OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Hrdost a Důvěra - 6. kapitola

20.03.2014 (10:00) • Pavla777 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 15× • zobrazeno 2115×

6. kapitola - Zvraty

„Do Merlinova klobouku, Mio, nedívej se na mě tak, tak víš něco víc než já. A pak že nepatříš do kouzelnického světa, na to zapomeň. Jsi prvotřídní čarodějka.“ Draco se nakonec pousmál. Musel tuhle ženu obdivovat, i když se tomu snažil zabránit. Měla něco do sebe, a když si představí, že rok a něco cestovala s Potterem a hledala viteály. Jiná by to třeba nevydržela. Hned mu stoupla v očích na vyšší příčku.

„Je to holka!“ Harry vyběhl ze dveří pokoje. Brýle měl nakřivo, vlasy rozcuchané víc než jindy a na tváři blažený úsměv. Pravý šťastný, pyšný a milující otec, pomyslel si Draco. To jen on musel mít otce, jakého měl.

„To znamená…“ Hermiona byla zaskočená, nebyla na to připravená, jak si myslela. V hlavě jí to šrotovalo. Hlavně úplně zapomněla, proč tu je, myslela na Draca.

„Herm, bude nám ctí, když se staneš malé Lili kmotrou. Přijímáš tento závazek oficiálně?“ Harry na ni koukal a v očích měl jiskřičky. Byl nadšený. Na tváři měl přihlouplý úsměv, kterému se Draco musel smát.

„Jistě… Samozřejmě… Ráda!“ Hermiona koktala, ale usmívala se u toho stejně přihlouplým úsměvem. Najednou nevěděla, co říct, jak byla v šoku. Takže nakonec jsem kmotra, uvědomila si, mám závazek na celý život. Draco ji celou dobu sledoval. Byla kouzelná, jak se zadrhávala.

„Gratuluji, Mio,“ usmál se Draco a mírně se poklonil. Nebyl zklamaný, že on není kmotrem. Vždyť stejně nebyl připravený. Pro něj by to byla moc velká zodpovědnost. Hermioně to přál a věděl, že bude skvělá kmotra. Přinejhorším tu malou nejprve ochrání před nebezpečím a následně umazlí k smrti.

„Můžete dovnitř,“ řekl muž, který právě vycházel z místnosti. Usmál se na Hermionu a zmizel. Byl to její bývalý kolega, který to na ni zkoušel. Co on neměl a Draco má? blesklo Hermion hlavou a podívala se po zmiňovaném. Nakonec si uvědomila, o čem to přemýšlí, a probrala se. Zakázala si na něj myslet, ale nemělo to pro ni žádný vliv, stejně ho viděla všude.

„Tak pojď. Zpečetíme to kouzlem,“ zaradoval se Harry a už táhl za ruku Hermionu dovnitř pokoje. „Ty budeš svědek,“ bafl Draca za rukáv druhou rukou.

„Je krásná, Ginny,“ rozplývala se Hermiona nad holčičkou ve své náručí.

„Není nějaká moc červená?“ mračil se Draco a prohlížel si ji z dálky. Nikdy malé novorozeně neviděl.

„Neboj, byl jsi stejný, takový jsou všichni novorozenci,“ smála se Ginny unaveným smíchem. Harry si k ní přisedl a hladil ji. Oba byli šťastní.

„Však ty taky nejsi akorát,“ vrátila mu Hermiona a culila se na malou Lili.

„Ovšem, jenže já to o sobě vím,“ uchechtl se Draco.

„Draco, jak tu můžeš pomlouvat malou holčičku, která se teprve teď narodila? Jsi opravdu Malfoy, počkej, však ti Lili svou krásou vyrazí dech. Dej jí pár roků,“ Hermiona se na něj mračila a tiskla si novorozeně na hruď.

„Ty jsi mě jen špatně pochopila. Já neurážel malou Lili, jen jsem říkal, že vím, že nejsem dokonalý. Malá Lili je kouzelná, jak jinak. Podívej se na její matku. Lili bude stejně krásná jako ona. Jen aby jí to nezkazil její otec a jeho geny,“ Draco se snažil odlehčit atmosféru. Hermiona byla na něj vysazená tak, jak to očekával. Ginny s Harrym se rozesmáli. Vůbec ho nebrali vážně, na to byli až moc šťastní. Hermiona ho jen naštvaně pozorovala, znovu si vzpomněla na noc po plesu. Jak byl Draco zdvořilý a milý. Vycházeli spolu, rozuměli si. Vzpomněla si na jeho něžné rty. Když se podívala na malý uzlíček ve své náruči, uvědomila si, proč tu je.

„Slibuji ti, že jako tvá kmotra splním všechny věci, co teď řeknu. Zaprvé, když mě budeš potřebovat, tak ti budu vždy nablízku. Budu tu pro tebe, když se budeš chtít vyzpovídat, vybrečet, s tím, že se ti pokusíme vždy pomoci. Dále ti slibuji, že tě naučím kouzla, která tě nikdy nenaučí ve škole a přitom se ti budou hodit. Převyprávím ti celý příběh tvého otce, který je slavný. Dopodrobna ti budu vyprávět celé naše putování za viteály Lorda Voldemorta. Zatím ho neznáš, ale všude o něm uslyšíš a budeš mít otázky. Řeknu ti celý příběh, protože pro tebe to bude jen pohádka se šťastným koncem. Tohle vše slibuji já, Hermiona Grangerová, jako tvá kmotra tobě, Lili Ginervo Potterová. Ať nade mnou bdí všichni tvoji předkové, že tento slib splním, jak nejlépe dokážu.“ Hermiona celou dobu měla svůj pravý ukazováček a pravý prostředníček na čelíčku miminka a nakonec jí tam dala pusu. Draco k ní přistoupil a klepl jemně na to místo hůlkou. Tak to zpečetil.

Draco se obdivně díval na Hermionu. Takový slib od ní nečekal. Myslela snad na všechno a zároveň se k malé Lili opravdu uvázala na celý život.

„Děkujeme,“ usmál se Harry a Ginny, která měla slzy v očích. Měli tu nejlepší kmotru, jakou si mohli přát. Kdyby se něco stalo, Hermiona tu bude vždy pro jejich dceru. Ginny si uvědomovala, co všechno Hermiona řekla. Neuklouzlo jí ani, že se zmínila o Voldemortovi. Hermiona, pokud to věděla Ginny přesně, ještě nikomu nevyprávěla o té době, co cestovali ve třech a hledali viteály. Od toho tu byl Ron. Přímo básnil o tom čase, někdy si Ginny myslela, že si musí vymýšlet. Například jejich útěk z banky. Vůbec mu nevěřila, že uletěli na drakovi, ale Harry jí to potvrdil. Hermiona se k tomu nevyjádřila vůbec, jen Rona sledovala. Harry toho taky moc nevyprávěl, jen to, co mohla potřebovat třeba při boji, nebo chtěla vědět.

„Výtečně, Mio,“ usmál se Draco. Usmíval se na ni. I kdyby ho tu urážela, on by se na ni stále usmíval, byl na ni hrdý. Uvědomil si to až později. Co s ním tady ti lidi v této místnosti dělají? Nikdy by se takto nechoval. Nebyl by hrdý na mudlovskou šmejdku, protože byl vychován, že je to odpad kouzelnického světa. A hlavně by se do ní nikdy nezamiloval. Co to jen s ním je, není do ní zamilovaný. Nesmí být, musí vysvobodit matku, a té by se jeho milostný románek nelíbil. On vlastně ani žádný milostný románek nemá. Draco byl zahloubaný do svých myšlenek. Vůbec nevěděl, co si má myslet.

„Ginny, můžeme dál?“ vykoukli zpoza dveří George a Fred. „Vyrazili jsme hned, co k nám přišel Harryho patron a oznámil nám tu novinu. Takže jsme strejdové!“

„Je to holka, Lili Ginerva Potterová,“ chlubil se Harry a pyšně se podíval na Ginny. Následně ji políbil na čelo. Ginny se k němu přitulila a usmála se na něj unaveným úsměvem. Byla vyčerpaná a přemáhala spánek.

George s Fredem vpadli dovnitř a hned byli u Hermiony, která stále držela malou. Lili už chrupala. Draco se nenápadně vzdálil k oknu. Cítil se tu jako vetřelec a poslední dobou měl ve zvyku se držet bokem.

„Takže jsi už kmotra, Hermiono?“ Herm jen přikývla hlavou, „Blahopřeju ti, koukej nám ji ochraňovat, bude to potřeba, až jí vyrobíme naší specialitku na hraní.“ George se smál a mrkl na Harryho, který se už zhrozil, co zase vymysleli.

„Je kouzelná, Ginny. Aspoň nějaká holka. Billy má už dva kluky a Charlie jednoho, jedou jak továrna na chlapečky. Ron se nikdy neožení a my taky ne, takže je to potřeba, ale nějaká holka v rodině musí být. Ještě jsem zapomněl na Percyho, ale ten je kapitola sama o sobě,“ smál se Fred a dal malé jeden galeon na bříško, byla to tradice.

Dvojčata si konečně všimla Malfoye u okna. „Á, ty jsi tu taky. Zdravíme tě.“

„Hm, čau,“ odpověděl Draco a otočil svou pozornost na dění za oknem. Sledoval mudly na londýnské ulici, ani neměli tušení, že tu tahle budova stojí a co se tu děje. Byli malincí a pořád někam spěchali, jako mravenci. Vůbec jim nezáviděl, že se nemůžou přemístit a být hned na místě. Místo toho musí běhat a spěchat.

„Není naštvanej, že není kmotr?“ zašeptal jen na oko George k Hermioně. Ta se po dvojčatech podívala.

„Jak víte, že měl být kmotr pro kluka?“ byla překvapená a zvědavá Hermiona, ale jednu osobu v místnosti to zajímalo ještě víc, Draca.   

„Harry se s námi radil po tom, co ho seřvala máma. To víš, té se nelíbilo, že by měl být Draco kmotr jejího vnuka, ale Harry si prosadil svou. Pro něj bylo hlavní, když souhlasila Ginny,“ smál se Fred a přejížděl očima po všech přítomných. Nakonec mrkl na Harryho, který mu nepatrně přikývl. Byli domluvení.

Draco to všechno vstřebával. Proč Potter tolik riskoval, jen aby on mohl být kmotrem jeho syna? Všichni znali Weasleyovi a epizodu, jak se pohádali s Percym. Bylo to ještě před válkou, ale Brumbál a spol už věděli, že se Voldemort vrátil. Nebavili se s vlastním synem a dělali, že ho neznají. To by Potter obětoval? On, který nikdy neměl pravou rodinu, kterou teď konečně má? Pro něj, syna smrtijeda?

„No ale Herm, víš, co by mě zajímalo nejvíce? Jak to s tebou je? Slyšíme s bráchou samé povídačky. Máš přítele?“ zajímal se George a mrkl na Freda. Potom se oba podívali po Dracovi, jak se zachová.

„Nemám. Co bych s ním dělala? Ale povídejte, s kým podle povídaček chodím. Jaké kolují pomluvy?“ Hermiona se podívala na dvojčata a pak na jejich pozorovací objekt, na Draca. Vše jí došlo.

„Já myslím, že je to jasné jako facka. Všude slyšíme, že máš něco s tady přítomným Dracem Malfoyem,“ smáli se dvojčata a pořád sledovali Draca, ten k nim ale pořád stál zády.

„Ale kluci, vždyť ho urazíte. On a já? Neblázněte,“ smála se Hermiona, ale byl to falešný smích. Jen využila situace a čekala na Dracovu reakci. Vůbec nevěděla, jak to s ním a s ní je, jestli mu má věřit, či se radši stáhnout do sebe. Její zkušenosti s muži se daly nazývat spíše nulové.

„Takový nekrytý výslech,“ prohodil Draco, když na sobě ucítil jejich pohledy, „a Grangerová, jen aby ses nepletla. Víc mě trápí můj otec, za kterého se stydím, než že bych chodil s tebou.“

Hermiona vytřeštila oči a naprázdno klapala pusou. Žádná peprná odpověď ji nenapad,la a to mu chtěla odseknout. Mezitím se George s Fredem hlasitě rozesmáli, na což je Harry potichu okřikl, protože Ginny usnula. Když to nepomohlo, tak je všechny vyhnal na chodbu. Od Hermiony si vzal svou dceru a zůstal u Ginny.

„Jak jsi to jako myslel!“ vyjela Hermiona, jen co Draco zaklapl dveře, když našla ztracenou řeč.

„Já myslím, Hermiono, že to bylo jasné. I když porovnávat tebe a starýho Malfoye není zrovna chytrý tah, ale od Draca je to pocta,“ smál se Fred a George s ním, „jediný, kdo tu má předsudky a žije v minulé době, jsi ty, Hermiono. Draco by si tě jako svou přítelkyni podle jeho slov představit dokázal. Ani se mu nedivím. Musel by být slepý.“

Na chvíli nastalo ticho. Draco k těm třem stál zády a rozebíral si své pocity, všichni si mohli všimnout jeho napnutých svalů na zádech, kterých se sama Herm mohla už dotýkat. Draco měl opravdu vypracované svaly, vyrostl z něj pořádný kus chlapa. Hermiona se jen na všechny mračila a myslela si svou, kdežto Fred a George se dobře bavili. Draco zatím bojoval sám se sebou. Měl na jazyku tolik slov a v hlavě tolik myšlenek.

„A proč ne? Roli doprovodu na ples jsem zvládl na jedničku a dokonce se i bavil. Ty ses taky bavila, pokud se dobře pamatuji. Máš vyšší kvality, než si dokážeš představit a sama uznat. Jsi krásná, chytrá, nadaná. V tom má Potter pravdu, když o tobě mluvíme,“ Draco se jí při svém proslovu díval zpříma do očí. Věděl, že udělal chybu, krok stranou, rovnou do kaluže. Dokonce zapomněl na Freda a George, kteří to mohli všude zveřejnit. Ale Draco měl teď jasno, Hermiona mu nebyla lhostejná, i když se sám sebe snažil přesvědčit o opaku.

Herm Draca šokovaně sledovala. Byla blbost, aby vše, co tu řekl a k čemu měl i svědky, myslel vážně. Sám Draco Malfoy, čistokrevný kouzelník, ji tu chválil a chtěl ji za přítelkyni? Blbost!

„Chceš si ze mě jen vystřelit, že ano?“ napadla ho slovně a zamračila se na něj. Odmítla jeho slova brát na vědomí. Na škole si z ní tolikrát vystřelil, že mu odmítla uvěřit.

„Koukám, že v to doufáš, takže pro tvou radost jo, ale jinak ne. Nechci si z tebe vystřelit, nemám důvod. Nicméně, ti udělám tu radost a vzdálím se. Třeba moje slova potom lépe pochopíš. Pánové.“ Draco se rozloučil kývnutím hlavy a následně odešel. Byl naštvaný na Hermionu a její přepjatost na jeho osobu. Ještě žádná žena mu nezlomila srdce, tak že by byla Hermiona první? Draco se přemístil k Děravému kotli a hned si objednal ohnivou whisky.

„Draco, jsi doma?!“ rozezněl se druhý den ráno hlas Harryho Pottera po bytě Draca Malfoye.

„Ještě jednou zakřič a prokleju tě,“ zavrčel Draco a dobelhal se do přijímací chodby.

„Ty jsi zapíjel mou dceru? Ale oslava je dnes večer! Jak jsi mohl?“ Harry ho podepřel a dovedl do kuchyně, kde ho posadil ke stolu. Do sklenice mu natočil vodu z kohoutku a postavil před něj.

„Zapíjel jsem, to jo, ale ne tvou dceru,“ sdělil mu Draco neurčitě. Stále myslel na Hermionu a divadlo, které včera sehráli na chodbě u Munga.

„Vše jsem v pokoji slyšel a Fred s Georgem nám to ještě převyprávěli. Hermiona odešla hned po tobě. Jinak ti mám vzkázat, že dvojčata tvůj výlev citů před Hermionou nikde jinde vykládat nebudou. I je někdy odmítla žena,“ zasmál se Harry, ale Draco se po něm podíval zlomeným pohledem.

„Ty to nehraješ, ty… Draco, promiň, ale neboj, to se vyřeší, teď spolu budete denně v práci, a to je to, proč jsem sem přišel. Nechtěl bys se mnou jít za ministrem, já už ho mám plné zuby. Je to kvůli Hermioně a tvé matce. Ten blbec na nesprávném místě chce předvolat všechny. Ztratil rozum, normálně bych věřil, že ho někdo ovládá. Ale to není možné,“ Harry se rozčílil a zapomněl úplně na Draca a jeho problémy. Draco ho nevěřícně sledoval. Naposledy tak naštvaného ho viděl na škole, když mu něco provedl.

„Když mi pomůžeš vystřízlivět, můžeme okamžitě vyrazit,“ pronesl tiše Draco a Harry se na něj otočil.

„Samozřejmě. Sehnal jsem si jeden lektvar na zítřejší ráno, zrovna jsem ho koupil. Pak mi připomeň, že musím koupit jiný. Jinak mě Ginny zítra ráno zabije.“ Harry sáhl do kapsy hábitu a vytáhl malou lahvičku. Draco ji na jeden lok vypil a pak se ještě napil čisté vody.

„Obléknu se a jdeme. Co má ten křupan za problém, že nechce vzít Hermionu?“ ptal se Draco, který se belhal zpět do ložnice pro své oblečení.

„To nemyslíte vážně! Já nechci žádné výběrové řízení! Já chci do svých řad Hermionu Grangerovou!“ Harry se rozčiloval a přecházel po kanceláři pana ministra.

„Když přivedete k disciplinárnímu řízení všechny smrtijedy, tak vám uvolním jedno místo. Ale proběhne výběrové řízení, ať je to fifty fifty,“ stál si za svým ministr.

„Pro převoz všech smrtijedů nemám dost lidí!“ rozčiloval se Harry. Říkal to snad už po dvacáté, ale ministr to nebral na vědomí. „Je blbost mít dva smrtijedy na jednoho bystrozora!“

„Tak proč s námi nejdete i vy? Jste ministr kouzel, takže velmi dobře musíte ovládat magii. Budete dost velká posila a jistě zvládnete dva smrtijedy najednou. Vy přeci jednoho z nich nenecháte odvést vaši pozornost, aby vám druhý sebral hůlku a použil na vás kletbu, která se nepromíjí,“ vystoupil ze stínu Draco, už tu byli deset minut a stále se dohadovali o tom samém.

„Vůbec nechápu, proč jsem podepsal váš nástup k bystrozorům. Bývalý smrtijed, který má celou rodinu v Azkabanu, se stal bystrozorem. Vždyť na mě tu kletbu můžete použít i vy.“ Ministr byl již postarší vlezdoprdelka. Něco jako Percy Weasley, možná o krapet horší. Podle Harryho o hodně horší. Dejte takovému funkci a on mu naroste hřebínek. Vše musí být podle něj.

„Pana Malfoye do toho netahejte, i já umím použít zmiňované kletby, a to všechny tři! A při válce jsem se je nebál používat na všechny smrtijedy a jednoho skřeta! Chcete mě za to zavřít? Prosím, poslužte si, ale nevím, kdo vám zachrání zadek příště! Já si budu hovět v Azkabanu, tam budu v bezpečí. Pan Malfoy nejenže umí používat černou magii, ale také ji umí rozeznat, a už dvěma mým mužům zachránil život! A při konečné bitvě v Bradavicích bojoval na naší straně! Teď si ale nejsem jistý, na které straně jste byl vy, když nabízíte smrtijedům tak lehkou únikovou cestu! Dva smrtijedi jednoho bystrozora jistě zvládnou,“ Harry byl rudý vzteky. A to se za tohohle ministra postavil, když se vybíralo. Větší chybu udělat nemohl.

„Co si to ke mně dovolujete?!“ ministr se zvedl ze židle, ale byl bledý. Z těch dvou mužů, kteří stáli před ním, měl i jistý respekt. A hlavně se jich bál.

„A kdo si myslíte, že jste? Samotný Merlin? To těžko, ten uměl kouzlit, na rozdíl od vás. Zkuste mě spoutat, i když ne, to je moc lehké kouzlo. Zkuste mě znehybnit,“ vysmál se mu Draco, ale Harry ho zastavil a šeptem ho upozornil, ať to nepřehání.

„Kdybych neuměl kouzlit, tak nejsem tam, kde jsem. A kde jste vy? Dostal vás tam kamarádíček Potter,“ odplivl si ministr.

„Pan Malfoy měl být učitelem černé obrany na škole čar a kouzel v Bradavicích. Přetáhl jsem ho do mé služby. Jako ministr jste s tím byl jistě vyrozuměn. Nebo snad ne? Bradavice se raději osamostatnily?“ Harry věděl, že teď mluví pravdu. McGonagalová mu to řekla. Bradavice se nezodpovídají ministerstvu.

„Pane ministře, přiznejte si, že obor na ochranu mudlů je přelidněný a teď nemají žádnou práci. A s těch pár případy jim klidně pomůžeme. My jsme v terénu pořád. Přiznávám, že po válce měli práce dost, ale teď. Kdo by ohrozil mudly? Leda blázen,“ Draco nasadil diplomatický tón, který se musel naučit na povel otce, ten ho ještě učit uplácet, ale to rozhodně nehodlal aplikovat. Ne na tohoto směšného ministra.

„Hm… pane Weasley!“ křikl ministr na svého pomocníka, na Percyho. Harry zasténal. Další, s kterým se bude hádat.

„Ano, pane ministře?“ vletěl okamžitě do dveří Percy Weasley. Harryho a Draca probodl naštvaným pohledem. Všechno slyšel. Jenže pan ministr byl pro něj jako samotný bůh, nikdo ho nesměl urážet a už tuplem tak mladí spratci. Komu je co do toho, že bojovali, on také bojoval.

„Přineste mi složku oboru pro ochranu mudlů a jejich práv. Kolik je tam zaměstnanců a jejich rozpočet,“ ministr se znovu usadil do svého křesla a sledoval zamračeně Harryho a Draca.

„Jistě, pane. Asi bych vám měl připomenout, že tu čeká Lenka Láskorádová. Chce s vámi udělat rozhovor do Jinotaje. A s ní je tu i Rita Holoubková z Denního věštce,“ Percy vycouval ze dveří pomalu s úklonou.

Harry s Dracem se po sobě podívali. Bylo jim jasné, že je musí slyšet. Holoubková se nahlásila do registru zvěromágů a všichni o tom věděli. Teď už zase mohla psát články, kde všechny pomlouvala. Všechny krom Hermiony, s tou začala pomalu vycházet. Později zahlédli zeleného brouka, jak k nim vlezl zpod dveří. Jediný, kdo si nevítané návštěvy nevšiml, byl pan ministr.

„Nemyslete si, že vám budu dělat ústupky vždycky,“ bručel a stále se na ně mračil.

„My nechceme žádné ústupky! My chceme rozumného ministra. Doporučit zrovna vás byla asi chyba,“ Draco to už nemohl vydržet, Holoubková neholoubková.

„No, vy jste mě zrovna nedoporučoval, neměl jste do toho co kecat a teď taky nemáte,“ rozčílil se ministr.

„To přiznávám, nemám co do toho povídat, ale taky se nefušuju na místo, kde nemám co dělat!“ Draco se rozhodl, že Holoubkovou klidně i podplatí, jen ať ministra vymaluje v pravých barvách.

„Dost!“ okřikl je už Harry, „kdybych věděl, co jste za antitalenta, nikdy bych vás nenavrhl. A já už do toho co kecat mám! Nechme ale tohle téma, pokud chcete všechny smrtijedy přivést na slyšení, tak mi uvolněte jedno místo. A měl byste hnout, když slyšení má být za dvě hodiny. Klidně narychlo vyhlásím konkurz, ale kdo by porazil Hermionu Grangerovou, která dokázala zničit viteály samotného Voldemorta? Jen už se rozhodněte, nebo si budete hledat nového velitele bystrozorů! Za tohle rozčilování mi to nestojí! Otevřu si svou bezpečnostní agenturu a budu drahý! Co myslíte, za kým půjdou lidi, koho budou chtít? Mě nebo vás? Kdo z nás dvou už v nějakém boji uspěl?“

„Stejně to nemyslíte vážně. Být bystrozorem byl váš sen. Neodešel byste,“ rozesmál se ministr. Spoléhal se na to, že by Harry nikdy neodešel, a tak se k němu i choval.

„Špatně jste mi rozumněl, pane ministře. Já bych zůstal bystrozorem, ale nebyl bych závislý na ministerstvu, spíš ministerstvo na mně. Se mnou by odešli všichni bystrozorové. Jsme tým. I kdybych jim platil míň! Se mnou se stále cítí bezpečněji než s vámi! Já totiž ty slabší i doučuji a chovám se ke všem jako ke své rodině a ne jako k odpadu, na to jste tu odborník vy! Nemám snad pravdu, Draco? Nesnažím se pomoci i tobě?“ Harry se otočil na Draca, který se ho lekl. Harry byl celý rudý, jen jizva svítila jasně bílou. Oči měl jak úzké štěrbinky a na krku měl naběhlé žíly.

„Mě do toho netahej. Já vím, že je má matka nevinná. I kdyby jí nechali otevřenou celu, bude sedět na zadku a klepat se strachy. Kdežto otec a Belatrix by ještě ostatní zabili a příšerně se u toho smáli. Matka dělala jen to, co jí poručili,“ Draco jen slabě šeptal. Stále měl na očích Holoubkovou.

„Pane ministře,“ ozvalo se zaklepání, „tady jsou ty dokumenty. Mají osm zaměstnanců. A stejné platy jako účetní, vrátný, bystrozorové a další. I já mám vyšší plat než oni.“

Harry s Dracem se otočili po Percym. Ten si teprve teď uvědomil svou chybu. Když zahlédl jejich obličeje, zbělal. Už si nemyslel, že to jsou spratkové, jejich pohledů se začal bát.

„Sedm pracovníků jim stačí! Uvidíme se za hodinu a půl v podzemí… To opravdu váš poskok má větší plat než ochránci vašich zadků?! Nemluvě o vašem platu!“ Harry se vydal ke dveřím. Nenápadně nastavil nohu k brouku, který byl schovaný v koutě. Harry jen zvedl špičku a pak ji zase s dupnutím spustil. Brouk tedy vylezl ze zákrytu a vlezl mu na botu. Draco stínil, aby si ministr a Percy ničeho nevšimli. Odešli z místnosti a třískli dveřmi.

„To jako vážně? To máme tak neschopného ministra? Toho by dokázal ovládnout i průměrný žák ze Zmijozelu. Do teď jsem netušil, co za kopyto…“

„Draco, přestaň. Máme společnost. Lenko. Rito,“ Harry se otočil na křesla, kde teď seděly dvě ženy.

„Harry,“ usmála se Lenka a zablýskaly jí oči. Vždy ho ráda viděla. A navíc to Harry dodal Nevillovi odvahu, aby ji požádal o ruku.

„Pane Pottere, plně s vámi souhlasím. Samozřejmě neuveřejním nic, co řekl pan Malfoy. Už jen tím pohledem uvnitř kanceláře jste mě vyděsil. Všude je známo, jak se staráte o členy své rodiny, ať už je to jakákoliv rodina, vlastní či jen kamarádi,“ usmála se Rita Holoubková a posunula si brýle na nose.

„Není třeba. Klidně zveřejněte vše, co jsem řekl o panu ministrovi. Dávám vám plné právo,“ řekl rozhořčeně Draco. Stále byl naštvaný. Proč ho jen Potter táhl s sebou? Nemá náladu se takhle s někým hádat. Musel si opakovat, že to dělá pro Hermionu a pro matku.

„Draco, dej si pozor. Této slečně podáš prst a ona tě sežere celého. Měla by se měnit na kudlanku nábožnou,“ měřil si ji pohledem Harry, který byl stále naštvaný.

„Na koho?“ divil se Draco. Ten název slyšel poprvé.

„To je jeden hmyz z mudlovského světa. Žere své partnery a ostatní svého druhu. Neuvědomil jsem si… to je jedno. Klidně pracujte na tom článku společně s Lenkou, ta vás už pohlídá. Třeba vám i Jinotaj zaplatí za ten článek. Když se mi bude líbit, pošlu vám jistý obnos, když ne…“

„Samozřejmě, plně chápu. Tady s Lenkou jsme již domluvené. Obě máme stejný názor,“ usmála se na Harryho americkým úsměvem, až ukázala všechny zuby. „Slyšela jsem, že máte syna.“

„Dceru. Jmenuje se Lili a byl bych rád, kdyby se zatím v novinách neukazovala. Jen v rubrice o narození,“ pronesl přísně Harry a probodl Ritu pohledem.

„Jistě, pane Pottere. O malé Lili ani slovo. Jistě bude výborná čarodějka jako její babička. Třeba se také naučí starodávná rodinná kouzla. Gratuluji vám,“ Rita se ještě jednou usmála, ale pak přišel Percy, že můžou jít dál.

„Harry. Draco,“ usmála se Lenka.

„Lenko, dnes večer se uvidíme. Zatím ahoj,“ pokývl jí Harry, naštvanost již vyprchala, stačilo si vzpomenout na Lili a Ginny, a následně odešel s Dracem za zády. „Stavíme se za Ginny? Dnes by ji měli pustit,“ změnil úplně svůj výraz Harry. Draco se po něm podíval a mírně se smál, už to byl zase starý Harry Potter.

„Samozřejmě. To mi připomíná koupit ten lektvar na kocovinu. Jinak tě Ginny zabije, jak jsi říkal, kdo by se potom postaral o tvé ovečky?“ Draco si do něj rýpl, ale Harry se na něj zamračil. „Už mlčím. Chápu. Člověče, taky se tě docela bojím. To jsi pochytil od něj?“

Harry si Draca změřil pohledem. Opravdu teď narážel na Voldemorta a jeho podobnost s ním? Na chvíli zapřemýšlel. Nikdy by si nevšiml, že má stejné rysy s Voldemortem. Draco ho jen dráždil.

„Jestli jo, tak mě rovnou zabij. Ale upřímně řečeno, spíš jsem to pochytil od Snapea. Vždy jsem se ho bál a neměl ho rád. A nakonec to byl on, kdo mi ukázal, jak dokážu zabít Voldemorta. Ať je mu země lehká,“ Harry trochu posmutněl. Neměl rád vzpomínky na tu dobu, hned se mu vybavily obličeje jeho blízkých, kteří tam zahynuli.

„Severus Snape byl můj kmotr. Že hrál na dvojí stranu jsem zjistil až půl roku po válce,“ zašeptal Draco a vzpomněl si na jeho jediný dárek od kmotra. Dostal kotlík na lektvary těsně předtím, než šel do prvního ročníku. Tenkrát byl zklamaný. Když zemřel, byl jediným jeho dědicem Draco. Nevyzvedl si to, předala mu to McGonagalová, když přijel na hrad. Byl tam dlouhý dopis a všechny jeho deníky. Když si přečetl poslední deník, začal ho obdivovat. A když se dokázal změnit Severus Snape, tak on taky. Ironií bylo, že je oba nejspíš změní láska k mudlovské šmejdce, ale takhle o Hermioně mluvit nechtěl.

„Já vím, odmítl jsi jeho dědictví. Byl to můj nápad ti ty deníky narvat do kufru potají,“ usmál se slabě Harry, když si vzpomněl, co je všechno napadlo. Draco si musel přečíst aspoň ty deníky, když už nechtěl zbytek dědictví.

„Takže jsi to byl ty a ne McGonagalová?“ Draco byl udivený a nad vším přemýšlel. Vůbec to nechápal. To už tenkrát měl prsty v jeho životě? Potter, pořád jen Potter. Přijal ho do své rodiny, pomáhá mu ze všech sil. Proč on na vše, co bylo, zapomněl a Hermiona ne? Vždyť byl ošklivý k oběma. Hermiona je nedůvěřivá, samozřejmě, v tom je ten problém.

„Ginny!“ zvolal radostně Harry, když dorazili k Mungovi do jejího pokoje. Radostně ji políbil a malé dal pusinku na čelíčko.

„Harry. Draco. To je mi návštěva. Ale, Harry, snad ti tolik nechybí Ron? Poslední dobou všude taháš Draca. Doufám, že ti to, Draco, nevadí. Jdeš si nás vyzvednout?“ škaredila se na ně ze srandy Ginny.

„Jdeme od ministra. Konečně pochopil, že potřebuji novou posilu,“ smál se Harry a mrkl na Draca.

„Takže ti povolil přijmout Herm?“ byla zvědavá Ginny. Měla Hermionu strašně ráda, byla to její nejlepší kamarádka a teď i kmotra její dcery, proto ji bolelo, když ji viděla nešťastnou. Věřila, že jako bystrozor si bude připadat užitečná a v jejím případě šťastná. Nejlépe, když bude mít pořád něco na práci.

„No, nakonec musel souhlasit,“ smál se Harry a Draco se také neudržel. Teď mu to připadalo jako vtipná vzpomínka, ale ještě před chvilkou chtěl toho ministra zabít, a to přinejmenším.

„Takže jsi ho seřval, až to slyšelo celé ministerstvo. A kde máte Hermionu… Řekli jste jí to, že jo? Teď tu u mě byla a ničím se nepochlubila. Harry Jamesi Pottere, víš, jak rychle kolují drby po ministerstvu?! Okamžitě jí to běžte říct,“ rozčilovala se Ginny. Harry s Dracem zbělali. Na Hermionuu úplně zapomněli. Tak tahle hádka bude horší než ta s ministrem.

„Ginny, ty máš jít ale domů,“ šeptal Harry, který nevěděl, co má teď udělat. Odvést Ginny s Lili domů, anebo se vypořádat s Hermionou, tak jako tak mu hrozily hádky.

„Já si poradím, od čeho mám velkou rodinu? Jen na sebe dejte potom pozor. Vůbec mě netěší, že jdete do Azkabanu v tak malém počtu. Koukej se mi potom ozvat. A hodně štěstí s Herm. Budete ho potřebovat.“

Pohled Hermiony:

Místo oběda jsem se stavila za Ginny a Lili. Dnes odpoledne měly jít domů. Donesla jsem jim můj dárek. Nechtěla jsem čekat až do večera. Koupila jsem hadříky, hračky a další prkotiny. Zůstal na tom zbytek mé výplaty. Ale zrovna teď mi to bylo jedno. Ledničku jsem měla plnou, Křivonožka měl taky co jíst a alkohol už nechci vidět.

Od Munga jsem zamířila zpět do své kanceláře, ale nepřemístila jsem se. Udělala jsem si procházku a dostala se na ministerstvo hlavním vstupem přes záchody. Vždy, když jsem tímto vstupem šla, vzpomněla jsem si, proč jsme tam šli v době války. Jak prověřovali všechny s neznámým původem. Mě měli na seznamu taky. Zachmuřená jsem se dostala do své kanceláře. Stůl prázdný, takže zase nuda.

Rozhlédla jsem se po své kanceláři. Na stole mi leželo pár fotek. Já a mí rodiče, tenkrát jsem byla ještě malá a neměla žádné starosti, jedna fotka Křivonožky a stará fotografie Brumbálovy armády. Pak jsem tu měla fotografii, kde jsem byla já a Harry s Ronem, vyfotili nás hned po bitvě v Bradavicích. Všichni jsme byli unavení, kruhy pod očima, kůže samý šrám. Vyzařovala z nás zvláštní radost, ale oči jsme měli plné bolesti a úsměv byl také falešný. Pohled mi spočinul na stole. Vybavilo se mi, jak mi tu Draco odstraňoval nápis, co mi udělala jeho teta.

Ozvalo se zaklepání a dovnitř strčila hlavu má kolegyně. Paní Blatová, vůbec jsem ji neměla ráda. Všichni věděli, že je největší drbna na ministerstvu. Zakřenila se na mě a s hlasitým ´Můžu?´ vlezla dovnitř. Nejdříve jsem si myslela, že mi nese práci, ale nenesla žádné papíry.

„Už si balíš?“ zeptala se zvědavě, ale já nechápala, o čem mluví. To mě vyhodili? Popravdě řečeno jsem chtěla, aby mě vyhodili, ale když to přišlo, byla jsem v šoku.

„A proč bych si měla balit?“ zeptala jsem se a usmála se na ni falešným úsměvem. Nesnášela jsem, když tahle ženština věděla, co já ne. A to bylo vždy. Ta věděla i to, co se ještě nestalo.

„Ty to nevíš?! No to je gól. Holky se už hádají, která si vezme tvou kancelář, a ty nic zatím nevíš,“ zaradovala se a oprskle se posadila na židli naproti mně. Tiše jsem si povzdychla, teď se jí už jistě nezbavím.

„No, a co bych měla tedy vědět… povídej,“ vybídla jsem ji. Celou dobu čekala, až projevím zájem, chtěla mě napnout.

„O tom, že jsi kmotra malé Lili Potterové, již všichni ví, tedy i ty. Jak by taky ne, že?“ začala se smát tím jejím příšerným ježkem, jen jsem se pousmála a ona zase pokračovala. „Pan ministr má šíleně tenké zdi, anebo někdo naopak hlasité hlasivky. Nikdy jsem dotyčného rozzuřeného neviděla, ale báli se ho lidi ještě na chodbě…“

„Harry,“ vyklouzlo mi potichu, nikdo jiný se nehádal s ministrem, jen Harry Potter.

„Správně, pan Potter se znovu spustil do potyčky s panem ministrem. Jenže tentokrát to nebylo jen o pár dalších volných míst nebo výmyslu našeho ministra. Šlo o místo pro jednu konkrétní osobu, pro tebe, Hermiono. Potter i Draco Malfoy se pustili do ministra jen kvůli tobě a nějakému jeho výmyslu. Myslím, že to mělo něco společného s Azkabanem.“ Chvíli jsem ji sledovala, ale o Azkabanu jsem se nic nedozvěděla, zato blbiny si pamatovala. „Nakonec mu vyhrožoval, že položí svou funkci.“

„Kdo?! Který z nich?“ zděsila jsem se. Tahle ženská dokázala všechno zamotat.

„No přeci pan Potter, buď ministr příjme vás jako bystrozora, nebo Potter odchází a založí si soukromou společnost bystrozorů. Aspoň někdo tomu pitomcovi ministrovi dokáže srazit hřebínek. Kdyby Potter odešel z ministerstva, ministerstvo by padlo, spíše pan ministr by musel položit tu svou funkci. Lid by ho donutil. A nejlepší bylo, že za dveřmi seděla Holoubková…“

„Ne,“ vydechla jsem a dala si dlaně na obličej, chtěla jsem se před těmi zprávami schovat. Harry, už zase se hádal s ministrem. A kvůli mně. Dveře se rozletěly a dovnitř padl Harry a Draco.

„Hermiono! Ty už to asi víš…“ Harry zabodl pohled do Blatové. Muselo mu být jasné, že mi tu vše vyslepičila.

„Harry, Draco. Tak ráda vás vidím… Jak to, že jste se pohádali s ministrem a ještě s Holoubkovou za dveřmi?!“ Moje myšlenky byly zmatené, ale jedno jsem věděla jistě, ty dva mohli vyhodit.

„Ale Herm…“ začal Harry mile.

„Mio, víš všechno nebo polovinu? Teď jsi bystrozor,“ usmál se na mě tím svým sexy úsměvem. Nervózně jsem se podívala po Blatové.

„To je další věc, co kdybyste mi to oznámili, než se o něco pokusíte?“ Byla jsem opravdu zmatená, snad mi to ještě jen nedošlo, jindy bych skákala metr dvacet vysoko.

„Ať chceš či nechceš, chci, abys mi byla po boku. Teď, když mám dceru, tak mi někdo musí hlídat záda. Draco si musí taky odpočinout,“ smál se Harry a mně taky zacukaly koutky.

„Cože?... Vlastně jo, já na to nestačím. To víš, když kopeš za špatnou stranu, začnou se ti tváře plést a…“

„Draco, dost,“ musela jsem se smát, jak se snažil být milý a pozorný, jen ať nezuřím. „Přestaň tady žvanit blbosti. Byl jsi mladý a hloupý.“

„Zatímco vy jste zachraňovali svět,“ řekl hořce Draco. Podívala jsem se po Blatové, Harry i Draco udělali to samé.

„Děkuji, že jste mi to hned řekla, ale teď se musím domluvit s Harrym, co to zase vyvedl. Necháte nám, prosím, soukromí?“ usmála jsem se na ni falešným úsměvem, který nepoznala. Nejdříve dělala, že se jí to netýká, ale naneštěstí se zvedla a odcupitala pryč. Vstala jsem a vyslala ke dveřím kouzlo ševelissimo.

„Pro Merlina, Harry!... Jak ti mám poděkovat! Já bych tady už nevydržela, a kór s tou ženskou! Děkuji!“ skočila jsem Harrymu kolem krku. Že objímám i Draca jsem si uvědomila, až když jsem ucítila jeho vůni. Měl speciální vůni. Rozeznala bych ji všude.

„Mio, já…“ chtěl něco říct Draco, ale jelikož to šeptal, Harry ho přeslechl a skočil mu do řeči.

„Tak si, Herm, sbal. Akorát přemýšlím, kde budeš mít kancelář. Žádné takovéhle pěkné tam nemáme a jediné místo je u… no, můžeš být u mě v kanceláři.“

„Tahle kancelář nebyla takhle velká, je to speciální kouzlo, jako na stany. Dalo mi to, než jsem se ho naučila, už chápu, proč jsou ty stany tak drahé,“ ubezpečila jsem ho a nenápadně odstoupila od Draca. Do teď jsem u něj stála a tiskla se na něj.

Pozvedla jsem hůlku a vykouzlila krabici, do které jsem následně kouzlem poslala všechny mé osobní věci. Kluci mě tiše sledovali. Pohodlné křeslo jsem proměnila zpět na nepohodlnou židli a ty dvě židle před stolem jsem proměnila zpět na dvě obyčejné tužky. Musela jsem si sama přiznat, že užitečných kouzel umím víc než dost.

„Harry, s tebou v kanceláři být nemůžu. U koho jsi chtěl říct, že je místo?“ otočila se na ty dva. Oba měli pusy mírně pootevřené.

„Ehm… myslel jsem Draca. Do teď si pořád stěžoval, že tam nikoho nechce. Ale jsem si jist, že za určitých okolností, když to budeš ty, udělá výjimku. Hlavně do teď nikdo nechtěl být ani s ním. Má přes celou kancelář svůj velký stůl a ten druhý stoleček je opravdu mrňavý,“ smál se Harry.

„Samozřejmě, že tam Miu chci. Klidně jí nechám můj stůl, když změní naší kancelář jako tuhle. Nechápu, proč sis myslel, že tam Miu nechci. Po tom všem, co víš,“ zamračil se Draco na Harryho, ale jakmile se podíval na mě, usmál se. Byla jsem zmatená víc než předtím.

„Uniklo mi něco? O čem tu mluvíte?“ zeptala jsem se a těkala pohledem mezi Harrym a Dracem.

„Už je čas, měli bychom jít. Máme práci, doufám, Herm, že jsi připravená jít hned do akce. Budeme potřebovat každou hůlku. Jsi hotová?“ Zdálo se mi to, nebo právě Harry záměrně změnil téma? Co tu kují za pikle?

„Přemýšlím, jestli jim tu mám nechat takhle velkou kancelář. Když jsem přišla, dostala jsem mrňavý kumbál. Máme ještě pět minut?“ začala jsem se mračit. Myšlenky mi lítaly sem a tam.

„Dobrá. Pět minut ti dát můžu,“ přikývl Harry a zůstali oba stát na svých místech.

„No, měli byste jít ven. Ta kancelář byla opravdu prťavá. Dva lidi by se sem nevešli, museli by být na sobě namačkaní,“ usmála jsem se na ně, protože na mě udiveně koukali. Jejich výrazy mě opravdu pobavily.

„Vezmu ti tu krabici a pošlu k nám na patro,“ nabídl se Harry a vyšel na chodbu i s krabicí. Draco se vydal za ním, ale ve dveřích se zasekl.

„Najdeš si potom čas, abychom si mohli promluvit?“ zeptal se mě opatrně a přitom mě urputně sledoval.

„A o čem?“ byla jsem zvědavá. Zrovna jsem pociťovala ohromné štěstí, jako už dlouho ne, takže jsem byla nakloněná k čemukoliv. Na ples a noc po něm jsem nemyslela a neměla to v plánu. V této chvíli ne.

„O… o nás dvou? Potřebuji s tebou mluvit. Nutně,“ žádal mě se smutným pohledem. Vůbec jsem ho teď nechápala. Jak jako o nás dvou?

„Draco, nezdržuj ji. Musíme za chvíli jít. Budete mít času dost, jediné volné místo je v tvé kanceláři,“ rozzlobil se Harry a vytáhl Draca ven za rukáv. Dala jsem se do práce a snažila se nemyslet na Draca.

Po třech minutách jsem vyšla na chodbu. Všichni z oddělení stáli ve dveřích svých kanceláří. V mezeře mezi nimi a futry byly vidět sbalené krabice. Zdálo se mi to, nebo se chystali, aby zabrali mou kancelář? Jestli ano, budou se divit. Zavřela jsem za sebou dveře a otočila se na cedulku u nich. Klepla jsem na ni hůlkou a smazala mé jméno.

„Tak, a jako bych tu nikdy nebyla,“ řekla jsem schválně nahlas. Harry s Dracem stáli o kousek vedle a živě spolu debatovali.

„Ale Mia…“

„Je za tebou, jdeme. Herm, krabici jsme ti poslali do tvé nové kanceláře. A teď jdeme. Sraz s ostatními bystrozory máme v atriu. Připravte si radostné vzpomínky, jdeme do Azkabanu,“ posmutněl Harry a rozešel se k výtahům. Opravdu by mě zajímalo, co tu řešili, ale teď mi hlavou lítalo jen jedno slovo – Azkaban.

Tak konečně přidávám další kapitolku, moc se omlouvám těm, kteří na mě netrpělivě čekali. Moc děkuji za vaše komentíky, vždy mě potěší a ráda si je čtu. Bohužel, poslední dobou vůbec nestíhám, vše se proti mně spiklo, i můj vlastní počítač.

P.S. Doufám, že všem udělá radost tato kapitolka, která má jen tak mimochodem něco kolem 6 300 slov. Ve Wordu je na 14 stránek. Slyšíš, ninik? :D

Autor: Pavla777 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Hrdost a Důvěra - 6. kapitola: