OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Dvě kouzelná slůvka



Dvě kouzelná slůvkaTehdy to pochopitelně byla velká událost. Nebylo člověka, který by se neradoval. Samotný Harry Potter tomu skoro nemohl uvěřit. Ten-jehož-jméno-nesmíme-vyslovit byl nadobro poražen. Rázem bylo tolik věcí jinak. Hlavní starostí bystrozorů se stalo dostat zbylé následovníky Temného Pána do Azkabanu. Všichni si mysleli, že zlu je nadobro konec. Nikoho v té době nenapadlo, že pronásledování Smrtijedů potrvá pěknou řádku let.

 

(Kdo chce pochopit hudbu, nepotřebuje ani tak sluch, jako srdce - Jiří Mahen.)

 

Hermiona překvapeně otevřela oči a zamžourala do okolní tmy. Už se jí to stalo zase. Zdálo se jí o něm. Srdce jí tlouklo jako tisícero zvonů. Oblečení měla celé propocené a vlasy jí trčely do všech světových stran. Sny o zmijozelském princi milovala i nenáviděla zároveň. Svým způsobem byly vzrušující…

Vstala a roztáhla vybledlé závěsy hotelového pokoje. Přejela místnost znechuceným pohledem. Nad postelí visela potrhaná tapiserie, prošlapaný koberec hyzdily obrovské skvrny a povlečení bylo tak špinavé, až se divila, jak mohla večer klidně usnout.

„Chceš – li chytit kořist, musíš se chovat jako ona,“ zašeptala si dívka pro sebe. Tohle bystrozorské pravidlo ji doprovázelo už několik let. Přesně řečeno od té doby, co dostala za úkol přivést Draca Malfoye. Na začátku své mise si myslela, že pořídila dobře. Většina jejích přátel se musela vypořádat s daleko horšími Smrtijedy. Nemohla uvěřit, že Malfoy byl tak dobrý. Začal žít mezi mudly, vždy splynul s davem a zdálo se, že se každý den objevil na jiném místě. Hermionu překvapovalo, že ho ještě nedostala. Bylo to tak zvláštní.

Osprchovala se a oblékla se do starých džínsů, trika a šedivé mikiny. Musela být nenápadná. Jakmile vyšla z polorozpadlého hotelu, oddychla si úlevou. Potřásla hlavou a začala si třídit myšlenky. Byla si jistá, že tady někde Draco byl. Vedly sem jeho stopy a navíc to odpovídalo jeho stylu. Jenže, otázka nezní, kde byl předtím, ale kde je teď. Vydala se směrem k místní kavárně.

„Nejdůležitější je promyslet si další postup,“ říkávala často, „a to se nejlíp dělá u dobré kávy.“ Ať už se bude Malfoy schovávat kdekoliv, v jakémkoliv městě či státu, šálek dobré kávy budou mít snad všude. Objednala si u sympatické černovlasé servírky, která jí někoho nápadně připomínala. Povzdechla si. Často se cítila velmi osaměle. Kvůli svému důležitému úkolu se musela vzdát jakéhokoli spojení se svými blízkými. Jestliže hrozilo odhalení, jednoduše se musela vzdát několika věcí. Sledovala dešťové kapky, které sklouzávaly po okně a zanechávaly po sobě spletitou stopu. A tehdy ho uviděla. Nejprve si myslela, že ji šálí zrak, protože když zamrkala očima, už tam nebyl. Něco uvnitř ní Hermioně napovídalo, že opak byl pravdou.

„Poslouchej svůj instinkt,“ potichu pronesla. Vyskočila ze židle, na hlavu si nasadila kapuci a vyběhla z kavárny. Začala se rozhlížet. Tušila, že tu byl, cítila to. Déšť jí promočil na kost. Hermiona se začala obávat, že ho ztratila. Načež ho uviděla znovu. Klopýtal do postraní uličky a jeho ocelově šedé oči ji probodávaly nenávistí. Vytáhla hůlka a rozběhla se za ním. V duchu si připravila vhodná zaklínadla.

Nestačila mu. Doběhla na rozcestí a jen tak tak stihla spatřit kousek Dracova těla, jak zahýbá za roh. Běžela dál. Musela ho chytit. Bylo to teď nebo nikdy. Ulice se začala rozestupovat a Hermiona se zastavila před zrezivělou brankou. Za ní rozprostírala telená mýtina, kde tu a tam ze země trčely dřevěné kříže a kamenné desky. Přejel jí mráz po zádech. Dech se jí zrychlil a srdce tlouklo jako splašené. Byla před hřbitovem.

Se strachem ve tváři otevřela branku. Ozval se zvuk podobný škrábání nehtů o zeď. Hermiona na sucho polkla. Teprve tady jí došlo, jakou udělala chybu. Malfoy se mohl kdykoliv přemístit, ale místo toho před ní utíkal! Dívka se tím pádem dostala na opuštěné místo, kde byla sama beze svědků. Uvědomila si, jak byla hloupá. Byla to past. V tu chvíli jí někdo prudce praštil do hlavy.

Probudila se na tvrdé posteli. Posadila se na matraci a otevřela oči. Pokusila se zaostřit na věci kolem sebe. Malým oknem do místností pronikalo jen málo světla. Venku sněžilo. U Merlina, kde to byla? V pokoji byla jen jedna postel, skříň, stolek a pohovka. Na ní seděl on. Hermiona překvapením skoro vykřikla. Zpočátku nemohla uvěřit tomu, že tohle byl Draco Malfoy. Vypadal úplně jinak, než ten chlapec, kterého znala. Na sobě měl zablácené oblečení, jeho vlasy byly o kousek delší, než si pamatovala a přes tvář mu šla tenká jizva. Na bradě měl několikadenní strniště a ústa se skoro usmívala. A ty oči! Kdyby neseděla na posteli, myslela by si, že omdlí.

„Hermiona Grangerová,“ řekl tichým, měkkým hlasem. Dívka se chtěla instinktivně natáhnout po hůlce. Neměla ji. Ozval se mužský smích, který Hermioně prozradil, že její hůlka je ve vlastnictví prohnaného Smrtijeda. Draco vyskočil na nohy a došel k oknu. Vytáhl Hermioninu hůlku a začal si s ní pohrávat v ruce.

„Víš, Grangerová, posledních pár měsíců jsi mi dávala vážně zabrat. Těch pár let před tím ne, to jsi byla docela neschopná, ale teď… Musím přiznat, že to bylo fakt hrozný.“ Dracova tvář se zkřivila úšklebkem. Hermiona se postavila a jednou rukou se chytla za hlavu. Měla pocit, jako kdyby jí troll uhodil kyjem do týlu.

„Měla bys ležet,“ šeptl Malfoy. Dívčina tvář se stáhla vztekem. Musí přece něco vymyslet, musí se odsud dostat!

„Asi tady nemáš vodu, co?“ zeptala se rádoby nenuceným hlasem. Překvapeně zjistila, že Draco si její prosbu vzal k srdci a podal jí láhev minerálky. Byl teď jen malý kousek od ní. Kdyby natáhla ruku, klidně by ho mohla pohladit po tváři. Namísto toho se ho pokusila omráčit. Draco dívku surově chytil za zápěstí. Pokusila se ho kopnout. Strhl je oba na postel…

Hermiona přistála Dracovi na hrudníku. Chtěla vstát, ale Draco si jí k sobě prudce přitiskl.

„Tohle jsi udělala naposledy, rozumíš?“ zašeptal do jejího ucha. Celé její tělo se chvělo a dívka se zmohla jen na přikývnutí. Jaké by bylo políbit ho, ptala se sama sebe. Bylo by to vážně tak špatné?

Draco se zájmen sledoval, jak se Hermiona kouše do rtu. Co se jí asi tak honilo v hlavě? Pramen kudrnatých vlasů ho zašimral na obličeji. Byla nádherná.

Hermiona se už nevydržela dál trápit. Políbila ho. Nejprve něžně, ale jakmile se více odvážila, začala být dravější. Draca její chování nejprve zaskočilo. Nečekal, že by to cítila takhle. Ty roky samoty s ní ale udělaly své… Přetočil se tak, aby byl on nad ní. Zajel jí rukou pod triko a Hermiona se nebránila…

Když se probudila, byla noc. Otevřeným oknem do pokoje pronikal chladný vzduch. Draco seděl na okraji postele a tupě zíral do tmy. Dívka okolo sebe obmotala prostěradlo a posadila se.

„Děje se něco, Draco?“ zeptala se. Musela se usmát. Poprvé v životě vyslovila jeho jméno. Draco se na ní otočil. Pod očima měl kruhy. Zdálo se, že přemýšlel o něčem důležitém.

„Zůstaň se mnou,“ nabídl Hermioně. Dívka překvapením vytřeštila oči.

„Co jsi to říkal?“ zeptala se. Myslela si, že se přeslechla, ale jakmile Draco svá slova zopakoval, skoro se začala smát.

„Vždyť víš, že to nejde. Našli by nás. A navíc, jsme nepřátelé!“ Draco vstal a začal přecházet po místnosti.

„Odmítáš?“ zeptal se a propálil dívku zmučeným pohledem. Bylo tolik věcí, které jí chtěl říci.

„Vždyť víš, že bych s Tebou byla ráda,“ hájila se Hermiona. Nechápala to. On musel moc dobře vědět, že by to bylo nereálné.

„Odmítáš,“ šeptl Draco. Otočil se k dívce. Hermiona si všimla, že v rukách drží hůlku.

„Draco, co to…“ Mladý muž zašeptal dvě kouzelná slůvka a místnost ozářil smaragdově zelený paprsek. Hermionino tělo se skácelo k zemi. Draco odvrátil pohled od dívky, kterou miloval.

 

Věnováno dvěma úžasným čarodějkám ScRiBbLe a Mystery.



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Dvě kouzelná slůvka:

22. jajka 97
16.04.2012 [23:14]

Krasne a smutne.

21. Lussy přispěvatel
29.08.2011 [21:14]

LussyPáni, tohle byla vážně dokonalost a nechápu, že jsem to ještě neokomentovala. Nebo jsem jen neuvěřitelně.
V každém případě mě tahle povídka chytla a pár Hermiona a Draco se mi velice zamlouvá. :D
Nemůže uvěřit, že to vážně udělal, ale zoufalá doba si žádá zoufalé činy, takže ho i docela chápu... :)

20. Sue přispěvatel
15.07.2011 [22:26]

Suewow to bylo užásný!!! Smekám! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon A nepřemýšlela si o tom že bys to napsala na pokráčování?? Emoticon

19. Zombichlerka přispěvatel
15.07.2011 [13:44]

Zombichlerka Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon COŽE?!?!?! TO NÉÉÉÉÉ!!!!!!! Tohle neudělal!!!! Bože, tak dokonalá povídka a tak dokonale příšerně nádherný konec... Emoticon Jsi vážně talent, můžu jen tleskat... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon ... a brečet... Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

18. Deiny přispěvatel
04.07.2011 [15:58]

Deiny Emoticon Nemohla jsem odtrhnout oči od obrazovky, dokud jsem to nedočetla! No PÁÁÁNÍÍÍ!! To bylo úžasné!! Emoticon Emoticon Ten konec mě překvapil, ale rozhodně to povídku nezkazilo! Naopak Emoticon Bylo to fakt bombový, nevím, co bych o tom měla napsat! Emoticon Emoticon Na tohle slov není Emoticon Emoticon Jen tak dál, bylo to úžasné! Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17. LoveRain přispěvatel
10.06.2011 [18:27]

LoveRainNemáš zač a já mám sice ujetej smysl pro humor, ale tentokrát jsem to myslela vážně Emoticon (opravdu Emoticon ) A ke Smrtijedovi se takové chování hodí, ani jsem moc překvapená nebyla. Pasovalo to tam. Emoticon

16. Darien přispěvatel
09.06.2011 [17:00]

DarienLoveRain, moc Ti děkuju. Když jsem povídku psala, tak jsem vůbec neměla náladu na happy end, takže se Draco nejspíš choval krapet unáhleně. Emoticon Já a chytlavý příběh?! Nežertuj! Emoticon Vážně moc děkuji za krásný komentář Emoticon .
LittleGii, děkuji Ti. Emoticon

15. LittleGii přispěvatel
08.06.2011 [20:50]

LittleGiiwow. tak to mě dostalo, ale opravdu krása :d :D Emoticon Emoticon

14. LoveRain přispěvatel
08.06.2011 [17:05]

LoveRainTenhle smajlík je málo Emoticon kde seženu nějakýho s více vyvalenýma očima? Emoticon Ale na druhou stranu se to dalo čekat. Co udělat s Hermionou, když ho nechce? Stačí švihnout hůlkou a je po problému i po Hermioně (a případném pokračováníEmoticon Emoticon).
Bylo to hrozně chytlavé. Příběh mě nepustil, dokud jsem ho nedočetla do konce. Hodně dobrý nápad a ještě lepší provedení Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon
Jen nechápu, jak jsem na tu povídku mohla narazit až teď a nevšimnout si ji dřív? Emoticon Emoticon

13. SafiraDarkfire přispěvatel
09.02.2011 [18:29]

SafiraDarkfireDěkuju, tak to už se moc moc těším:) A jestli napíšeš jednou takovou tak to vyrovná všechny tyhle konce:)

 1 2 3   Další »

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!