Vlčí město kapitola 14 • OurStories.cz ~ naše povídky

Setkání s Derek. Jacksonův problém a Gerard Argent.

03.08.2013 (20:00) • piromaan23 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 4× • zobrazeno 2384×

Ráno jsem se probudila plná energie. Oblékla jsem si kostýmek, popadla jsem ještě vestičku a černou kabelu, do které jsem naházela všechny dárky, co jsem přivezla. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné a šla připravit Jess snídani. První den nebyl o ničem. Jen hloupých pár informací a v deset jste byli doma. Uslyšela jsem, jak někdo běží po schodech. Jess vběhla do pokoje a posadila se ke stolu. Před ni jsem postavila skleničku džusu a lívance zalité javorovým sirupem. Pár jsem jich schovala i Katrin, která ještě spala. Napsala jsem jí vzkaz, umyla talířek a skleničku po Jess. Vzala jsem si klíčky a šla k autu. Nasedla jsem a vyjela před dům. Zavřela dveře od garáže a čekala dvě minuty, než přiběhla Jess.

Společně jsme pak vyjely do školy. Vystoupila jsem z auta a odvedla Jess do její třídy. Sama jsem šla potom ven čekat na příjezd Stilese a Scotta. Všimla jsem si muže, který vypadal jako bezdomovec. Připadal mi podivně. Zhluboka jsem nasála okolní vzduch a ztuhla. Omega. Nespouštěla jsem z muže oči, dokud nezmizel od školy. Uslyšela jsem přijíždět Stilesův Jeep a Scotta na jeho nové motorce. Usmála jsem se a na oba zamávala. Oba ke mně vyrazili. Rozdala jsem jim dárečky a Stilesovi dala i ten pro šerifa. Potom jsme vyrazili do naší třídy. Vyslechli jsme si uvítací řeč a mohli jsme jet domů. Já musela čekat ale ještě na Jess, která si našla hned první den kamarádky.

Jely jsme s Jess domů, ale já se ještě zastavila u Allison doma. Bylo na čase dodat dárek. Opatrně jsem vložila dárek do schránky a nasedla zpět do auta. Rozjela jsem se k nám domů. Doma si Jess zalezla do pokoje, že se půjde projít s jejími kamarádkami. Sešla jsem do svého pokoje a lehla si do sítě s jednou knihou. Četla jsem si asi hodinu, dokud mě v tom nevyrušil vyzvánějící mobil. Povzdechla jsem si. Stiles, na sto procent, ale tentokrát jsem se mýlila. Bylo to neznámé číslo, které jsem vzala.

„Ahoj, Freyo, tady Scott. Na hřbitově se něco stalo. Derek si prošel pro játra,“ řekl Scott.

„Játra?“ zašeptala jsem a přemýšlela. Nic mě nenapadalo.

„Podívám se na to. Ty se postarej o Allison. Bude tě teď potřebovat,“ řekla jsem a vylezla ze sítě. Oblékla jsem si teplákovou soupravu a chytala se jít do lesa. Jess už byla pryč. Vyšla jsem z domu a zamkla dveře. Otočila jsem se a stanula tváři tvář Derekovi. Byl stejný. Nezměnil se. Skousla jsem si rty, abych neřekla nějakou hloupost.

„Víš toho o vlkodlacích hodně?“ zeptal se mě. Nevšímala jsem si ho a rozešla se do lesa. Derek se nehodlal vzdát. Povzdechla jsem si.

„Možná toho vím hodně, ale nemusím vědět na tvou otázku odpověď,“ řekla jsem a přeskočila jeden spadlý strom. Pokračovala jsem v cestě následována Derekem, který se mnou srovnal krok.

„Někoho jsem kousl a mám pocit, že se to nepovedlo tak, jak mělo,“ řekl mi Derek.

„Jaké má Jackson příznaky?“ zeptala jsem se a sehnula se k borůvčí, kde jsem si natrhala pár borůvek a nabídla i pár Derekovi, který odmítl.

„Jak víš, že je to Jackson?“ zeptal se mě.

„S kým jiným si přišel do styku? Navíc jsem si jistá, že po tom Jackson toužil,“ řekla jsem jen a prohrábla jsem si vlasy.

„Černá krev,“ řekl jen. Zastavila jsem se a usadila se na kmen starého stromu.

„Jackson odmítá přeměnu. Jsou tu tři možnosti. Jackson v sobě má oměj, který brání vlkovi se projevit. Nebo má v sobě horský jasan. Třetí možnost se moc nestává, je to imunita na vlkodlačí kousnutí,“ řekla jsem jen a dívala se na Dereka.

„Nebude tedy vlkodlak?“ zeptal se mě a usadil se vedle mě. Cítila jsem, jak se jeho paže dotýká té mé, a v mém těle způsobuje tento dotyk příjemný pocit.

„Je to nějaká šance, že se jím stane, ale dlouhou dobu jeho tělo bude bojovat. Právě teď pro něj kousnutí představuje vir a jeho tělo si vytváří zřejmě protilátky. Navíc, Jackson by se nikdy nepřidal k tvé smečce,“ řekla jsem a podívala se na své ruce.

„Děkuji, velmi jsi mi pomohla,“ řekl a vstal. Sklonila jsem hlavu, abych se nemusela dívat, jak odchází. V mém zorném poli se ale objevily jeho nohy. Vzhlédla jsem a dívala se na jeho ruku, ve které držel malou krabičku s mašličkou.

„Pro tebe. Za ten Bestiář,“ řekl jen. Opatrně jsem se natáhla pro dárek od Dereka a otevřela víčko. Na dně krabičky byl náramek. Usmála jsem se a zvedla hlavu, že Derekovi poděkuju, ale ten už byl pryč. Vzala jsem si náramek z krabičky a zapnula si ho. Krabičku jsem strčila do kapsy a vydala se zpět domů. Před domem mi začal vyzvánět mobil.

„Našli jsme Lydie!“ zařval na mě, až mi málem praskly bubínky, a zavěsil to. Nechápavě jsem si měřila svůj telefon, ale potom jsem to hodila za hlavu a šla domů. Krabičku jsem položila na stolek a jela do města. Ve městě jsem se stavila v obchodě a koupila nějaké víno a něco k večeři. Projížděla jsem okolo domu, kde bydlel Jackson. Měla jsem otevřené okno a nechala si čechrat vlasy. Pomalu se schylovalo k večeru a já měla hotovou večeři, steak s hranolkami a oblohou, k tomu ještě zelný salát. Prostřela jsem stůl a čekala na Katrin a Jess.

Bylo sedm hodina a ony se stále nevracely. První jsem zavolala Jess. Ta mi vysvětlila, že je s kamarádkami v obchodním domě a dojdou si na večeři. Neřešila jsem to a s nadějí doufala, že přijede Katrin, jenže ta si vyměnila s někým narychlo službu. Povzdechla jsem si a přemýšlela, co s tím budu dělat. Ozval se zvonek u dveří. Otevřela jsem dveře a dívala se na naštvaného Dereka a zvědavého Scotta.

„Můžeme si promluvit,“ vychrlil ze sebe Scott.

„Nemáte hlad?“ zeptala jsem se. Nemusela jsem čekat na odpověď, protože oběma zakručelo v břiše. Radostně jsem se usmála a ustoupila ode dveří. Oba dva vešli a zouvali si boty. Neodolala jsem a pohlédla na Dereka. Hlavu měl skloněnou a zrovna si rozvazoval tkaničky. Vypadal kouzelně. Uvedla jsem oba do jídelny a sama běžela do kuchyně pro mísu se salátem, kterou jsem dala doprostřed stolu, a pro tři talíře, kam jsem nandala jídlo. Popřála jsem chlapcům dobrou chuť a jen se dívala, jak se jím dělají boule za ušima. Byla jsem šťastná, a teď poprvé jsme si uvědomila, že kdybych tohle opustila, nemohla bych už nikdy žít. Jen bych přežívala. Usmála jsem se a sama se pustila do jídla. Chlapci si ještě přidali a já byla velice ráda. Po večeři jsem vše uklidila a pozvala oba k sobě do pokoje. Scott se choval podivně.

Derek si sedl do postele a Scott na houpací síť já si stoupla ke skleněné tabuli a vzala si fix.

„Omegy. Nejslabší článek smečky,“ řekl Derek a opřel si hlavu. Usmála jsem se a začala vysvětlovat.

„Omega je vlkodlak, který odmítl hodnost bety a odešel od smečky. Je to vlkodlak, co žije svobodně. Neposlouchá rozkazy alfy. Dá se říct, že je vlastním pánem. Většinou omega odejde od smečky a potlouká se po světě. Často se stává, že je obětí jiných vlkodlaků nebo lovců. Omegy většinou umírají po dvou měsících bez smečky,“ řekla jsem. Derek se vítězně usmál na Scotta, který vypadal sklíčeně.

„Jenže je tu velké ale. Mnoho vlkodlaků neví, že existuje omega silný natolik, aby se stal alfou, a ten stvořil smečku. Smečku omeg. Ta smečka je teď velice ceněná a hledají ji lovci, ale i nejsilnější vlkodlaci. Smečka omeg se skrývá mezi lidmi, protože objevili něco, čím mohou skrýt pach svého vlčího já,“ řekla jsem a dívala se na ty dva. Scott teď vypadal radostně. Možná kdyby byl mladší, tak by na Dereka vyplázl jazyk. Derek zato vypadal naštvaně. Usmála jsem se o to víc.

„Pokud je to všechno, co jste potřebovali, můžete jít,“ řekla jsem a ukázala na dveře.

„Byla tu omega. Gerard Argent ho rozsekl na dvé poloviny, měla by sis dávat pozor,“ zmínil se Scott a společně s Derekem odešel. Vyrazila jsem do pracovny a našla deník matky. Našla jsem jednu větu.

„Můj otec Gerard byl proti našemu vztahu a já věděla, že to tak nenechá. Přece jen on byl ten, kdo je nenáviděl a kdo dodržoval pravidla za každou cenu,“ přečetla jsem nahlas.

Autor: piromaan23 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction