OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Je to ten cit? - 2. Málem

26.09.2010 (15:00) • MaiQa • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 7× • zobrazeno 1933×

2. Málem

Sice nebyly otevřená okna, ale stejně mi byla zima. Zachumlala jsem se do peřiny, jak jen to šlo a snažila se zase usnout. Téhle noci jsem se probudila již potřetí. Nikdy se mi nic takového nestávalo, poslední dobou mám ale se spánkem potíže. Čím dál víc si připadám jako Katharine. Jako mrcha která si hraje se dvěma muži najednou. Miluji Stefana, tím jsem si na sto procent jista, ale jak jsem psala do deníku, němu mě táhne i k Damonovi.

Povzdychla jsem si. Dnes večer na nic převratného nepřijdu. Otočila jsem se zády ke koupelně. Snažila jsem se usnout. Chtěla jsem zase usnout, ale nešlo mi to.

Záclony a papíry na stole se zvedly. Otočila jsem se a přitom i rychle posadila. Šáhla jsem po lampičce. Světlo ozářilo pokoj a odhalilo mi příchozího. Damon.

„Vyděsil jsi mě.“ Snažila jsem se uklidnit. Srdce mi bilo jako na poplach a měla jsem pocit, že jestli neustane do normálu, vyletí mi z hrudi.

„Promiň,“ promluvil. Jeho tichý hlas způsobil, že jsem dostala pocit, jakoby mi někdo zarážel kudlu do zad. Ale nebylo to tak nepříjemné. Právě naopak. Právě tak, jak by nemělo.

Zasekla jsem se v jeho pohledu. Nedokázala jsem uhnout očima a přerušit tento okamžik. Nakonec se podíval jinam on.

„Chtěl jsi něco?“ zeptala jsem se ho. „Nebo můžu zase spát?“

„Nespala jsi,“ odpověděl mi pohotově.

„Jak to můžeš vědět?“ měřila jsem si jej podezíravě.

„Neřeš to, Eleno,“ máchnul rukou. Zamračila jsem se na něj.

„Stefan říkal, že dnes nebudeš muset jít na hlídku. Tak proč tu jsi, když si můžeš svobodně lítat, kde chceš?“ zeptala jsem se ho abych porušila ticho, které mě rozčilovalo.

„Protože jsem chtěl zaletět sem,“ odpověděl mi a pousmál se. Zvedla jsem oči v sloup.

„A proč jsi sem chtěl zaletět? Nějaký důvod to musí mít.“

„Prostě jsem tě chtěl vidět, Eleno. To nestačí?“ Uvěznil mě ve svých očích.

„Stačí,“ odpověděla jsem omámeně. Ačkoli jsem mě před jeho schopnostmi chránil sporýš, nedokázala jsem, po zaseknutí v jeho modrých očích, nijak lhát. Proč jsem měla takový dojem, že to on věděl a zneužíval toho? Postřehla jsem několikasekundový úsměv a potom jsem už jen dokázala vnímat, jak se jeho obličej přibližuje k mému. Věděla jsem, že bych měla uhnout, ale nedokázala jsem to. Stále jsem byla zaseknuta v jeho uhrančivém pohledu. Přibližoval se stále blíž, už byl jen několik málo centimetrů od mého obličeje. Začala jsem přerývavě dýchat. Osvobodila jsem se z jeho pohledu a hypnotizovala jeho rty. I přesto, že jsem již nebyla v zajetí jeho očí, nechtěla jsem teď uhnout. Měla jsem najednou velkou touho konečně jej políbit. Překonat tu hranici, která naše rty dělila od sebe.

Chystala jsem se překonat zbývající dělící centimetry, ale na mysli mi vyvstanul Stefanův obličej. Ne! Vzpamatovala jsem se a odtáhla se.

„Promiň, ale já nemůžu. Miluji Stefana, Damone. Nemůžu jej podvést. Nechci mu ublížit,“ zašeptala jsem a lehla si zpátky na místo. Něco zamručel na odpověď, nerozuměla jsem mu.

„Spi, Eleno a na tuhle noc zkus zapomenout,“ zašeptal po chvíli, ucítila jsem rychlý polibek na čelo. Pak jsem už jen uslyšela, jak listy na mém stole zašustěly a vlasy mi slabý vítr odvál z obličeje.

Autor: MaiQa (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction

Sdílet

Diskuse pro článek Je to ten cit? - 2. Málem: