OurStories.cz ~ naše povídky » Amor Matris - 2. kapitola



Amor Matris - 2. kapitolaJiž 2. kapitola Amor Matris, kdy se dozvíte něco dál o příběhu malého chlapce Erika. O tom, že když je bída, tak se lidé nemohou starat o další hladový krk, a taky o tom, že osudu se nedá poručit, ten nás vždy pošle tam kam chce.

Kapitola druhá

Vesnice se pomalu začala opravovat. Všechny kouty se prohledaly, jestli se někde ještě někdo neskrývá. Na chvíli si ho k sobě vzal místní farář, a dal mu najíst. Malý chlapec seděl nad polívkou a solil si jí svými slzami.

„Drahý synu, neboj, neztrácej víru, tvá maminka se jistě najde a bude v pořádku,“ sliboval mu farář a utřel mu slzy.

Když najednou se rozevřely veliké dřevěné dveře, a dovnitř vešel obrovský chlap s černými vousy. Podíval se na malého vystrašeného chlapce a potom na faráře. Ve tváři se mu zračil ustaraný výraz. Farář vše hned pochopil, povzdechnul si a pokřižoval se. Statný muž usedl naproti chlapci.

„Fridrichu, pověz prosím, co se stalo,“ oslovil ho farář.

„Ach faráři, to svět ještě nezažil. Celou vesnici napadlo několik stvůr, nedalo se nijak bránit.“ Malý chlapec špicoval uši. „Snad jenom zázrak…“

„To Bůh, můj synu, nás zachránil, to Bůh,“ opravil farář vousatého muže.

„Jistě otče. Celá vesnice je rozbořená, pár lidí je zraněno a zabili dvě ovce. Lidé jsou zoufalý, ale nikdo nebyl zabit. Jenom čas a víra vše zacelí.“

„A co moje maminka?“ zeptal se rychle chlapec v naději, když se dozvěděl, že není nikdo mrtev, přesto jeho hlásek byl plachý a tichý.

V příbytku faráře nastalo tíživé ticho a nikdo se neodvážil promluvit. Je těžké říct pravdu dítěti, které ztratilo všechno.

„Víš synu, tvá maminka záhadně zmizela, ale nemusíš se ničeho bát…“ další slova zmizela do neznáma a malý chlapec je nemohl nebo nechtěl slyšet. Ta slova „záhadně zmizela“ se mu zabodávala do srdce jako ty nejostřejší hroty šípů a čepele nožů. Nezmohl se ani na křik ani na pláč. Připadal si jako v bublině, kde se mu zastavilo dýchání, myšlení a dokonce i tlukot srdce. Ona byla to jediné, co měl. Ona byla jeho světýlkem v tomto krutém světě. Ona byla jeho matka.

 

„Chlapče, slyšíš mě?“ zalomcoval s ním někdo. „No tak Eriku, chápu, že je to pro tebe těžké ale měl bys něco sníst a měl bys mluvit.“

Už to byly dva dny od chvíle, kdy zjistil, že zbyl na tom světě sám. Sice mu někdo říkal, že můžou jeho rodiče a bratři žít, ale jiní mu to vyvraceli, že se s tím musí smířit, že jsou mrtví. Jenže on nad tím nechtěl přemýšlet. Nechtěl myslet na to, že ho nikdo ráno nebudí, aby šel dříví naštípat. Že ho nikdo nepochválí, že ho nikdo neobejme. Dnes mu všichni akorát říkali: „Chudák Erik, nemá to v životě lehké, ale kdo dneska má?“ a po delší době „Chudák Erik o všechno přišel, ale nikdo to nemá lehké a nikdo ve vesnici se nezvládne postarat o jedno hladové dítě navíc. Už takhle nemáme, co jíst.“

Erik nebyl hloupý, a brzy mu došlo, že je všem akorát na obtíž. Prvních pár dní, kdy jen seděl a díval se dopředu, bydlel u faráře, ale farář neměl žádné peníze a musel se ke všemu starat o jiné věci, než jsou děti a tak byl poslán k ševcovi, který se o něho měl spolu se ševcovou postarat.

„Dítě jedno hloupé, vždyť to děláš úplně špatně. Jsi úplně k ničemu!“ křičela na něho v jednom kuse paní ševcová. Malý chlapec se ale nemohl na nic soustředit, pořád byl myšlenkami u vzpomínek na svou maminku. Když měl vodu nanosit, vzpomněl si, jak ho jednou jeho maminka hodila do plné kádě s vodou, protože byl celý špinavý, takže vodu vylil tam, kam neměl. Když měl dříví naštípat, vzpomněl si, jak ho to maminka učila, jelikož tatínek nebyl doma a pak sekeru zaseknul mimo špalíček. Bylo to pro něho těžké, ale ostatní pro to neměli pochopení.

Jednou ho paní ševcová oblékla, dala mu do kapsy krajíc chleba a poslala, ať jde k jiným dveřím. Chlapec si tedy řekl, že půjde o dům dál a tak se stavil před dvířky a zlehka zaklepal.

„Kdo tam?“ zeptal se ženský hlas.

„Tady Erik, nejmladší syn kováře,“ odpověděl statečně.

„Ne snad ten sirotek Erik?“ Žena nečekala ani na odpověď, otevřela dvířka, a když uviděla usmoleného kloučka s vlasy zrzavými, jako liščí srst vyhnala ho od svého domu se slovy: „Další hladové dítě nepotřebujeme. Jdi o dům dál, ale aby se neřeklo, tu máš.“ A podala mu další krajíc chleba. Slušně poděkoval, jak se slušelo a patřilo a krajíc schoval do stejné kapsy, kde už jeden krajíc byl.

Nebylo nazbyt, musel to jít zkusit jinam. Dostavil se ke dveřím, kde žil pasáček se svou ženou. Ani tam nepochodil. Pasáček ho vyhnal se slovy, že ovce mu stvůry zabily a nemá z čeho žít. Přesto, aby ho Bůh nepotrestal, hodil dítěti láhev vody. Erik opět slušně poděkoval a lahvičku si schoval pod kabátek.

Celá vesnice trpěla hladem a chudobou a tak nikdo nemohl malého chlapečka schovat pod svá ochranná křídla a všichni ho od svých dveří odehnali. Vždy mu něco k jídlu a pití dali. Když se schylovalo k večeru, byl už zesláblý a smířil se s tím, že se ve vesnici nenajde nikdo, kdo by mu mohl pomoci. Pomalu se vydal do svého domu, který už nevypadal tak jako předtím.

Na dveřích byl obrovský škrábanec a Erik si vzpomněl na zrůdu, která se snažila vkrást do jeho domku. Při tom pohledu a vzpomínce se celý otřásl. Vklouzl dovnitř, do své postýlky a vzpomínal na své rodiče a bratry, hlavně na svou maminku.

Uvědomoval si, že je teď sám, ale nepřestával věřit, že by to mělo zůstat takhle navždy. Chvíli přemítal o tom, co se asi bude dít. Neměl kam jít a zůstat sám v tomto domě by nebylo dobré, kdo by ho živil?

A tak se zachumlal do deky a snažil se vklouznut do světa snů bez starostí, kde se mu zdálo o jeho mamince…



Sdílet Sdílet

Diskuse pro článek Amor Matris - 2. kapitola:

6. Katerina
09.11.2011 [19:15]

Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

5. ElisR1 přispěvatel
28.10.2011 [8:38]

ElisR1Chudák, co sis to na něj zase vymyslela? Aspoň, že nějaký to jídlo dostal... Chápu, že je asi blbá doba, ale jedno dítě navíc by snad uživili ne?
Hádám, že se teď Erik vydá do lesa co? Ne, neříkej mi to =D nechám se překvapit =D.
Kapitola byla super, jsem zvědavá, jak to dopadne, i když nevím, kdy se k další kapitole dostanu, ale každopádně se už těším =D Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon Emoticon

17.10.2011 [21:25]

Faire Emoticon

Emoticon Emoticon

3. martinexa přispěvatel
10.10.2011 [23:00]

martinexa Emoticon Moc smutné, chůdě jedno malé.

2. Lilium přispěvatel
10.10.2011 [17:43]

LiliumJééj bolo to roztomilé...ale aj strašne smutné Emoticon Emoticon Emoticon Krásne. Dojemné a tak ďalej... Hm, ale vážne teraz..kedy bude ďalšia kapitola??? Emoticon Emoticon

1.
Smazat | Upravit | 10.10.2011 [11:02]

*Pozor na shodu přísudku s podmětem. Emoticon

 1

Přidat komentář:

Nick:

Text:

[.smile22.gif./] [.smile25.gif./] [.smile10.gif./] [.smile17.gif./] [.smile19.gif./] [.smile08.gif./] [.smile06.gif./] [.smile01.gif./] [.smile34.gif./] [.smile33.gif./] [.smile41.gif./] [.smile18.gif./] [.smile16.gif./] [.smile11.gif./] [.smile24.gif./] [.smile23.gif./] [.smile40.gif./] [.smile32.gif./] [.smile35.gif./] [.smile07.gif./] [.smile09.gif./] [.smile38.gif./] [.smile36.gif./] [.smile31.gif./] [.smile04.gif./] [.smile03.gif./] [.smile12.gif./] [.smile15.gif./] [.smile20.gif./] [.smile27.gif./] [.smile29.gif./] [.smile02.gif./] [.smile05.gif./] [.smile30.gif./] [.smile37.gif./] [.smile39.gif./] [.smile42.gif./] [.smile28.gif./] [.smile26.gif./] [.smile21.gif./] [.smile14.gif./] [.smile13.gif./]



Uživatel:
Heslo:
Nemáte účet?


Stmívání.eu



...další zajímavé stránky Toto může být i váš web.
Jak přidám povídku? poslední články
poslední komentáře


Kdo je tu z členů? Klikni!