OurStories.cz ~ naše povídky - Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction » Temná romance - 1. kapitola



Lucrecie má na vysvědčení z Krásnohůlek špatné známky, a tak je poslána do Laurensovy akademie. Draco má známky naopak dobré a do Laurensovy akademie odjíždí jako výpomoc. Co se stane, když je učitelský sbor dá dohromady kvůli doučování?

Pohled Lucrecie

„Lucrecia Montaneigro!“ ozve se pisklavý hlas a mně se zježí všechny vlasy. Ten hlas patří madame Duchampové, profesorce odpovědné za můj ročník. Vstanu a narovnám se do své plné výšky. I bez podpatků jsem vyšší než většina dívek v místnosti. Že by to bylo tím, že jsem obyčejný člověk, nikoliv víla? Uhladím si sukni a vydám se do přední části sálu. Na podiu stojí madame Duchampová s madame Maxime, ředitelkou Krásnohůlek. Vystoupám po schodech a tyčím se nad madame Maxime.

„Gratuluji k postupu do dalšího ročníku, slečno Montaneigro.“ Předá mi ruličku s mými výsledky a stiskne ruku. Zářivě se na ni usměju, i když bych nejraději protočila oči. Obě dobře víme, že to bylo jen o fous. Sejdu schody a s hrdě vztyčenou hlavou se vydám na své místo. Pochechtávání svých spolužaček si nevšímám, už jsem si zvykla, že mne nemají rády.

Trvá další hodinu, než madame Maxime předá vysvědčení poslední studentce. Zastavím se v umývárně, upravím si make-up a ze svých černých vlasů opět vytvořím pevně utažený cop. Pak se zhluboka nadechnu a zamířím ven. Jak jsem předpokládala, pod schody stojí přezdobený kočár patřící mé rodině. Když k němu sestupuji, jdu tak pomalu, že i šnek by mne v rychlosti překonal. Ještě pomaleji otvírám dveře a nastupuji.

„Dobré odpoledne, otče,“ pozdravím a zářivě se usměji na muže, který sedí naproti mně. Ten mi věnuje přísný pohled, než jeho černé oči sjedou na ruličku v mé ruce. Natáhne ruku a já mu ji neochotně předám. Když ji rozbaluje, podvědomě zadržím dech.

„Nevěřím vlastním očím, Lucrecie. Můžeš mi to nějak vysvětlit?“ zeptá se tím svým chladným hlasem, po kterém mi vždy přeběhne mráz po zádech. Pokrčím rameny a nasadím svůj nejlepší netečný výraz. Jak mu mám vysvětlit, že jsem ze všech předmětů prošla jen o chlup? A že to způsobilo mé zlomené srdce, za které může syn jeho kolegy? Těžko vzhledem k tomu, že on nezná pojem láska. Jak tvrdí, nikdy lásku nepocítil, a já mu to věřím. Celou cestu mezi námi panuje napjaté ticho. Jakmile zastavíme před naším honosným sídlem, vystoupím a co nejrychleji se vydám do svého pokoje. Jediné, po čem toužím, je strhat ze sebe školní uniformu, vzít si své výtvarné náčiní a vydat se ven. Nenápadně se protáhnu kolem otcovy pracovny a zadním východem vyjdu na zahradu. Je krásný den a paprsky slunce se odrážejí na hladině našeho jezírka. Posadím se na lavičku a vytáhnu pastely. Toto je okamžik, který stojí za zachycení.

„Lucrecie!“ ozve se zavolání z domu a já sebou trhnu. Nějak jsem se do toho kreslení zabrala. Rychle vše sklidím a opráším si ruce od pastelů. Vejdu do domu a zahledím se na svou matku. Jen tázavě povytáhnu obočí a čekám, co mi poví. Již dopředu vím, že to nebude nic dobrého, protože její obvyklý úsměv je pryč. Nadechne se, ale nakonec jen potřese hlavou a zamíří do jídelny. Odložím své výtvarné potřeby v chodbě a vydám se za ní. Evidentně je čas večeře a otec sedící v čele stolu je ten, kdo dnes bude hovořit. Usadím se a s chutí se pustím do předkrmu.

„Mluvil jsem s Claudií o tvém vysvědčení. Dohodli jsme se, že na prázdniny odjedeš do Laurensovy akademie.“ Ztuhnu, vykulím oči a těžce polknu. Napřímím se a zahledím se nejdříve na otce a pak s bolestným výrazem na matku.

„To... to mi nemůžete udělat,“ vypravím ze sebe. Kdyby tu nebyl otec, vstala bych od stolu a v protestu opustila místnost. Nechci do Laurensovy akademie. Dobře vím, jaké to tam je. Některé dívky z Krásnohůlek o tom po prázdninách vyprávěly a jejich zážitky byly otřesné. Otec na mne vrhne ten jeho pohled a já se lehce otřesu. I když chci křičet a mlátit kolem sebe, nakonec nevydám ani hlásku. Večeře je ještě napjatější, než má cesta ze školy. Po jídle se omluvím, popadnu věci v chodbě a vyběhnu do svého pokoje. Samozřejmě nezapomenu prásknout dveřmi.

&&&

Ráno mne vzbudí má skřítka. Zkontroluji budík a zamračím se na ni. O prázdninách v sedm nikdy nevstávám. Skřítka však nečeká na mou otázku a vše mi vysvětlí.

„Poslal mne váš otec, slečno. Máte si zabalit věci, za hodinu odjíždíte do Laurensovy akademie.“ Po těch slovech se přemístí a já jen zavřu oči. Je to tady, a já s tím nemohu nic dělat. Vyhrabu se z postele a jen v noční košili se postavím před skříň. Nakonec si vezmu od každého druhu oblečení několik kousků a zabalím je do kufru. Mám štěstí, že je bezedný, jinak bych tam tolik oblečení určitě nenasoukala. Nakonec se převléknu i já a vydám se na snídani. O kufr se nestarám, skřítkové ho jistě snesou dolů. Na snídani opět panuje napjaté ticho. Nakonec už není nic, co by zabránilo mému odjezdu. I s rodiči dojdu ke krbu. Matka mne obejme a na její tváři se zalesknou slzy. Je to tak vždy, když odjíždím. Společně s otcem a zmenšeným kufrem vstoupím do krbu. Otec zakřičí jméno našeho cíle a já se nechám pohltit plameny.

„Vítejte v Laurensově akademii,“ přivítá nás postarší muž, jakmile elegantně vystoupíme z krbu.


Následující díl »


Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Temná romance - 1. kapitola:

6. zdemari přispěvatel
27.04.2014 [21:41]

zdemarilimcyan, mima33: Děkuji za pochvalu Emoticon

5. mima33 admin
26.04.2014 [18:46]

mima33Som obrovský milovník HP tematiky a málokedy ešte natrafím na poviedku, ktorá by ma aspoň ako-tak dokázala zaujať. Tebe sa to podarilo, takže budem napäto čakať na ďalšiu Emoticon vyzerá to totiž veľmi zaujímavo Emoticon

23.04.2014 [17:55]

Jeee!!!!!Emoticon vypadá to skvěle!! Emoticon jsem zvědavá na pokračování Emoticon

3. zdemari přispěvatel
22.04.2014 [21:27]

zdemariPoisson: Děkuji za chválu. Jen pozor, abych nebyla přechválena Emoticon

Alic: Drahá, též doufám, že to zůstane takhle oddechové. A taky jsem velmi ráda, že se ti to líbí. Emoticon Co se týče další kapitoly, uvidíme, ale ráda bych to stihla do pátku. Emoticon

2. Ali přispěvatel
22.04.2014 [21:07]

AliMilá Mariano, kde bych jen začala. *Podrbe se na hlavince.* Začetla jsem se do toho a úplně jsem zapomněla, že bych měla dělat ještě něco dalšího. Emoticon Líbilo se mi to už ve chvíli, kdy jsme o tom mluvili, ale teď to vypadá ještě lépe. Je to povedené, chytlavé a krásně se to čte. Doufám, že to zůstane takhle krásně oddechovým čtením. Emoticon Vím, že to máš s internetem doma na štíru, ale stejně by mě zajímalo, kdy bude další kapitola? Třeba jen tak předběžně? Emoticon

1. Poisson admin
22.04.2014 [15:09]

PoissonNa FF HP začínám být už celkem alergická, ale tohle mě hodně zaujalo - nový člověk, nový náhled, nové prostředí. I tvůj styl psaní se mi líbí, text příjemně plyne, hezky se to čte. Dobrý začátek Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!