Jen a jen pro tebe - 20. kapitola • OurStories.cz ~ naše povídky

Čas plyne, jak se manželé vypořádávají s onou radostnou novinkou?

17.08.2017 (11:00) • Eilan • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 0× • zobrazeno 856×

Ehm...

„Jsi tak ztrápený," oslovila Frigga svého syna a pohladila ho po zádech. Loki se na ni nepodíval, jen se při tom doteku mírně ošil. Necítil se dobře, v tom měla jeho matka pravdu. Jakmile si navykl na své povinnosti jakožto král Asgardu a Devíti světů, přišla další rána. To těhotenství... Jistě, mohl být rád, příslib dvou synů, mocných synů, následníků z jeho krve. Na druhou stranu, bylo to přesně to, čeho se obával. Krev jeho krve, jak tohle může dopadnout? Budou to synové tří světů, část Vanaheimu, Jötunheimu i Asgardu bude proudit jejich žilami... „Již dlouho jsem neviděla Sigyn," pokračovala Frigga, když usoudila, že se odpovědi nedočká. „Je jí stále tak špatně?"

„Necítí se dobře," přitakal. Bylo to ovšem slabě řečeno. Jeho žena válčila s jiným stavem velmi těžko. Byla slabá, bledá, měla bolesti. Její stav se dal přirovnat k houpačce, chvíli se cítila dobře a v momentě se neudržela na nohou. Frigga se potutelně usmála.

„Vaši synové jí berou její sílu. To je jen důkaz, že se Věštba nemýlila."

„K čertu s Věštbou," štěkl Loki podrážděně. „Už se mi to zajídá. Věštba mluví jen o jejich dospělosti, což už více méně nebude moje věc."

„Budeš dobrý otec," povzbudila svého syna, když pochopila, co ho zžírá, a stiskla mu rameno.

„Tomu sama nevěříš," odfrkl si bůh podrážděně a podíval se jí zpříma do očí.

„Netvrdím, že budeš ten nejlepší," přiznala, „ale zdaleka ne nejhorší. A když už nic jiného," pokračovala a položila mu ruku na tvář, „dá to vašemu manželství řád a životu smysl..."

„K tomu slouží děti? Mají ti pomoci naleznout smysl života? To je ubohé." Z Lokiho hlasu bylo jasně slyšet znechucení a Frigga netušila, zda je hrané, nebo skutečné.

„Připomenu ti to za několik měsíců, můj drahý," řekla smířeně a smutně se pousmála. „A teď bys měl jít a pobýt chvíli se svou manželkou," navrhla mu a spěšně odešla. On byl v tuto chvíli to jediné, co jí zbylo z jejího starého života. Odin je mrtvý, Thor zmizel kdoví kde, ale on byl stále tady. Jiný než dříve, ale byl, a to stačilo.

***

V ložnici bylo pološero, světlo se dovnitř dostávalo jen skrz mezery mezi těžkými závěsy. Loki tiše vešel. Jeho žena ležela stočená do klubíčka na posteli, vlasy měla spletené v již velice rozcuchaném copu a těžce oddechovala. Ruku měla položenou na svém vypouklém břiše a každou chvíli žmoulala cíp přikrývky mezi prsty. Loki tam jen mlčky stál a pozoroval ji se svým typickým úšklebkem ve tváři.

„To zírání mě méně těhotnou neudělá," promluvila Sigyn chraplavě, aniž by otevřela oči.

„Kdo tvrdí, že toužím po něčem takovém?" zeptal se a pomalým krokem se vydal k posteli.

„Třeba po tom toužím já," procedila skrz zaťaté zuby a opět křečovitě sevřela deku.

„Jistěže ne." Posadil se vedle ní. Odhrnul jí vlasy z obličeje a prstem přejel po hraně její lícní kosti.

„Stejně je to tvoje vina," obvinila ho tiše, ale přesto rozhodně.

„Neříkala jsi předtím, že jsou k tomu potřeba dva?" uchechtl se.

„Nepoužívej proti mně má vlastní slova," varovala ho. „Tvoje vina," zopakovala a varovně zvedla prst.

„Děláš, jako by sis to snad neužívala," ohradil se pobaveně.

„Už pomlč." Loki chvíli bez hnutí seděl, nemohl z ní spustit oči. Nelíbilo se mu pomyšlení, že jeho žena cítí bolest víceméně kvůli němu, kvůli jeho neutuchajícímu chtíči a touze. Opatrně ji přelezl, aby se dostal za její záda. „Co to děláš?" bránila se slabě. To už se k ní její muž natiskl a objal ji svými pažemi. Položil svou dlaň na její břicho a roztáhl prsty. Sigyn náhle pocítila příjemné teplo. Magie. Úlevně vydechla a její tělo se uvolnilo.

„Napravuji škody," zašeptal jí do ucha jako odpověď na otázku.

„Jestli s tím přestaneš, zabiju tě." Možná to mělo znít jako výhružka, ale na to v sobě bohyně nenašla dost síly. Sebrala se však dost na to, aby usnula neklidným spánkem.

***

Manželé procházeli širokou chodbou v paláci. Světlo zde pronikalo velkými okny, z nádvoří zde doléhalo zvonění podkov a ržání koní. Sigyn po několika dnech konečně opět vystavovala tvář slunci a čerstvý vzduch jí dělal dobře. Každým dnem si připadala větší a neohrabanější. To, že čeká dvojčata, bylo vskutku zřetelné.

„O Thorovi stále nic nevíš?"

„Ani slovo," zavrtěl Loki hlavou. „Proč se staráš zrovna o něj?"

„Nezajímá mě on," zavrčela a protočila oči. „Chci jen vědět, proč ho Heimdall nevidí."

„Čistě vědecký zájem."

„Přesně tak," pousmála se.

„Můj pane," ozvalo se náhle za nimi, „má paní." Sluha se mírně poklonil, když se k němu vládcové otočili čelem. Loki ho pohledem vyzval, aby pokračoval. „Někdo se s vámi chce setkat."

„Kdo?" štěkl Loki prudce.

„Lord Frey s manželkou," vyhrkl sluha rychle. Sigyn se nervózně ošila, Loki jen překvapeně zamrkal.

„Přiveď je tedy," přikázal nakonec a sluha odběhl. „Nemusíš tam chodit," otočil se ke své ženě.

„Musím... a chci." V očích se jí bojovně zalesklo, tak jako vždy. Loki se pousmál a nabídl jí rámě.

Vyšli až nahoru k trůnu a společně uchopili Kopí osudu. Loki nahodil svou klasickou mírně arogantní masku, Sigyn se zatvářila podobně. Svou rodinu neviděla již stovky let. Tehdy pro ně neznamenala nic, byli rádi, že se jí mohli zbavit. A teď je z ní královna...

Lord Frey z Vanaheimu byl vážený muž, pán ctěných Álfů. On i jeho žena Gerda měli rysy typické pro Vanaheim. Olivová pleť, tmavé vlasy i oči. Snad i to byl jeden z důvodů, proč Sigyn, která zdědila vzhled po své matce, mezi Álfy moc nezapadala.

Oba se před svými vládci mírně poklonili, tak jak bylo slušné. Gerda však nepřestávala svou nevlastní dceru propalovat nenávistným pohleden. Nesnažila se to ani skrývat, což Sigyn vůbec nepřekvapovalo. Pohled jí s vítězným úsměvem na rtech opětovala. Cítila se silná, byla silná. Gerda zde neměla žádnou moc, to Sigyn vládla, mohla se svou milovanou macechou udělat cokoliv. Frey, stejně jako Loki, si zanechával neutrální vyraz.

„Je pravda, co se říká? Že to ty jsi našla Věštbu?" promluvila Gerda ostře a bojovně vystrčila bradu.

„Pozor na jazyk, lady Gerdo," varoval ji Loki chladně. „Mluvíš se svou královnou, mou ženou." Gerda trochu zařazeně ucouvla a konečně si prohlédla i Lokiho.

„Ano," přitakala Sigyn na původní otázku. „Našla a vyslechla ji do posledního slova."

„Mluví o dvou mužích, kteří přinesou mír, je to tak?" přidal se do hovoru i Frey, jehož pohled i tón řeči byl mnohem smířlivější.

„Ne však jen tak ledajakých mužích. Budou to mí synové, synové z mé krve, z naší krve." Sigyn se hrdě napřímila a Kopí sevřela pevněji. Lokimu pobaveně zacukal koutek při pohledu na překvapené výrazy Álfů pod sebou. Oba svůj pohled zaměřili na Sigynino těhotenské břicho, kterému doposud nevěnovali moc velkou pozornost.

„To snad ne," vydechla Gerda zhrozeně. Nemohla uvěřit tomu, že zrovna bastard jejího manžela právě teď vládne Devíti světům po boku muže, kterého jí vybrali, a čeká s ním děti, které jednoho dne budou vladnout jim všem. Vždy ctila čistou krev mocných rodů a to, co se právě teď dělo, se standardům vymykalo více, než bylo vůbec představitelné. Freyova reakce na tuto novinu byla klidnější, nějak jinak se nevyjadřoval.

„Tak moc tě děsí vidina míru, lady Gerdo?" zeptal se Loki úlysně. Moc dobře věděl, který aspekt věštby ji tak znechutil.

„Ovšemže ne," ujistila ho. Poté jen kývla hlavou, otočila se a rázným krokem se vydala na ústup. Frey se však k odchodu neměl. Pozoroval svou dceru, dokonce udělal i krok blíže k ní.

„Až-až se chlapci narodí," řekl, „rád bych znal alespoň jejich jména. Jména svých vnuků." Sigynin vyraz náhle změkl. Věděla, že před Gerdou by něco takového nikdy neřekl, nepřiznal by své vnuky. Nezmohla se na víc, než na výrazné kývnutí. Poté jen sledovala svého otce, jak odchází za svou manželkou.

***

„Má paní," uslyšela rozespalá Sigyn něčí zoufalý hlas u své hlavy. „Má paní!" ozvalo se zase, tentokrát s ní však i zatřásl pár rukou. Prudce se zvedla, uchopila jedno hubené zápěstí a prudce ho stiskla. „Má paní," zopakovala opět poděšená služebná, „omlouvám se za probuzení, ale musíme rychle."

„Co se děje?" vyhrkla bohyně a zalitovala prudkého pohybu, který udělala.

„Posílá mě král, mám vás za ním odvést. Musíme jít, hned," tahala stále zmatenou Sigyn z postele. Podepřela ji, když zavrávorala, a přehodila přes ni plášť.

Šly svižně, služebná se neustále obezřetně rozhlížela, vedla svou královnu uzkými chodbičkami určených pro služebnictvo, a to rozhodně neznanenalo nic dobrého. Cílem jejich cesty byla zbrojnice v podzemí. Tam na ně již čekal Loki společně s Heimdallem. Ve tváři svého manžela Sigyn zahlédla zachvěv neklidu, což ji vyvedlo z míry ještě více.

„Dobře," pochválil Loki služebnou. Na služebnictvo nikdy takhle příjemný nebyl. I mladá dívka se na něj vřele usmála. „A teď zmiz," přikázal jí opět přísně a pokynul hlavou.

„Co se děje?" Sigyn uchopila Lokiho paži a pevně ji stiskla. „Mluv!"

„Máme jisté podezření, že po tobě někdo jde," vysvětlil.

„Co, prosím?!"

„Heimdall viděl ve městě několik podezřelých mužů."

„Nedostali se zde přes Bifrost, ale zdejší také nejsou," pokračoval Strážce. „Viděl jsem je, slyšel jsem, na co se ptali lidí."

„Není to tu pro tebe bezpečné," dokončil Loki.

„Řekni mi něco víc," vyzvala ho rázně, on však zavrtěl hlavou.

„Není čas. Pošlu tě na Midgard, zapadneš v davu." Pomocí magie změnil její oblečení. Když si prohlédl své dílo, dodal: „Alespoň se pokusíš zapadnout. Heimdall tě bude sledovat, a kdykoliv se něco nachomítne, budu hned u tebe."

„Nespustím z tebe oči, má královno," přísahal Strážce. Než stihla Sigyn cokoliv říct nebo udělat, pocítila okolo sebe mocnou magii Kopí osudu, která ji rázným švihem vyzvedla...

« Předchozí díl Následující díl »

Autor: Eilan (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction