OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Double miracle - 23. kapitola



Double miracle - 23. kapitolaVerath a Zsilverth. Dvojčata, které se navzájem podporují, brání před ostatními, ale i prudí, jak to u sourozenců bývá, princezny, jenž musí nést toto označení, aniž by si to samy vybraly, dcery samotného Slepého krále, který z nich pomalu šílí, ženy, které našly své drahé polovičky, ale ta první si to nechce přiznat a ta druhá musí své polovičce teprve dokázat, že je pro něj ta vyvolená.
Spoluautorská povídka s Arminkou. :)

Pohled Verath

Slyšela jsem protivné pípání. Jestli tohle je ten slavný Stín a tohle pípání budu poslouchat věčně, tak to mě poserte rovnou na celý záda. Otevřela jsem oči a všimla si Jane, jasně ona není člověk, asi tu může slídit.

„Ahoj,“ pozdravila jsem ji. Měla jsem sucho v ústech.

„Nazdar, konečně jsi otevřela oči, táta s mámou tu neustále chodí a kontrolují tě a to ještě nevzpomínám Lassitera a zbytek Bratrstva.“

Nechápavě jsem zamrkala očima. Co? Jak za mnou? To pořádají seanci nebo je tu vozí Stvořitelka?

„Já nejsem mrtvá?“ promluvila jsem po chvíli. Jane se zasmála a vrazila mi do pusy teploměr.

„Ne, nejsi, takže se, co nejrychleji uzdravíš a můžeš dál štvát zbytek domu.“

Za minutu jsem si vytáhla teploměr a podala jí ho.

„Nic mě nebolí a cítím se skvěle,“ lhala jsem, bolely mě žebra a stehno, záda občas škubla.

„Nevěřím ti, ani nos mezi očima, slečinko, ale můžu tě poslat nahoru do tvého pokoje, abys tam nabrala síly.“

„Můžu jít?“

„Ne, někdo tě odnese, máme plný barák chlapů, využijeme toho.“ Odešla na chodbu a zavolala svého hellrena. Během chvilky se objevil u mého lůžka Vishous, usmála jsem se na něj, on mi úsměv opětoval a políbil mě na čelo. Jde vidět, že jsem každému chyběla.

„Vezmi ji nahoru do jejího pokoje, prosím.“

„Jasně.“

Nejdřív odpojili kapačku, kterou jsem už nepotřebovala, a vzal mě do náruče. Odnesl mě do pokoje a položil do mé postýlky, tolik se mi po ní stýskalo, po mém povlečení s Johnny Deppem, zavrtala jsem se mezi polštáře, přitom dávala pozor na to, abych si neudělala zbytečné těžkosti se svým bolavým tělem. Vishous seděl na rohu postele a sledoval mě nejdřív pobaveným výrazem, pak zvážněl.

„Copak, strejdo, snad se nemračíš kvůli mně?“

„Ano, kvůli tobě, Veruško!“

„Páni, já dělám průsery, i když jsem v mučení a poté v bezvědomí!“ zvolala jsem nadšeně. Uchechtl se a poškrábal se na bradě.

„Jak dlouho trvá tvůj vztah s Lassiterem? Zsilverth mi to nechce říct, stejně jako proč je ona s Rehvengem.“

„Ona s ním je? Dali se dohromady, to jsem ráda i za ni.“

„Verath!“

„No, co? Vždyť se milují, co je na tom špatného? Jako syn Stvořitelky bys to měl chápat, ta furt chce, abychom se množili, jak na běžícím pásu a když jsou spolu dva, kteří se milují a chtějí být spolu, tak vás to sere, to je fakt na hlavu.“

„Doufám, že Wrath se nevzdá vlády, vás na trůně si nedokáži představit!“ prskal, ale přitom se usmíval. Nedokázal být vážný.

„Neboj, budu hodná nadřízená. Jak ses vlastně dozvěděl o mně a Lassiterovi?“

„Měla jsi ho vidět, když se dozvěděl o tvém únosu, šel z něj strach i já si málem cvrknul, ale říkám to jen tobě, nikomu jinému, zůstane to mezi námi, jasné?“

„Jo, neboj. Byl moc drsnej?“

„Jo, říkám ti, že i Chuck Norris by se z něj posral. Ten jeho pohled a taky ses prořekla ty, videonahrávka z kamery, která ten útok zachytila, zaznamenala tvůj hlas, na konci jsi vyslovila jeho jméno, ale neboj, všiml jsem si toho jen já.“

Dotkla jsem se jeho ruky a zmáčkla ji.

„Díky, jsem ráda, že jsi mlčel. Nechci, aby to tátovi řekl někdo jiný, než já.“

„Ty mu to chceš říct? Na to zapomeň, ukončíš to, vždyť to je nepředstavitelné!“

„Nepředstavitelné? V, ty se začínáš nějak měnit z drsňáka na správňáka!“

„Ty a Lassiter jste skončili, rozumíš?!“

„Zkus mě zastavit! Nikdy, nikdy, nikdy a ještě jednou nikdy!“ křikla jsem naštvaně a překulila se na bok, sice to bolelo, jak děvka, ale mám svou hrdost. Cítila jsem, jak se zvedl a práskl dveřmi.

To mi ta rekonvalescence pěkně začíná!

„Slyšel jsem myšlenky Vishouse, co se děje?“ zjevil se najednou Lassiter.

„A ty bys taky mohl chodit dveřmi, kdo tu má najít klid na nadávání!“ zavrčela jsem podrážděně.

„Víš, že mi chybělo to tvé štěkání?“ zamkl dveře a došel ke mně.

„Já na sex nemám náladu.“

„Nechci se s tebou vyspat.“

„Tak proč zamykáš?“

„Myslím, že zbytek rodinky by se pěkně divil, kdyby nás viděli v objetí.“

Vyskočil na postel a objal mě. Obličej jsem schovala do jeho trička a vdechovala jeho vůni.

„Chyběl jsi mi, moc jsi mi chyběl.“

„Chceš o tom mluvit?“

„Ne, nechci, chci jen ležet,“ navrhla jsem.

„Jasně, budeme jen ležet a zkusíme vymyslet, jak to udělat s Vishousem. Zlobila by se Stvořitelka moc, kdybych jí oddělal syna?“

„Nech toho, nikdo se zabíjet nebude, je to má rodina.“

„Byla to jen myšlenka.“

„Pěkně blbá.“

„Mám jinou myšlenku.“

„Jakou?“

„Sundej si to tílko.“

„Lassitere, něco jsme si snad řekli, ne?“

„Vero, tohle není nic sexuálního, slibuji.“

Se zasyčením jsem se posadila a vyvlékla tílko, otočil mě zády k sobě a dotkl se svými dlaněmi mých zad. Ucítila jsem příval energie.

„Děláš to své kouzlo?“ vyzvídala jsem. Líbl mě na krk. „Ano, nechci, abys na tu dobu, měla jakékoliv vzpomínky.“ Ohlédla jsem se na něj a usmála se. „Děkuji,“ pronesla jsem hlasem plný vděčnosti.

„Ještě tě zbavím těch jizev, stehno spravíme později, Jane se bude stejně vztekat, že jsem ti to odstranil a ona to nemohla ošetřit.“

„Jsem radši, když na mě saháš ty a ne ona.“

„To věřím.“

„Prý ses choval, jak ďábel, když ses to dozvěděl.“

„A co jsi čekala, už jsem ti řekl, že tě miluji, nikdy jsem nikoho nemiloval, takže se nediv, že jsem ztropil scénku.“ Zvedl se a šel odemknout. „Obleč se, jde tvá máma, chce s tebou mluvit,“ oznámil mi a byl pryč. Vzápětí se objevila máma. Okamžitě mi vyhrkly slzy.

„Mami,“ šeptla jsem a utřela si slzy.

„Miláčku!“ sedla si za mnou a objala mě. Krucinál, to mi nemohl nejdřív opravit žebra a pak až ty jizvy?

„Chyběla jsem ti?“ zeptala jsem se jí veselým tónem. Zašklebila se a dala mi lehký pohlavek.

„Tohle už neříkej, samozřejmě, že jsi mi chyběla, málem jsem umřela od strachu!“ Rozbrečela se a já ji utěšovala, no jo mamča, je citlivější, než taťka.

„Jsem doma, jsem okej. Vše bude v pohodě.“

„Ubližovali ti moc? Svěř se své matce.“

Sorry, mami, ale tohle nejde. I přesto, že jsi má matka, ti to říct nemůžu, nechci.

„No, neumřela jsem a to je hlavní.“

„Ano, to je.“ Zvedla se a dala mi pusu na čelo. Mohla bych za to vybírat prachy. „Jdu na první jídlo, ty se tu zatím měj a zkus usnout,“ radila mi.

„Pokusím se, zatím, mami,“ rozloučila jsem se s ní a zakryla se přikrývkou.

 

Čuměla jsem do blba a uvažovala nad výhružkami Vishouse. On to otci řekne, vím to! Ale já neustoupím, Lassitera miluji a on miluje mě! Ne, udělám to, co nikdo nečeká! Zvedla jsem se do sedu a snažila se postavit. Párkrát jsem si nabila držku, ale postupně jsem se udržela na nohách dýl a dýl. Krok, pak další, nakonec jsem se procházela po pokoji, jako za mladých let. Ještě si zpevnit svaly a budu to zas já.

Jelikož jsem se nemohla dematerizovat, musela jsem utíkat. Schody jsem brala po dvou, srala jsem na bolest ve stehně a na žebra. Vpálila jsem do jídelny, všichni tam stáli, kromě Zsilverth. Lassiter vykročil ke mně, rozběhla jsem se k němu, skočila mu kolem krku a políbila ho, pevně mě chytil a přemístil se s námi pryč.

„Tvůj otec musí dostávat infarkt,“ řekl po chvíli.

„Dík, myslela jsem, že to chceš.“

„Chci? Víš, že to chci, ale chceš to ty?“

„Ano, chci, i když riskuji vše.“

„Můžeme utéct, vezmeme sebou i Zsilverth a toho jejího bručouna a budeme utíkat.“

„Já utíkat nebudu.“

„A to si myslíš, že nám tvůj papá dovolí být spolu? Ti ten otřes mozku zmagořil myšlení, ne?“

„On to pochopí.“

„Nepochopí to, Vero, nepochopí! On má zakódované, že jsem hajzl, parchant a to taky jsem!“

„Nejsi.“

„Jsem.“

„Fajn, jsi, ale když jsi se mnou tak jsi hodnej hajzl.“

„Co chceš teď dělat?“

„Polib mě, pro jistotu, táta bude ječet a tohle mi pomůže.“

Oba jsme se zasmáli a vášnivě se políbili. Své ruce zasunul pod tílko a já sykla bolestí.

„Jo, brouku, na žebra jsi zapomněl.“

„Jsem hlava dubová.“

„Vezmi nás zpátky, chci to mít za sebou.“

„Bude tam pěkně dusno.“

„Ještě, že mám na sobě, jen to tílko a tepláky.“

Objal mě a přemístil se s námi. Pustila jsem se ho a otočila se na rodinku čelem.

„Mlčte! Vím, že jste nasraní, chcete střílet, ječet a kdoví co ještě, ale teď mlčte! Chovám se jak rozmazlenec, ale věřte mi, mám k vám úctu!!!“ ječela jsem. Všichni bylo ticho.

„Lassitere, pomoz mi,“ požádala jsem ho. Vzal mě za ruku, došli jsme k otci a já si klekla a sklonila hlavu.

„Můj králi, můj otče, vím, že jsi vytočený na nejvyšší míru, ale vyslechni mě. Prosím tě, jako jsem neprosila nikoho, dokonce jsem neprosila, Lashe, syna Omegy, aby přestal, když mě řezal do zad a žádal informace o Bratrstvu, ani tehdy jsem neprosila. Ale teď prosím, škemrám o jediné, za co stojí bojovat na tomto světě, o lásku, jak milostnou, tak rodinnou. Lassiter a já se milujeme, tomu nezabráníš, nikdo tomu nezabrání. Jsem jako ty, ty ses zamiloval do mamky a vše šlo na druhou kolej. Miluješ ji celým srdcem a já jeho taky tak. Prosím tě, abys to pochopil, vím, že ho nemáš v lásce a nejraději bys ho vykopal z domu, ale já ho miluji.“ Vzhlédla jsem a podívala se do jeho tváře. „Chci od tebe pochopení a vcítění. Žádám toho hodně, nejsem hodna toho všeho, ale doufám, že se nade mnou slituješ.“ Klekl si ke mně a objal mě. „Vyřešíme to zítra, jdi si lehnout, jsi vyčerpaná.“

„Ale…“

„To je v pohodě, nechce mě zabít,“ uklidňoval mě Lassiter, věřila jsem mu, četl mu přece myšlenky.

„Blayi, odnes ji nahoru do jejího pokoje,“ rozkázal Blayovi táta. Podvolila jsem se.

 

Lassiter se díval na mizející záda Blaye a čekal, až Veru zamkne. Bylo mu jasné, co se bude dít. To se tak stává, když svedete dceru nejvyššího v plném domě jeho poskoků. Bude nakládačka a dost veliká.


 

 

Kapitola o ničem, ale trochu jsme se hnuli z místa. Příští díl se dozvíte, kdo unesl Zsilverth a proč to udělal / i.

22. kapitola >>> 24. kapitola



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Double miracle - 23. kapitola:

15. BJaneVolturi
13.12.2011 [6:01]

Super, díky! Aspoň vím, kdy ji tu mám čekat...

14. Arminka
12.12.2011 [20:46]

Kapitolku přidám v pátek kolem večera :)
Dřív to bohužel opravdu nestíhám, omlouvám se Emoticon

13. BJaneVolturi
12.12.2011 [15:48]

Zabila bych vás za takové mučení (echem... tak ne... to by to neměl kdo dopsat...)!!!Jak můžete nechat prodělávat absťák ubohé závislačky na BČD, tedy i na DM... Jste kruté! Honem další...

12. Arminka
06.12.2011 [17:09]

Další kapitolka bude trochu později. Musím si najít čas, sednout si k tomu, opravit chyby, udělat celkovou korekturku, a až pak to přidám :) ... Bohužel už mám zápočty a jedu jak fretka :D zkusím se k tomu dostat nějak do konce týdne, ale nic neslibuju, protože s těmi sliby je to vždycky na houby a nevím, co ještě bude zítra Emoticon (vlastně vím - středa Emoticon )

Prosím o strpení Emoticon

A tím vám taky děkujeme za přibylé komentáře. On to Lassiter nebude mít tak jednoduchý, máte se ještě na co těšit :)

11. BJaneVolturi
05.12.2011 [22:26]

KAŽDEJ DEN KOUKÁM, JESTLI TU BUDEŠ DALŠÍ... Já už prostě potřebuju další! Jak ste na tom?

10. L-exi
03.12.2011 [10:50]

bože to je super Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon já už chci další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

9. Neli ♥
02.12.2011 [17:50]

jak to že se mi neukázalo méno??? Emoticon

8. N
02.12.2011 [13:49]

Ta poslední věta mě dostala Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

7. BJaneVolturi
01.12.2011 [21:26]

Plně souhlasím s AMO, co jiného k tomu říct...

6. AMO
30.11.2011 [21:26]

Romantika smíchaná s krutostí...
Snad nám anděla moc nerozbijí, já se přimlouvám. Kdo jiný by byl schopný tuhle dcerku ukočírovat a uhlídat...? A také, kdo by stíhal likvidovat její průšvihy... ať si to uvědomí a dají požehnání... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

P.S. Paráda a nyní spěcháme za tou druhou!!!!

5. paja
30.11.2011 [13:48]

To si děláte srandu???? Emoticon Takhle nás napínat, konec opět v tom nejlepšim, tak doufám, že další kapitolka bude co nejdřív Emoticon Emoticon

4. NaJ
30.11.2011 [11:27]

Emoticon

3. easy
30.11.2011 [8:04]

nááááádherný dílek honem další Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

2. LiliDarknight webmaster
30.11.2011 [0:20]

LiliDarknightTen poriadne dostane, ale ako vás dve poznám, tak z toho aj tak urobíte komédiu. Už sa teším. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
A mimochodom - kapča bola super, hoci mohla byť aj o kúsok dlhšia. Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

1. martinexa přispěvatel
29.11.2011 [22:08]

martinexaNo tak to už teď lituju. Ale jinak super díl:)

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!