OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle - 13. kapitola



Double miracle - 13. kapitola Pro čtenáře nad 18 let!
Verath a Zsilverth. Dvojčata, které se navzájem podporují, brání před ostatními, ale i prudí, jak to u sourozenců bývá, princezny, jenž musí nést toto označení, aniž by si to samy vybraly, dcery samotného Slepého krále, který z nich pomalu šílí, ženy, které našly své drahé polovičky, ale ta první si to nechce přiznat a ta druhá musí své polovičce teprve dokázat, že je pro něj ta vyvolená.
Spoluautorská povídka s Arminkou. :)

Pohled Verath

Ohnala jsem se paží kolem svého ucha. Nějaký protivný zvuk mi narušoval můj klidný spánek, jako by někdo něco řezal… Zvedla jsem ruku a prudce s ní udeřila k místu, kde jsem slyšela ten zvuk.

„Au!“

Ono to mluví! Otevřela jsem oči otočila se za sebe. Lassiter si třel paži, do kterého jsem ho sejmula, jaksi jsem zapomněla, že spí u mě.

„Zapomněla? To abych ti připomněl, proč jsem tu usnul.“ Usmál se a natáhl se ke mně. Zvedla jsem nohu a chodidlem zastavila těsně před jeho rozkrokem.

„Ne,“ řekla jsem prostě.

„Co? To slyším od tebe poprvé,“ divil se, pak se opět usmál, vzal mě za tu nohu a pomocí ní si mě přitáhl k sobě.

„To je hra, že?“ v očích mu hráli čertíci a já se zasmála.

„Ne, není to hra, nic nebude. Ty máš jít do sídla a pomáhat sestře a já…“ nedořekla jsem. Ve dveřích se najednou objevil Rehvenge! Co?! Jeho tvář měnila barvy, vypadal, jak chameleon.

 

„Odkdy má Stvořitelka smysl pro humor?“ vykoktal ze sebe pochvíli a zasmál se. Lassiter pustil mou nohu a zahrabal mě pod deku, jen hlava mi čouhala. Pak vstal, nahý a šel k Rehvovi, snad ho nezabije, vždyť ho ségra miluje!

„Neboj, neudělám mu nic,“ uklidnil mě Lassiter. Rehv kmital očima mezi mou a Lassiterem.

„Ahááá, to byla milenecká hádka, to co jste předvedli včera v klubu. Už jsem si říkal, proč na sebe štěkáte. Sice Lassiter štěká na každého a ty, Vero, taky…“ Škrábal se na hlavě a přitom asi uvažoval, jak dlouho to trvá.

„Nikdo to neví, takže bychom byli vděční, kdybys držel svou sympathskou pusinku na uzdě,“ hrozil mu Lassiter.

„Myslíš, že se tě bojím!“ změnil tón hlasu Rehvenge. Páni, je fakt pohlednej, když se zlobí.

„Co?“ zavrčel Lassiter ke mně.

Jo, vyšlo to. Víš, brouku, čekala jsem, jak zareaguješ, mluvila jsem na něj v myšlenkách. Usmál se a já taky.

„Hálo! Můžete mi říct, odkdy toto vůbec je? Tohle divné, úchylné a nečekané spojení?“ hlásil se ke slovu Rehvenge.

„Ty máš, co říkat o úchylnosti a nečekaném spojení,“ zamrmlal posměšně Lassiter.

„Nečti mi myšlenky! A vypadni z mého domu a obleč se, kdo se má na tebe po ránu dívat, ještě, že jsem snídal.“

„Co, byly párky?“ rýpla jsem si.

„Ne, vajíčka!“ třískl dveřmi a už ho nebylo.

 

Lassiter skočil za mnou do postele a sápal se po mně.

„Řekla jsem, ne!“ vyhrabala jsem se z postele a podívala se na své oblečení. Super, jen kalhoty a kšandy přežily jeho nálet.

„Proč už mě nechceš?“ naznačil, že si utírá slzy a našpulil ret. Vzala jsem oblečení a hodila po něm. „Protože máš své povinnosti a já mám ty své.“

Oblékla jsem se do županu a usadila se ke kosmetickému stolku, vzala kartáč a pečlivě si rozčesávala vlasy. Už oblečený ke mně došel a políbil na levý spánek.

„Proč je nenosíš rozpuštěné, jako Zsilverth?“

„Zavazejí mi. Nechápu, jak mohl otec s dlouhými vlasy bojovat. Zsilverth pasují, to ano.“

„Tobě by to taky slušelo.“

„Upřednostňuji culíky a copy, dík.“ Pousmála jsem se a vstala. Obešla jsem židli a stanula před ním. Mezerou v županu prodral své ruce a dotkl se mého nahého těla.

„Brouku, to ti nepomůže, nic nebude.“

„Sakra!“ zaklel a smutně se podíval. „Ani jednou?“ zkoušel dál.

„Ne.“ Jeho ruce jsem sundala a poplácala ho po tváři. „Máš ještě ruku šmátralku,“ utahovala jsem si z něj.

„Princeznička nám snědla vtipnou kaši, ne?“

„Ne, jen narazila na jednoho pošahaného andílka.“

„Který ji moc miluje,“ pronesl něžně a políbil mě. Nemohla jsem to říct, nešlo.

„To je v pořádku,“ mírnil můj pocit viny, který jsem vůči němu cítila.

„Musím za Rehvengem, potřebuji s ním probrat, to co tu viděl.“

„Kdyby se kroutil, tak mu řekni, že to vím.“

„Že víš co?“ nechápala jsem. Podivně se usmál a zakýval záporně hlavou.

„To ti, Vero, neřeknu.“ Opět mi dal pusu a chtěl se odsvětlit do druhého sídla. Čapla jsem ho za krk.

„Brrr, nejdřív mi to řekneš!“ Zasmál se.

„Jen si posluž, víš, že mě tvé doteky nebolí,“ šeptl mi do ucha a opět se uchechtl. Pustila jsem ho, to nemá cenu, chce to jinou páku. V mysli jsem si začala vybavovat včerejší noc. Jeho doteky, polibky, naše spojení, které mě dohánělo k výšinám extáze …

„Fajn! Líbal se včera se Zsilverth při zasedání Glymery, spokojená? A teď uhni, jdu si dát studenou sprchu, s touhle vybouleninou nemůžu do pracovny tvého otce a už vůbec ne uklízet činky!“

Stále jsem zpracovávala fakt, že má sestra se líbala s Rehvem! Ona a on!!! Vesele jsem si poskočila a utíkala dolů dát si pořádnou snídani.

Napapaná, nadopovaná kofeinem jsem vzala mobil a vytočila číslo své sestry. Co zas dělá, že to nezvedá?!

„Čau, Vero!“ zvolala nadšeně do telefonu.

„No zdar, ségra. Donesly se ke mně nějaké novinky, tak si ověřuji pravdivost. Jaký to bylo?“ ptala jsem se pobaveně.

„Co, jaký to bylo?“ dorážela jsem.

„O čem to zas plácáš?“

„Jak líbá Rehv?“ upřesnila jsem.

„Co? Jak to víš? Nádherně! On ti to řekl?“

„Ne, řekl mi to Lassie, což mě přivádí na to, že jsem zase s ním.“

„Myslím, že za tuto noc se toho stalo hodně, ségra.“

„Ani bys nevěřila,“ souhlasila jsem a zasnila se.

„Hej, ty nymfo, chceš slyšet ještě něco?“

„No, mluv.“

„Celkem jsem si otevřela hubu na členy Glymery. Využila jsem Eugena, aby na mě Rehvenge začal žárlit a ono to fungovalo! Chce mě, je to jasný! Jenže pak jsem omdlela, pitomý šaty, kdo ví, co by se stalo, kdybych je neměla. Najednou se začal chovat divně, odtažitě, ale mám jeho kožich!“ ukončila vítězně svůj monolog. Musela jsem se pousmát. To je moje ségra! Krev mé krve!

„Neboj, to se zjistí. Nevíš, zda je táta v pracovně?“

„Myslím, že jo. S mámou není, ta hraje kulečník v Doupěti. Nechápu, co na tom Butche baví, mámu chápu, jeho ne.“

„Nevzdává to, pravý bojovník, ségruš.“

„Taky pravda a na co chceš taťuldu?“

„Na pokec, dlouho jsem s ním nemluvila, tak se měj.“

„Ty taky, čus.“

Vytočila jsem číslo na jeho mobil a pohodlně se usadila do křesílka na verandě. Pár Vyvolených plavalo v bazénu, který je vyhřívaný. Noční plavání, to není špatný nápad, měla bych to s Lassiterem  zkusit.

„Prosím?“

Nevěděl, kdo jsem, volala jsem ze skrytého čísla.

„Jak se máme?“

„Vero?“ jeho hlas nezněl přesvědčivě.

„Jo, tati, já.“

„To je taky dost, že se ozveš. Matka neustále stepuje u pevné linky a čeká, kdy se jí zhroutíš do sluchátka.“

„Ví máma, že to já nedělám a že jsem na tuty po tobě?“

„Pořád tě vidí, jako to malý mládě, které cupitá v růžových šatičkách a drží pevně za ruku svou sestřičku.“

Představa mě v růžových šatičkách, mě bude děsit dosti dlouhou dobu.

„Tak jí řekni, že se mám v pohodě. Ženský zvládám, není to těžký.“

„Co Rehvnege?“

Na to se zeptej Zsilverth, blesklo mi hlavou.

„Jo, dá se. Myslím, že jsme si našli, přes pár překážek, k sobě cestičku.“

„Co se stalo?“ zvýšil hlas.

„Nic, klídek, taťuldo.“

„Byl za tebou Dwight?“

Vzpomněla jsem si na toho namachrovanýho, aristokratického zmetka.

„Jo, byl.“

„Přišla máma, dám ti ji.“

„Ahoj, mami.“

„Ahoj, holčičko, jak se máš?“

„Jo, pohoda, co ty?“

„Ale znáš to, tatínek je hodný.“

Vybuchla jsem smíchy. Táta a hodný? Možná bych jim měla říct, že jsem mu dala do pracovny štěnici a mám přehled o tom, kolikrát denně tam leští jeho stůl a podlahu.

„Verath!“ pokáral mě táta, zřejmě to mají na reproduktor.

„Sorry, mami, mám dotaz. Co dělají ženy?“

„Při čem?“

„Ve svém volném čase, když nemají chlapa. Musím zaměstnat holky.“

„Máš kreditky?“

„Jo, všechny, proč?“

„Vezmi je na nákupy, bude to dárek pro Vyvolené od nás. Stejně je musíme hýčkat, jsou budoucností naší rasy, viď, Wrathe.“

„Ano, leelan.“

„Jasně, a odsere to vaše dcera, díky rodičové.“

„Ptala ses,“ podotkl táta pobaveně.

„Já vím, jsem pako. Nic, vezmu je na ty nákupy, zatím se mějte. Mám vás všecky ráda, pozdravujte všechny i Drápa! Ahoj.“

„Ahoj, Verath.“

 

Protáhla jsem si svaly, pokřupala kostmi a šla za Rehvem. To, že vím o tom polibku, si nechám pro sebe. Zaklepala jsem na jeho pokoj a čekala.

„Co chceš?“ zavrčel přes dveře. Ten má zas náladu, že by to bylo kvůli ségře? Beztak! Jak největší mistryně ve všem na světě, jsem otevřela dveře a vstoupila.

„To se ti to culí, když sexuješ tatínkovi za zády, co?“ neodpustil si narážku na to, co se dneska dozvěděl.

„Chtěla bych tě poprosit, abys to nikomu neříkal. Vím to já, Lassiter, Zsil a ty.“

Zbystřil, když jsem vyslovila jméno své sestry. Ach ti chlapi!

„Neměl jsem v úmyslu to roztrubovat dál. Jen mě zarazilo, že zrovna ty a on.“

„Řekněme, že já a ségra máme slabost pro zlobivé kluky,“ hodila jsem pohledem, který ukazoval, že vím své.

„Zasraný Lassiter, nikdy bych neřekl, že si ho dokáže někdo ochočit, bravo, Verath.“

„Proč si myslíš, že mi to řekl on? Zsilverth je mé dvojče, říkáme si vše.“

Zarazil se. Jo, setřela jsem ho a říkat mu, že i přesto měl pravdu? Ani mě nehne!

„Dobrá, je to vše, co jsi po mě chtěla?“

„Ne, to není!“

„Co zas? Daně platím!“

„Když už jsme u těch peněz. Beru Vyvolené na nákup hadrů. Předpokládám, že to jsou typické ženy, takže nebudou chodit do army shopu, metal shopu a tak podobně. Proto potřebuji tvou pomoct, mají z tebe větší autoritu, přece jen jsem žena a poslechnou víc muže, než nebohou princeznu.“

„Vyděračko, kdy chceš vyrazit?“

„Jelikož jsem stále v županu, měla bych se jít převléct, zatím bys jim to mohl říct.“

Společně se třemi Vyvolenými jsem seděla v boxu. Napadlo mě, že by se chtěly bavit i někde jinde, než u filmů a knih, šly sice jen tři, ale proč ne. ZeroSum je stejně skvělý podnik a já se nemohla dočkat, až si zatrsám, potřebovala jsem rozpohybovat své tělo v rytmu tance. Smažka nadával a ječel, jak pavián, že nás tam nechce, teda hlavně mě potom, co jsem tam sejmula toho borce. Nakonec jsem ho ukecala.

Když mě spatřila teta Xhex usmála se tím svým úsměvem, hni se a chcípneš. Pak viděla Vyvolené a pochopila mou taktiku.

„Když se objeví Bratrstvo, máš krytí, co?“ pochválila mě.

„Jo, hlídám Vyvolené, které se šly bavit, miluji svou práci,“ oznámila jsem jí a pobaveně mrkla.

 

Vzala jsem ty tři do boxu, kde právě sedíme a popíjíme. Jim jsem objednala pivo, z toho se pomalu opijí. Došel k nám Rehvenge a podal mi ruku, vstala jsem a uznale písknul.

„Nikdy jsem si nepomyslel, že bys mohla mít v šatníku sexy oblečení.“

Otočila jsem kolem něj dokola a štípla ho do bradavky.

„Au!“ hladil si bebinko a střelil pohledem po Vyvolených, které se tomu od srdce zasmály.

Možná jsme opravdu sexy, v černých kozačkách, které dosahují jen po lýtka, ne ke kolenům, jak je tomu u mě zvykem. Kratičké šortky černé barvy decentně odhalující můj pevný zadeček a černé triko s dlouhým rukávem a hlubokým výstřihem, vlasy jsem si rozpustila a vyžehlila.

 

I přes ten hluk jsem uslyšela známé hlasy. Zsilverh a Lassie! Napětím jsem ani nedýchala, ségra vypadala, brutálně dobře, sexy bohyně. Rehv se ošil a utekl. To je takový kokot! Ječela jsem v myšlenkách.

„Je to debil, neví, o co přichází,“ přitakal mi Lassiter, který se vmžiku objevil u mě.

„Verath!“ vykřikla Zsil.

„Zsil!“ oplatila jsem jí a vrhla se jí do náruče. Chvíli jsme se objímaly, pak se pustily. Ona šla k baru, zřejmě hledala Rehva. Bylo mi to hned jasný. Otočila jsem zpátky k mému andílkovi.

„Ahoj,“ nasadila jsem svůdný hlas. Pevně mě uchopil za zadek, jak je to u něj zvykem a usmál se.

„Vrrr,“ oplatil mi stejným tónem a já se k němu víc namáčkla.

„Už můžu?“ zašeptal mi do ucha.

„Co?“

„Vždyť víš.“ Ukázal k chodbě, kde byly WC.

„Jsi nehorázný nadrženec. Nicméně, dovol, abych ti představila mé svěřenkyně, Bria, Tiara a Anabell.“ Postupně je pozdravil a mile se na ně usmál. Vyvolené se koketně zaculily, ach ty nadržené holčiny. Objednej jim další pivo, prosím. Požádala jsem Lassitera v duchu. Vymanil se z našeho objetí a šel k baru.

Zahlédla jsem Zsil, vypadala nad míru vytočená. Došla jsem k ní a objala ji.

„Copak?“ zeptala jsem se a pohladila ji po tváři.

„Nevím, on mě vidí a hned ječí, že jsem zatracená ženská. Měl by se jít léčit,“ prskala naštvaně.

„Takže smažka má i duševní problémy, že mě to nepřekvapuje.“

„Vero,“ oslovila mě zdrceně. Jakoby Stvořitelka chtěla, aby ségruš byla v pohodě, začali hrát píseň, na kterou mám se Zsil brutálně žhavou choreografii. Přitáhla jsem si ji k sobě a vedla ji k tyčím.

„Co to děláš, Verath!“

„Zsilverth, představ si, že ty tyče jsou tvé nejlepší kamarádky a věř mi, jestli se sympath dívá, tak to, co mu předvedeme, ho změní z pojídače hříchu na posírače hříchu.“

Kývla na souhlas a vyhoupla se na stupínek, udělala jsem to samé. Zaposlouchala se do písně stejně jako já, na znamení, které mi dala, jsme začaly vrtět boky, pak prudce vymrštily boky k tyči, čaply ji za jednu ruku a sjely ji až dolů. Dole jsme udělaly šňůru, tyč chytly oběma rukama a vystřelily nahoru, pohlédly jsme jedna na druhou, nechaly tyče tyčemi a šly k sobě, já plácla přes zadek ji a ona mě, přitom jsme se usmívaly jak neviňátka. Očkem jsem spatřila Lassitera, pusu měl otevřenou a začínala jsem se obávat, že mu poteče slina. Mrkla jsem na sestru, ta pochopila. Šla se dál svíjet k tyči a já si to kráčela k němu. Čapla jsem ho za krk a zvedla nohu k jeho krku, chytil mě za ni a zvedl do výšky, rukama jsem se chytila jeho silných ramen a nohy, obmotala kolem jeho pasu. Naznačila jsem, že ho koušu do krku, seskočila jsem, zavrtěla před ním zadkem, hodila vlasy a vrátila se k Zsil, ta se točila, až jí šatičky odhalovaly zadek, zasmála jsem se a napodobila ji.


Rehv

Rozhořčeně kráčel do své kanceláře. Bouchl dveřmi, usadil se do svého křesla a vytáhl láhev alkoholu, neobtěžoval se, nalít si to do skleničky, lil to rovnou do úst.

 

„Zatracená ženská!“ vztekal se.

Vstal a sundal si kožich, tížil ho, nebo to bylo jeho přehnané ovládání, které ho stahovalo dolů? Tolik ji chtěl, když se objevila v ZeroSumu okamžitě cítil, že jeho trenýrky se zmenšily o dost čísel. Musel zmizet, protože kdyby to neudělal, vzal by si ji hned na parketu, vyhrnul by jí šaty a spojil by jejich těla, bylo by mu jedno, zda to chce nebo ne. Krucinál, jsem bestie! Proklínal se v duchu. Vzal láhev a řádně si loknul. Ano, opije se, umrtví ten chtíč po ní. Zavřel oči a zaposlouchal se do písně, která hrála. Otočil se k prosklené části jeho kanceláře, viděl z ní přímo na střed parketu. Málem se zadusil alkoholem.

„Dobrotivá Stvořitelko,“ uniklo mu z úst. Viděl svou touhu, jak se ochomýtá kolem tyče společně se svým dvojčetem. Obě byly sladěné, žádná chybička v perfektní choreografii, která byla sexuálním snem každého muže. Otáčela se na tyči, zvedla nohy do výšky a každý viděl její kalhotky. To už bylo i na něj dost, když on si ji odpírá, oni na ni nebudou čumět už vůbec. Zaslepen žárlivostí mrštil láhví whisky o stěnu a rozeběhl se proti sklu. V mysli mu běsnilo jedno jediné slovíčko: Moje!!!

Dopadl přesně před ně. Obě se zarazily. Nevnímal Veru, vnímal ji.

Jeho, jeho, jeho.

Došel k ní a vzal ji do náruče.

 

Pohled Verath

Znenadání se před námi objevil Rehv a vzal mi mou sestru pryč! Hleděla jsem na něj a chtěla ho zastavit. Co si myslí, že je? Rehvenge Hood? Bohatým beru a na chudé seru?!

Šmátrala jsem rukou do pravé kozačky, něčí ruce mě vzaly do náruče a odnášely.

„Klídek, zlato, dneska buď hodňoučká, ano?“

„Lassitere!“

„Ne, žádné Lassitere,“ pustil mě na zem. „Myslel jsem si, že jsi ozbrojená, ale netušil jsem, kde tu zbraň schováváš.“ Sáhnul do pravé kozačky a vytáhl dýku. Nevinně jsem se usmála.

„Řekni mi, když jsi doma a jdeš na záchod, bereš si sebou Kalašnikov?“ neodpustil si připomínku, dýku mi vrátil zpátky a přitom mi jemně pohladil nohu.

„Víš, co se bude dít,“ zakecala jsem to, protože jsem nechtěla odpovídat.

„Jo, vím, co s ní chce Rehvenge dělat, to samé chci já s tebou dělat, dokola a dokola, dokud nepadne vyčerpáním do polštářů a neusneme.“

„Můžeš mi říct, kde tu máš polštáře? Brzdi! Vím, kam tím míříš, teď řešíme Zsilvert!“

„Co chceš řešit?“

„Vždyť je to její poprvé. Musí to mít pěkné a romantické, ne drsné a ne když je Rehvenge s nervy v prdeli.“

„A co chceš dělat? Stát mu u prdele a říkat mu jak, rychle to má do ní vrážet? Vero, on to chce, ona taky. Dál už to není naše věc.“

„Ale…“

„Nech ji! Ona se ti taky nepletla do prvního sexu.“

„Musíš to vytahovat? Fajn, nechám ji, ať si to s ním užije. Doufám, že ten pojídač hříchu umí být něžný, jinak mu vrazím do chřtánu tolik srsti ze skunka, že nebude muset nosit kožichy, jak bude po cestě plivat chlupy,“ hrozila jsem mu, i když mě smažka neslyšel.

„Víš, že mě tvá brutalita rajcuje,“ lichotil mi Lassiter. Pobaveně jsem dala ruce v bok a zakroutila hlavou.

„Brouku, jdeme do sídla, musím ti vyšukat mozek z hlavy, jinak s tebou nebude normální řeč.“

„Miluji tvé nápady!“ zvolal nadšeně, vzali jsme Vyvolené, které byly napité, a odjeli do sídla. To, že jsem tam nechala sestřičku samotnou, jsem si uvědomila vzápětí. Ne, měla bych přestat! Zsil je pěkné kvítko, když se nasere, Rehvenge by to od ní schytal a on by si ženu nevzal násilím, je to pod jeho úroveň. Přinejmenším by neriskoval žabomyší válku se mnou a zbytkem rodiny.

 


 

Nooo... tak co na vývoj děje říkáte? Opravdu jsme moc rády, že se vás povídka líbí. Děkujeme. :) Příště se dozvíte, co se stalo, když Rehv odnesl Zsil pryč.

12. kapitola >>> 14. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle - 13. kapitola :

3. LiliDarknight webmaster
15.10.2011 [0:25]

LiliDarknightÚžasné, super, krása! Som zvedavá, ako to dopadne so Zsil. Už sa trasiem na pokračovanie. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

BTW: Jedna otázočka - on Dráp ešte žije? Nemal by byť teoreticky po smrti, keďže je to tak cca po minimálne 25 rokoch? Alebo je to už Dráp 3.? Emoticon

2. L-exi
14.10.2011 [20:49]

Nejlepší povídka jakou jsem kdy četla! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Prosím pokračujte Emoticon Emoticon Emoticon

1. L-exi
14.10.2011 [20:28]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!