OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Dvě strany téže mince - 18. kapitola - Už brzy

26.08.2011 (10:00) • Fluffy • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 13× • zobrazeno 2906×

18. kapitola – Už brzy

Ucítila jsem jeho prsty na svojí tváři. Nespokojeně jsem nakrčila nos, tlumeně se zasmál. „Dobré ráno, Katie.“

„Vypadni,“ zamručela jsem.

„Ohraná písnička,“ opáčil.

„Svítí sluníčko. Proč si prostě nesundáš prsten a nejdeš se projít?“ zamumlala jsem a opatrně, abych snad z toho světla nezešílela, jsem pootevřela obě oči.

Seděl na kraji postele, kolem boků měl omotaný ručník a z vlasů mu ještě kapala voda. Moje srdce škobrtlo.

Všiml si, že se na něj dívám, naklonil se ke mně a schválně, naprosto schválně, zatřásl hlavou, aby se uvolnilo co nejvíc kapek a já to schytala.

„Asi bych měla jít domů,“ prohlásila jsem uraženě, úplně probuzená.

Zvážněl. „Zůstaň.“

Povzdechla jsem si. „Včera jsme měli dohodu, Damone.“

„Alespoň na snídani,“ smlouval.

Přimhouřila jsem oči. „AB pozitivní ti chutná?“

Zazubil se na mě a zvedl se. „Udělám kafe.“

„Stejně se z toho nevykecáš,“ zašklebila jsem se.

„Já se ani nesnažím,“ namítl s úsměvem, ale vypařil se dřív, než jsem po něm hodila polštář. Ten prolítl vzduchem a žuchnul na zem.

„Špatná trefa,“ zabrblala jsem nespokojeně.

Vyhrabala jsem se z peřin a chvíli mi trvalo, než jsem po pokoji našla svoje oblečení. Se stejnou nechutí jako včera jsem se zadívala na černé šaty ve svých rukou. A pak jsem místo nich popadla Damonovu košili – rozhodně byla pohodlnější.

Všechno jsem si odnesla do koupelny, kde jsem se zavřela a nehodlala vylézt dřív než za půl hodinu.

…

„Odvezu tě,“ nabídl se.

„Ani jsem nečekala, že mě necháš jít pěšky,“ prohlásila jsem a dopila svůj hrnek.

„Nezapomeň, že na tebe nejspíš čeká Elena se sekáčkem na maso v ruce,“ kousnul se do rtu, aby se nerozesmál.

„A ty nezapomeň, že na tebe čeká Stefanův klan pomstychtivých veverek.“

Pobaveně se na mě podíval. „Dneska bude těžký den.“

„Myslím, že to zvládnu,“ pokrčila jsem rameny. „Přinejhorším mě vždycky může někdo proměnit v malou krvelačnou bestii.“

„Díky za kompliment.“

„Nemáš vůbec zač,“ usmála jsem se a šla se nasoukat do šatů, ve spodním prádle domů radši nepojedu.

…

Zastavil před domem. „Hodně štěstí s Elenou,“ řekl tiše.

Věděla jsem, kam tím míří. Celé ráno jsme se tomu úspěšně vyhýbali… „Nelituju toho, Damone. Nic to nemění. A Elena by to měla pochopit.“

Naklonil se ke mně a lehce se dotkl mých rtů těmi svými. Moje tělo mi okamžitě vypovědělo službu a žádostivě se k němu přitisklo tak blízko, jak jen to šlo.

„Měla bych jít,“ zašeptala jsem, když mě propustil.

Srdce mi prudce bušilo a nechtělo se uklidnit. Za žádnou cenu.

„Zůstaň,“ prosil mě znovu stejně nesmyslně.

„Proč to děláš?“ namítla jsem.

„To bys nepochopila.“

A jak tohle řekl, uhodil do mě blesk. Najednou se mi rozsvítilo. „Jen proto, že jsem jí podobná…,“ kousla jsem se do rtu. Prudce jsem otevřela dveře a vystoupila.

„Ne, Kate, ne! To není pravda!“ vyhrkl a snažil se mě chytit za ruku.

„Vážně?“ opáčila jsem ironicky. „Proč ti to jenom nevěřím?“ šeptla jsem. Uhnul pohledem. „Nejspíš mám proč,“ odpověděla jsem si sama a zabouchla za sebou dveře auta.

***

(***)

Bylo by tak snadné, kdyby zůstala, uvědomil si. Chtěl, aby se otočila a vrátila se k němu. Vysvětlil by jí, že to tak není… anebo je?

Včera, když s ní začal tančit, když ji vytrhl Lockwoodovi ze spárů… bylo to proto, že žárlil.

Ne, že by se mu líbilo, když pochopil, co včera cítil. Vlastně s tím nebyl spokojený vůbec. A teď když Katie mizela ve dveřích, držel volant pevně v rukou a potlačil nutkání ji zadržet a prosit. Sevřít to krásné lidské tělo ve své náruči, cítit její horké rty na svých, slyšet ji šeptat svoje jméno…

„Vrať se,“ zamumlal. „Vrať se a já ti všechno vysvětlím.“

Popuzený svými vlastními slovy, dupl prudce na plyn a auto s kvílením vyrazilo. Byl naštvaný sám na sebe a věděl, že ho teď uklidní jediné. Čerstvá svačinka…

***

Dům byl podivně prázdný. Jediné, co jsem našla, byl Elenin vzkaz na ledničce.

Okamžitě se mi ozvi. E.

Sykla jsem. To nevypadá dobře.

Od té doby, co jsem rozflákala mobil o zeď, jsem totiž tak trošku k nedostižení. Asi budu muset investovat… Vzala jsem do rukou telefon a vytočila Elenino číslo.

„Kate!“ ozvalo se úlevně.

„Jsem v pořádku… já… promiň mi to,“ omlouvala jsem se.

„Jestli ti něco udělal, tak půjdu a normálně ho nakopu do -“ začala. No, nejsme my dvě jak přes kopírák?

Ale já ji přerušila: „El, jsem vážně v pohodě. Neublížil mi.“

„Ne, že bych z toho byla nadšená, Katie,“ podotkla smutně.

„Nic to nemění,“ ujišťovala jsem ji. „Kde vlastně všichni jste?“

„Uklízíme po tom včerejším večírku,“ zabrblala, „je to fakt zábava.“

„Přijdu vám pomoct,“ nabídla jsem se.

„Nikam nechoď, zůstaň doma. Myslím, že je Caroline spokojená, protože si myslí, že měla pravdu,“ odfrkla si, „tak jestli chceš být pod palbou otázek, klidně pojď do jámy lvové. Ale vážně ti radím, spíš se schovej.“

„Dobře, dobře,“ souhlasila jsem. „Měj se pěkně, El.“

„To nehrozí,“ zasmála se a položila to.

I když jsem věděla, že mě stejně bude čekat kázání, až se vrátí. Taková už ona prostě byla.

Pomalu jsem vyšla schody a zapadla do svého pokoje. Převlékla jsem se a spokojeně spadla do peřin.

„Včera jsem tě viděla,“ ozval se hlas a já se prudce posadila.

„Nevěděla jsem, že jsi ještě ve městě,“ odsekla jsem.

Isobel si sedla na kraj postele. „Říkala jsem si, že na tebe dohlédnu.“

„Splnila jsem to, co jsi po mně chtěla,“ pokrčila jsem rameny. „Damon dostal to, co chtěl.“

„Já vím, byla jsi úžasná herečka, zlatíčko,“ pochválila mě.

Uvnitř mě se všechno přetočilo. Na jednu stranu jsem byla ráda, že si myslí, že se řídím podle jejích instrukcí… na druhou mě bodlo bolestivě u srdce. Kat. Ta zpropadená mrcha.

„Co tu děláš doopravdy, mami?“ pronesla jsem familiérně. „Přišla sis popovídat o tom, jaký je Damon v posteli? Porovnat jestli se za ty roky v něčem změnil?“

„Kate…“

Skočila jsem jí do řeči: „Vážně je dobrý, viď? Dokáže dostat každou tam, kde chce mít. Řekni mi, jak se choval k tobě?“

„Kate,“ oslovila mě znovu, „já si nemyslím…“

„Ale no tak,“ mávla jsem rozjařeně rukou, i když uvnitř mě to vřelo a já si přála mít pořádně ořezanou tužku, „mami, sex s upírem… to bylo to, po čem si prahla.“

Hned nato mě držela pod krkem a oči jí zuřivě plály. „Chtěla jsem nesmrtelnost. Ne jeho.“

„Tak to určitě kecáš,“ hekla jsem.

„Nebuď drzá, holčičko,“ zašeptala najednou sladce. „Nečeká tě nic dobrého.“ Pustila mě a já zalapala po dechu, protože mi začal docházet vzduch, a tak jsem se chopila příležitosti a snažila se ho získat co nejvíc.

„To vím,“ zachraptěla jsem, „tohle nemůže skončit dobře. Buď mě zabiješ ty, nebo si na mně smlsne Kat a do třetice všeho dobrého a upířího to bude Damon, jestli pochopí, co před ním tajím.“

Povýšeně se usmála. „Nechtěla bych být ve tvé kůži.“

„Já už jsem si na ni docela zvykla,“ pokrčila jsem rameny.

„Odjíždím z města. Dnes v noci,“ oznámila mi rázně. „Vrátím se, tu ne dois pas avoir peur…“

„Buď v klidu. Já strach nemám.“

„Chci po tobě jediné, Kate. Nedovol Damonovi otevřít hrobku,“ kladla mi na srdce.

Kývla jsem. „A kdy si Katherine přijde hrát?“ zeptala jsem se.

„Až se jí bude chtít,“ opáčila. „A být tebou – měla bys být opatrnější a slušnější.“

„Isobel,“ povzdechla jsem si, „myslím, že víš, že mě to ani nenapadne.“

K mému překvapení se usmála. „Jsem pyšná na svoji mladší dceru.“

„To buď,“ prohlásila jsem, „a až ti vrazím kolík do srdce za to, jak mě nutíš dělat všechno, co řekneš, budeš ještě pyšnější.“

Její úsměv se ještě rozšířil. „K tomu nedojde. Vždycky se objeví spousta komplikací, když se rozhodneš mi ukázat, že máš drápky, zlatíčko.“

Stiskla jsem rty k sobě. „Tys to s Gregem plánovala, nemám pravdu?“

„Gregory byl zahleděný do sebe a do Katherine. Nic takového nepotřebujeme,“ odpověděla mi. „Věděla jsem, že Damon přijde a zachrání tě.“

„Když jsi mu zavolala a navedla ho… jistě, jasné jak facka,“ zamračila jsem se na ni.

„Překvapilo mě ale, co udělal tvůj otec…“ nechala tu větu vyznít do prázdna.

„John?“ Nevěřícně jsem se na ni podívala.

„Prosil Damona, aby tě uzdravil. Greg se moc hezky snažil,“ ušklíbla se.

Najednou všechny Johnovy řeči o panu Dokonalém dávaly smysl. A možná by mě to přimělo mít ho v o něco větší úctě, kdyby se mi chtělo… Ale nechtělo.

„Nechtěla si už náhodou jít?“ zamumlala jsem.

„Sûre, ma chérie. A bientôt.“

A byla pryč. „Adieu,“ zašeptala jsem. „A už se nevracej.“

***

**

„Jak to pokračuje?"

Isobel se spokojeně posadila do křesla. „Více než dobře.“

„A to znamená?“

Usmála se. „Kate plní všechno, co se jí řekne. Je až směšně k politování, jak chce chránit svoji rodinu a Stefana s Damonem. A ten je od otevření hrobky dál a dál.“

„Už brzy,“ řekla z ničeho nic. „Už brzy ji nebudeme potřebovat.“

„Budeme muset být rychlé,“ opáčila, „kdyby pochopili, o co se snažíme, mohly bychom mít problémy, Kat.“

Tmavovlásce úsměv z tváře nezmizel. „Bude větší zábava. A bude to snadné. Pohraju si s Damonem, získám Stefana a pak… budu se smát, až Damon pochopí, že mu vezmu i Katie. Jeho malou nejlepší přítelkyni.“

„Chceš ho zničit?“

„Musíme, Is. Nemůže nám být v patách kvůli pomstě. A nezapomeň. Všechno bude rychlé, žádná pozornost. Jen získám to, co chci… a půjdu.“

„Kdy?“

„Už brzy,“ zopakovala Katherine.

Tu ne dois pas avoir peur. - Nemusíš mít strach.

Sûre, ma chérie. A bientôt. - Jistě, má milá. Naviděnou.

Adieu. - Sbohem.

Chtěla jsem Vám ohromně, ale opravdu ohromně poděkovat. Vím, že to opakuju po každé kapitole - ale Vy a Vaše komentáře mi dělají tak neskutečnou radost, že se opakovat prostě musím. =)

Díky! =)

Autor: Fluffy (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Dvě strany téže mince - 18. kapitola - Už brzy: