Vlčí město kapitola 10 • OurStories.cz ~ naše povídky

Freya se potýká s jedním velkým problémem.

28.07.2013 (08:00) • piromaan23 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 2× • zobrazeno 1818×

EDIT: Článok neprešiel korekciou!

„Udrž moje tajemství a já udržím to tvoje,“ řekla jsem a rozeběhla se lesem. Jen tak se, ale nevzdám. Možná si myslel, že o mě už dlouho neuslyší, ale opak je pravdou. To slibuju.

Další ráno bylo ve škole živo. Mnoho rodičů se bálo pustit své děti do školy. Incident ze včerejší noci vědělo celé město a školu obklíčily novináři společně s policií. Ještě jsem stále nepochopila včerejší chování mého vlka, ale věřím, že na to brzy přijdu. Slyšela jsem mnoho teorii o tom, co se tu včera stalo. Dnes v noci byl úplněk. Scott vypadal hrozně. Bylo mi jasné, že dnes bude náladový a každá hloupost ho vyprovokuje, ale neznala jsem nic, co by ho uklidnilo, i když mohli bychom zkusit okurky, jako se to dělá u těhotných. Seděla jsem vedle Stilese, který mě napjatě sledoval. Najednou udeřil do mého stolu, až jsem nadskočila.

„ Zapomeň na to,“ řekl a ukazoval na mě prstem. Podívala jsem se na tabuli a usmála se.

„ Ani nevíš, nad čím přemýšlím, Stilesi,“ řekla jsem a povzdechla si. Nudila jsem se.

„Řekl jsem tátovi, aby dneska nechodil ven,“ řekl mi a s nadějí se na mě díval. Hned mi svitlo.

„Ou, nech mě hádat. Jde dnes ven a ty chceš, abych ho pohlídala,“ řekla jsem a čekala na jeho odpověď.

„Jsi vážně hodná, že to pro mě uděláš,“ řekl a začal dávat pozor. Přišoupla jsem se blíž k jeho lavici.

„Hej Stiles, jsi normální. Mám hlídat tři Bety a jednoho Alfu? Můžeš mi říct, jak to mám udělat? Nejsem bůh Stilesi. Nedokážu být na tolika místech zároveň,“ řekla jsem Stilesovi a začala si balit věci, protože zvonek oznámil konec hodiny.

„Jsi Alfa. Zvládneš to,“ řekl mi Stiles.

„Jako vždy,“ řekla jsem a šla pryč. Doma jsem si sedla v pracovně ke stolu a podepřela si ruce. Čekala jsem, až nastane úplněk a dlouhou chvíli si krátila čtením jedné staré knihy. Nebe začalo tmavnout a z mraků začal vylézat zářivý měsíc v úplňku. Neváhala jsem a pomalu šla k lesu. Následovaná Katrin, která se rozhodla jít se mnou. Obě jsme se přeměnily a vběhly do lesa. Zastavila jsem se u jednoho parkoviště. Derek právě odhazoval Scotta z auta, kde seděl Jackson s Allison. Kývla jsem hlavou k autu. Katrin se přeměnila a šla k nim. Já běžela za Derekem a Scottem. Stále se prali. Neváhala jsem tedy. Naštvaně jsem zařvala a sedla si. Oba dva se skrčili a čekali, co udělám. Já je jen sledovala a čekala.

„Promiň,“ řekl Derek. Ucítila jsem podivný pocit. Cítila jsem podivně svíravý pocit u srdce. Moje ruce se začaly třást a já viděla najednou svět přes růžové brýle. Můj vlk se asi zbláznil. Odvrátila jsem hlavu a běžela do našeho domu. Seběhla jsem schody a zamkla dveře. Dopadla jsem na podlahu chladného sklepení. Zády opřená o dveře. Zhluboka jsem dýchala.

„Nemohla jsem to udělat. Teď jsem se nemohla zamilovat,“ zašeptala jsem a nechala stékat mé slzy po tváři. Nikdy jsem nic podobného nezažila a slíbila jsem, že dokud nezjistím, kdo byl vrah mých rodičů, nezamiluju se. Stále jsem seděla na zemi a přemýšlela, co s tím mohu dělat, ale nic mě nenapadlo. Přešla jsem do knihovny a hledala jeden deník. Zahlédla jsem záblesk zlatých okrajů stránky a natáhla se pro deník mojí matky. Otevřela jsem ho a nalistovala jednu stránku a začala číst.

„Dnes mi moje matka dovolila se zúčastnit honu. Byl mým prvním a já cítila v kostech, že se dnes má něco stát. Vzala jsem si svoje zbraně se stříbrnými kulkami. Slunce zapadlo za obzorem a my se vydaly do lesa. Ve svých dvaceti letech jsem se stále otřásala při každém zvuku, který představoval nebezpečí. Narazila jsem na stopy vlkodlaka a připravila si zbraň. Ostražitě jsem se dívala okolo sebe. Uslyšela jsem zašustění za mými zády. Prudce jsem se otočila a stál tam on. Na první pohled mě uchvátily jeho modré oči. V mém břiše se rozuteklo milión motýlku a mé srdce začalo být jako bych běžela maratón. On vypadal také překvapeně. Pomalu jsem sklonila zbraň. Tato chvíle byla pro nás dva osudná. Lovec se zamiloval do svého nepřítele, což znamenalo jen potíže.“

Posadila jsem se ke stolu a hlavu dala do dlaní. V deníku jsem našla poslední stránku, kde byla má matka s otcem. Vyndala jsem ji z rámečku. Maria Argentová a Lucas Lohr.

„Snad neudělám stejnou chybu jako ty mami,“ zašeptala jsem a vstala. Pomalu jsem odemkla dveře a vyšla schody. V obývacím pokoji seděla Katrin a dívala se na televizi. Smutně se na mě usmála a já jí úsměv oplatila.

„Byla si mimo dva dny. Běž se upravit,“ řekla mi Katrin a otočila se k televizi. Vstoupila jsem do koupelny a pustila na sebe ledovou vodu. Zavřela jsem oči a nechala na sebe dopadat kapky vody. Po nějaké době jsem vylezla a oblékla se do černých kalhot a tílka. Vyfénovala jsem si vlasy a nalíčila se. Vzala jsem si černou košili a čepici a šla dolů.

„Jdu se proběhnout ven!“ zakřičela jsem na Katrin.

„Jdi po štěňatech. Stiles říkal něco o alfovi a Argentech,“ řekla jen a já už běžela ke svému autu. Dojela jsem ke skladišti, kam mě dostal můj instinkt. Skryla jsem své auto plachtou a vydala se do skladiště. Allisonin otec právě vystřelil šíp a Scott se Stilesem se právě řítili pro Dereka. Jen jsem si povzdechla a hlasitě zavrčela. Díky tomu pozornost lovce přešla na mě. Neváhala jsem a spěchala ke svému autu, kde jsem si vzala luk a šíp a fotku mé matky.

Nabodla jsem jí na šíp a namířila na lovce. Zastavil se a vzal si telefón. Někomu volal. Namířila jsem a připravila se. Zapískala jsem a pustila šíp, který se rozletěl a zaryl se do dřeva v místě, kde stál lovec. Mrštně jsem se přehoupla přes zídku a sjela po šikmém trámu, až ke svému autu. Nasedla jsem a jela domů. Dnes už toho ty šílenci měli určitě dost.

Autor: piromaan23 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction