Vlčí smečka kapitola 3 • OurStories.cz ~ naše povídky

Freya v lese. Derek, Stiles a Peter.

21.09.2013 (20:00) • piromaan23 • Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction • komentováno 3× • zobrazeno 2167×

Uslyšela jsem zlostné vytí, které se pomalu přibližovalo. Hledala jsem místo, kde bych se mohla ukrýt. Zarazila jsem se u starého stromu. Jeho kořeny byly silné a zdálo se, že je pod stromem nora, kam bych se mohla vejít. Prohlédla jsem si to tam. Nora byla dostatečně velká pro dospělého člověka. Pomalu jsem se nasoukala pod kořeny. Lezla jsem dál a po chvilce jsem okolo sebe měla spoustu místa a k tomu ještě dobrý výhled. Pohodlně jsem se usadila a pozorně poslouchala.

Uslyšela jsem prasknutí větvičky. Zvedla jsem hlavu a dívala jsem se na mladou ženu. Tiše našlapovala a hledala svou kořist, mě. Za ní šel pomalým krokem její pán Deucalion, vůdce alfí smečky. Ušklíbla jsem se. Seděla jsem bez hnutí a ani se nehodlala hnout. Žena se zastavila, připravená bránit svého vůdce. Byla poslušnou figurkou ve hře, kterou jsme hráli. Deucalion se zastavil asi deset metrů od mého úkrytu. Zadržela jsem dech a napjatě čekala, co bude dál. Nesměl mě nalézt. Pevně jsem držela měsíční kámen v ruce a napjatě čekala. Deucalion si povzdechl.

„Vím, že jsi tu, moje vlčice. Také vím, že jsi naživu, Freyo! Tentokrát mi neutečeš a řekneš mi svou odpověď!“ řekl zlostně. Uslyšela jsem tiché kroky od západu, stejně jako Deucalion, který zmizel neznámo kam. Oddechnula jsem si a opřela se o jeden mohutný kořen stromu, který byl za mnou.

Uslyšela jsem ohromnou ránu poblíž. Nadskočila jsem a zpozorněla. Podívala jsem se, co se to děje. Blížily se dvě mužské postavy. Nasála jsem vzduch a věděla, o koho se jedná. Vlkodlaci. Derek a Peter.

„Jsi si jistý, že to bylo tady?“ zeptal se otráveně Derek. Zadívala jsem se na Petera.

„Bylo to tady, ale nic tu necítím,“ zašeptal Peter a opatrně se rozhlížel.

„Protože existuje způsob, kterým může vlkodlak skrýt svůj pach,“ ozval se hlas mého přítele Stilese. Tiše jsem se na ně dívala. Bylo mi tak líto, že jsem je nemohla obejmout a říct jim, že jsem živá.

„Jak ty to víš, štěně!“ zavrčel zlostně Peter.

„Jsem Alfa!“ řekl Stiles a mrkl na Dereka. Peter se nafoukl a zlostně odkráčel. Usmála jsem se jeho chování.

„Je to divné, že ano?“ zeptal se tiše Stiles a usadil se na pařez.

„Co myslíš?“ zeptal se Derek a zamračil se. Nechápavě jsem natočila hlavu na stranu.

„Už tu nikdy nebude. Nikdy nám nebude nadávat do hloupých štěňat a už nebude dělat chytrou. Už jsme na to sami,“ zašeptal Stiles a podíval se do koruny stromů. Derek se k tomu nevyjádřil a jen se uhrančivě díval na kmen nějakého stromu. Hned mi došlo, že mluvili zrovna o mně. Sklonila jsem hlavu k zemi a dívala se na suché listí pode mnou.

Ozvalo se zlostné vytí. Oba se pousmáli a společně se vydali směrem na východ. Ještě nějakou dobu jsem tam seděla a o všem přemýšlela. Začínala mi být zima, a proto jsem se rozhodla vydat domů.

Rozhlédla jsem se kolem a běžela. Zastavila jsem se před domem a znovu si ho prohlédla. Pomalu jsem se vydala do domu a po schodech do svého pokoje. Svlékla jsem se a věci zahodila do koše. Osprchovala jsem se a navlékla na sebe tílko a kalhotky. Zalezla jsem si do postele, a ještě něž jsem usnula, jsem nějakou dobu přemýšlela o své smečce.

Autor: piromaan23 (Shrnutí povídek), v rubrice: Povídky » Na pokračování » Ostatní FanFiction