia jde na maškarní ples. Samozřejmě, nemůže chybět Damon. ;)

EDIT: Článok neprešiel korekciou gramatiky!

 

Ráno jsem se probudila snad ještě unavenější, než když jsem šla spát. Ani sluneční paprsky, které probleskovali skrz žaluzie, které jsem měla přetažené přes okno mi nezvedly náladu. Možná to bude i tím zatuchlým vzduchem, který okupuje pokoj.

 

S přemáháním jsem vylezla z postele a s pusou dokořán od věčného zívání jsem roztáhla žaluzie a otevřela okna na větračku. Pomalým krokem jsem se následně přesunula k tašce, která se válela na zemi a vzala si z ní hygienické potřeby, osušku a čisté spodní prádlo. Následně jsem zapadla do sprchy, kde jsem strávila další čtvrthodinu.

 

S opoznání lepší náladou jsem vypadla z koupelny, kde bylo náhle nedýchatelno. Miluju teplou sprchu, ale pára z ní nedělá dobře mě a ani mým vlasům, které se mi zrovna kroutili v mokrých pramenech kolem obličeje. Důkladně jsem si je rozčesala a ještě důkladněji je vyfénovala.

S rovnými a hlavně suchými vlasy jsem z tašky vytáhla úzké džíny a černé dvojtílko. Oblékla jsem se a výsledek zkontrolovala v zrcadle. No… Koukala na mě unavená holka, která by svou barvou mohla konkurovat kdejaké zdi. Ale tílko splňovala svůj účel. Vypadalo to jako bych měla dvě tílka, jedno delší a na něm kratší, a že nemám podprsenku. Po menším zaváhání jsem se rozhodla vylepšit svůj zevnějšek make-upem, řasenkou a tužkou na oči. Hned jsem vypadala líp. Celkový efekt jsem doladila botami na vysokém podpatku, které na sobě měly hafo pásků s přezkami a zipem na vnitřní straně, a černou bundičkou. Spokojeně jsem se na sebe ve zrcadle usmála, popadla kabelku a vypadla do města.

 

...

 

Auto jsem nechala u hotelu a ani toho moc nelitovala. Po chvíli jsem došla do středu města, kde jsem uviděla i obchod s oblečením. Suveréně jsem do něj zamířila a doufala, že budou mít i škrabošky. Přece se dneska koná maškarní ples.

"Dobrý den," pozdravila jsem prodavačku stojící za pultem. V okamžiku kdy se na mě podívala se celá rozzářila.

"Dobrý den," zašvitořila a už se za mnou hrnula. "Můžu vám nějak pomoc?"

"No… vlastně můžete. Prodáváte škrabošky?" zeptala jsem se a přitom se rozhlížela, zda je neuvidím sama. Pam, jak měla napsáno na jmenovce, znatelně poklesla ramena. Nejspíš čekala větší tržbu.

"Pojďte za mnou. Jsou v pultu," odkráčela zase zpátky. Jen jsem pokrčila rameny a šla za ní.

"Tady," ukázala rukama na pult a já si všimla, že má prosklenou plochu, pod kterou byly vystaveny škrabošky. Hodně škrabošek.

"Děkuju," zamumlala jsem a uvažovala, která by se nejvíc hodila k mým šatům. Všechny byly svým způsobem zajímavé a pěkné, ale většina z nich byla i pořádně přeplácaná. Po dlouhém dumání jsem se rozhodla pro bílou škrabošku s černou krajkou po celé její ploše. Zaplatila jsem a s malou taštičkou jsem vyšla ven. Ještě se mi nechtělo do hotelu a tak jsem se rozhlédla a uviděla květinářství. Přesně to potřebuju!

Otevřela jsem dveře a do nosu mě praštila vůně květin. Slastně jsem si jí nadechla a cítila, že se mi vrací síla. Chvíli jsem si prohlížela květiny a čerpala sílu. Nakonec jsem si vybrala malý kaktus a zasazenou orchidej. Zaplatila jsem a vrátila se do hotelu.

 

...

 

V pokoji už bylo docela dýchatelno. Sice byl stále takový zatuchlý, ale už to nebylo tak hrozné. Orchidej i kaktus jsem položila na stoleček tak aby na ně svítilo slunce. Zula jsem si boty a sundala bundičku, kterou jsem hodila na židli. Koukla jsem na mobil a zjistila, že mám ještě několik hodin času. Tak jsem si svlékla džíny a tílko a hupla do postele s tím že se ještě prospím.

 

Když jsem se vzbudila v pokoji už panovalo šero a já byla konečně odpočatá. Mrkla jsem na mobil a zjistila, že je nejvyšší čas se připravit a jít. Vylezla jsem z postele, zatáhla závěsy a převlékla si bílé spodní prádlo za černé s krajkou. Jeden nikdy neví, kdy se bude svlékat. Přešla jsem ke skříni, kde vyseli mé šaty. Vytáhla jsem je a pořádně si je prohlédla. Byli to černé nabírané šaty bez ramínek, které se občas zaleskli s dvěma pruhy látky visící u boku. Elegantní a sexy. Přesně jako já. Položila jsem je na postel a s kulmou jsem zalezla do koupelny. Po půlhodině jsem vylezla s vlasy natočenými do velkých, elegantních vln. Rovnou jsem se i nalíčila. Zvolila jsem decentní kouřové líčení, které mi zvýraznilo oči.

Oblékla jsem si šaty, ke kterým jsem si nazula černé lodičky na podpatku. Na obličej jsem si natáhla škrabošku. Z tašky jsem vytáhla malé černé psaníčko, do kterého jsem uklidila mobil a klíč od pokoje. Naposledy jsem zkontrolovala, zda je všechno vypnuté a okna zavřená a vyrazila jsem na ples.

 

...

 

Když jsem dorazila ples byl v plném proudu. Každý byl společensky oblečený a měl škrabošku. Docela děsivé. Přešla jsem k parketu a cestou jsem od číšníka ukořistila skleničku se šampáněm. Postavila jsem se na kraj a sledovala tančící páry.

"Zatančíme si?" ozvalo se mi u ucha, až jsem sebou cukla. Naštvaně jsem se otočila na rušitele.

"Zase ty?" odfrkla jsem si, když jsem pod maskou poznala Casanovu ze včera.

"Zase já," přikývl s polovičatým úsměvem. Z ruky mi vzal skleničku, kterou položil na stůl, a odvedl mě na parket. Nechala jsem ho. Přece ho nezesměšním před tolika lidmi. Levou rukou, ve které jsem měla psaníčko jsem ho chytla za bok a pravačkou za ruku.

"Doufám, že to umíš. Nerada bych měla pošlapaný nohy," upozornila jsem ho a začala tančit v pomalém rytmu hudby.

"Lepšího tanečníka než jsem já jsi nepotkala," nadřazeně se usmál a já měla co dělat abych nevyprskla smíchy.

"Máš až přehnaně velké ego," zamumlala jsem a nenápadně si prohlížela tančící páry kolem nás. Mou pozornost upoutala štíhlá tmavovláska v černých šatech. Tedy ne že by byla sama o sobě nějak zajímavá, to ne. Ale zaujalo mě, že stála na tanečním parketě, netančila a v rukou svírala dívku, která byla evidentně mrtvá. Dívka tu holčinu podala klukovi v obleku, otočila se a odkráčela. Když se otáčela tak jsem jí poznala. Byla to dvojnice. A podle stylu chůze a chování bych to typovala na Katherine. Pochybuju, že by lidská dvojnice na veřejnosti lámala vazy na potkání.

"Omluv mě," řekli jsme oba ve stejnou chvíli a odešli z parketu. Já se vrátila na své původní, místo odkud jsem se vydala sledovat Katherine, zatímco Casanova se přidal k tomu s mrtvolou. Nenápadně jsem se proplétala lidmi a na očích si stále hlídala Kath. Ta se mezitím setkala s nějakou ženou. Nenápadně jsem stála kus od nich abych slyšela o čem se baví.

"Měla jsi mi říct, že tu bude další čarodějka. A ke všemu Bennettová," říkala zrovna ta druhá. Takže čarodějka. Bezva.

"Nech toho. Nic by to nezměnilo," odbila jí rozmrzele Kath. Hned ale nasadila úsměv, protože k nim přišel nějaký kluk. Čarodějka se od nich odpojila a tak jsem nechala Katherine Katherine a vydala se za ní.

 

Došla k opuštěné lavičce, kam se posadila. Nezaváhala jsem a přisedla si k ní.

"Doufám, že nevadí, že jsem si přisedla. Protože s tím stejně nic nenaděláš, čarodějko," mile jsem se na ní usmála, ale můj tón nepřipouštěl námitky.

"Nechápu, o čem to mluvíte," odpověděla nadneseně, ale všimla jsem si jejího ostražitého pohledu.

"Ale no tak. Vynecháme to první kolo ve stylu lhaní a přejdeme rovnou k věci. Vím, co jsi, vím co je Kath ale nevím, proč tu jsi a proč jí pomáháš," vybalila jsem na ní na rovinu a kochala se jejím překvapeným výrazem.

"A chci to vědět," dodala jsem, když se k ničemu neměla.

"Nebojím se tě, upíre," podívala se mi vzdorovitě do očí, ve kterých se zračil strach, přestože se ho snažila potlačit. Pousmála jsem se a naklonila se k jejímu uchu.

"Nejsem upír. Jsem něco mnohem horšího," zašeptala jsem jí do ucha a stáhla se zase zpátky.

"Jak jsem řekla. Nevím, proč tu jsi ani, proč jí pomáháš, ale chci, aby si to kouzlo zrušila," přikázala jsem jí nesmlouvavým tónem. Všimla jsem si jejího zmateného výrazu. Teda, ta ženská je pořád mimo.

"Jestli tě zajímá, jak o tom kouzlu vím, tak ti jen povím, že nejsem blbá a dám si dvě a dvě dohromady," zamumlala jsem otráveně, když otevírala pusu. Jen přikývla a dle jejího výrazu se nejspíš zamyslela.

"Proč bych to kouzlo měla rušit?" vypadlo z ní po chvíli usilovného přemýšlení. Téměř jsem viděla, jak se jí kouří z té její hlavičky.

"Protože mě nechceš naštvat." Zle jsem se na ní podívala a doufala, že jí to konečně dojde. Bude buď po mém, nebo neskončí dobře. Nejspíš jí to z mého výrazu vážně došlo, protože viditelně polkla.

"Dobře," přikývla. Upřímně jsem si oddechla, protože už se mi nechtělo dál pouštět hrůzu. Až moc se mi to líbilo a nerada bych se vrátila do starých kolejí.

Měla zavřené oči, soustředěný pohled a začala něco mumlat. Jak tak mumlala, začalo mi lehce cukat v hlavě, ale hned to přestalo. Ona se mě snaží začarovat! Tak to je vrchol.

Chytla jsem jí pod krkem, pořádně jí ho zmáčkla a přitáhla si její obličej ke svému.

"Tohle jsi neměla dělat. Nemáš nejmenší tušení, co jsem dělala lidem, když se na mě jen ošklivě podívali natož, když se mě pokusila začarovat," zasyčela jsem jí do obličeje. Rychle bledla, ale to bylo nedostatkem kyslíku. Ještě chvíli jsem jí nechala se dusit, ale nakonec jsem jí pustila na zem.

"Máš štěstí, že jsem se změnila. Jinak bys to nepřežila," sladce jsem se na ní usmála a vytáhla jí zpátky na lavičku.

"A teď zlom to kouzlo," přikázala jsem jí mile. Vyděšeně přikývla a znovu se soustředila. Chvíli něco mumlala, ale pak ztichla.

"Hotovo. Zrušila jsem to," podívala se na mě a vyčkávala.

"Hodná holka. Ještě mi řekni, co to bylo za kouzlo a můžeš jít," přehodila jsem si nohu přes nohu.

"Chtěla, abych jí propojila s dvojnicí. Aby všechno co cítí Katherine cítila i ta holka," zamumlala potichu a už se chystala odejít. Jen co si stoupla, chytla jsem jí za zápěstí.

"Odejdi z Mystic Falls a nevracej se sem. Protože jestli tě tu ještě jednou uvidím tak budu opravdu naštvaná," varovala jsem jí a pustila její ruku. Jen přikývla a rychle odešla. Spokojeně jsem se usmála. Tak tohle by bylo.

 

Vrátila jsem se zpátky, ale protože to byla nuda tak jsem odešla do hotelu. Večer byl vyčerpávající a já se potřebovala prospat.

 

Druhá kapitola je tu. Překvapila jsem sebe samu, že jsem jí vážně napsala :D. Většinou napíšu první kapitolu a konec.. Ale tentokrát mě to vážně chytlo, takže kapitola je o něco málo delší než je u mě zvykem. Doufám, že se vám aspoň trochu líbila a přečtete si i další. Samozřejmě budu ráda za komentář a hlavně váš názor ;).

P. S.: Co si myslíte, ze je Lia zač

Krist

« Předchozí díl Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Saviour - 2. kapitola:

5. Krist přispěvatel
19.10.2013 [19:56]

KristSela: Děkuju :) Tu další mám skoro dopsanou ;)

4. Sela
19.10.2013 [18:10]

skvělá kapitola Emoticon bude další??

3. Krist přispěvatel
16.08.2013 [20:33]

KristDěkuju :)

2. Kika
16.08.2013 [19:57]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. :)
16.08.2013 [16:06]

paráda Emoticon Emoticon nemůžu se dočkat dalšího dílu Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!