OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Another Fire - 2. + 3. kapitola

07.05.2012 (12:00) • Eliza • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 11× • zobrazeno 1841×

2. kapitola

„Teresa Hollowová!"

Jméno se rozneslo po celém náměstí a všechny dívky se viditelně uvolnily. I já a Melly. Tu dívku, co byla vylosována, jsem ani neznala. Už jsem jen úlevně čekala, až se letošní splátkyně za devátý kraj dostaví na pódium. V davu se ozýval šum, ale to bylo dle mého názoru normální.

A pak se věci seběhly hrozně rychle. Do davu přiběhli mírotvorci a všichni se rozestoupili. Spousta dívek začala hystericky ječet, ale my ze zadu jsme netušily, o co se jedná. Proklestila jsem si cestu dopředu a snažila se najít příčinu toho povyku.

Pak jsem to uviděla, země kolem mírotvorců byla pokryta krví a uprostřed leželo dívčí tělo. Mírotvorci začali hledat vysílačky a hlásili nějaké kódy. Když se trochu rozestoupili, uviděla jsem konečně dívce do tváře. Viděla jsem si ve škole, byla asi o rok starší. A byla to Teresa Hollowová.

Jeden z mírotvorců vyběhl na pódium k Lawinii a něco jí tiše sdělil. Rozčilení v jejím výrazu dávalo jasně najevo, že tohle se nemělo stát v jejím kraji. Ale sebrala se docela rychle.

„Jelikož je slečna Hollowová... zdravotně indisponována, musíme vylosovat náhradní splátkyni," zahalasila do mikrofonu.

Přísahala bych, že v tu chvíli více než polovina náměstí zamrzla na místě. Rodiče se znovu poděšeně dívali na své dcery a ty pro změnu sledovaly Lawinii, jak šátrá rukou v kouli s lístečky.

Uvnitř mě všechno ztuhlo, ale byla jsem schopná racionálně myslet. Uklidňovala jsem se, že to, že losují další splátkyni ještě nutně neznamená, že to budu já. Lawinia v ruce vítězoslavně držela papírek se jménem a pomalu ho otevřela. Usmála se, pohlédla do davu a nahlas přečetla jméno. Jméno někoho, kdo pravděpodobně brzy zemře.

„Sydney Johnsonová!"

Moje jméno.

3. kapitola

Myslela jsem, že jsem se přeslechla. Přece nemohla říct moje jméno.

Vzhlédla jsem k Lawinii na pódium. Upřeně na mě hleděla a něco říkala, ale já ji neslyšela. Jediné, co jsem slyšela opravdu dobře, byl hysterický pláč mé matky. Cítila jsem na sobě pohledy všech kolem. Melly mě objímala a pláčem mi promáčela látku na ramenou.

Vzpomněla jsem si na slib, co jsem si dala. Že neomdlím a vyjdu na pódium se vztyčenou hlavou. Naposledy jsem stiskla Melly ruku a vydala jsem se k Lawinii. Jakmile jsem vyšla z řady, mírotvorci mě sledovali ostřížím zrakem a doprovodili mě až ke krátkému schodišti, které vedlo k pódiu. Tak už na mě čekala Lawinia s napřaženou rukou, aby mi pomohla na horu. Bylo to od ní šlechetné, zvlášť když jí paruka na hlavě držela jen tak tak.

„Vidíte? To je správný duch her! Žádný pláč, žádný nelidský řev!" pochvalovala si mé vystupování Lawinia. Já z toho nadšená nebyla, ale byla jsem moc otupělá, než abych něco řekla, nebo udělala. Lawinii to ovšem bylo evidentně jedno, protože už se hnala k druhé kouli a než se stačili všichni vzpamatovat, bylo venku jménu druhého splátce z řad chlapců.

Chlapci v devátém kraji nebyli ničím výjimeční. Mně se žádný nelíbil a já jsem se žádnému taky nelíbila. Neříkám, že jsem ošklivá. Mám poměrně dlouhé, blonďaté vlasy, modré oči a na svůj věk jsem vysoká a štíhlá. Ale všichni tu v brzkém věku začínají pracovat na poli, takže kamarády si najdete hlavně mezi lidmi, kteří pracují s vámi. A jelikož kluci i holky pracují každý na jiných polích, pravdou zůstává, že jsem se s většinou neznala ani od vidění.

„Luke Raninghale!"

Trhla jsem sebou při zvuku jména mého soupeře. Nebo mého vraha. Tato skutečnost mi okamžitě proběhla hlavou při zjištění, kdo bude společně se mnou v aréně. A proběhla mnou znovu, když jsem ho doopravdy uviděla.

Nevypadal děsivě ani krvelačně. Bylo mu něco kolem sedmnácti let. Byl vysoký, černovlasý, dle mého názoru byl docela pohledný. Když šel s mírotvorci k pódiu, vypadal zděšeně. A rozhodně nevypadal jako někdo, kdo by měl touhu mě připravit o život. Ale bála jsem se ho.

„Tak, do toho, podejte si ruce," řekla zpěvavým kapitolským přízvukem Lawinia a doslova nás k sobě dotlačila. Podali jsme si ruce a podívali se na sebe. Pak se ovšem Lawinia opět ujala slova a já Lukovi ruku překotně pustila.

„Nechť sedmdesátý druhý ročník Hunger Games započne!"

Autor: Eliza (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Another Fire - 2. + 3. kapitola: