OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle 20. kapitola



Double miracle 20. kapitolaProsím, prvně čtěte!
Aby zas nedošlo k zbytečným řečem. :D Kapitola byla psaná před čtením Rehvovy knihy, takže jsem o sympathech, kolonii a princezně věděla houby. :D
Tohle bylo podle mojí fantazie. :)
Spoluautorská povídka se Simiik.

Zsilverth

Ozbrojená jsem procházela jednou uličkou za druhou a hledala ty bezduché bestie. Přitom se modlila, abych nenarazila na strýčky nebo hůř - na taťuldu. I když by se dalo dlouho diskutovat, co je horší. Táta nebo rozzuřený Rehvenge, který už před pěkně dlouhou dobou musel zjistit, že jsem zdrhla?

Tušila jsem jeho reakci, spíš nadávku: Zatracená ženská!

Usmála jsem se nad tím, sice jsem měla radši tahlly, ale zatracená ženská ušlo. Však si ho usmířím, až se vrátím, pokud se teda vrátím.

 

Zavětřila jsem nasládlou vůni. Byla hodně intenzivní, čerstvá.

Naproti mně kráčel mladičký kluk, asi osmnáct, víc mu nebylo. Šel s hlavou sklopenou a rukama v kapsách. Jak se ke mně blížil, cítila jsem z něj kojenecký zásyp. A nebyla jsem zřejmě jediná, kdo ucítil nepřítele. Prudce trhl hlavou a stočil ji k místu, kde jsem stála. Stiskla jsem pevněji Glock, který jsem měla v ruce a zamířila na něj.

Byli jsme sami a on zemře. Vystrašeně vyboulil oči a dal se na útěk. Zřejmě zelenáč. Pronásledovala jsem ho. Do háje! Mířil k náměstí. V tuhle dobu tam bude hodně lidí. Vystřelila jsem a minula ho. Zamířila jsem pořádně, a že to šlo za běhu špatně, a znovu vystřelila. A zas vedle.

Před náměstím zabočil do postranní uličky, nabízejíc mi skvělou možnost dopadnout ho. Byl v pasti. Ulička nikam nevedla a po stranách činžáků nevisely žádné schody, nimiž by se dostal nahoru a utekl. V jeho očích lpěl strach malého dítěte. Dalo mi to hodně přemáhání, abych zabila dítě, ale… Patřil k nim.

Namířila jsem mu na nohu a kulka proťala koleno. Zařval v bolestné agonii. Jeho výkřik mi drásal ušní bubínky.

„Děvko,“ štěkl. Vpálila jsem do něj další. Tentokrát trefa do stehna. Znovu zařval a pod očima se mu leskly slzy, byly černé, jako jeho krev.

„Řekni mi, kde držíte mou sestru! Kde je Verath?!“ zařvala jsem. Neodpovídal, jen skučel. „Mluv!“

„Já–já nevím! Jsem novej! Prosím, pomozte mi,“ skuhral.

Až pozdě mi došlo, že neprosí mě. Díval se za moje záda a já je ucítila taky. Zvětralá stařešina. Sáhla jsem do kapsy pro další pistoli.

„Nehýbej se!“ zařval jeden z nich.

V rychlosti jsem se otočila a zmáčkla spouště. Jeden se kulkám vyhnul a opětoval palbu, druhý ležel v bezvědomí na zemi a z hlavy mu vytékala černá hustá krev, vypadala jako bláto. Nebyl však mrtvý, na to bych se k němu teď musela dostat a probodnout místo, kde měl srdce, dýkou. Jenže mou paži škrábla kulka toho vyváznutého. Štěstí, že jeho muška byla stejně mizerná, jako moje. Nebo to jen hrál.

Z ruky mi sice tekl čurek krve, ale bolest nebyla větší, než touha zabít bezduchého.

„Kde je moje sestra?!“ Jen se zlomyslně usmál. A přiběhl další bělovlasý kámoš. Vytřeštil oči a zakoktal se.

„J–jak m–mohla utéct?“

„Neutekla, idiote. To je ta druhá. Podívej se pořádně, tahle má kůži ještě netknutou, bez ran a bez zásahů nožů a ohně.“ Ztuhla mi krev v žilách. Oni ji mučili, týrali a k tomu ještě zohavili. Ohněm? Bezcitní zkurvysyni!

Ach, Verath. Vydrž, prosím!

„Tebe už nepotřebujeme,“ řekl nově příchozí ke klukovi. „Díky za návnadu, kámo." Zastřelil ho, přistoupil blíž a probodl dýkou.

„Tak co, baby? Chceš se podívat za sestřičkou?“ zeptal se ten, co po mně vystřelil, jako by to byla ohromná zábava.

Napadlo mě, že kdybych se vzdala, odvedli by mě za ní a spolu bychom se nějak pokusily utéct. Dřív, než jsem se k něčemu odhodlala, se ozvaly dva výstřely a oba bezduší šli k zemi. Z týlu jim tekla krev.

Vzhlédla jsem od jejich chcíplých těl k robustní postavě muže, opírající se jednou rukou o hůl. Druhá paže, držící pistoli, klesla.

„Rehvengi,“ hlesla jsem překvapeně a zároveň šťastně.

Dokulhal k zpacifikovaným tělům a chtěl je probodnout.

„Ne, nedělej to!“ vykřikla jsem a chtěla mu vyrazit hůl, z které čouhalo dlouhé ostří, s nimž je chtěl poslat k Omegovi.

Neposlouchal mě a silně odstrčil stranou, až jsem klopýtla a dopadla na zadek. Probodl jednoho.

„Rehvengi, prosím! Ví, kde je Verath.“

„Oni neví nic!“ zasyčel a probodl i zbylého. „Ti, co něco vědí, jsou ukrytí, aby je Bratři nemohli najít a mučit.“

„Jak to víš?“

„Protože mám svoje lidi. Toho jsi odpráskla ty?“ Poukázal na ležícího kluka. Zavrtěla jsem hlavou. „Jdeme, mám tu kousek auto.“ Zvedl mě ze země.

„Nikam nejdu, neskončila jsem.“

„Skončila. A co sis sakra myslela, že uděláš, hm? Proč jsem z tebe cítil, že se chceš vzdát?!“

„Do toho ti nic není a nemáš právo mi poroučet.“ Vytrhla jsem mu ruku ze sevření. Zdálo se, že každou chvíli ztratí nervy a bude se mnou amen.

„Jdeme!“ poručil mi.

Zavrtěla jsem hlavou a chtěla odseknout, ale místo toho jsem vykřikla: „Za tebou!“ Rehv by neměl šanci reagovat, reflexně jsem po jednom bezduchém vystřelila a trefila ho. Další tři, stojící za ním, ztuhli, nehýbali se a nepřítomně hleděli na Rehva. Pak se probudili, začali zmatkovat, nevěděli, co jsou a co mají dělat. Nebránili se. Společně jsme je pak poslali k jejich tatíčkovi.

„Co to sakra bylo?“ vypálila jsem na Rehva šokovaně.

„Pohrál jsem si s jejich emocemi. Symphathská věc,“ odpověděl jen na vysvětlenou a blížil se ke mně jako panter. I když jsem na něj měla vztek, neodpustila jsem si myšlenku na to, jak sexy vypadal a jak moc ho miluju.

Když u mě byl na dosah ruky, vzal mi pistole, dal si je do pouzdra kolem hrudi. Dřepl si a začal rukama šmátrat po mém těle. Hledal další zbraně a pár jich našel. Jako bych mu pak nevrátila, bo co? povzdechla jsem si otráveně. Znovu se postavil a přehodil si mě přes rameno. Pocítila jsem Dejá vú.

„Hej!" vypískla jsem, což ignoroval.

 

Odvlekl mě k jeho Bentley, přitom se jednou rukou opíral o hůl, z níž ostří zmizelo. To jsou mi zas vynálezy. Usadil mě na sedadlo spolujezdce a zapínal pásy. Využila jsem toho a štípla ho do bradavek.

„Au! Proč to děláš?“

„Abys věděl, co tě čeká, když se mnou budeš zacházet jako s pytlem ovsa.“

Něco zaklel – nebylo těžké uhádnout co – a sedl si na místo řidiče.

Dělala jsem uraženou, ale dlouho to nevydržela.

„Odkdy kulháš?“ zeptala jsem se.

„Od tý doby, co mám bolesti.“

„Co máš s nohou?“

„Nic,“ zavrčel.

„Houby s octem!“

„Je odumřelá a za chvíli se mi to stane s celým tělem. Musím se co nejdřív dostat do ZeroSum. Potřebuju dopamin.“ Nevěděla jsem, že jako symphath má tyhle problémy.

„Jak jsi mě našel?“ změnila jsem radši téma.

„Máš v sobě moji krev,“ setřel mě. No jo. On má snad odpověď na všechno.

„Chutnala jinak, než Eugena.“ Prudce šlápl na brzdu. Ty vole, ještě že jsem byla připoutaná.

„Kdo je Eugene?“ Tak teď ti to dám sežrat.

„Ten ze záchodů v Glymeře, pamatuješ? Táta mě za něj chce provdat.“ Pokrčila jsem rameny, jakoby nic. Pohoda.

„Za tu chudinku?“ Tvářil se výsměšně.

„Aspoň není závislej sympath,“ přehnala jsem to.

Sevřel rty do úzké linky, jako vždycky, když se zlobil, a už parkoval u ZeroSum.

 

V Zetku mě hodil do boxu a štěkl na Xhex, která se přišla podívat, co se děje.

„Zdrhne ti a máš padáka!“

„Máš bolesti?“ Dělala si starosti.

„Jo,“ odsekl. „Půjdu si píchnout. Hlídej ji.“ Xhex přikývla a kývla na servírku.

„Dvakrát Goose,“ objednala pití a sežehla mě pohledem.

„Co je to tentokráte?“

„Je to panovačnej snob. Pořád mi něco přikazuje. V jednu chvíli je něžný jak okvětní plátek a pak jen bručí,“ stěžovala jsem si na něj. Byla jsem vzteky bez sebe, že mi překazil pátrací akci.

Dlouho bylo ticho.

Ajej, došlo mi, že jsem se prokecla.

„Ty a Rehv, pokud tomu dobře rozumím? A Verath s Lassiterem? Holky, tátu jebne, doufám, že je vám to jasný. A jestli chceš radu, Zsil, drž se od Rehva co nejdál. On to není špatnej chlap, ale… Rehv má svoje problémy. Nepochopilas bys to.“

„Vím, že je symphath.“

„To je na něm nejmilejší. Raději mi věř a nedělej si zbytečný problémy, Zsilverth.“ Servírka nám přinesla dvě vodky a my je do sebe koply.

„Jsem dospělá, Xhex. A miluju ho. Zvládnu všechno.“

„Doufejme, že nebudeš muset.“ Nepřítomně se zahleděla ke vchodu.

To už k nám přišel Rehvenge. Vypadal zdravě, ale stále se neobešel bez hole.

„Jak je?“ zeptala se Xhex. Trochu jsem žárlila na jejich vzájemný vztah. Spal s Xhex, než se zamilovala do Johna? Zajímalo mě to, neprávem, ale zajímalo.

„Mohl bych začít tančit balet,“ použil svůj sarkasmus.

„Nedělej se, primadono. Vidím, jak se sotva držíš na nohou. Odpočiň si. Zvládnu to tady, a pak i zavřu.“

„Ne.“

„Neptala jsem se tě, Rehve.“ Dohadovali se.

„Ne, dokud se nepostarám o ni.“ Podíval se na mě a zlost ho evidentně neopustila. Devadesát devět procent doby, co jsem ho znala, se mračil. Usmíval se jen jen jedno procento - při sexu u něj doma.

„Mám jméno,“ řekla jsem, ale znělo to zkomoleně.

„Tak pojď se mnou do kanceláře, mám jméno.“

***

V kanceláři jsem ho přesvědčovala, abychom šli zase pátrat. Ale copak se to dalo? S touhle hlavou dubovou?

„Dáš si něco k pití?“ nabídl mi. Okamžitě jsem očima zabloudila k jeho žíle na krku. Všiml si toho a ošil se, zakroutil boky, jako by mu byly těsné kalhoty.

„Pořád se zlobím,“ zchladil mě.

„Já vím a potřebuju se na něco zeptat. Napadlo mě to, když jsi použil svou moc na bezduché.“

„Nevím, jestli chci vědět o co ti jde.“ Napil se něčeho zlatavého. Tipovala jsem to na skotskou.

„Má každý symphath tuhle moc? Hraní si s emocemi druhých?“ Jen přikývl. „Kolik je v Caldwellu symphathů?“

„Moc ne. Jen pár a,“ nadechl se, „princezna.“ Princezna symphathů? Ona nějaká taková princezna existuje? „O tý ale nebudu mluvit.“

„Proč ne?“

„Protože!“ Zase se vztekal. Nakopnout ho mezi nohy by bylo málo. Akorát by ho to vzrušilo.

„Napadlo mě, že kdybychom princeznu požádali o pomoc, pomohla by nám pomoct zničit bezduché a vysvobodit Verath.“ Dobrá, nahlas to znělo o mnohem víc naivněji, než v duchu.

„Ne! O to se postará Lassiter. Žádný muž si neodepře ahvenge za svou milovanou ženu,“ vysvětlil a ukončil naši debatu, zatímco jsem se připravovala ho kopnout do zadku.

***

Je to už pár dní, co jsem se zdejchla a šla na lov bezduchých. Samozřejmě že mě pak našel Rehvenge a vyslechla jsem si sáhodlouhou přednášku o nebezpečí a o tom, co mě mohlo potkat. Ani tak nezabránil mým pravidelným nočním hlídkám. Zvykl si a začal mi dělat doprovod.

Lassiter se mi neobtěžoval zavolat a Bratrům už vůbec ne. Jednal na vlastní pěst a zatím to vypadalo, že bezúspěšně. Což neznervózňovalo jen mě, ale i Rehva.

Proto jsme právě jeli za princeznou symphathů. Jasně, že jsem k tomu Rehva přinutila a on se vzteky mohl zbláznit, ale účel to splnilo.

Snad nám pomůže, modlila jsem se v duchu.

***

Když jsme vcházeli do jejího přezdobeného hnízda, kolemjdoucí zdravili Rehva, jako by to byl starý známý. Což asi byl. Až na to, že jim pozdrav neopětoval.

Suveréně si mě držel u těla a pevně, skoro až bolestivě, mě držel kolem pasu.

Ohlásil nás jednomu hodně mladému muži s červenýma očima a ten nás zavedl do trůnního sálu s ohromným lustrem. Ten kdyby někomu spadl na hlavu, tak už se dotyčnému nezvedne ani chlup.

„Rehvengi, milovaný.“ Z trůnu vstala černovlasá žena s modrým melírem a v olivových šatech, usmála se na Rehva a natáhla ruku.

Všimla jsem si toho pohledu, kterým ho obdarovávala. Byl posedlý. Ona byla posedlá mým mužem a dávala to jasně najevo. Byli snad milenci? Proto mě sem nechtěl vzít? Abych nezjistila, že celou dobu miloval tuhle nadpozemsky krásnou princeznu a já pro něj byla jen rozptýlením?

Sevřel se mi žaludek a udělalo nevolno.

„Můj drahý, přistup a ukaž mi, jak se ti po mně stýskalo,“ zazvonila svým ženským hláskem.

Kvůli žárlivosti jsem viděla rudě.

„Proto tady nejsem,“ konečně promluvil Rehv. „Potřebuju tvou pomoc. Princezna upírů si žádá tvou pomoc.“ Poklonil se jí.

Podívala se na mě, poprvé za celou dobu. Prohlédla si mě od hlavy k patě a vřele se usmála.

„Samotná princezna upírů, Wrathova prvorozená?“

„Druhá,“ opravila jsem ji.

„S čím ti mohu pomoci?“ Sedla si a sledovala Rehvovu ruku, omotanou kolem mého pasu.

Když se znechuceně zašklebila, Rehv se odtáhl a víc se mě nedotýkal.

Po jeho dotyku mi zbyl jen pocit chladu.

„Mou sestru unesli a já ji chci dostat zpátky, ale… bezduší jsou vždycky krok napřed. Kdybyste nám je pomohli zmanipulovat, bylo by to jednodušší.“

Rozhněvaně vstala.

„To jste celí vy, plnokrevní upíři! Odepíráte nám zákony, nestojíte o naši přítomnost na našem území. Našem!“ zdůraznila. „A pak si jen tak přijdete, abyste požádali o pomoc.“

„Nebylo by to zadarmo. Chci vám navrhnout změnu zákonů. Můj otec by se o to postaral. Donutil by Glymeru, aby k vám měla respekt a nevyháněla z vašeho,“ zdůraznila jsem pro změnu já, „území.“

„Promyslím to. Miláčku, zdržíš se,“ ukončila náš hovor a začala se věnovat svému mazlíčkovi.

Proudily mnou nervy s kapkou žárlivosti. Dobře s pořádnou dávkou žárlivosti.

„Není čas na nějaké promýšlení,“ přerušila jsem ji. „Moje sestra umírá a já prostě nemám čas na stupidní přemýšlení!“ zařvala jsem.

„Zsilverth,“ pokoušel se mě uklidnit Rehv.

„Sklapni! A nezapomeň se ode mě držet co nejdál, pro případ že by ses mohl štítit!“ prskla jsem.

„Podívejme se,“ zašvitořila princezna. „Královskou krev nezapře. Pověz mi, Zsilverth, správně? Jaký máš vztah tady s mým Rehvem?“

Otočila jsem k němu hlavu a málem se utopila v jeho ametystových očích.

„Žádný,“ lhala jsem. „Jen mě sem dovedl.“ Princezna se mojí odpovědí zdála být potěšená.

„Tak tedy dobrá. Chci se sejít osobně s králem a dohodnout podmínky. Ale…“ Sešla schůdky a byla nám výškou rovna. „Chci za to něco i od tebe, drahý můj.“ Byla u nás tak blízko, že jsem cítila její parfém, vonící po mangu.

„Zůstaneš tu a potěšíš mě. Už dlouho jsem tě neměla v sobě a stýskalo se mi. Pořídila jsem si slušivý obleček,“ zašeptala mu do ucha.

Držela jsem se, co to šlo. Nemohla jsem před ní prozradit své city, jelikož bych tím potopila svou jedinou naději.

Ale bylo to tak zasraně těžký. Její oslovení, dotyky na jeho kůži, šeptání do ucha, jeho zachvění, které jsem nedokázala identifikovat, jestli bylo ze vzrušení nebo hnusu. Tak či tak, on patřil jí a já se to musela jednou dozvědět.

Bolí to.

„Domluvím vám schůzku. Díky za vyslechnutí. Teď když mě omluvíte, nebudu rušit.“ Odebrala jsem se k odchodu.

 

U hlavních dveří mě doběhl Rehvenge. Nic neříkal, jen šel vedle mě k Bentley. Otevřela jsem si dveře, dřív než to mohl udělat on.

My jsme prostě skončili.

S někým takovým jako je symphathská princezna jsem se nemohla rovnat. Byla krásná, dokonalá, měla moc a evidentně byla v posteli dračice, usoudila jsem dle oblečku a vyzývavých pohledů a svůdných pohybů.

„Vedla sis dobře. Byl to skvělý tah, když si zatajila náš vztah. Byl jsem na tebe pyšný, tahlly.“

„Takhle mi už nikdy neříkej a mluvila jsem pravdu, mezi námi není žádný vztah,“ opět jsem lhala a trhala si srdce na malé kousky, aby je už nikdo nemohl slepit a znovu mi ublížit.

„Varoval jsem tě, že to bude nepříjemný. Jenže ty neposloucháš a chováš se jako malý děcko. Musel jsem dělat, jako že pro mě nic neznamenáš.“

„Tss.“

„Nedělej to.“

„Co?“

„To tss, jsem na něj alergickej,“ vztekal se.

„Tss, tss, tss, tss, tss a mám tu pro tebe ještě něco, miláčku, tssssss!“

„Víš, co? Už mě to nebaví. Chceš pravdu? Fajn! Řeknu ti ji. I za cenu, že o tebe přijdu. Budeš si myslet, že jsem slaboch a nejsem tě hoden, což je pravda a to mě sere!“ Netrpělivě jsem vyčkávala, až bude pokračovat. „Ona," nadechl se, „musím se jí podvolovat, tahl-Zsilverth. Léta se nechávám znásilňovat, hraju si na jejího otroka. Podřizuju se všem jejím rozmarům.“ Zatajovala jsem dech a moje ústa udělala velký áááá. Tohle jsem opravdu nečekala.

„Proč?“ šeptla jsem sotva slyšitelně.

„Vydírá mě. Xhex porušila pravidla a abych ji odtamtud mohl dostat a zároveň chránit svou rodinu, dávám jí své tělo. Chápeš? Jsem jako děvka. Nic dobrýho pro tebe. Od začátku toužím tě toho vyvarovat, ale ty ses mi dostávala pod kůži čím dál víc a já šílel. Z tvé vůně, hebké kůže, dětinskosti, ostrého jazýčka, těla, vlasů, z tebe celý. Jsi jako droga a nešlo se držet dál. Musel jsem tě mít, chránit, mít alespoň na chvíli pocit, že můžu být šťastný se ženou, kterou miluju.“

Opřel se o sedadlo a zavřel oči, ruce pevně poskládané do pěsti.

„Řekla sis o to…“

… šťastný se ženou, kterou miluju, vstřebávala jsem jeho slova a zatřepala hlavou. Ne, tohle bylo prostě moc. Kofein jsem milovala, ale tohle bylo pořádně silný kafe… Znásilnění, otrok, dělení se o něj s jinou ženou… Konec!

„Měl jsi jinou ženu kromě princezny?“ zeptala jsem se, ani jsem nevěděla proč zrovna v tu chvíli.

„Jen jednu a tu zabila, když se o ní dozvěděla. A mně prodloužila otroctví, k tomu mi pomotala mysl. Je to krutá nestvůra. Proto jsem nechtěl, Zsil, abyste se setkaly. Nesmí ti ublížit.“ Vzal mě něžně za ruce, jako by se bál, že o mě přijde.

„Nemusíš se dál bát,“ zašeptala jsem, rozpojila naše ruce a nechala volně stékat slzy.

„Co tím myslíš?“

„Je konec, měl jsi pravdu. Mezi námi to nemůže fungovat.“

„Ale -“ Přerušila jsem ho polibkem, naposledy ochutnala jejich sladkost.

„Sbohem,“ odhmotnila jsem se.

Nezbývalo mi nic jiného, než ukončit tohle bludiště. Pokud budu s ním, s důvodem mého bytí, princezna by se nám pomstila, nemohla bych tak zachránit své dvojče. A štěstí Verath u mě bylo na prvním místě, ne to moje.

 

Zjevila jsem se na zahradě před domovem - tohle místo se pro mě stalo takovou symbolikou -, když mi zavolal Lassiter, že je Verath, má milovaná sestřička, doma.


 

 

Díky moc za komenty k předešlé kapitolce. :) A taky za to, že stojíte o další pokračování. Děkujeme!

19. kapitola > 21. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle 20. kapitola:

11. martinexa přispěvatel
21.11.2011 [23:46]

martinexaTeď nevim koho mi je líto víc jestli Rehva nebo Zsil.

10. L-exi
18.11.2011 [5:45]

simii prosím, prosím, prosím přidej nám novou kapitolu Emoticon Emoticon Emoticon

9. Arminka
17.11.2011 [11:36]

Další kapitolu shánějte u Simči...

8. Lis
16.11.2011 [21:42]

Kdy asi bude další kapitola? Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. L-exi
15.11.2011 [15:12]

pche, prý princezna Emoticon Emoticon Emoticon

6. deadlik
14.11.2011 [18:14]

holky já vás miluju....a tu mrchu bych rozkrájela na kousky Rehv je Zsilvestr grrr... už nemužu dočkat dlašího dílu :)

5. Katerina
13.11.2011 [16:07]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

4. Neli ♥
12.11.2011 [19:44]

prosím pokračujte Emoticon Emoticon Emoticon

3. Camilla
12.11.2011 [15:33]

Skvělá kapitola. Prosím, dejte další co možná nejdříve. Emoticon Emoticon

2. LiliDarknight webmaster
12.11.2011 [14:03]

LiliDarknightSuper kapča! Len dúfam, že to nakoniec medzi všetkými dopadne dobre. Teším sa na pokračovanie. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. NaJ
12.11.2011 [9:20]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!